(Zvolna se rozetmí. Blanka leží na zemi jako na konci předchozího obrazu. Na pohovce spí Janina,
opodál na zemi Milka a Růža. U stolu sklesle sedí Marta. Všechny jsou zachumlány do věcí, které jim
rozdala Blanka. Kuchyně připomíná nehostinný kryt. – Blanka nemotorně, rozespale vstane a jde se
napít vody.)


BLANČA                        (se lekne Marty) Co tady děláš?

MARTA              Mě se ptáš? Všechny jsme tady.

BLANČA                        Nikdo tady není. Já spím. Ty taky.

…

MARTA              Blančo, probuď se. Tohle není sen.

BLANČA       To nikdy nevíš. Mně se zdávají věci, že bych z nich mohla umřít. (Zvedne sluchátko.
Poslouchá. Zavěsí. Nevěřícně se podívá na Růžu a Milku. Máchne rukou, jako by ten pohled chtěla
smazat.) Nechci vidět nikoho. Tak pozdě v noci.

MARTA              Tam je! (Ukáže ke dveřím.)

BLANČA                        Něco se ti
zdálo.

      (Antonín Přidal)