a) A dobře sa u tetky Kubaňovéj posedělo a chutno pojedlo, lebo izba byla dycky čisťučká jak
kaplička. Duchny na lůžkách bilučké jak snih, narovnané až do stropu, svatých obrázků plná zeď a
kachle na peci enom ligotaly.

(…)

Tetka zrovna utírali prach ze skleněného příklopu na Panence Marii Hostýnskéj a zalévali muškáty za
vyšívanýma firhaňkama, dyž učuli vrznút dvérca. Vyšli do síně a v ústrety sa jím derú s velikú řečú
stará žebračka Frgálka, známá klebetnica a dohazovačka, kerá si „namlúváním“ přivydělávala.

                                                                               Podle Zdeňka Galušky


b) Máry stírala podlahu a meditovala o novém nájemníku. Venkouskej dříč se nezapře. Na práci až
chamtivej, jako by z toho broulení do lejster čekal sklizeň. Ždímajíc hadr zahleděla se oknem do
nebes modra. Za léta střídání pánů v tomhle pokojíku z toho mám takovej rozum: tam nahoře, odkud
sypou na zem vtipný semínko, jsou tuze vysoko a nedohlídnou, co kam padá. Do chudýho baračiště
nasypou mírku a vostane to planý jak semeno na skále, protože – málo naplat – živnou pro študia je
tatíkova plná šrajtofle. Nadaná hlava vostane jak zakopanej poklad a z těch pak rostou zbytečný
muderlanti a rebulanti. V lepčím případě spolkne takovýho arcibiskupskej seminář a proto je po
farách tolik vlasteneckejch hlav a špatnejch farářů.

                                                                               Podle Marie Kubátové


c) „Jsou pan starosta doma?“

„Ale hde!“ – zazní úsečně, a vtom už jsou dveře znovu přiraženy a závorou zastrčeny touže hbitostí
kočky, jakou nám byla otevřena předsíň svatyně starostovy.

Stojíme zaraženi a nasloucháme, co se uvnitř děje. Dolétají k nám zvuky rozmluvy – patrně paní
starostové s dívkou.¨

„Hdo je tam, Ančo?“ – „Chlap.“ – „Keho hledá?“ – „Stréca.“ – „Řeklas, že nésó doma?“ – „Řekla.“

----

Nezbývalo ovšem než uchýlit se k hospodě, kde se hemží všecko jako ve včelíně. Mineme kovárnu,
v tom vyletí z hospody šerha – celý bez duše.

„Hej, kovářo, – – tře rane za pana podmistra: Vendelin Nejezchleba!!“

                                                                             Podle Otakara Bystřiny


d). No takže to je k tý práci se soubory. Další takovej docela zajímavej bod, a někdy docela
užitečnej, je prohledávání nebo vyhledávání možná by byl takovej hezčí název, kterej rovnou by více
řikal, vo co de, jo? vy samozřejmě velice často jste něco psali a potom se vám prostě znelíbil
ňákej termín, nebo jste třeba shledali, že jste psali třeba LeibniTZ a rozhodnete se každého
LeibniTZE přeměnit, no, to vlastně je bod, kterej budeme dělat až potom.

                                    Jana Hoffmannová a kol.: Mluvená čeština v autentických textech