1. Než začnete číst text, pište po dobu několika minut (např. 3 minuty) vše, co vás napadá při
vyslovení slova pravopis. Pište pokud možno nepřetržitě, nepřemýšlejte v této fázi nad správností
obsahu či pravopisu. Můžete zaznamenávat nejen informace, ale i pocity, které se vám vybaví.















































Pravopis a jeho kodifikace


Slovo pravopis je překladem řeckolatinského výrazu ortografie. Rozumí se jím dohodnutá, odborně
vypracovaná pravidla pro užívání písma, která mají usnadnit komunikaci lidí, zajistit jednoznačnost
sdělení.

Český pravopis je středně obtížný (obtížnější pravopis má např. francouzština nebo angličtina,
naopak jednodušší např. chorvatština nebo finština). Zachoval si některé rysy starších vývojových
etap, např. psaní písmena y.

Kodifikaci, tedy uzákonění pravopisné normy v písemné podobě v jazykové příručce, stanovují
jazykovědci (lingvisté). Pro češtinu jsou takovou příručkou Pravidla českého pravopisu, která
obsahují dvě důležité části: pravopisná pravidla a pravopisný slovník. Při kodifikaci je někdy
přijato jednoznačné pravidlo, např. soubor vyjmenovaných slov, jindy dvojí možnost psaní (dubleta),
např. diskuse i diskuze. Uzákonění dublet zachycuje vývoj jazyka, tzn. existenci původní a novější
podoby, z nichž jedna postupně v komunikaci převládne.



Vývoj českého pravopisu


Nejstarší české památky byly psány tzv. primitivním pravopisem, tzn. k zápisu českých textů se
užívala latinská písmena bez jakýchkoliv změn. Latinská abeceda je ale chudší než české hláskosloví
a tak např. písmeno c označovalo české hlásky [k, c, č]. Hlásky v latině neexistující byly postupně
zapisovány pomocí spřežek. Důsledný spřežkový pravopis se vyvinul na začátku 14. století, např.
spřežka ch pro označení hlásky [ch], rz pro [ř].

Za významný mezník se považuje změna pravopisu uskutečněná počátkem 15. století, která je
připisována Janu Husovi. Jedná se o pravopis diakritický, který nahrazuje spřežky diakritickými
znaménky – tečkou, např. ċ pro hlásku [č], a čárkou označující délku samohlásek. V době
humanistické se v tištěných textech ustaluje pravopis bratrský. Ten je v podstatě diakritický
s prvky spřežkové soustavy.

Na počátku národního obrození byl český pravopis sjednocen J. Dobrovským v jeho mluvnici z roku
1809. První Pravidla českého pravopisu vydává r. 1902 J. Gebauer. Během 20. století se pak
uskutečnilo několik kodifikačních úprav. Poslední proběhla v roce 1993 a přinesla jen drobné změny
kodifikace předchozí (z r. 1957) – některá zjednodušení v oblasti pravopisu velkých písmen (např.
psaní názvů ulic, náměstí apod. obsahujících předložku: ulice U Tržnice) nebo zavedení dublet u
přejatých slov (psaní s/z: romantismus/romantizmus, délka samohlásek: penicilin/penicilín).





2. Potvrdil text některé informace z vašeho úvodního psaní? Co jste nevěděli? Co potřebujete více
objasnit?