Úvod do tlumočení znakových jazyků Struktura a fungování znakového jazyka 2 FRMU 2018 Mgr. Ivana Kupčíková, DiS. Jazykové roviny - foneticko-fonologická, - lexikálně-sémantická, - morfologicko-syntaktická, - pragmatická. Foneticko - fonologická rovina Fonetika ZJ – studuje činnost artikulačních orgánů (rukou, paží, horní části trupu, hlavy, obličeje) při znakování a jejich výslednou podobu (místo artikulace, tvar ruky, orientaci ruky, vzájemnou polohu rukou, pohyb, mimiku ap.). Fonologie ZJ – zaměřuje se pouze na ty složky vizuálně -motorického signálu, které jsou v daném jazyce významotvorné. Připomenutí z minulého setkání – znakovací prostor, typologie znaků, struktura znaku… Lexikálně – sémantická rovina - Je rovina lexika, tedy slovní zásoby určitého jazyka a zabývá se jejím užíváním. Slovní zásoba jazyka představuje subsystém, jehož jednotkami jsou slova a ustálená slovní spojení. - Zabývá se vyjadřovacími prostředky jazyka nejen počtem lexémů a tím, jak je schopen jazyk plnit společenskou funkci. Lexikálně – sémantická rovina Obohacování znakové zásoby nové lexémy se tvoří: - vytvořením nového znaku, - přejímáním z jiného znakového jazyka, - přenesením významu již existujícího znaku (NP). Lexikálně – sémantická rovina Tvoření nových znaků - napodobováním - ikonograficky (PSÁT, DŮM… MOBIL), - symbolizováním - naznačováním charakter. rysu (STROM, KOČKA, PAPOUŠEK… GOPRO, DRON), - skládáním – kompozita (VYSOKÝ ŠKOLA), - tvorbou produktivních forem – specifické fonologické změny (ČERVEN, ÚNOR). Lexikálně – sémantická rovina Přejímání znaků z jiného znakového jazyka Historická souvislost - Rakousko-Uhersko, školství, kluby blízko hranic. Dnes - neslyšící cestují do celého světa, studují či pracují v různých částech světa. Účast na mezinárodních akcích neslyšících (např. jazykové konference, kulturní a sportovní akce), kontakt s národními znakovými jazyky i MZS. Rozvoj technologií, internet – okamžití sdílení. Lexikálně – sémantická rovina Přejímání znaků z jiného znakového jazyka Dochází k přejímání znaků z národních znakových jazyků i MZS. Diskutabilní misijní činnost, např. v afrických státech, vliv ASL a útlum přirozeného znakového jazyka tamních neslyšících. Lexikálně – sémantická rovina Přejímání znaků z jiného znakového jazyka Situace v ČZJ: - z národních jazyků - přejímání zeměpisných názvů, - ASL – OK, DOUFAT, KOMUNIKACE - BSL – METAFORA - ISS – VEDOUCÍ - Kontakt s mluvenými jazyky – kalky, mluvní komponenty, inicializace abc. Lexikálně – sémantická rovina Přenesením významu již existujícího znaku Nepřímá pojmenování - Vznikají tzv. sémantickým tvořením - užitím již existujícího pojmenování pro novou skutečnost v nové situaci, která s původně pojmenovanou skutečností souvisí. - Dochází ke změně, resp. posunu slovního významu. - U NP dochází k přenesení významu na základě vnitřní nebo vnější podobnosti. - Mezi nejčastější způsoby NP patří metafory, metonymie. Lexikálně – sémantická rovina Přenesením významu již existujícího znaku Nepřímá pojmenování - Metafora: nový význam vzniká na základě vnější podobnosti, př. Na punčoše se mi udělala oka. (= díry) - Metonymie: vznik nového významu je motivován na základě vnitřní souvislosti, př. Hlavou rodiny je otec. (= Otec hraje v rodině vedoucí roli.) Lexikálně – sémantická rovina Specifické znaky Jsou zvláštní skupinu znaků, které se vyznačují tím, že v sobě velmi často nesou nějakou emoci, pozitivní či negativní, vyjadřují různé stavy lidské psychiky nebo osobní postoj mluvčího k někomu nebo něčemu a jejich hodnocení. Vyjadřují emoce a osobní názor (úsudek) stručně a přiléhavě. V ČJ neexistuje jednoslovný ekvivalent. Lexikálně – sémantická rovina Frazeologie „radosti tlumočníků“ V ČJ: - rčení (opít rohlíkem), - ustálená přirovnání (je jako slon v porcelánu), - pořekadla (Pes, který štěká, nekouše.), - pranostiky (O svaté Barboře ležívá sníh na dvoře.), - přísloví (Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem.). Lexikálně – sémantická rovina Frazeologie „radosti tlumočníků“ Hybridy: - Kdo jinému jámu kopá, je u něho na brigádě. - Kdo se směje naposled, ten má dlouhý vedení. - Tak dlouho říkal hop, až mu přeskočilo. Lexikálně – sémantická rovina Užití mimiky Mimika je, kromě jiných funkcí, spolunositelem lexikální informace. Konvencionalizované výrazy obličeje (výrazy užívané univerzálně všemi mluvčími) jsou nutnou součástí znaku. Př. KNIHA TENKÁ/SILNÁ Morfologická rovina Rovina morfémů – minimálních funkčních jednotek jazyka s vlastním významem. Pro ČZJ platí, že ne každá lexikální jednotka (znak) jde rozdělit na morfémy. Většinu znaků jde rozdělit pouze na fonémy. ▪ Př.: pohyb po smyčce dlaní vzhůru – pohyb u všech znaků nese význam záporu - MOCI x NEMOCI, - ZNÁT x NEZNÁT, - ROZUMĚT x NEROZUMĚT, - POTŘEBOVAT x NEPOTŘEBOVAT. Morfologická rovina Slovní druhy Formální vymezení slovních druhů pro poznání struktur znakového jazyka není až tak podstatné. Vymezení na základě tří hledisek: - morfologického – tvarosloví, - syntaktického - jakou má slovo ve větě funkci, - sémantického - jaký má význam. Ve ZJ lingvisté uplatňují poslední – sémantické hledisko. Morfologická rovina Slovesa Pro vyjádření děje 3D prostor a vizuálně-motorická povaha ZJ nabízí jedinečné možnosti. - prostá (k ohýbání nedochází) MÍT RÁD, PAMATOVAT, DĚKOVAT, - shodová (proměňují se a tím vyjadřují současně všechny členy fráze: někdo DÁVÁ někomu něco, NAVŠTÍVIT, POZVAT, VRÁTIT), Morfologická rovina Slovesa - prostorová (proměňují se podle skutečného směru a způsobu děje) HOLIT SE, MÝT SE, - modální (k ohýbání nedochází). Morfologická rovina Zájmena (pronomina) Určitá: - Osobní, používáme index (odkazování) v prostoru: 1.os. (JÁ) = vždy mluvčí sám, odkazuje vždy k sobě. 2.os. (TY) = umístěná přímo naproti mluvčímu. 3.os. (ON/ONA/ONO) = mluvčí umisťuje šikmo doprava dopředu. Pokud je přítomno více objektů, mluvčí další objekt (ON/ONA/ONO) umístí šikmo doleva dopředu. Morfologická rovina Zájmena (pronomina) Určitá: - přivlastňovací (MŮJ, TVŮJ, JEHO…), vyjadřují vlastnictví nebo vztah, - ukazovací (TOTO, TAMTO…). Morfologická rovina Zájmena (pronomina) Neurčitá: - tázací (KDO, CO, JAKÝ…), - vztažná (jenž…) v ZJ nemanuálně a částečně os. zájmena pro 3.os., - neurčitá ve vlastním smyslu (něco, některý – KDO + spec. mim., CO + spec. mim.). Morfologická rovina Zájmena (pronomina) - ČZJ u zájmen 3.os. nerozlišuje rod. - ČZJ má více osobních zájmen než čeština. Má tvary pro množné číslo, ale navíc pro dvojné, trojné, čtverné… (MY-DVA, ONI-DVA, MY-TŘI, ONI-ČTYŘI, NÁS- PĚT…). - Zájmena ve ČZJ poskytují informace „navíc“ – kde v prostoru je referent – používá se pro zájmena a další odkazování. Morfologická rovina Zájmena (pronomina) - ČZJ jednoznačněji vyjadřuje různé typy plurálu především inkluzivní a exkluzivní plurál (my – JÁ + TY, nebo JÁ + ON, resp. ONA…). - V ČZJ častější použití přivlastňovací zájmen. - Zájmena v ČZJ mají smysl pouze tehdy, když lze objekt identifikovat - ve větě „To je jeho kniha.“, potřebujeme vědět, kdo je „on“. Morfologická rovina Číslovky (Numeralia) v ČZJ - základní (2 jablka), - řadové (tři podskupiny) (2.ledna, 2.místo, 2.lavice), - násobné (čtyři podskupiny) (dvakrát denně, dvojnásobná cena, podruhé něco říkám), - speciální (tři podskupiny) (r. 2010, ČT2, dvojka z chování). Morfologická rovina Číslovky (Numeralia) - Číslovky v ČZJ, zejména (ale nejen) některé základní, nejsou na území ČR jednotné, existují minimálně dvě varianty – česká a moravská. Jsou nám známy i odlišné varianty základních číslovek vyskytujících se ve Valašském Meziříčí. - ČZJ disponuje obrovským množstvím číselných znaků a je možné je artikulovat mnoha způsoby. - Častá inkorporace do jména. Morfologická rovina Podstatná jména (substantiva) Vyjadřování mnohosti (pluralizace) - V ČJ derivací – souborem koncovek pro singulár, plurál, dále pomocí číslovek a příslovcí. - V ČZJ základní způsoby tvoření: - reduplikací, - použitím kvantifikátoru (určitého, neurčitého), - použitím plurálového klasifikátoru, - použitím specifikátoru. Morfologická rovina Podstatná jména (substantiva) Vyjadřování mnohosti (pluralizace) - Reduplikace - s horizontálním posunem místa artikulace (SLOVA, TEXTY, SKŘÍNĚ), - s vertikálním posunem místa artikulace dolů (SLOVA, VĚTY, POLICE), - se sagitálním posunem místa artikulace (LAVICE), - bez posunu místa artikulace (VSTUPENKY). Morfologická rovina Podstatná jména (substantiva) Vyjadřování mnohosti (pluralizace) - Použití kvantifikátoru - určitý kvantifikátor - číslice (pět knih - PĚT KNIHA, tři sklenice - TŘI SKLENICE), - neurčitý kvantifikátor – výrazy jako: hodně, málo, různý (HODNĚ KNIHA, MÁLO PENÍZE, ZÁKON RŮZNÝ, PAMÁTKY RŮZNÝ). Morfologická rovina Podstatná jména (substantiva) Vyjadřování mnohosti (pluralizace) - Použití plurálového klasifikátoru zastupuje ve výpovědi určitý plnovýznamový znak (zjednodušeně vyjadřují určitý typický rys jména) - KLF celého předmětu (osoba - KLF D, auto - KLF 5 ), - KLF části těla (končetiny, oči…), - KLF držení (půllitr, sklenici, šampusku…), - KLF množství, umístnění a uspořádaní. Morfologická rovina Podstatná jména (substantiva) Vyjadřování mnohosti (pluralizace) - Použití specifikátoru tvaru a rozměru KLF s popisnou povahou – specifikují tvar, velikost do detailů. Na rozdíl od KLF se nepojí se slovesy a nepodílejí se na stavbě přísudku. Syntaktická rovina (skladba věty) - Všechny znakové jazyky shodně kolísají mezi analytickým a polysyntetickým morfologickým typem, proto shodně kombinují (vždy v jediném jazyce): ▪ pevný slovosled (u některých typů slov) ▪ volný slovosled (u jiných typů slov) - Typický slovosled znakových jazyků je: příslovečné určení – podmět – předmět – přísudek. - Slovesa umožňují jen vyjádření činné (otec chválí děti) . Syntaktická rovina (skladba věty) - Pro syntax je determinující vizuálně-motorická povaha jazyka a 3D prostor. - V ZJ jednotlivé typy syntaktických vazeb se nevyjadřují pomocí pádů ani předložek, ale: ▪ vyplývají z kontextu, ▪ vyjadřují se prostorovými vztahy ve znakovacím prostoru. - Typicky se používá inkorporace, sim. artikulace dvou znaků a použití klasifikátorů. Syntaktická rovina (skladba věty) - Prostor ve ZJ dělíme na: - topografický - reálné rozmístění subjektů, - syntaktický - neodpovídá reálnému rozmístění subjektů. - Střídání rolí, střídání perspektiv, storytelling, small space x live space. Děkuji Vám za pozornost. Zdroje + doporučené zdroje - PFAU, R., STEINBACH, M., WOLL, B. Sign Language: An International Handbook., Berlin/Boston: Walter de Gruyter, 2012. ISBN 3110261324, 9783110261325 - SERVUSOVÁ, J., Kontrastivní lingvistika – český jazyk x český znakový jazyk., Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, 2008. ISBN 978-80-87153-07-9 - Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky: Morfematika. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=778 Zdroje + doporučené zdroje - KOHOUTOVÁ, J., KOMÁRKOVÁ, B., KOVÁČOVÁ, T., KUCHAŘOVÁ, L., PEŠOUTOVÁ, I., ŠEBKOVÁ, H., TIKOVSKÁ, L. Jazyk neslyšících. Co víme, co nevíme a co bychom měli vědět o českém znakovém jazyce., Praha: FF UK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace, 2005. Interní materiál (výzkumný záměr) - ČECHOVÁ, M., Řeč o řeči., Praha: Academia, 2012. ISBN 978-80-200- 2069-7 - NOVÁKOVÁ, R., ŠEBKOVÁ, H., Číslovky v českém znakovém jazyce – praktická cvičení [DVD]. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, 2008. Zdroje + doporučené zdroje - VYSUČEK, P., Specifické znaky v českém znakovém jazyce – praktická cvičení [DVD]. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, 2008. - NOVÁKOVÁ, R., Nepřímá pojmenování v českém znakovém jazyce [DVD]. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, 2008. - NOVÁKOVÁ, R., ŠŮCHOVÁ, L., Slovosled a střídaní rolí v českém znakovém jazyce [DVD]. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, 2008. - NOVÁKOVÁ, R., TIKOVSKÁ, L., Vizualizace prostoru klasifikátory v českém znakovém jazyce - praktická cvičení [DVD]. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, 2008.