Přenos látek Trend fylogeneze: zvětšování složitějšího těla – uspokojování potřeb tkání 3 možnosti 1.Minimální difuzní vzdálenost – zajišťuje gastrovaskulární soustava (houbovci, žahavci, žebernatky) Otevřená cévní soustava (hemolymfa) Uzavřená cévní soustava (tkáňový mok) 2. Maximální povrchy pro výměnu, malý objem povrchů s největší plochou (zřasení, členění) 3. Maximální gradient (koncentrační spád) Realizace: přenos pomocí tělních tekutin – hydrolymfa - tekutina v otevřeném střevě, hemolymfa - tekutina v otevřených soustavách, soustava krev – tkáňový mok – míza (lymfa) Prostřednictví: oběh tělních tekutin – cévní soustava KREV – úkoly 1. Přívod živin a O2 k tkáním 2. Odvod odpadů k místu odstranění 3. Udržování stálosti vnitřního prostředí 4. Přenos účinných látek z místa tvorby na místa působení 5. Ochrana organismu před nákazou 6. Ucpávání poškozených cév Složky krve: - voda 70 – 80 % - sušina 30 – 20 % - tekutá složka (krevní plazma) muž 54, žena 59 % - krevní buňky (krvinky) m. 46, ž. 41 % Hematokrit - poměr krevní plazmy : krevním buňkám U nižších obratlovců: objem buněk nad 15 %, člověk M54(Ž59) : 46(41) hematokrit Krevní plazma → 90 % vody, 7 – 8 % bílkovin - albuminy (mol. hmotn. 69 000) – 60 % bílkovin - globuliny (alfa, beta,gama,mol.hmot. 80 000–200 000) – 35 % - fibrinogen (do 350 000 – 400 000) – 5 % - tuky (5 – 7 g/l u člověka) - fosfatidy (1,75 – 3,3 g/l) - cholesterol (2,5 – 5,7 mmol/l) - glukóza (x mmol/l) - zplodiny rozpadu bílkovin (močovina 2,5–7,5 mmol/l, kyselina močová) M220 - 420 μmol/l, Ž140 - 340 μmol/l) - další organické látky - anorganické látky (NaCl – 6 g/l, kyselé uhličitany – 2 g/l) bílk krev plaz D:\Dokumenty\DISKC\Dokumenty\Pajdák\fyziol predn\krev\elfo sera.bmp Krevní plazma → 90 % vody, 7 – 8 % bílkovin - albuminy (mol. hmotn. 69 000) – 60 % bílkovin - globuliny (alfa, beta,gama,mol.hmot. 80 000–200 000) – 35 % - fibrinogen (do 350 000 – 400 000) – 5 % Plazmatické bílkoviny: ryby 1,4 – 4 %, obojživelníci 2,4 %, plazi 5 %, ptáci 4 – 5 %, savci 6 – 8 %. Nárůst albuminů. Fyziologické funkce: doprava látek (minerál.), MK, tuků (zvl. lipoproteinů), hormonů, … γ-globuliny s protilátkami, protrombinem… Krevní buňky – červené krvinky (erytrocyty) U obratlovců oválné s jádrem (3 – 9krát > než lidské), u savců okrouhlé (piškotovité) a zploštělé bez jádra (lidské Ø 6,7 – 7,7 μm, tl. 2μm). Monomolekulární povrchové vrstvy, bílkovinné stroma s roztokem hemoglobinu (37%) Množství erytrocytů – druhově stálé: M.: 5,4 . 1012 Ž.: 4,5 . 1012 v litru Fyziologická funkce: zásadní význam pro přenos O2, CO2 (krevní barvivo) a H+. Krevní (dýchací) barviva – proteidy s bílkovinnou a barevnou (s kovem) složkou. hemogl cervene-krvinky Hemoglobin – globin (96 %) + nebílkovinný pigment hem (4 %). O2 se váže na Fe2+ bez změny mocenství (celkem tedy 4 O2) oxyhemoglobin (HbO2), (max. 200 ml O2 v 1 l krve). Uvolnění O2 – "redukovaný" hemoglobin. Silnými oxidačními činidly se mění Fe2+ na Fe3+ → bezcenný methemoglobin pod vlivem dusitanů. Možná vazba s CO2 – karbaminohemoglobin. Silná vazba na CO (210krát větší než k O2) – karboxylhemoglobin (nebezpečnost 0,1 % CO ve vzduchu) Hemocyanin – Cu, rozpuštěn v hemolymfě (rak, škeble, hlemýžď, hlavonožci) – třetinová vázací schopnost (70 ml O2 na 1 l krve) oproti hemoglobinu (200ml) Chlorokruoriny – mořští červi – Fe, zelená Hemerytriny – Sipunculidae – Fe, červená Erytrokruoriny – pakomár – Fe, u pásnic Bezbarvý hemovanadin – pláštěnci – vanad Erytropoéza: embryonální vznik – játra a slezina, po narození v kostní dřeni. Metabolismus železa – denní ztráty 1,5 mg – doplnění potravou (a. → do zásob Fe - ferritin / transferin+Fe=siderofilin/ b. → do kostní dřeně). Rozpad Hmgl v RES-MF, Fe → transferin, Bilirubin do krve, vychytáván játry do žluče, Vylučován stolicí. Červené krvinky se nemnoží (bezjaderné), po 120 dnech zanikají ve slezině (denně 2 . 1011), kde jsou pohlcovány buňkami RES. oběh žel D:\Dokumenty\DISKC\Dokumenty\Pajdák\fyziol predn\krev\diferenciace.bmp Diferenciace z kmenových buněk – bílé krvinky (leukocyty) Volné jaderné buňky, rozmanitý tvar. Vznik – kostní dřeň Agranulocyty – protoplazma bez granulace, nečlenité jádro lymfocyty – velké kulaté jádro. Nefagocytují, tvorba protilátek monocyty – největší bílé krvinky, velké ledvinité jádro. Fagocytují. Granulocyty – granulovaná cytoplazma, segmentované jádro (70 % bílých krvinek) neutrofily s velkým nejvíce členěným jádrem, fagocytují eozinofily pomnožují se za patolog. stavů, fagocytují (3% granuloc.) bazofily s nejméně členěným jádrem. Transportní role – (1% gran.) výv bíl krv c-neu c-megakaryocyt c-lymfocyt c-monocyt c-b-eos c-b-bas – krevní destičky (trombocyty) Nejmenší krevní buňky Vřetenovité s jádrem (ptáci, obojživelníci), u savců nepravidelného tvaru bez jádra. Vznik v kostní dřeni, po 3 – 5 dnech zánik ve slezině. Člověk 250 – 500 . 109 .l-1. Zvyšování při namáhavé práci, ve vysokohorském prostředí. Velká aglutinační schopnost (shluk, rozpad, zátka → serotonin (v krev. destičkách) a koagulační faktor). Nachytání krevních destiček na fibrin – stah. Počet b.k.: 4 – 9 . 109.l-1 Novorozenec 15 – 40 .103 v mm-3 Velký oxidativní metabolismus. Krátkověké (lymfocyty 1, neutrofily 13 dní). Diapedeza. Denní kolísání. Zmnožení po jídle, námaze (neutrofily) aj. Relativní (distribuční) leukocytóza – vyplavení ze zásob, absolutní (dřeňová) – zvýšení tvorby v dřeni. Snížení počtu – leukopenie – hladovění, pobyt v chladnu. Krevní bílkoviny a udržování osmotické rovnováhy Různá velikost osmotického tlaku krevních tekutin (člověk 707,55 kPa – 5300 torr). Odpovídá osmotickému tlaku tkáňového moku. Proto filtrace – podle hydrostatického tlaku krve – arteriální vlásečnice – 4,67 kPa (35 torr). Proti tlak onkotický (3,47 kPa = 26 torr) snížený o koloidně osmotický tlak tkáňového moku (0,53 kPa = 4 torr). Hydrostatický převažuje → voda přechází do tkáňového moku pod tlakem 1,6 kPa = 12 torr). V průběhu vlásečnic – pokles tlaku. Venózní (žilní) vlásečnice – onkotický tlak převyšuje hydrostatický (2,0 kPa = 15 torr), voda přechází z tkáňového moku zpět do cév. Množství přecházející vody – za minutu tam i zpět množství celkového objemu plazmy. vým vody Úloha krve při udržování pH pH krve obratlovců – přibližně neutrální (člověk 7,4). H+ – velmi nízká koncentrace, přesto vliv hlavně na aktivitu enzymů. Vznik H+: - H2CO3, která disociuje na H+ a HCO3- - při uvolňování P a S ze složitých sloučenin (vznik anorganických kyselin, s následnou disociací) - disociace mastných kyselin. Udržování pH: soustava H2CO3 a HCO3‾ alkalických kovů včetně bílkovin krevní plazmy a hemoglobinu. Pufrovací schopnost soustavy: stálý poměr H2CO3 : NaHCO3 = 1 : 20. Alkalická rezerva. Při vyloučení mnoho CO2 – možnost zvýšení Na+ v krvi →důsledek vylučování ledvinami, snižování obsahu alkálií → to vede k: pokles pufrovací schopnosti krve. Část iontů pufrována redukHb (rHb- + H+). V plicích – opačný proces. Obranné reakce krve Proti průniku patogenních mikroorganismů nebo škodlivých látek. Fagocytóza Schopnost bílých krvinek a buněk RES sleziny, jater, kostní dřeně a histiocytů pohltit a rozložit (enzymy). Imunita Patogeny z vnějšku (mikroorganismy, cizorodé bílkoviny, polysacharidy - obecně antigeny) – tvorba protilátek. Antigen určuje povahu protilátky (pozměněné globuliny krevní plazmy s jiným uspořádáním postranních řetězců – otisk antigenu) Po vniku antigenu do organismu – přestavba často se zvýšenou odolností – imunita. Vrozená imunita (nespecifická) na základě různých mechanismů. Získaná (specifická) imunita – paměť, specifita Bezobratlí – hlavně fagocytóza D:\Dokumenty\DISKC\Dokumenty\Pajdák\fyziol predn\imunita\spec a nespec..bmp Imunitní buňky Agranulocyty – lymfocyty – B,T, NK buňky monocyty – fagocytují, tkáňové makrofágy Granulocyty – neutrofily - fagocytují, eozinofily - fagocytují (3% granuloc.), bazofily (1% gran.) D:\Dokumenty\DISKC\Dokumenty\Pajdák\fyziol predn\imunita\Ig.bmp B lymfocyty - povrchové receptory, Infekce – tvorba i specifických protilátek T lymfocyty – povrchové receptory Antigen – látka vyvolávající reakci v organismu za vzniku Ab, T reaktivních buněk, teorie zámek - klíč Aglutinace (shlukování) krvinek Reakce antigen-protilátka. Membrány erytrocytů – mohou mít antigen – aglutinogen A nebo B (mukopolysacharidy). Reaguje s protilátkou v plazmě – aglutininem anti-A (a.&) nebo aglutininem anti-B (a.ß) (oba γ-globuliny). U jednoho jedince není nikdy stejný aglutinogen a antiaglutinin.Transfúze. Krev člověka: 4 základní skupiny (podle aglutinogenu v membránách). Krvinky 0 (bez antigenu) neaglutinuje, krvinky A shlukuje B a 0, krvinky B shlukuje A a 0, krvinky AB nemají protilátky. krev skup Podskupiny A1 – A6, další aglutinogeny D(Rh) – systém 13 a-genů (C,D,E aj.). Nejvíce antigenní D. D přítomen = Rh +. Aglutininy anti-D normálně nejsou přítomny, tvoří se při setkání s krví Rh+. Dědičnost krevních skupin. Krevní skupiny u zvířat: více než u lidí. Vznik antigenů před vývojem primátů. Známy i u slepic, kachen, králíků, koz. Neidentifikovány u morčat, myší, koček a poikilotermů. Mezitaxonová aglutinace D:\Dokumenty\DISKC\Dokumenty\Pajdák\fyziol predn\krev\krev skup.bmp Regulace krvetvorby Víceméně konstantní počet krvinek. Řízení tvorby – neurohumorální povaha přes hypotalamus. Plazmový erytropoetin podněcuje tvorbu erytrocytů a hemoglobinu. Srážení krve (hemokoagulace x hemostáza) Tekutý stav krve – fyziologický, na vzduchu tuhne. Podstata: přeměna rozpustného fibrinogenu na nerozpustný síťový fibrin. Aktivace: enzymatická bílkovina trombin (vzniká v játrech jako neaktivní prekursor protrombin). Přeměna protrombin → trombin – kaskádová teorie). Kofaktory: tromboplastin a Ca2+, vitamín K (podporuje syntézu protrombinu v játrech) fosfolipidy z rozpadlých krevních destiček. sráž krve Poškození adheze trombocytů v poraněném místě – primární destičková hemostatická zátka uvolnění serotoninu – vazokonstrikční fáze (smrštění cév v místě poranění) přeměna fibrinogenu na fibrin (pomocí trombinu) – vznik sekundární fibrinové hemostatické zátky - ucpe poraněnou cévu, smrštěním vytlačuje krevní sérum. Heparin zabezpečuje nesrážení krve za normálních podmínek. S albuminy krevní plazmy brání aktivaci protrombinu. Vit K serotonin D:\Dokumenty\DISKC\Dokumenty\Pajdák\fyziol predn\krev\srazeni krve.bmp Tkáňový mok Podstatná část extracelulární tekutiny – 10 – 16 % hmotnosti (12 l u 75 kg muže). Složení závislé na krevní plazmě (bez bílkovin) – krevní ultrafiltrát + malé množství bílkovin z tkání. Tvoří životní prostředí tkání, zajišťuje látkovou výměnu. lymfat dráhy Míza (lymfa), lymfatický cévní systém Obratlovci, mízní cévy. Vzniká z tkáňového moku, přenos zplodin látkové přeměny a zažitiny. Složení odpovídá krevní plazmě, poloviční obsah bílkovin, více lymfocytů (40 . 109 v l). Mízní cévy ze štěrbin orgánů se spojují, v mízních uzlinách fagocytace zplodin a mikroorganismů. Kapiláry, žíly, mízní kmeny, spojování do mízních kmenů, ústí do žilného oběhu. Jednosměrný pohyb mízy (chlopně) – tlakové změny v těle – peristaltika střev, stahy klků. Mízní srdce (úhoř, obojživelníci, plazi, někteří ptáci). Lymfatický cévní systém biologické vlivy Neovlivnitelné: pohlaví, věk, rasa, genová výbava atd Ovlivnitelné: léky, životní styl, kouření