BIBLIOTERAPIE Intervence 2 INTERVENČNÍ METODA  využívá knih a příběhů za účelem pomoc čtenářům či posluchačům orientovat se a získávat pohled na osobní problémy,  příběhy vytváří bezpečné prostředí pro řešení citlivých obtížně vyslovitelných témat,  příběhy slouží jako katalyzátor pro vyjádření emocí,  příběhy nabízejí i alternativní možnosti řešení problémů. FÁZE BIBLIOTERAPIE  Vnitřní zaujetí - angažovanost (involvement) – příběhu vyvolává zájem  Identifikace – nastává v momentě, kdy si posluchač začne hledat vztah s postavami v příběhu, identifikuje se s postavami, které jsou mu blízké věkem a situací, v níž se nacházejí  Katerze - intervenovaný je konfrontován se situací příběhu, má možnost vcítit se do postav a zažít zprostředkovaně jejich pocity . V okamžiku, kdy je nalezeno řešení problému postav, i on zažívá pocit uvolnění emocionální tenze.  Vhled - intervenovaný začíná přemýšlet o tom, co se stalo v příběhu a aplikují to ve svém vlastním životě. Problémy, které se zdály být nezvladatelné, se stávají řešitelnými v situaci, kdy máte vzor v někom, kdo podobnou situaci zvládl. Během této fáze může dítě řešit potíže, které osobně prožívá.  Univerzalizace je finální fází, během níž intervenovaný pociťuje, že není se svými problémy sám. Dostává se z izolace, jakmile zjistí, že jiní mají podobné potíže. SOCIÁLNÍ PŘÍBĚHY  Formy – komiks, psaný příběh, video, foto  Situace – životní scénáře  Děj – jasná linka  Role – jasné vymezení sociálních rolí  Překvapení  Radost  Nabídka a výběr řešení  Nedokončené věty, příběhy, otázky a odpovědi PRINCIPY  odpovídá na základní otázky týkající se situace,  je psán z pohledu potřebné osoby,  je psán pozitivním jazykem, včetně popisu reakcí a chování,  je doslovně přesný,  text příběhu je konkrétní a srozumitelný, respektuje věková a osobnostní specifika dítěte  může být podpořen ilustracemi, fotografiemi nebo objekty,  dobré je, když se na něm podílí samotné dítě,  styl a úprava by měly být motivující a měly by zohledňovat zájmy dítěte STRATEGIE PRO SOCIÁLNÍ PŘÍBĚHY  Používají věty  popisné (faktický základ sociální situace),  perspektivní (popis vnitřního stavu, myšlenek, pocitů a motivace osob),  direktivní (navrhující reakci na situaci)  přisvědčující (zvýrazňující důležitý bod nebo společenský názor).  Základní poměr vět sociálního příběhu určuje dvě až pět vět popisného, perspektivního a / nebo přisvědčujícího typu vět na jednu nebo žádnou větu typu direktivního.  Podle Attwooda (2006) i Reynhoutové a Cartera (2006) spočívá úspěch Sociálních příběhů ve větách perspektivního typu, protože jsou zaměřeny na sociálně kognitivní deficit jedinců s problém v chování. Sociální příběh Typ věty Účel Někdy prší. popisný uvádí fakt Když prší, nemůžu si jít hrát ven. popisný předává informaci Když někdo jde v dešti ven, zmokne a je mu zima. perspektivní popisuje pocity, fyzický stav a názor Nevadí, že nemůžu jít ven. přisvědčující ujišťuje čtenáře Můžu si hrát s legem, na počítači nebo s něčím jiným. direktivní navrhuje možnosti reakce Nemusím být smutný. ??? ??? Brzy přestane pršet. Potom budu moci jít zase ven. Ne zrovna teď, ale to nevadí. Sociální příběh Typ věty Účel Někdy prší. popisný uvádí fakt Když prší, nemůžu si jít hrát ven. popisný předává informaci Když někdo jde v dešti ven, zmokne a je mu zima. perspektivní popisuje pocity, fyzický stav a názor Nevadí, že nemůžu jít ven. přisvědčující ujišťuje čtenáře Můžu si hrát s legem, na počítači nebo s něčím jiným. direktivní navrhuje možnosti reakce Nemusím být smutný. přisvědčující ujišťuje čtenáře Brzy přestane pršet. popisný uvádí fakt Potom budu moci jít zase ven. přisvědčující ujišťuje čtenáře Ne zrovna teď, ale to nevadí. přisvědčující ujišťuje čtenáře KONVERZACE V KOMIKSOVÉM FORMÁTU  konverzace mezi dvěma lidmi, která spojuje rozhovor s jednoduchými kresbami  zpomalením a zobrazení sociální situace – zprostředkuje podstatu a smysl  nejprve vede dítě, pedagog provází konverzací a pomáhá s vyjadřováním myšlenek a chápáním pocitů. Kreslí oba dva, ale žák je podporován k tomu, aby psal, kreslil a mluvil po většinu času.  Nejprve může mít konverzace spíše dotazovací charakter, kdy se pedagog ptá nebo píše otázky a dítě odpovídá kresbou, psaním nebo verbálně.  Cílem je postupně se propracovat směrem k formátu, který je méně dotazovací a více konverzační.  Je vhodné ze začátku iniciovat Konverzaci v komiksovém formátu jednou denně, žák se tento způsob vyjadřování naučí a další rozhovory tohoto typu potom již sám iniciuje. Konverzační symboly - rychlost. Ustálené symboly (např. osoba, bublina pro mluvenou řeč, apod.) Osobní konverzační symboly - pro určité lidi, místa a pojmy, které jsou součástí jeho osobních zážitků. STRATEGIE  Symbol určení místa – může být v každém políčku komiksu. Kreslí se v levém horním rohu, určuje, kde se děj odehrává např. symbol hřiště – houpačka  Při změně prostředí, sledu různých událostí, naplnění kresebné plochy se pokračuje v dalším, čistém rámečku. Postup je zleva doprava.  Obvykle začínáme se čtyřmi panely (rámečky) na jednu situaci.  Poslední rámeček je pro vhodné řešení situace.  Starší děti budou potřebovat listy s více rámečky  Volné rámečky můžeme nakopírovat a nechat pro potřebu dítěte. Tato komiksová kresba ilustruje situaci, kdy Dana opakovaně svému spolužákovi říkala řešení úkolů. Poslední čtvrtý obrázek ukazuje vlastní řešení situace, která navrhla sama. POSÍLENÍ ÚČINNOSTI  Pro lepší orientaci v emočním obsahu a motivaci, která stojí za sdělením jednotlivých aktérů situace, můžeme využít různých barev.  Např. zelenou barvou pro dobrou náladu a přátelskost, červenou pro vztek, zlobu, žlutou pro strach, apod.  Na závěr Konverzaci v komiksovém formátu shrneme a probereme klíčové body situace.  Dítě se snažíme podpořit, aby shrnul konverzaci sám. Pro určení posloupnosti můžeme do políček ohraničených rámečky přidat čísla.  Reflexe  shrnutí konverzace zdůrazňuje důležité faktory a dává věci do souvislostí (Gray, 1994).  identifikujeme nové způsoby řešení situace, probereme všechny možné pohledy a do posledního políčka můžeme znázornit vybrané nejvhodnější řešení. ZDROJE  GLAESER, B. C., PIERSON, R. M., FRITSCHMAN, N. Comic strip conversations. Teaching Exceptional Children, 2003, 2, s. 14-19.  ALI, S., FREDERICKSON, N. Investigating the Evidence Base of Social Stories. Educational Psychology in Practice, 2006, 4, s. 355-377.  GRAY, C. Comic Strip Conversations. Arlington: Future Horizons, 1994. ISBN 978-1-885477-22-4.  GRAY, C. The New Social StoryTM Book. Arlington: Future Horizons, 2000. ISBN 978-1- 885477-66-8.