Pulmonální soustava



DÝCHÁNÍ = děj, při kterém organismus získává a spotřebovává vzdušný kyslík a vylučuje oxid
uhličitý.
INSPIRACE = nadechnutí (nasátí vzduchu)
EXPIRACE = vydechnutí (vypuzení vzduchu)
Ve tkáních dochází k oxidaci látek, získaných z potravy, přičemž se uvolňuje energie. Po oxidaci
vzdušným kyslíkem zůstává ve tkáních voda a oxid uhličitý. Voda je vyloučena především močovými
orgány, kůží a plícemi (vodní pára). Oxid uhličitý je vylučován plícemi – vydýcháním. Z funkčního
hlediska je dýchání složeno ze tří na sebe navazujících dějů:
l zevního dýchání - dochází k němu jen v plicích
l rozvodu dýchacích plynů (O2, CO2, N) - mezi vnitřním povrchem plic a buňkami tkání
l vnitřního dýchání - zajišťuje výměnu plynů mezi krví a tkáňovými buňkami; zahrnuje i okysličovací
pochody uvnitř buněk

Výměna plynů
K zevnímu dýchání dochází v plicních sklípcích. Alveolární vzduch je od krve oddělen velmi tenkou
stěnou krevních vlásečnic a tenkou stěnou plicních sklípků. Difuze O2 a CO2 jejich stěnami probíhá
na základě částečného tlaku těchto plynů v krvi a v alveolárním vzduchu. Kyslík je pak veden do
tkání krví. Ve tkáních je poměrně nízký parciální tlak O2 a poměrně vysoký parciální tlak CO2. Na
základě tlakového spádu prolíná kyslík do tkání a krev se sytí CO2.

dychaci soustava
Dutina nosní
(cavitas nasi)
Hrtan (larynx)
Průdušnice (trachea)
Průdušky (bronchi)
Bránice
(diaphragma)
Plícní sklípky
(alveoli)
Stavba
Plíce (pulmo)

Hlasové vazy
hlasove vazy prudusnice


Plicní sklípek
1.Průdušinky
2.Kmen plicní
3.Konečné průdušinky
4.Alveolární chodbičky
5.Alveoly
6.Kapiláry poplicnice
7.Žíla plicní
1.
1.
1.
1.
1.
1.

Vdech
Výdech
Dýchací pohyby
vdech vydech

Vitální kapacita plic
kapacita plic