1
SSoocciiáállnníí ppaattoollooggiiee
Podmínky kolokvia
 Seminární práce;
 2 otázky z obsahu probraného učiva;
TTeeoorriiee ssoocciiáállnníí ddeevviiaaccee
 Sociální deviace – označení chování jednotlivce nebo skupiny, jež se odchyluje od
společenské normy.
 Toleranční limit – jakou míru nedodržování norem je společnost ochotna v dané chvíli
a situaci tolerovat.
 Sociální normy – systém zákonů, vyhlášek předpisů, řádů, pravidel, postupů, etických
kodexů, tradic, zvyků, obyčejů a rituálů, které jsou dodržovány a jejich porušení je
postihováno. Pokud dochází k porušování norem, pak je společností využíván systém
sankcí.
 Sociální kontrola – všechny mechanismy formální i neformální povahy, kterými se
společnost chrání proti svým narušitelům v zájmu udržení sociálního konsensu.
 Normalita – je stav osoby, jedince, věci, situace nebo jiného jevu, který odpovídá normě,
z jejíhož hlediska je normalita posuzována.
◦ Statistické pojetí normality (kvalifikace psychických projevů a jejich roztřídění na
hodnoty průměrné a průměru vzdálené);
◦ Funkční pojetí normality (normální je projev, který vede k potřebnému efektu –
nedostatkem je lhostejnost ke kvalitě prostředků, jenž mohou být z určitého hlediska
nepřijatelné);
◦ Sociokulturní pojetí normality (za normální bývá považováno to co je v dané kultuře
obvyklé);
 Deviantní chování (označení chování jednotlivce nebo skupiny, jež se odchyluje od
společenské normy).
 Anomie – stav společnosti, kdy přestávají platit pravidla a normy. Ve vztahu k jedinci
vyjadřuje toto slovo stav oslabení norem a morálních hodnot.
TTeeoorriiee ssoocciiáállnníícchh ddeevviiaaccíí
 Teorie sociální dezorganizace – deviantní chování v přistěhovaleckých skupinách (osoby
ve stádiu procesu přizpůsobování nové sociální společnosti, organizaci města spojené
s pocitem ztráty), kde se nápadně často a ve zvýšené míře vyskytovala kriminalita,
prostituce, sebevraždy, alkoholismus atd..
 Teorie diferencované asociace – přenos deviantního chování prostřednictví sociálního
učení. Zvýšený výskyt deviantního chování je tedy kulturně přenášen v rodinách a menších
sociálních skupinách.
 Teorie anomie – ve společnosti by měly být hodnoty a normy jednoznačně vymezeny
a dodržovány. Pokud tou tak není, nastává ve společnosti chaos a nastává stav anomie.
 Teorie kultur a subkultur – vznik deviantního chování podněcuje sociální tlak. Společnost
je složena z množství dílčích kultur, které vznikají a zanikají. Deviace se rozvíjí v rámci
interakcí ve skupině jedinců čelících podobným problémům.
 Teorie sociální kontroly – oslabení či absence kontroly. Velký důraz je zde kladen na
rodinu, která má za úkol dítěti vštěpovat konformitu, která bude později udržována sociální
2
kontrolou.
 Teorie značkování – společenská reakce na vnější vlivy, a zároveň důsledek
stigmatizujícího označení, kdy je společností jedinec označen za devianta. Deviace zde není
objektivní charakteristikou lidského jednání, ale je to vlastnost, kterou tomuto chování
uděluje veřejnost, která jí přímo nebo nepřímo potvrzuje. Za devianta lze pak považovat
toho člověka, kterému byla nálepka úspěšně přidělena.
SSoocciiáállnníí ddeevviiaaccee jjssoouu mmuullttiiffaakkttoorráállnníí
 Biologické faktory;
 Psychologické faktory;
 Sociální faktory;
 Kulturní faktory;
 Situační faktory.
www.Psychoterapie-milovie.cz/news/teorie-socialni-deviace/
PPrreevveennccee rriizziikkoovvééhhoo cchhoovváánníí
2013–2018
NNáárrooddnníí ssttrraatteeggiiee pprriimmáárrnníí pprreevveennccee rriizziikkoovvééhhoo cchhoovváánníí dděěttíí aa mmllááddeežžee
((ddáállee jjeenn „„SSttrraatteeggiiee))
Na období 2013-2018
http://www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/dokumenty-13
http://www.odrogach.cz/
FFuunnkkccee SSttrraatteeggiiee
Základní koncepční dokument MŠMT v oblasti primární prevence rizikového chování dětí
a mládeže;
 Stanovit hlavní cíle v oblasti primární prevence;
 Rozvíjet systém koordinace v primární prevenci;
 Sjednotit terminologii v oblasti primární prevence;
 Informovat odbornou i laickou veřejnost o problematice primární prevence;
ZZáákkllaaddnníí ppoojjmmyy
 Prevence – všechna opatření směřující k předcházení a minimalizaci jevů spojených
s rizikovým chováním a jeho důsledky;
 Rizikové chování – zahrnuje rozmanité formy chování, které mají negativní dopady na
zdraví, sociální nebo psychologické fungování jedince a/nebo ohrožují jeho sociální okolí;
 Minimální preventivní program – samostatně zpracovaný dokument, který primární
prevenci a její realizaci na škole popisuje z hlediska priorit a cílů.
PPrriinncciippyy SSttrraatteeggiiee
 Partnerství a společný postup;
 Komplexní řešení problematiky primární prevence rizikového chování;
 Kontinuita působení a systematičnost plánování;
 Uplatňování ověřených dat a hodnocení efektivity;
 Racionální financování a garance kvality služeb;
3
 Cílenost a adekvátnost informací i forem působení;
 Včasný začátek preventivních aktivit ideálně již v předškolním věku;
 Pozitivní orientace primární prevence;
 Orientace a kvalitu postojů a změnu chování.
ZZáákkllaaddnníí ccííllee
 Obecný cíl – výchova k předcházení, minimalizaci či oddálení rizikových projevů chování,
zvládnutí zátěžových situací, ochrana před dopady rizikového chování atd.
 Specifické cíle – fungující systém koordinace primární prevence, nastavení efektivního
systému vzdělávání pro oblast primární prevence, finanční zajištění, zavedení národního
systému hodnocení kvality programů primární prevence.
CCíílloovvéé sskkuuppiinnyy
 Primární – děti a mládež
◦ Obecná populace dětí a mládeže – programy všeobecné primární prevence;
◦ Specifické skupiny dětí a mládeže – skupiny dětí a mládeže se zvýšeným rizikem
problémů s chováním (např. děti z rodin, kde je páchána trestná činnost, se závislostí
na alkoholu atd.) – programy selektivní primární prevence;
◦ Jednotlivci vykazující rysy rizikového chování – programy indikované primární
prevence.
 Další cílové skupiny
◦ Rodiče;
◦ Veřejnost;
◦ Pracovníci v primární prevenci rizikového chování.
PPrreevveennccee
 Primární – zaměřená na celou společnost, především na dosud kriminálně nezasaženou část
populace;
 Sekundární – zaměřená na kriminálně rizikové skupiny, případně i oběti;
 Terciální – zaměřená na osoby a skupiny osob, které se již kriminálních činů dopustili;
 Sociální – orientovaná na společenské faktory kriminality; prevence primární – opatření
směřující k podpoře hodnotového systému odmítajícího protizákonné jednání, cílená
především na děti, mládež a jejich rodiče;
 Situační – orientovaná na omezování kriminogenních situací a na zvýšení
pravděpodobnosti odhalení pachatele; primární prevence – zvyšování informovanosti
o možnosti obrany proti nejčastěji se vyskytujícím druhům kriminality a o správném
chování občanů v případě výskytu trestného činu či podezření z něj;
Poznámka:
◦ Viktimnost – dostupnost člověka stát se obětí, soubor osobnostních předpokladů
a vnějších okolností ohrožujících jedince, který se pak stává snadněji obětí trestného
činu;
◦ Viktimologie – věda o obětech trestných činů;
◦ Viktimizace – proces, ve kterém se člověk stává obětí trestného činu;
4
PPrriimmáárrnníí pprreevveennccee
 Všeobecná primární prevence;
 Selektivní primární prevence;
 Indikovaná primární prevence;
Prevence by měla být dlouhodobá a kontinuální práce s dětmi a mládeží, která je prováděna
v menších skupinách a za aktivní účasti cílové skupiny.
FFoorrmmyy rriizziikkoovvééhhoo cchhoovváánníí
 Interpersonální agresivní chování;
 Delikventní chování;
 Záškoláctví;
 Závislostní chování;
 Rizikové sportovní aktivity;
 Rizikové chování v dopravě;
 Spektrum poruch příjmu potravy;
 Negativní působení sekt;
 Sexuální rizikové chování.
http://www.prevence-info.cz/
PPrriioorriittnníí oobbllaassttii SSttrraatteeggiiee
 Koordinace;
 Legislativa;
 Vzdělávání;
 Financování;
 Evaluace;
KKoooorrddiinnaaccee
 Horizontální:
◦ MŠMT;
◦ MZ;
◦ MV;
◦ Úřad vlády ČR.
 Vertikální:
◦ Krajský školský koordinátor;
◦ Metodik prevence v pedagogicko-psychologické poradně;
◦ Školní metodik prevence.
LLeeggiissllaattiivvaa vv oobbllaassttii pprreevveennccee
 Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném
vzdělávání, v aktuálním znění;
 Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů,
v aktuálním znění;
 Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými
výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, v aktuálním znění;
 Zákon č. 109/2002 Sb., o zařízeních ústavní výchovy, ochranné výchovy a zařízeních
preventivní výchovné péče, v aktuálním znění;
5
 Vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských
poradenských zařízeních, v aktuálním znění;
 Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími
potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, v aktuálním znění;
 Vyhláška č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů,
v aktuálním znění;
 Vyhláška č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační
komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků, v aktuálním znění;
CCííllee vv oobbllaassttii lleeggiissllaattiivvnnííhhoo rráámmccee
 Revize stávajících právních předpisů;
 Novelizace metodických pokynů;
 Legislativní zakotvení krajského školského koordinátora prevence;
 Vytvoření strategických dokumentů na úrovni jednotlivých regionů;
 Vytvoření ekvivalentu na úrovni škol – Program prevence rizikového chování;
 Vytvořit podmínky pro školního metodika prevence;
 Metodický pokyn o spolupráci škol s pediatry.
VVzzdděělláávváánníí vv oobbllaassttii pprriimmáárrnníí pprreevveennccee
 Systém vzdělávání pedagogických pracovníků;
 Zavedení vzdělávání v oblasti prevence na VŠ;
 Navrhnou systém dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (školních metodiků
prevence a metodiků prevence);
 Nastolení vzdělávacího systému pro třídní učitele v oblasti prevence a vymezení jejich role
v prevenci;
 Vzdělávání ředitelů škol a školských zařízení v prevenci rizikového chování.
FFiinnaannččnníí zzaajjiiššttěěnníí rreeaalliizzaaccee pprriimmáárrnníí pprreevveennccee
 MŠMT, MV, MZ, Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky;
 Rozpočet krajů, měst a obcí;
 Strukturální fondy EU;
 Nespecifická primární prevence
◦ Volnočasové a další aktivity např. nestátních neziskových organizací;
◦ Rozvoj dobrovolnictví a dobrovolné práce s dětmi a mládeží;
◦ Odborné přípravy a vzdělávání dobrovolných pracovníků s dětmi a mládeží;
◦ Vytváření podmínek pro rozvoj neformálního vzdělávání;
◦ Vytváření podmínek, možnost a rozvoj v poskytování všestranných informací pro
potřeby dětí a mládeže atd.
EEvvaalluuaaccee pprriimmáárrnníí pprreevveennccee
Evaluace preventivního programu je systematické shromažďování, analyzování a interpretování
informací o přípravě, průběhu intervence a možných účincích na cílovou skupinu.
CCeerrttiiffiikkaaccee pprrooggrraammůů pprriimmáárrnníí pprreevveennccee
Udělená certifikace je respektována jako garance kvality programu a ovlivňuje směřování
státních finančních dotací. Pro školy je proces certifikace důležitý z hlediska objednavatelů
6
programů. Díky udělené certifikaci má škola možnost poznat odborný kredit daného programu
a lépe se rozhodnout, jaký program specifické primární prevence pro své žáky objednat.
CCííllee nnaa oobbddoobbíí ppllaattnnoossttii SSttrraatteeggiiee
 Povinnost předkládat minimální preventivní program;
 Vytvoření evaluačního nástroje pro rodiče;
 Vzdělávání metodiků prevence;
 Standard a evaluační nástroj pro hodnocení minimálních preventivních programů;
 Evaluaci provádět v koordinované spolupráci s Českou školní inspekcí.