alkoholiků. Ze 300 sebevrahů na 143 konstatoval Chronicky alkoholismus (47-6"..).
Také sebevražednost dětská v poslední době dle Rothfuchse stoupla. Obyčejně jsou to děti psychopathicky zalomené. „Jestliže však," praví Rothfuchs, „zkoumáme u těchto abnormálních zjevů příčiny životní omrzelosti, tu velmi zhusta shledáváme, že právě při patliolu^icky zatížených požíváni alkoholu hraje velikou, třeba často skrytou roli." I považuje ve většině sebevražd žákovských alkohol za pravidelnou soupřičinu.
Hegar ve spise: Der Geschlechtstrieb (Stuttgart 1894) připisuje pijanstvi ethickéinu defektu. Hebel však ve známém díle o ženě a socialismu poleniisuje s tvrzením Hegarovým a příčinu alkoholismu vidi v sociálním prostředí. Bebel ovšem má pravdu, že sociálni prostředí působí na šířeni alkoholismu, avšak ani Hegar není nepráv,  neboř oslabení citové a volné stránky vlivem dědičnosti může bytí a je příčinou alkoholismu. Jest zajisté sociální prostředí a dědičnost ve vztahu velmi úzkém.   Poměry alkoholismu v dětství uvedou nás zajisté k vážnému přemýšleni a přesvědčeni,  že třeba všude v rodině, ve škole a v celé společnosti pečovali o radikálni odstraňováni tohoto zla.
Dětské lži.
Také v otázce dětských lži třeba rozlišovati jednak hranici, která dělí lži vyskytující se u děti normálních ode lži patholo»ické, jednak různé stupně chorobné lhavosti mládeže.
Na šířeni lživosti v řadách mládeže půsohi různými směry společenské prostředí. Již od kolébky působí se lživě na křičící dítě, aby se upokojilo. Počítá a hřeší se vůbec s lehkověrnosti děti. Život celý, konvenčni styk, noviny, soudy, volby, obchod a sta a sta jiných příčin působí zde na lehkověrnou mládež, podlamujíce jejich cit pro pravdu (Viz G. Lehne: Wie Kann der Lehrer die Lügenhaftigkeit der Jugend bekämpfen. Die Kinderfehler 1902 VII.). Čím diľe je větší, tím více nepravdy vidi kolem sebe. Lež objevuje se nejen u děti, ale i u dospělých a vysoce vzdělaných lidi v různých formách. Konvenčni lež, obchodní, válečná a diplomatická, náboženskopokrvtecká, pomluva a in. j.
Ditě často samo dodává lživé výmluvy a zprávy. O tom nás sice všední život tisíci příklady poučuje, ale přece uvedeme přiklad v „Besedě Času" (17. záři 1907), který uvádí Josef Petrák ve článku: „Co píši rodiče učiteli." Otec poslal mu dopoledne lístek! „Ctěný pane učiteli. Tímto Vás žádám, že nemůžeme chlapce posilati do školy, ona ho pořád bolí hlava a při tom mu nechutná jist, tak nemůže jiti do školy, s úctou
C. F." Odpoledne přišel chlapec do školy a vypovídal, že nestonal, ale že kopal brambory. Docela správně učitel podotýká, že zapomíná otec takový, že svádí dítě ke lži. Lehne rozlišuje lži mládeže dle pramene, z něhož vznikají. Jsou to lži ze strachu, z rozpaků, ze studu, ze ctižádosti, z lehkomyslnosti, pohodli lakoty, ziskuchtivosti, sympathických citů a m. j.
Nejčastěji dle Lehnea objevuje se lež ze strachu. K ní patří všechny lží tak /vaně školní. Ale qttalitativně nejdůležitějši a nejhorší je tile něho lež, při níž je přáni nějaké výhody.
V „Kinderfeliier" (r. VII. PJ02 značka U.) shledáváme st s případem pathologické lži.   Žačka vyšší dívčí školy IC let objevila se ve škole se zavázanou hlavou. Udala, že trpí ušni nemoci a že byla operována. Popisovala učitelkám a spolužačkám podrobnosti operace a kliniky. Také plakala bolestmi v uších. Učitelka brzy pojala podezřeni a jela s ni k označenému lékaři. Na klinice nemocná se vyznala i v lékařích i personálu. Prohlídka pak uši ukázala, že byla úplně zdráva, přece však nedala si operaci vymluvili. Přibuzni o toni o všem ničeho nevěděli. Jen pomalu se nemocná této představy vzdávala.   Ta vyvolána byla dámou, která trpívala neduhem ušním, byla operována, a která ji všechny podrobnosti operace podala. Jindy měla představu, že je adoptoval,ni dcerou svého otce a dávala o tom podrobnosti svvm spolužačkám.   Myslila také,  že  bratr se oženil a že bydli v jistém domě, šla tam dokonce a divila se. že tam nebydli.  Je to zřejmá pathologická lež a označena jako psctidologia phantastica. Spisovatel podobný druh děti chorobné lhavých shledává u individuí intuě cenných, degenerovaných a zvláště u hysterických a slabomyslných. Ufer ukazuje na tom přiklade, že jen v řídkých  případech objevuje se pseudoiogia phantastica bez jakýchkoli poruch na poli psychickém a nervovém. Charakteristické dle Ufera při pathologické
lži je, že je nemocná o realitě výpovědi svých úplně přesvědčena a přece jedná tak, že je patrno, že si je vědoma nesprávnosti svých výroků. Tak na př. ono děvče svým příbuzným nikdy nic podobného nevypravovalo. Tato inkunsequenec v provádění úkolu lži skoro ve všech případech charakterisuje pscudologii phanta-stika, a neinformovaným se zdá, že se jedná o podvod. Také tím se podává charakteristický rozdíl od stavů paranoických, že se dává přesvědčiti o nesprávnosti svých tvrzeni aí snadno či těžce. Velmi pěkně dodává Ufer: Zde jedná se o celkem nevinnou věc; ale položme na místo operace uši případ mravního poklesku, a bude jasno, jak důležité a těžké jsou následky pathologické lži'), jak důležitý jsou pro soudce a lékaře. Lehne při pathologické lži klade důraz ještě na jeji zatvrzclost, která je známkou nastávajícího morálního poblouzeni. Pokud se týče věku, kdy lhavost u děti se objevuje, tu zabývají se otázkou tou Schäfer a Marci-novski, „z nichž poslední dokazuje, že i ditě před 4 lety může si býti vědomo objektívni nepravdy svých řeči". Čini tak v Zeitschrift für Päd. Pathologie und Physiologie (R. 1905).ľ)
Vzhledem k různým druhům a stupňům lhavosti mládeže, rozlišuje Kemsies 10 kategorii. Hnil rozlišil sedm přesné rozrůzněných lži na základě zkoumání a zpráv i) 300 dětech obojího pohlaví mezi 12. a 14. rokem. „Jsou to předně pseudofobie, při niž každé odchýleni se od pracné hledané přesné pravdivosti jest něčím ohavným, při niž ke všemu se dokládá tiše né-
') o patliologkké l/i jedna]! ještě Geyer (1886 Lipsko): Ober das Wésen und die Píd. Bchandlung der Liige a Delbrtick: Die pathologíscbe LQge und die abnormen Schwindler. U nás o tomto předměte pojednává hlavní Heveroch v Pcd. Rozhledech R. XVIII. a v rozpravě: Duševní odchylky Školní mládeže (v Praze r. [904),
•) Viz o tom 0. Kádncr v Pe& Rozhledech xix. R. str. 395.
jaká „já myslím* nebo „snad", nebo se opakuje stokrát „ne"').   Dále rozeznává Mali  „lež hrdinskou", jež se ospravedlňuje jakožto prostředek k vznešeným cílům. Sein patři dle Halla lživá přiznáni se k vině, jimiž silné děti na sebe přijímají tresty za slabé.  Na třetí místo klade Halí „pravdu vůči přátelům a lež vůči nepřátelům", závislé velmi často u dětí na osobni náklonnosti nebo odporu. Tak na př. přátelství se uzavírají zjevením tajemství a sliby, že nikdo nic neprozradí.   Dále zná Hall lež ze sobectví, projevující se velmi často v každé vzrušující liře. aby se odvrátila prohra.   Hall přičítá mnoho viny na této lži právě poměrům školy. (Školní lži). Jako nejslabši typ dětské lži podává Hall případy lži vzniklých z obrazivosti při hře. Hrajíce si se svými soudruhy a sourozenci, děti vymýšlejí různě nemožnosti, přetvářky, kouzla a události, přiznávajíce jim na oko Úplnou pravdivost. Jsou to zjevy sice velmi rozšířené a normálni, ale i tu třeba bdíti, aby přehnaná fantasie zvláště u dětí naklonených k zatíženi nezanechala skutečné stopy vedouc! k chorobné lživosii z obrazotvornosti (Dříve již zmíněná „pseudoloma phantastica). Ncj-hor.ši typ lži dle Halla je tak zvaná pscudomanic, a podáme charakteristiku této abnormity.   „Je to u děti řídký  případ a vysvětluje   se   domýšlivosti, vášnivou touhou budili pozornost, z čehož vzniká přetvářka, před* stíráni takové a takové povahy. U divek bývá to často přechodem k hysterii.   Počáteční znaky jsou chtivost chvály, peněz; ale pak stupňuje se ke skutečné pseudu-manii při níž obelháváni jiných nebo i sebe stává se touhou." Pří takových případech odporučtije Hall rtej-drastičtějši a nejrychlejši opatření, při prvních projevech odnětí úcty, lásky a důvěry, a nestači-li poučeni a přísné pokáráni, tu vybízí Hall ku metle, a nevzpomůžc-li ani
') Viz C S. Hall: Vyhrané stati pedopSYChOlOgickč a pedagogické, V Praze 1906. Prel. Mauer s úvodem prof. Cády.
— 30 —
ta, k lékařské radě. Konečně objevuji se případy lži zatvrzelých, při nichž nejzarpurtilejši lháři opakují různá zapřísaháni. Je to nejhorši případ lži. Hall velmi správně poukazuje učitele a vychovatele, aby rozlišovali různé formy lhavosti mládeže, v niž vidi nejen prostou zvrácenost, nýbrž chorobu neobyčejně komplikovanou, a v houževnatém lpěni na tom, aby děti mluvili pravdu vidi nejlepši prostředek k nápravě.
0 dětské lhavosti promlouvá také Heveroch ve jmenovaném spisku v oboru pedopathologie. Uvádí pěkný přiklad chorobné lhavosti (pscudologia pbatita-stikri) a některé charakteristické známky této anomálie, avšak postrádáme tu jisté roztříděni dětských lží, které pro pochopem' celé otázky jest velmi důležité.
Velmi důležitá jsou v tomto směru bádání, která o psychologické a pedagogické stránce lživosti mládeže podnikl již Kemsies. Také Kemsics vidi ve lhavosti známku duševního a morálního poklesnuti čili chorobné sklonitosti, která zasluhuje psychiatrického pozorováni. Kemsies stále v tomto oboru pozoruje veliké nedostatky a nejasnosti. Odponičuje studium lhavosti mládeže vychovatelům a také soudcům, jedná-li se o výpovědi dětí pří soudu. Varuje soudce před zvrácenými pojmy, které jednak dospěli mají o dětech, jednak děti o dospělých. Zvláště všimati si třeba výpovědí a lži dětských při hysterii, epilepsii, morálni nepríčetnosti, a trestního zřízení vzhledem k ditěti. Za tím účelem spolek pro psychologii dítěte v Berlině sbírá veliký materiál dětských lži a výpovědi; komise psychologů, pedagogů, práv-nikťi a lékařů podávají tu svoje záznamy, pozorováni, analyse a výsledky zkoumáni. Také Kemsies tu podává svoje rozděleni dětských lži a výpovědi. Rozeznává při každé lži a výpovědi objektivní a subjektívni moment. Nestačí jen objektivní výpověď, ale třeba tu zkoumat], jak se ku lži nebo výpovědi má plné subjektivní  vědomi,  které   je  teprve psychologicky.
právnicky a eUlicky uvádi v pravé svetlo. Také upozorňuje Kemsics na rozdíl lží u dělí a dospelých. Obsahově vidi rozdíl v toni, že sc dětská lež týká obyčejné malicherných predmetu; mravné a právně dítě není ještě hotová osobnost a má vychovatelskými prostředky vedeno býti na pravou cestu; psychologicky pak dle Keinsiese dítě jest ve stavu psychicky nehotovém, nemá pravého vhledu do všech okolnosti, podléhá klamu, sutícsei a těžko odporuje vnějším vlivům. Pokud se pak rozděleni týče, tu jak jsme již poznamenali, rozeznává Kemsies 10 druhú lži:
I. I.ež ve hře: různé komedie, vytáčky, přetvářky.
II. Omyly ve výpovědi.
III. Schopnost ku klamné sugesci.
IV. Omyly ve věci: falšováni úsudku, pozorováni, vzpomínek.
V. Lež z omluvitelných důvodů: ze strachu, rozpaků, lichotnictvi, chlubeni a j.
VI. Lež z motivů nešlechetných : z egoismu, vzdoru, zášti, msty.
VIL Lež z motivů šlechetných : ze studu, z oddanosti k někomu, na rozkaz nějaké autority.
VIII. Pathologická Iživosl: při hysterii, epilepsii, morální ínsanitě. paralysi,
IX. Lži pochodici ze zločinného rozpoloženi: při podvoilu. krádeži, vloupáni, zločinu proti životu atd,
X. Výpovědi osob duševně opožděných. Poněvadž rozrůzněni jednotlivých druhů lži je pro
poznáni lhavosti u děti nadmíru důležité, uvedeme ještě rozděleni Snllvho, známého to badatele v oboru duše dítěte. Suli v podává ještě větši řadu různých lži, nežli oba předchozí:
I. Malé lži při hrách, s  minimem úmyslného klamu.
II. Případy, kily si dítě něco neskutečného smysli, a ztrácí vhled do skutečnosti.
III. Případy, kdy ditě snadno opak řekne toho, co inu bylo řečeno, často z dramatického pudu.
IV. Autosugesce a sebeklam.
V. Přeháněni, aby bylo docíleno účinku, ehlu-bivost.
VI. Lichoceni, snivé rozplýváni se s přetvářkou a chytrosti, ale bez dalších špatných úmyslů.
VIL Obejiti pravdy ze strachu, aby nenarazil. Vlil. Sugesce s illusí paměti a j.
IX. Klamáni jiných ve spojeni se žertem.
X. Klanmi tvrzeni, aby ztracena byla stopa.
XI. Lež tvrdošijná po trestu.
XII. Lež z nízkých motivů.
— 33 —
3