PaedDr. Hana Janošková, Ph.D. PedF MU, podzimní semestr 2018 Krev a oběhová soustava Vnitřní prostředí organismu Tekuté - krev, tkáňový mok a míza Funkce krve 1.přenos kyslíku z plic do tkání, z tkání do plic oxid uhličitý 2.transport látek ze stěny ten. střeva do jater a z jater k orgánům celého těla 3.odvádí z tkání odpadní produkty látkové přeměny –vyloučí ven z těla (ledviny, potní žlázy v kůži) 4.roznáší v těle hormony 5.vyrovnává rozdíly v teplotě mezi jednotlivými orgány 6.zprostředkovává obranu organismu proti choroboplodným zárodkům Množství krve Objem krve 5-6 l u dospělého Může ztratit náhle maximálně 1,5 l, ohrožení na životě ztráta 2,5 l Krev se stále obnovuje( za rok 3x ) Krev je vazká tekutina červené barvy Složení krve tekutá složka /plazma/-nažloutlou barvu 91% vody, 8% organických (nejvíce bílkovin a glukóza-nejdůležitějším zdrojem energie - obnovuje se ze zásob glykogenu v játrech a 1% anorganických látek Krevní buňky (červené, bílé krvinky a krevní destičky) Stavba a výživa srdce •Srdce rozděleno svalovou přepážkou na pravou a levou část. Dutiny vystlány vazivovou nitroblánou srdeční - vytváří v síňokomorových otvorech cípaté chlopně, které oddělují v každé polovině srdce horní menší síň od dolní větší komory) mezi pravou síní a pravou komorou trojcípá chlopeň a mezi levou síní a levou komorou dvojcípá chlopeň. •Do srdce – do pravé síně vstupuje horní a dolní dutá žíla, z pravé komory vychází plicní kmen. Do levé síně přichází z plic čtyři plicní žíly a z levé komory vystupuje tepna- srdečnice. V plicním kmenu a srdečnici jsou při odstupu z komor přirostlé poloměsíčité chlopně. Brání návratu krve z tepen do komor • Výživa srdce- věnčité tepny přivádějí srdeční svalovině kyslík a živiny. Větví se na vlásečnice, které prostupují srdce. • Ucpání způsobí odumření příslušné oblasti srdeční svaloviny- infarkt myokardu • E:\156-1.gif Činnost srdce Rytmické střídání stahu a ochabnutí myokardu Stah srdeční svaloviny postupuje jako vlna z obou síní na komory- jeden cyklus srdeční činnosti –naplnění dutin a vypuzení objemu se nazývá srdeční revoluce Stah srdeční svaloviny- systola- dutiny v srdci se vyprazdňují Ochabnutí srdeční svaloviny- diastola- dutiny v srdci se krví plní Mechanická činnost srdce – srdeční revoluce 1. 2. 3. 4. 5. 6. Krev proudí do ochablých síní, cípaté chlopně srdeční jsou uzavřeny. Dokončení plnění síní, cípaté chlopně se otevírají. Krev otevřenými cípatými chlopněmi do komor Stah síní dokončení plnění komor Stah komor, cípaté chlopně uzavřeny, síně se začínají plnit krví. Stah komor, krev otevřenými poloměsíčitými chlopněmi do aorty a plicní tepny. Převodní systém srdeční Horní dutá žíla Uzlík sinusový Uzlík síňokomorový Hisův svazek Oblouk srdečnice Levá síň Pravé a levé raménko Purkyňova vlákna Převodní systém srdeční Základem sinusový uzlík -v horní části pravé síně v blízkosti ústí horní duté žíly. Vznikají v něm vzruchy, způsobují rytmické smršťování obou síní. Tyto vzruchy převáděny k síňokomorovému uzlíku( v pravé části síně). Ze síňokomorového uzlíku vychází Hisův můstek, zajišťuje spojení svaloviny síní se svalovinou komor. V mezikomorové přepážce se HM rozděluje na dvě raménka, která končí v myokardu obou komor sítí Purkyňových vláken. Vzruchy, které po nich přijdou vyvolají smrštění komor. Je zajištěno nejdřív smrštění síní následně smrštění komor Srdce je inervováno vlákny vegetativních nervů.VN JEN REGULUJÍ RYCHLOST SRDEČNÍ ČINNOSTI. Sympatikus ji zrychluje a parasympatikus zpomaluje. Krevní oběh 1.Malý krevní oběh (plicní) Pravá srdeční komora → plicní tepna → pravá a levá plicní tepna → pravá a levá plíce → 4 plicní žíly → levá srdeční síň. 2.Velký krevní oběh (tělní) Levá srdeční komora → srdečnice (aorta) → horní a dolní dutá žíla → pravá srdeční síň. Cévy Latinský název Funkce Tepny Arterie Přívod okysličené krve s živinami do tkání. Žíly Veny Odvod odkysličené krve a odpadních látek z tkání. Vlásečnice Kapiláry Spojnice mezi tepnami a žilami umožňující transport kyslíku a živin ke tkáním a odvod oxidu uhličitého a odpadních látek z nich. •Použité zdroje: •Machová, J. Biologie člověka pro učitele. Praha: Karolinum, 2002