Resilience •Schopnost jedinců, navzdory vystavení nepříznivým •individuálním či sociálním okolnostem, směřovat •k využívání zdrojů zdraví, včetně využívání •příležitostí zažívat zkušenost životní spokojenosti. • •Jednak schopnost rodiny, komunity a kultury •tyto zdroje jedinci poskytnout •způsobem pro danou •kulturu přiléhajícím Rizikové faktory Protektivní faktory Dynamický model resilience (dle Ch. Murray, 2003) Rizikové faktory Protektivní faktory ŠKOLA Problematický vztah ke škole, nízká motivace, slabý školní výkon Vysoká hodnota vzdělání, závazek ke škole Opakovaný neúspěch Syndrom naučené bezmocnosti Nepodporující učitel Vyčlenění z kolektivu spolužáků Úspěch, uznání a účast v aktivitách Prožívání školy jako akceptující a smysluplné Podporující učitel VRSTEVNÍCI Role odmítaného Oslabené sociální vazby Nevhodné trávení volného času, nuda Delikventní vrstevníci Členství v gangu Přátelské vztahy s vrstevníky (zapojení v aktivitách) KOMUNITA Restriktivně a negativně formulované právní i neformální očekávání chování Kriminalita a drogy v okolí Špatné životní prostředí Existence a dostupnost sociální opory Dovednost mobilizace zdrojů sociální sítě Rizikové faktory Protektivní faktory ŠKOLA VRSTEVNÍCI KOMUNITA Resilienční systémy dle Masten a Obradovič (2006) systémy resilience protektivní faktory Interní úroveň systémy učení řešení problému, zpracování informací systém attachementu blízký vztah s pečující osobou, příteli, partnerem, duchovními osobami systém vnitřní motivace procesy self-efficacy; systém odměn vztažený k úspěšnému chování systém odpovědi na stres výstražný a zotavující systém systém seberegulace regulace emocí, fungování v oblasti výkonu, aktivace a inhibice pozornosti nebo chování Externí úroveň systém rodiny výchova, interpersonální dynamika, očekávání, koheze, rituály, normy systém školy učení, hodnoty, standardy, očekávání systém vrstevníků přátelství, vrstevnické skupiny, hodnoty, normy systém kultury a společnosti víra, tradice, rituály, hodnoty, standardy, právo Důsledky dlouhodobého pobytu v zařízeních institucionální výchovy DD, na vývoj chování a socializaci v dospělosti (Matějček, Z., Bubleová, V., Kovařík, J. 1995, 1997) Soubor participantů čítal na počátku výzkumu 60 dětí umístěných k dlouhodobému pobytu do DD, na konci výzkumu soubor sestával z 56 participantů, s průměrným věkem 37,4 roků Na základě výskytu forem sociálního chování dospělých participantů byly definovány tyto skupiny jedinců: •spolupracující, •nespolupracující, •vyžadujících trvalou péči Bazální formy sociálního chování dětí dlouhodobě umístěných v zařízeních institucionální výchovy (Langmeier, J., Matějček, Z. 1968) •Normoaktivní typ aneb relativně dobře přizpůsobené chování se neprojevuje nápadnými zvláštnostmi. •Typ hypoaktivní, tj. převaha útlumu, tedy pasivita až apatie v sociálních kontaktech jako reakce na ochuzenou sociální stimulaci v zařízeních pro výkon ÚV, OV. Zájem o věci převažuje nad zájmem sociálním. Projevy těchto dětí jsou plaché, infantilní, i při dostatečné míře intelektového potenciálu nejeví zájem o učení (příčinou je absence citového vztahu). •Sociální hyperaktivita neboli přepjatý sociální zájem. Dítě navazuje kontakt bez zábran a rozpaků, kontakt je však nestálý a povrchní, emočně neangažovaný. Nejsou v projevech agresivní ani neprovokují. V sociogramech vycházejí jako oblíbené osoby. •Sociální provokace vyjadřuje typ chování, které se domáhá pozornosti a blízkosti dospělé osoby prostřednictvím provokace, zlostných reakcí, stupňované agresivity a konfliktnosti. Ostatní děti pro ně znamenají konkurenci. V projektivních testech převládají úzkostné tendence. •Substitutivní typ čili typ náhradního uspokojení, je charakterizován uspokojováním psychických potřeb na nižší úrovni – přejídáním, masturbací, předčasnými sexuálními aktivitami, soustředěním zájmu na sebe (až narcistické tendence), ale i aktivitami namířenými proti druhým (žalování, pomluvy, trápení druhých – zvířat i vrstevníků, až po sadistické projevy). • Vývojová tendence forem sociálního chování u dětí s následky psychické deprivace (Matějček, Z. 1995)