Úvod do biologie
BI001
1.r. Př 1/0/0
Doc. RNDr. B. Rychnovský, CSc.
Kat. biologie PdF MU
Vznik a vývoj života (na Zemi)
a podmínky života (ve Vesmíru)
Kdy? ↑
Kde? ↓
Jak?
Definice života (živých soustav):
- schopnost biosyntézy látek (závislost biosyntézy
Nukleových Kyselin a Proteinů na
proteinech jako biokatalyzátorech,
tedy enzymech)
- závislost biosyntézy proteinů na přenosu genetické
informace a tím na NK
Lze vyjádřit: biosyntéza NK a P v živé soustavě je závislá na proteinech jako
biokatalyzátorech (enzymech) a NK jako nositelích genetické informace (to je
ve sledu nukleotidů).
Hypotetické odpovědi s rozdílným stupněm pravděpodobnosti v důsledku
existence sporných bodů
Současná hypotéza (vědecká domněnka, tj. vědecky přijatelné, ale
neprokazatelné vysvětlení):
založená na ústředním dogmatu (postulátu) molekulární biologie
a odpovídající požadavkům kladeným na přírodovědní hypotézy tj.
vysvětlení nesmí být nevysvětlitelné, musí být vědecky zdůvodnitelné,
naznačovat řešení a vyvratitelné, tj. vysvětlitelné jiným jevem)
Ústřední dogma molekulární biologie:
přenos genetické informace je jedině možný z NK do NK nebo
z NK do P. Zpětný přenos z P do NK není možný (ani z P do P).
DNA: A T G C
RNA: A U G C
NK: pentózový cukr (ribóza – RNA nebo deoxyribóza – DNA), fosfát
(zbytek kyseliny fosforečné) a postranní (komplementární) dusíkaté báze
(purinové – Adenin,Guanin
a pyrimidinové –Tymin,Uracyl,Cytozin – viz Složení organismů)
Způsoby přenosu:
replikace – kopírování (DNA → DNA, RNA → RNA)
transkripce – přepis (DNA → RNA, RNA → DNA – zpětná
transkripce)
translace – překlad genetické informace z mRNA do primární
struktury proteinu (prostřednictvím kódující
nukleotidové sekvence)
Kde?
- na Zemi?
(námitka: doba pro vznik genetického kódu
– 500 mil. let – je příliš krátká)
- jinde?
(dřívější teorie panspermie a přenosu na
Zemi – hypotetické; přenos otázek jinam)
Kdy?
Vznik Země před 4,6 . 109 let → 600 mil let bez podmínek →
tvorba kůry, snížení počtu meteoritů → přijatelné podmínky pro vznik
organických látek → progenoty (primitivní formy života)
(hypotetická existence života před 3,8 . 109 let)
→ nejstarší fosílie buněk 3,5 . 109 let staré
proces vzniku života od výchozích látek k nejstarším buňkám 4,0 .
109 až 3,5 . 109 let (chemická evoluce)
doba 500 mil. let považována za překvapivě krátkou
(?vznik života opravdu zde?)
https://www.seznam.cz/zpravy/clanek/vedci-mini-ze-v-kanade-objevili-
fosilie-nejstarsich-forem-zivota-na-zemi-28514
- mikroorganismy v hematitu (Kanada) odhad stáří 3,77 – 4,29 miliard let
překonaly fosílie v kamenech ze západní Austrálie staré téměř 3,5
miliardy let
Jak?
Zohlednění cest vedoucích k vztahům mezi NK a P
(ústřednímu dogmatu molekulární biologie)
Základní alternativy vzniku stávajícího obecného organizačního
principu (tj. princip koexistence NK a P):
NK uchovávají a kumulují genetickou informaci, zajišťují vertikální přenos
mezi generacemi. Informace je o tvorbě P. P vykonávají všechny biologické
funkce včetně těch, které jsou nezbytné pro kopírování informace v NK)
A. původní „organismy“ se skládaly z P, neobsahovaly NK
B. původní „organismy“ se skládaly z NK (něco podobného), neobsahovaly P
C. už od samého počátku biologické evoluce existovala dělba funkcí mezi
NK a P
D. původní „organismy“ byly založeny na úplně jiném principu
Nejjednodušší živá soustava (představitel. systém): translační systém s třífunkční RNA:
- funkce mRNA
- funkce genoforu, tj. nositele genů
- replikační funkce
obdoba: RNA-viry (RNA se v hostitelské buňce replikuje do virového potomstva a je
překládána do virových proteinů hostitelské buňky pomocí translačního systému
hostitelské buňky) → možnost života na úrovni RNA jako předchůdce DNA-úrovně
Z toho plyne otázka jak vznikl jednoduchý translační systém založený na replikující se
RNA jako genoforu, který by měl současně funkci mRNA:
Jak se na Zemi vytvořila RNA?
Jak se mohla vytvořit na Zemi replikující se molekula RNA bez enzymů (proteinů)?
Hypotéza (opory: dogma molekulární biologie, fakta z pokusů – tehdejší
podmínky na Zemi, výskyt organických sloučenin v meteoritech a další):
Všechny základní složky NK a P lze připravit abiotickou cestou (bez P jako enzymy).
Existence RNA-virů ukazuje, že již před vznikem života existovaly translační systémy
reprodukující se prostřednictvím RNA (podpora: existence zpětné transkriptázy u
prokaryot).
Hypotetické dobové prostředí (abiotické a prebiotické): hromadění a koncentrování
látek potřebných pro interakční vznik života v uzavřených lagunách blízko sopek, kde
interakce mohly vést k prvotním ribonukleovým translačním systémům. Ty mohly být
splachovány do oceánů.
Jiné lokalizace: podpovrchové podmořské vývěry teplých vod nebo hydrotermální zóny
v hlubších partiích kůry)
Nejjednodušší živá soustava (představitelný systém):
translační systém s třífunkční RNA:
- funkce mRNA
- funkce genoforu, tj. nositele genů
- replikační funkce
obdoba: RNA-viry (RNA se v hostitelské buňce replikuje do virového
potomstva a je překládána do virových proteinů hostitelské buňky
pomocí translačního systému hostitelské buňky) →
možnost života na úrovni RNA jako předchůdce DNA-úrovně
Z toho plyne otázka jak vznikl jednoduchý translační systém
založený na replikující se RNA jako genoforu, který by měl současně
funkci mRNA:
Jak se na Zemi vytvořila RNA?
Jak se mohla vytvořit na Zemi replikující se molekula RNA bez enzymů (proteinů)?
Hypotéza (opory: - dogma molekulární biologie
- fakta z pokusů – tehdejší podmínky na Zemi
- výskyt organických sloučenin v meteoritech a další):
Všechny základní složky NK a P lze připravit abiotickou cestou (bez P jako
enzymy). Existence RNA-virů ukazuje, že již před vznikem života existovaly
translační systémy reprodukující se prostřednictvím RNA (podpora: existence
zpětné transkriptázy u prokaryot).
Hypotetické dobové prostředí (abiotické a prebiotické): hromadění
a koncentrování látek potřebných pro interakční vznik života v uzavřených
lagunách blízko sopek, kde interakce mohly vést k prvotním ribonukleovým
translačním systémům. Ty mohly být splachovány do oceánů.
Jiné lokalizace: podpovrchové podmořské vývěry teplých vod nebo hydrotermální
zóny v hlubších partiích kůry
Aparatura pro abiotickou syntézu organických
látek (voda, metan, amoniak, vodík)
Průběh tvorby látek v aparatuře výše
(po 150 h kyselina mravenčí, glycin,
kys. glykolová, alanin, laktát, βalanin,
acetát, kys. propionová v konc.
2,3 – 0,13 mmol/l)
Prebiotická atmosféra Země
Chemická evoluce tvorby jednoduchých organických sloučenin – horká
voda na Zemi (>100 oC).
Atmosféra z plynů pocházejících z nitra zemského tělesa. Význam složení
(využití obsažených plynů nezbytných pro syntézu P a NK).
Původní předpoklad:
silně redukční atmosféra s CH4, NH3, H2, N2, CO, H2O
Současná úvaha:
mírně redukující atmosféra s H2O, H2, N2, CO, CO2,
až neredukující atmosféra s H2O, N2, CO2 bez volného O2. Jeho množství
se začíná zvyšovat až vznikem a činností cyanobakterií (sinic v období před
2,5 – 2,9 x 109 let).
Další obohacování atmosféry molekulárním vodíkem: v důsledku
nepřítomnosti kyslíku v prvotní atmosféře Země chybí i ozón, proto UV-záření
dopadá na vodný povrch → uvolňování vodíku. Současná oxidace Fe2+
na
Fe3+
se srážením magnetitu – oxid železnato-železitý FeO.Fe2O3 (výskyty
usazenin v prekambrických vrstvách.
Prebiotická syntéza kyanovodíku a aldehydů – z teorie plyne dřívější
existence RNA před proteiny, tím i aminokyselinami (Ak). Výjimky: Ak
nepostradatelné pro nukleotidy, tj. glycin pro purin a kyselina asparagová
pro pyrimidin. Kromě nich i aldehydy (východiska pro Ak) a HCN (východisko
pro purinové i pyrimidinové báze).
Kromě G a kAs brzká tvorba alaninu, serinu, k. glutamové, prolinu a cysteinu.
Doloženo pokusy ve všech třech typech atmosféry.
Průběh tvorby látek v aparatuře
(po 150 h kyselina mravenčí, glycin, kys.
glykolová, alanin, laktát, β-alanin, acetát,
kys. propionová v konc. 2,3 – 0,13 mmol/l)
Aparatura pro abiotickou syntézu organických
látek (voda, metan, amoniak, vodík)
Prebiotická syntéza purinových a pyrimidinových bází – experimentální
důkazy výchozí látky HCN (puriny), popř. oligomerů HCN (hydrolýzou
vznik pyrimidinové báze), případně kyanoacetylenu pro vznik uracylu přes
cytozin.
Prebiotická syntéza ribonukleotidů – nejasnosti
Nezbytnost kondenzačních činidel při syntéze polyribonukleotidů
(polyfosfáty pro oligonukleotidy, karbodiimid pro aminokyseliny do peptidů,
monmorillonit pro oligoribonuklotidy)
Syntéza polypeptidů v prebiotickém prostředí
- syntéza polypeptidů neřízenou matricí
(neenzymatický experimentální vznik protenoidů)
- syntéza polypeptidů řízenou matricí
Možnosti vzniku oligoribonukleotidů až polyribonukleotidů
s pravděpodobností autokatalytické schopnosti.
Podpora: izolace intronové RNA se schopností vyštěpovat sama sebe
(jako intron mezi dvěma exony a konce estericky spojovat) za
nepřítomnosti enzymů. Štěpení i spojení je katalyzováno samotnou
intronovou RNA. To je považováno za evoluční relikt kdysi katalyticky
významné RNA. Katalytická RNA je schopná na sebe řadit volné
oligonukleotidy a estericky je spojit, což naznačuje autoreplikaci. To
nazýváme autoreplikující se RNA jinak autoreplikující se ribozym.
Obecně ribozym je molekula RNA s katalytickými vlastnostmi. Byly
izolovány z některých současných organismů (molekulární fosílie RNA),
ale i laboratorně připraveny nové.
Existence ribozymů výrazně podpořila hypotézu o vzniku života
založenou na logice ústředního dogmatu molekulární biologie.
Prebiotické prostředí s replikovatelnými ribozymy – mnoho variant
(i chybných) – říše RNA (dosud bez matricově řízené syntézy
polypeptidů)
Říše RNP – další komplikování ribozymů (příjem dalších ribozymů
s novými katalytickými funkcemi související se syntézou proteinů) –
říše ribonukleoproteinových komplexů – s rozvojem schopností
syntézy peptidů až proteinů. Funkční rozrůznění RNA: prvotní tRNA
s funkcí tRNA a prvotní mRNA s funkcí matrice.
Přechod na syntézu polypeptidů řízenou matricí (tři fáze) →
vývoj prvotního translačního systému.
1. molekuly prvotních tRNA se schopností přenosu aktivovaných
aminokyselin
2. význam velké ribozomové podjednotky jako vazebný povrch pro
molekuly aminoacylované tRNA (aa-tRNA) a katalyzátoru syntézy
polypeptidů
3. krátký polyribonukleotid jako matrice pro komplementární vazbu
prvotních molekul aa-tRNA
Prvotní ribonukleoproteinový translační systém obsahoval:
● prvotní proteinovou RNA-replikázu s funkcí genoforu pro replikaci RNA
● protoribozom jako komplex proteinů s RNA, kdy na mRNA se řadily
tRNA nesoucí aminoacyly
● později aminoacyl-tRNA-syntetázy
Stabilizace RNP translačního systému pro udržení a reprodukci
a) ohraničení proti okolí – snadné vlastnostmi fosfolipidů v komplexu
s proteiny (dvouvrstevná fosfolipidová kulovitá struktura – lipozom
– se po dehydrataci mění na lineární strukturu a po zpětné
rehydrataci vzniká původní kulovitá podoba s RNA uvnitř
b) zpřesnění překladu sekvence RNA do prvotní tRNA-replikázy a
proteinů pomocí aminoacyl-tRNA-syntetázy
Vysoká genetická variabilita RNA potlačena a zdokonalena
dvouřetězcovým RNA-genomem, který při replikaci tvoří
dvouřetězcový replikační produkt
Nestabilita RNA-genoforových soustav – zdokonalení oddělením
replikace od translace – zpětná transkripce RNA do DNA ve
zdokonaleném ribonukleoproteinovém translačním systému.
Katalyzátor: zpětná transkriptáza.
Pokrok: DNA je stabilnější s přesnější replikací.
Obecná charakteristika živých soustav:
- hlavní molekulární složky ve všech živých soustavách - NK a P pro
zajištění základních funkcí (přeměny látek a energií tj.
metabolismus a autoreprodukci s genetickou informací
uloženou v NK pro syntézu proteinů, z nichž některé
katalyzují syntézu i NK)
- vysoká organizovanost a hierarchická uspořádanost hlavně
mnohobuněčných organismů
- otevřenost živých soustav z hlediska výměny látek a energií
(metabolismu) a informačního toku (primárního
prostřednictvím NK a sekundárního vzhledem k okolí)
- schopnost autoregulace
- nezbytnost metabolismu (souhrn vnitřních enzymatických reakcí
přeměňujících látky v energie a naopak ana- a katabolismus)
- schopnost autoreprodukce a vývoje (ontogenetický a fylogenetický)
Základní alternativy vzniku stávajícího obecného organizačního principu
A) P bez NK
B) NK bez P
C) dělba funkcí – P i NK
D) jiný princip
ad A) Oparinovy koacerváty, Foxovy mikrosféry – struktury založené na P
s náznaky metabolismu (mikrosféry) a růstu (koacerváty), ne
autorepodukce. Nejdůležitější vlastností koacervátů je
semipermeabilní membrána, uvnitř molekuly s enzymatickou
aktivitou. V koloidních roztocích proniká voda dovnitř, dojde
k rozdělení na dceřiné koacerváty. Enzymatické molekuly se tím
vyřeďují. Naopak mikrosféry (polymerovaný protenoid
kondenzovaných Ak bez membrány) vykazují katalytické aktivity
ad B) genová hypotéza vzniku života v současnosti asi uznávanější –
struktura schopná biologické evoluce: NK (jiná podoba) se
schopností autoreplikace – hypotéza RNA-světa
(molekulární relikty: ribozymy)
ad C) společná evoluce NK a P (vznik náhodné události, produkt cílevědomé
činnosti rozumných bytostí – obé překonávají nepřímé doklady
evoluce)
ad D) přenos informace anorganickou látkou typu jílu neřeší problém vzniku
genetického kódu a proteosyntetického aparátu
Výsledné kroky oddělení toků genetické informace:
- transkripce DNA do RNA
- replikace prostřednictvím DNA jako genoforu (přenos genetické informace)
- translace mRNA do primární struktury proteinů (sekvence Ak – viz dále)
Změna funkce katalyzátoru – proteiny lepší, náhrada.
Vývoj nejjednodušších živých soustav – progenot (viz výše) s
jednoduchými základními vlastnostmi a funkcemi živých soustav –
počátek biologické evoluce.
Biologická evoluce
Anaerobní podmínky. Metabolismové možnosti: chemoheterotrofie
(fermentace)
i chemoautotrofie (FeCO3 + 2H2S = FeS2 + H2 + H2O + CO2
FeS + H2S = FeS2 + H2 .
Dostatečná množství základních látek. H2 jako donor elektronů pro redukci síry
na H2S (znak některých archeí).
Další pokrok v metabolizmu – fotosyntéza. Nezbytnost vzniku porfyritů (základ
cytochromů nezbytných pro přenos elektronů), tetrapyrolů (základ
bakteriochlorofylů). Exploze života.
Primitivní anoxygenní fototrofové syntetizují ATP pomocí slunečního záření,
donor elektronů H2S.
Podobné recentní: purpurové a zelené sirné bakterie.
Oxygenní autotrofové: donor elektronů H2O. ATP i pyrimidinové nukleotidy se
tvoří fotosynteticky. Výsledek: hromadění kyslíku v atmosféře. Recentní
podobné: cyanobakterie (sinice). Následek: vznik ozónu a rozvoj ozónové
ochranné vrstvy násobí další evoluční cesty.
Evoluce organismů
je proces hromadění postupných změn ve vlastnostech populací
organismů podmíněný změnami genofondu (nevratné, vratné,
opakovatelné, jedinečné). Probíhají jak v ekologickém čase
(generace) tak v geologickém (dlouhodobě) včetně environmentálních
událostí. Nesměřuje k předem určenému cíli.
Mikroevoluce – změny v populacích téhož druhu
Speciace – štěpení vývojových linií – vznik nového druhu
Makroevoluce – vznik monofyletických naddruhových vývojových linií
(změny biodiverzity, transformace existujících a vznik nových
biot)
Molekulární, organismální, populační a biocenotická úroveň
evoluce
Základní strukturální typy živých soustav
- nebuněčné živé soustavy
- viry, viroidy, virusoidy
- prokaryotické buněčné soustavy
- bakterie, archea
- eukaryotické buněčné soustavy
- prvoci, chromista, houby, rostliny, živočichové
Praorganismy vývojově směřovaly k buňce prokaryotního typu,
vznik eukaryotních buněk vysvětluje
teorie endosymbiózy
Endosymbiotická teorie popisuje původ semiautonomních organel
eukaryotických buněk – mitochondrií a chloroplastů. Tyto organely byly dříve
volně žijící prokaryotické organizmy, které byly pohlceny a staly se buněčnými
endosymbionty.
Mitochondrie mají evoluční původ v proteobakterii (z příbuzenstva Rickettsiales)
a chloroplasty v sinici
https://cs.wikipedia.org/wiki/Endosymbiotick%C3%A1_teorie
Fylogenetický strom eukaryot
Geologický čas
fanerozoikum
kenozoikum
kvartér 0 – 2,6 Ma
neogén 2,6 – 23 Ma
paleogén 23 – 65,5 Ma
mezozoikum
(druhohory)
křída 66 – 145 Ma
jura 145 – 200 Ma
trias 200 – 251 Ma
paleozoikum
(prvohory)
perm 252 – 298 Ma
karbon 298 – 354 Ma
devon 360 – 419 Ma
silur 416(±2,8) – 443 Ma
ordovik 435 – 490 Ma
kambrium 490 – 545(1) Ma
proterozoikum 2500 – ~542(1) Ma
prekambrium archaikum (eo-, paleo-, meso-,neo-) 3800 – 2500 Ma
hadaikum ~4600 – 3800 Ma
Ma – megannum,
trvá milión let
Trvání od – do se
měnilo – možnosti
rozdílného
datování
Časování
historie Země
Jiné vyjádření časování
Hadaikum (Hadean, někdy Priscoan) je nejstarší období (eon) ve vývoji
Země. Datuje se do období před 4 600 až 3 800 miliony let (Ma). Pro toto
období je charakteristický vznik zemské kůry a později oceánů. Neklidné
období bylo plné sopečných výbuchů a dopadajících meteoritů. Zemské
těleso se poměrně rychle ochlazovalo. Na povrchu Země se začala tvořit
pevná zemská kůra. Nedochovalo se z ní však do současnosti téměř nic.
Archaikum (archeozoikum, prahory) je geologické období (eón) Země,
kdy již zchladla natolik, že se začaly vytvářet nejstarší dodnes dochované
horniny. Vznikala jádra dnešních kontinentů – kratony, zdobící povrch
planety jako malé ostrůvky. Zemská kůra však byla ještě tenká a podléhala
neustálým přeměnám (některé oblasti byly vyzvedávány a jiné klesaly).
Proterozoikum (jinak také starohory) označuje eon, který datujeme do
období před 2,5 miliardami až 542 milióny let. V tomto období vznikly první
mnohobuněčné organismy, řasy. Také se objevuje první známý
superkontinent Rodinie. Pokračuje vrásnění (např. Grenvillské vrásnění)
a vznikají štíty, středy dnešních kontinentů, a nezvrásněné okraje, tabule.
Stromatolity –
jsou hlízovité vápnité biogenní usazeniny bochníkovitého až polokulovitého
tvaru. Jsou tvořeny povlaky kalu bohatého na vápník, který se vysrážel,
nebo jinak dostal na povrch porostů sinic nebo bakterií v bezkyslíkatém
(nebo málo kyslíkatém) prostředí v mělkých oblastech moří.
Stromatolity patří
mezi nejstarší
zkameněliny
z prekambrických
usazenin, jsou
staré přibližně
3,5 až 3,7
miliardy let.
Zbytky kolonií
stromatolitů
přežívají
až dodnes,
např. u pobřeží
Austrálie.
Život – otevřený systém.
Soustavná mnohačetná výměna s okolím
(informační, energetická ↔ látková) – podstata a nezbytnost
Organismus
– kromě vztahu k abiotickým faktorům (fyzikální a chemické)
interakce biotické:
a) mezi příslušníky téhož druhu
b) vztahy k organismům ve stejném prostoru
(rozdílnost pojetí – v maximu celá planeta)
Každý organismus – autonomní celek na určité úrovni – jako takový
realizuje pouze některé vztahy. Přitom za stejných podmínek ne vždy stejné.
Které?
Za jakých okolností?
V jakém rozsahu a intenzitě?
Za jakou cenu, jaké náklady?
Ekologie – samostatný předmět
studia Učitelství přírodopisu pro 2. stupeň ZŠ
Poznatky o struktuře vztahů uvnitř přírody (mezi organismy)
– o faktorech (mezi organismy a prostředím)
Na základě výše zmíněných vztahů preference určitých, tedy
i prostorových, tj. proč žijí právě zde (jinde)
Biogeografie
Úzce odráží faktory ekologické i evoluční
Změny zemského povrchu
– teorie kontinentálního driftu
Wegener – zač. 20. stol.)
Rozlehlost areálu →
těsné sousedství
Rosypal a kol., 2003
Biogeografické oblasti (a říše) Země
Zoogeografické říše a oblasti
Říše: Holarktis
Nearktis 21 mil.km2 Palearktis 52 mil.km2
Mimotropická Severní Amerika Eurasie a Severní Afrika
4 podoblasti 4 podoblasti (1 přechodné území)
TUNDRA nízké porosty lišejníků až keřů
Sob, lumíci, polár. zajíc, polár. liška, medvěd led., lasička, sovice
JEHLIČNATÝ LES – TAJGA bor., smrk, jedle
jelenec, urzon los, rys, rosomák, rejsci, datli, tetřívek
3 typy STEP travní porosty
bizon, vidloroh, psoun jezevec, liška, kojot sajga, čiru, dzeren, osel
chřestýši, kur prériový kůň, velbloud, křeček, frček
OPADAVÝ LISTNATÝ LES dub, buk, lípa, javor
Čipmank,jelenec,lesňáčci krtci,rejsci,veverky,mýval,medvěd,liška srnec,burunduk
chapparal TVRDOLISTÝ LES, KŘOVINY macchie
spíše přechodová společenstva
saguaro, juka POUŠŤ, POLO- pelyňky, saxauly, tamaryšky
zajíc prériový, ještěrky, hadi králíci ježek,křeček,hraboš, orel,káně,sova
Říše: Paleotropis
Orientální obl. 8 mil.km2 Etiopská obl. 24 mil.km2
Indomalajská Africká
3 podoblasti (1 přechodné úz.) 2 podoblasti
radiace obratlovců, nyní málo typických,
blízká etiopské
TROPICKÝ LES
bambus, konopí, týk, fíkovník, tomely zederachovité a luštinaté, liány a orchideje
dikobraz, medvěd pyskatý a m. malajský,
antilopy, jeleni, bažanti, ještěrky a hadi
vyšší (orang.,gibon, langur, makak), gorila, šimpanz, gueréza, kočkodan,
nižší (tana, lori) primáti, nosorožci, tygr tapír, prales. slon, okapi, hrošík,
antilopa trpasličí
TRAVNÍ POROSTY
--- SAVANY
travnatá spol. se stromy(akácie,baobab,pryšce)
přežvýkaví kopytníci (buvolci, pakoně, antilopa
losí, zebry aj.), pštros, nosorožci, lev, gepard,
pes hyenový, prase bradavičnaté, žirafy,
rypoši, zlatokrt
POUŠŤ, POLOojedinělé
trsy trav a keřů, oázy s welwitschií,
sukulentními pryšci a hlíznatými rostlinami
gazela skákavá, dikobraz, tarbík, damani,
tenrek, ještěrky
Říše: Neogea Říše: Notogea
Neotropická obl. Australská obl.
Jihoamerická 21 mil.km2 Australasie 9 mil.km2
4 podoblastí (2 přechod. úz.) 5 podoblastí (2 přechod. úz.)
endemické: 1/3 ptačích čel., po endemické: podtř. Vejcorodí, 6 čel.
dvou čel. vačnatců a opic, 11 vačnatců. Z 364 druhů savců čel. 60%
hlodavců a 6 čel. netopýrů (214) placentálů. Výrazný rozvoj
nestěhovavých ptáků.
TROPICKÝ LES
různé epifyty blahovičníky
malpy, kosmani, mravenečníci kuskusové, klokan stromový, nosál,
paka, aguti, ocelot, vačice, kolibříci koala, ptakopysk, kasuár, lyrochvost
TRAVNÍ POROSTY
PAMPY SAVANY
guanako, nandu, jelenec, mara klokan rudý, bandikut, emu, kakadu
POUŠŤ, POLO-
Biogeografie ČR
Literatura
Rosypal, S. a kol., 2003: Nový přehled biologie. Scientia
Praha, 799 s.