Cvičení 2.7.
Konstrukci hypotetických výsledků můžeme provést na základě následujícího souboru otázek:
-Ve kterých ze čtyř skupin se projeví vliv filmu? -Ve kterých vliv "historie? -Ve kterých vliv "testování"?
Odpovôd na tylo otázky je snadná. "Historie" zasáhla všechny skupiny; předpokládáme, že vojáci ve všech skupinách se dozvěděli o útoku na Tel Aviv. "Testování" ovlivnilo Jenom skupiny ve kteiých bylo použito předběžné moření, a ovšem, film mohl mít vliv Jen na obě experimentální skupiny.
Nejvyšší musí tedy být výsledky následného měření v první skupině. Je zde kumulován vliv všech faktorů: filmu, "testování" I "historie". Nejnižší bude skóre v druhé kontrolní skupině, ale I to bude vyšší, než bylo skóre prvých dvou skupin v předběžném měření. I tato skupina byla ovlivněna "historií". Výsledky ostatních skupin budou někde mezi těmito oběma extrémy. Jejich pořadí podle velikosti bude závisel na relativní síle obou zkreslujících faktorů. Tabulka odpovídající těmto podmínkám by mohla vypadat třeba takto:
	Čas 1	Film	Čas 2 1
Experimentální skupina I. j	50	ANO	85 1
Kontrolní skupina 1. |	50	NE	65
Experimentální skupina 2. |	-	ANO	80
Kontrolní skupina 2. |	-	NE	60 j
A jistě si dovedete sami vypočítat, že "historie" odpovídá za 10 bodů přírůstku ve všech skupinách (rozdd mezi "následným" měřením ve druhé kontrolní skupino a předběžným měřením v kterékoliv z prvých dvou skupin). Rozdíl mezi experimentální skupinou jedna a dvě v následném měření (stejně jako rozdíl mezi oběma kontrolními skupinami) nám dá sílu efektu "testování": 5 bodů. A konečně, čistý efekt filmu, 20 bodů, dostaneme porovnáním výsledků kterékoliv experimentální skupiny s odpovídající kontrolní skupinou a ještě několika dalšími způsoby. Víte jakými?
Pozorování nepozorovatelného
iftiil.slormuce informací
/teslcní v interview
\Mlltlim
Uu/;ilil;i
tiiiiitrnlu validity
t Ii'iiMví ve známé skupině
(liiídikiivní validita
konstruovaná validita mfiidní skupiny soudcti výčet obsahu zjevná validitit
54
55
Kapitola 3,
Pozorování nepozorovatelného
-.si (>.•>.....tiiiifm bydliště respondenta, porot dělí, povolání, vlastnictví autn. pohlaví atd.,
titľiiiiim mi lyio věci respondenta jenom ptáme, prostí proto, že přímé sledování ► in |.fili'< ' iisové náročné ti nákladné.
Od doby, co Američané vynalezli Richarda Nixona, neměl nikdy nikdo lolik trablů,
Richard Condon, BANDICOOT
Tohle bude krátká kapitola, ale obtíže, na něž tu narazíme, by stačily na celou knihu.
V předchozí kapitole jsme hovořili o našem hlavním problému, o tom, že díky velikosti "přirozených systému" v sociálních vědách není možné, docílil úplného popisu a úplné analýzy reality. Redukce je naším nejduležitejším, ne však jediným epistemologickým problémem. Tím druhým je problém transformace informací.
V tomhle typu nepříjemností nejsme sami. Naprostá většina véd nedělá závěry přímo z analýzy reality, ale na základe záznamu, popisu této reality. To platí i pro přírodní védy. Představa vědce, který zatřepe zkumavkou, obsah zkumavky změní barvu a vydá dramatický kouř a vědec začne tančil radostí, že jeho teorie byla potvrzena, patří dnes spíše do světa televizní fikce. I zde jsou konečné závery navrženy na základe popisu, na základe protokolu o mnoha experimentech či pozorováních. A popis nutné znamená transformaci, překlad reality do symbolů jazyka.
Cvičení 3.1.
Některé vědy se obejdou bez tobolo kroku, bet transformace reality do jejího popisu. Zkuste jmenovat nějakou takovou Šumnou vědu a vysvětlete, pivě nemusí analyzovat pouhý popis.
Problém je v tom, že transformace informací je v různých vědách a pro různé pozorované problémy různě obtížná a různě spolehlivá.
Určit pohlaví respondenta není obvykle obtížný problém. Ale mnohé důležité sociologické koncepty nejsou dostupné přímému pozorování, například koncept odcizení. Jiné jsou dostupné pozorování, a přece je sledujeme obvykle jenom nepřímo. Jistě by bylo možné zjistit
* f h (tíiiř f,ľ neptat';
..líními mim nezbude nic jiného, než se zeptat. Jenom nesmíme zapomenout, že každé : i.)/mii inířiMif zvyšuje riziko zkreslení, a to tím více, čím více je kroků mezi zkoumaným >. ti'MM'iM'M u naším protokolem, záznamem o tomto fenoménu.
t - (i.-ŕi'm zdánlivé lak jednoduchém, jako je proces odpovědi na otázku je tčch transformací l«iiiibituit(* dost. Podívejme se silným zvětšovacím sklem na následující transformaci:
j _olázka odpovéď_
Mnoho kroků mezi těmito dvěma hody má pro nás dosii důležitý význam. Měli bychom je mil Mák' na mysli, když. kupí. připravujeme otázky pro interview nebo (nedej bože) pro ilirttt/.itlk.
Cl) Především, zkoumaná osoba musí naší otázce snrávnč porozumět, To není vždycky nik jednoduché. "Správně porozumět" znamená, že respondent pochopí otázku přesně tak, jak 10 míl výzkumník na mysli, a dále to znamená, Že všichni dotazovaní musí pochopit otázku naprosto stejným způsobem. Jde nám přece - alespoň v kvantitativním výzkumu - o srovnatelnost dat.
56
57
Cvičení 2.2. Je
v pořádku '!
-J»Kľ/e nyní Vás pr/jorn?
S' h>>1 J's". & opravdu kaSáf M. *      * °P™o ktof ví co je HZDr>
' Egri B/kaver .
ieD Jak to nevyš/o.
li*..
Před mnoha n mnoha lety jsme dělali výzkum v jedné malé horské obci. Velice chudil obec to byla, s lak Spalným JZD, že v ním nebylo imi co ukradnout. Byl to kvalitativní výzkum. Mimo Jiné nás zajímal živolní styl obyvatel. Ptali jsme se také: "Co nejčastěji pijete?"
Odpoveď prvnllio družstevníka nás lehce překvapila. Odpovčď druhého, třetího, desátého nás prostě Šokovala. Všechny odpovedi byli stejní. Všichni dotazovaní odpovčdéli, že nejčastěji pijí Egri Bikaver, To byl pro nás Sok: tohle víno, maďarská Býčí krev, bylo v té doba pěkně drahé. Kozhodní nad poměry lidí v téhle obci.
Ovšem jsem si hnětl vykonstruoval teorii. Krásnou a chytrou, kompenzační, Velmi nízká živelní iíroveň deprimuje družstevníky. Pltí je důležitou součástí místní kultury, a lak se lidé snaží udržet vysoký status alespoň v této oblasti, když vSude jinde je jejich status zoufale nízký. Tak jsem se Se) hned pochlubit se svojí teorií osolte, která rozumela obci nejlépe, místnímu panu faráři. Když se pan farář přestal smát - a smál se moc dlouho - vysvetlil mi jednu zvlášliiosl místního slovníku: Egri Bikaver se tu říká lioříáku, v té dobé ncjlacinějšímu, příšernému ovocnému vínu. Ŕlká se lomu tak proto, že "když se toho napijete, bolí vis hlava tak, že řvete Jako bejk". A to byl zase jednou koiw
.,.......„jjiiiiu, príšernému ovocné;
......- luiiiu tax proto, že "když se toho napijete, bolí vás hlaví
řvete jako bejk", A to by) zase jednou konec mé geniální teorie.
__I
(2) V dalším kroku se musí /.koumaná osoba rozhodnout, zda, ie vůhcc ochotna odpovědět nu naši otázku. Nékterč otázky mohou být pro respondentu nepříjemné, může se cítí jimi ohrožen, muže chtít chránit své soukromí. Ne vidy jsme schopní lakovou situaci předvídat.
58
>i ťuk M- n,16 respondent musí rozhodnout, jak odpoví. Odpoví pravdivé? Zná víibee , imIhuii odpověď na naši otázku? Institut für Demoskopie zjistil, že hlavni příčinou ' i.i,nii(vyih odpovedí v Nemecké spolkové republice v šedesátých letech byl prostý fakt, < Mt|i(iii(/c/it neziml pravdivou odpoveď (Nocltc !!>fi7). Neznalost respontlenla je velice . ntyin zdrojem zkreslení; zkoumaná osoba nerada přiznává, žo nezná odpoveď, že nerozumí .i t ti'ii'iiiii výrazu v otázce a lak stejné odpoví. Přirozené taková odpoveď je pro náš výzkum ť< (íliilná, ale my o tom nevíme.
Ií»uil příliš těžké empiricky dokázat, žo riziko takového zkreslení je dost vysoké. P/ed Hrkollkii lety moji studenti provedli následující lest. Do krátkého doluzníku, zamířeného na ílŕktBié etické aspekty politického rozhodování, jsme zařadili vyslovení nesmyslnou otázku. )it|l řeský ekvivalent by znél asi takto:
• Domníváte se, že koncept kufanditní pumprdentnosli je:
1. -mravné ukce|)lovatelný
2. -íikceptovatelný jen nčkdy
3. -neakceplovaiolný
4. -nevím
Dotazník byl pak aplikován na malý a neroprezentalivní vzorek posluchačů prvého roéníku a výsledky byly docelit zajímavé. Jen menšina respondentu zvoliln jedinou "pravdivou" alternativu čtyři. Nestálo by za to, vyzkoušet, zda výsledky u nás by byly odlišné od výsledku i, Kanady?
Ovšem nikdy je nepravdivá odpoveď zámerná. Obvyklo proto, že určitá alternativa odpovedi je pro respondenta spojena s představou nějaké sankce. V Severní Americe míižo být obtížné získal pravdivé informace o příjmu a finančních záležitostech vůbec. "Co kdyby tazatel mél nijaké spojení s daňovými úřady nebo s konkurenci?" U nás, v ne tuk dávné minulostí, hrdla silnou zkreslující úlohu obava z politického postihu. Předpovědět možnosl takového zkreslení je Často nesnadné, v jednom /. našich prvých výzkumu, asi v roce I %6, jsme dostali v malých vesnicích na moruvskoslovenském pomezí doslali řadu "radioaktivních" odpovědí. Ale v jedné 7. obcí naprostá většina respondentu odmítla říci, co měli v neděli k obědu. Proč, to nevím. Dobře to vystihuje výrok jednoho mého kanadského kolegy: "Typický respondent se spiše přizná k manželské nevěře, než by připustil, že si nečistí pravidelně zuby."
59
TZTľ""""' **** p™í""—*.,1P».ä,i
Pohádka. p.r»odrostlejší déti 3.
O vzorném tazateli a vzorné zkoumané osobé.
Byl jednou jeden rozsáhlý výzkum o využití volného řasu ve velkém průmyslovém mésté. Bylo to velmi náročné pro respondenty. Žádali Jsme jc, aby po řadu dnů zaznamenávali v 15 minutových Intervalech, co dělali od probuzení do usnutí. Tazateli byli .studenti naší fakulty. Mezi nimi Jirka. Na Jirku připadla také jedna velice stará paní. Když uslyšela, o co jde, posílala Jirku za sousedkou. "Ta je mladá. poHO je niSkde, chodí na schůze a tak,." NáS Jirka Jí laskaví a moudře vysvčllll teorii konstrukce vzorku, význam sociologického výzkumu a nakonec babičku podlehla n když Jirka po níkollka dnech přišel, aby odnesl záznam, byl moc přckva|>cn. Babička byla v divadle, na výstava, dokonce i na schůzích. Jirka jl moc pochválil •i stará paní řekla: "Ale jsem moc ráda, že to mám za sebou. Já bych už víc toho chození po tich candrbáléch nevydržela."
Tuk to je vzácný případ toho, jak výzkum může zkreslit ne odpovéď, ale chování zkoumané osoby. Všimnete sl, že jsem známého sociologa průmyslu, dr. Jiřího Orla vůbec nejmenoval.
(4)    I verbaliznce odpovedi, zejména v rozhovoru, může být spojena s některými problémy.
Pro respondenta muže býl nepřijatelné vyslovit určitou nepříjemnou alternativu, použít neobvyklé slovo. Obvykle jsme však schopni tímto situacím předejít: i v řízeném rozhovoru můžeme u kritických otázek předložil dotazované osobí tištěný lístek se seznamem alternativních odpovědí a zeptat se, která alternativa nejlépe vystihuje jeho situaci. Pro respondenta muže být príjemnejší odpovédfil třeba číslem 5, než vyslovit přímo, žc jeho manželství je velice nešltistné a že již často uvažoval o rozvodu.
(5) Záznam odpovedi může také vyvolat zkreslení. U otevřených olázek a zejména v kvalitativním výzkumu proces záznamu odpovedí - a nékdy potřebujeme velice přesný záznam - může narušil přirozený charakter interakce mezi tazatelem tv zkoumanou osobou. V standardizovaném rozhovoru je hlavním zdrojem zkreslení seznam nabídnutých kategorií. Neúplný soubor alternativních kategorií a kategorie, které se překrývají, patří mezi naše
•. ifh< iiliľliy K lomu ješté přistupuje mén£ častý omyl, výMr chybné kategorie, nt již .!> i.■«! ucho icspondeitlem.
h m I. ilv. /<• i zdánlivé' jednoduchý proces, jako je odpovídat na olá/.ku, představuje celou , 11 ii.tn lunnncí, i. nichž každá může být spojena s povážlivým zkreslením. Co si pak ,-■■it,iriin v zkoumáním konceptů, které nemají přímou empirickou reprezentaci? í. , i", iiiliij'ii máme takových konceptu opravdu mnoho. Odcizení, prestiž povolání, třídní íi.liiiiil. autorita a slovky jiných konceptů, se kterými pracuje sociologická teorie, je tétnčř iiriiui/ni' pozoroval přímo.
U j nit mím respondent řekne (o, co neví
Vi> vítSiní véd jsou pozorování a měření převážné nepřímá. Studovaný fenomén je trlcityemován nijakým indikátorem. Kupř. telesná teplota je indikována pozicí rtuti na '(upiiíci teplomeru, včk zkoumané osoby je reprezentován její odpovedí na příslušnou otázku. I.Iim vělií je vzdálenost mezi tím, co chceme studovat, a indikátorem, který jsme schopni pozoroval, tím větší je riziko zkreslení. V sociologii je tato vzdálenost značná a vélšinou /■ilumije dlouhou řadu transformací.
Nalezení spolehlivého ukazatele je jednou z. nejkriličtčjších operací ve výzkumu. Dopustíme-ii w. omylu v této fázi, všechny následující operace budou neplatné. Mčli bychom zde aplikoval idmí, populární mezi lidmi kolem počítačů od dob kdy počítače byly velké jako diim a byly jenom dva. Dnes se vlastné nepoužívá rčení, ale jen zkratka: GIGO. Znamená to "garbage in, ipirbage oul". Volné přeloženo to znamená asi "svinstvo na vstupu dá svinstvo na výstupu". Výzkum můžeme pokazil kdykoliv, ale nezachycené omyly při konstrukci indikátoru jsou liitální.
Abychom se mohli produktívne bavit o problémech s tím spojených, musíme zavést dva nové pojmy: pojem validity a pojem reliability.
60
61
Valldnf měřen/
ie takové měření, které měří skutečně to, co jsme zamýšleli merit. Reliabllnf měření
je takové měření, které nám při opakovaná aplikaci dává shodné výsledky, pokud se ovšem stav pozorovaného objektu nezměnil.
*í jsou velmi užitečným <%«reliability. Naše pohádka
O muzeu a validitě
Bylo Jednou v jednom krásném městě krásné Muzeum objevu védy n (odmlky.
Jelio řeílllelem byl podnikavý a sečtělý mladý muž, a ten se jednou dočetl o studii podniknuté v Jednom muzeu v Chicagu, která použila opotřebení koberce před jednotlivými exponáty jako ukazatele jejich popularity. Dočetl se také, že tato technika byla použita I jinde, a lak se rozhodl, že jl použije I ve svém muzeu.
Výsledky výzkumu byly poníkud překvapivé. Jako iiejúspiSíncjSÍ byl vyhodnocen exponát věnovaný ilspáchůni Čtyřletého plánu hospodářské výstavby, skWň s upraženými diagramy a plakáty, věcmi, o které v té dobč předstíraly zdvořilý zájem jen reprezentanti nejvyggfch mocenských orgánu. Výzkum byl publikován, ředitel dostal vyznamenání a muzeum podstatní zvýšený rozpoře!. Jenom nakolik set zasvěcenci! vědělo, že kolem nejúspěsnější expozice vede jediný přístup k jediným toaletám v muzeu.
MnuV velké nebezpečí je v narušení reliaWIity. Je to podobná situace jako bychom měřili .ti'lktt měřítkem, které se tu zkracuje, tu prodlužuje, a my o tom nevíme. Uveďme si docela letiIMlcký příklad nereliabilní otázky, jakou čas od času potkáváme ve výzkumech:
Cltodíte do kina	•často
	•nc tak řasto
	-občas
	-zíídka
	-víibec ne
Odpověď "často" může znamenat pro respondenta A "jednou za mísíc", pro respondenta B "dvakrát týdně", pro mí "dvakrát za rok" a znám jednoho televizního dramaturga, u kterého si význam odpovedi "řasto" vňbcc netroufám odhadnout. V každém případe je lato otázka velice nereliabilní.
Zkusme v následujícím cvičení, jak jsme porozumeli pojmům validity u rcliuhilíly. Otázka v tomto cvičení je jednoduchá, ale není právě nejlehčí.
Cvičení 3.3.
Mťtie iiereliabilnf měřeni hýl vululní?
A co opačná .situace: Muže být měření, která je nevalidní, být přesto reliahilní? Asi ano, Je (o takové mčření, které nám tlává konslalní, ale chybné výsledky. Je to podobné situaci ve fyzickém mčření, kdy by naše měřítko bylo knlihrováno v jiných jednotkách, než se domníváme. Následující příklad je hodně přehnaný, ale vystihuje dobře náš1 problém: domníváme se, že měříme v centimetrech a měřítko bylo kalibrováno v palcích. Při opakovaném měření stejného objektu dostaneme stejné výsledky, které však interpretujeme v centimetrech, a tak jsou naše závěry nevalidní.
Zajistit validitu pozorování je pro sociologický výzkum nesmírně důležité. My opravdu
63
musíme často oii zkoumaně osoby získal informaci, klerou tato osoba vilbce nezná. Tedy alespoň ne v lé formě, v jaké ji hodláme použít pro náš výzkum. Plál se průměrného respondenta, zda se ellí alienován, bylo by zřejmí absurdní. Nejboršf na tom je, že mnoho respondentů by nám na tmo otázku stejně odpovědělo, třebas by nevěděli, co slovo alienace znamená; nechtěli by prostě přiznal svoji neznalost. I když mnozí z nás mají spise skeptický názor na měření inteligence, IQ je stále užívaným konceptem. IQ měříme i u osob, které nikdy o tomlo konceptu neslyšely. Na některá otázky dnes pravděpodobně nedostanete pravdivou odpověd. Jen málokterý respondent je ochoten přiznat, že je rasista, nebo že bije manželku. Prolo se snažíme obdržet lakovou informaci různými prostředky nepřímého měření. Povíme si o nich víc v přišlí kapitole. Ale už, (e<1 můžeme snadno odhadnout, že takové míření bude vystaveno značnému riziku zkreslení.
V lakových případech je nezbytné kontrolovat, zda navrhované míření je skuteěnS valldní. Většina z následujícího výčtu technik pro kontrolu validity není snadná. Zdaleka ne všechny techniky, zejména ne ty nejúčinnějSf, je možno aplikovat ve všech situacích. Testování validity přidává dalží krok do výzkumného procesu. Je to krok časově nároěný, a tedy i nákladný. To by nás však nemělo odradit od aplikace těchto technik, kdykoliv to je jen trochu možné. Nezapomeňme na GIGO!
První, a pravděpodobně nejmocnčjšX skupina technik pro kontrolu validity je založena na srovnání s nijakým vnějším kritériem,
1. Validita založená na členství ve známé skupině
Logika léto techniky je velice jednoduchá: zkoušíme náš nástroj nn skupině, o níž víme, že má vlastnost, kterou má náš nástroj měřit. Tak např. otázky měřící rasismus by mohly být testovány na členech rasistických organizací. Jejich skóre by mělo být významně vyšší, než skóre vzorku z obecné populace. Nepřímé otázky, které mají zjistit, zda respondent bije ženu by mohly být vyzkoušeny na lidech odsouzených opakovaní pro lenio delikt. Hlavní problém je zde existence a dostupnost takové skupiny.
vyřMmi.
X S'wtbčžná validita
|t! testována tak, že měření téže vlastnosti je prováděno dvěma nebo více různými postupy. Mhfcme třeba použít různé formulace nepřímých otázek, kombinovat je s projekčními iilá/.kumi (o těch hovoříme v přišlí kapitole) a můžeme v tomto souboru použít i přímou ulá/.ku. Čím včlSí jo shoda mezi těmito různými přístupy k měření, tím je pravdepodobnejší, ><> náfi postup je validnf. Velikou výhodou souběžné validity je, že tato technika je iiplikovatelná takřka univerzálně. Určiiou nevýhodou je však to, že plný test validity obátíímz tisprve tehdy, když dala byla sebrána a analyzována.
V dal5í skupinS máme jen jednu techniku:
4jConsmu2yj«AMs!i^ ,  . .   c„„>..ifc(ch zkoumanou vlastnost
technikou měření, kterou používáme. Ilustrujme
2. Prediktivnf validitu
porovnává předpověd založenou nn testovaném měření se skutečnými výsledky. Např. validita Skály, která má předpovídal pravděpodobnost úspěchu středoškolských studentů na vysoké škole, je testována porovnáním výsledků icsm se známkami, které student na univerzitě
65
M
Profesor P.I. Torna vyvinul škálu pro mčřcnf frustrace. Aby dokázal, že je lato Skála validní, zkonstruoval soubor hypotéz předpovídajících, za jakých okolností můžeme očekávat vysokou ťíroveň frustrace:
Hypotéza I:   Očekrivdnř Ičžkého úkolu v blízki budoucnosti zvyšuje hladinu frustrace. Hypotéza 2:   Čím negatívnej! jc tento úkol vnímán, tím bude frustrace silnejší, Hypotéza 3:  Čím méně zajímavý je očekávaný úkol, tím vyšší bude frustrace.
Studenti sociologie, očekávající zkoušku ze statistiky byli testováni. Jejích frustrace byla významné vyšší než frustrace kontrolního vzorku studentů, kteří neočekávali 'žádnou zkoušku. P.I. Tomova Skála byla přijata jako validttí ukazatel frustrace,
(AUapwvíiio z Thcrest! I,. Ilítof. Hulím Sociál Itewarcti, \')U)
Poslední skupinu testu validity představují testy založené na obsnlm mířeného jevu:
5. Validita založená na mínénf skupiny soudců
Skupina zkušených knihovníků, učilelu literatury, nám miížc pomoci posoudil, zda naše posouzení čtenářské vyspělosti zkoumaných osob, založené na výčtu přečtených knih, je přijatelné. Důležité je, aby každý z členů poroty pracoval nezávisle na druhých. Shoda mezi výroky různých soudců je pak dobrým ukazatelem validity.
6. Validita testovaná výčtem obsahu ÍDomain of Meaninc)
To jo v podstate tesl, zda naše méření dostateční kryje doménu jevu, klerý zkoumáme. Tenlo test může být sotva použit pro validizaci abstraktnějších konceptů. Výčet obsahu jc užitečný zejména tehdy, kdy samotná definice zkoumaného konceptu není dostatečným nástrojem pro výzkumné operace, Kupř. srovnávat volný Čas zkoumaných osob není snadný úkol. Prostý výčet aktivit, odpovídající definici tobolo testu validity není dostatečným řešením: jednu a tatáž, aktivita je pro jednoho respondentu milovanou rekreaci a pro jiného velice nepříjemnou povinností. Proto jsme pro výzkum o využití volného času navrhli tento postup: Po určitou dobu budou zaznamenávány všechny aktivity zkoumaných osob a jejich trvání. Pak budou respondenti dotazováni na každou aktivitu, zda ji považují za volný čas. Takový postup může poskytnout validní, srovnatelnou definici rozsahu volného času.
VMInu učebnic výzkumných metod uvádí tuto techniku mezi jinými technikami testování v,»lidlly. My sc domníváme, že jc to spíše popis situace, kdy kontrola validity není vynulovánu. Kupř. jislč není třeba testovat validitu otázky v dotazníku, zjišíujfcf imrmnilciuovo pohlaví. Bohužel, spoléhání na zjevnou validitu je aplikováno i na složitější ,«jinace. Babbie (1989, str. 124) uvádí tenlo příklad: Počet stížností podaných dčlníky odborové priiiinizaci by mohl být použit jako ukazatel pracovní morálky. Asi bychom se shodli, že to imííe mít nčco společného s méřeuou vlastností. Mohli bychom se shodnout také na tom, že |o lo lepší ukazatel, než, řekneme, počet knih, které si dílnfci vypůjčili z veřejné knihovny. Vouví Babbie. Zjevná validita je založena na tom, že intuitivní spoléháme na to, že existuje dostatečná spojitost mezi zkoumnným jevem a naším méřenfm. Vyjádřeno velice ptosli: "Face vtdidily" je eufemismus pro situaci, kdy kontrola validity nebyla provedena vůbec. Nikdy, juko tomu bylo v prvém příkladu v tomto odstavci, není na tom nic špatného. Ve složitějších situacích to může být nebezpečné.
Kdyby se vám snad po téhle kapitole zdálo, že náš profesionální život je příliš jednoduchý, přidejme nakonec ještč jednu nepříjemnou připomínku: Neexistuje nic takového jako univerzálne validní mčření určitého konceptu. Validito prokázaná v určitém kontextu n pro určitý účel je automaticky platná jen pro tento kontext n shodný trčel. Indikátor určitého jevu, klerý je perfeklnč validní pro jeden účel, může být nevalidní pro méření téhož jevu v jiné souvislosti a naopak.
61
Cvičení 3.4.
To také znamená, žc validnf indikátory "necestují" dobře: exporiujeme-li validnf indiklitor ze zemí do zemS, z jedné kultury do jiné, snadno mňže ztratit svoji validitu. Ktipř. jednu škálu méřící validné odcizení v USA obsahuje mimo jiné otázky: Čtete pravidelne Rcader's Digesl? Chodíte pravidelní do kostela? Negativní odpoveď na tyto otázky signalizuje přítomnost odcizení. Kdy?, je tato Skála exportována třeba jenom do Kanady, výsledky míření jsou ponékud zkreslené: Readcrs Digest není v Kanadé přilili populární, chození do kostela se zdá mít v kanadském kulturním kontextu jiný význam než v USA, Imponoval lakovou Skálu v její původní formč k nám, by bylo prošlé absurdní.
Uvedme si alespoň ješlé1 jeden příklad, v doba, kdy se odehrála naše pohádka £.5, byla ve výzkumu vztahu na pracovišti v USA ješle hojné používána Skála zvaná SRA Atlitude Survey
(Dalas 1958). Tato Skála byla považována za spolehlivé mčřítko pracovní morálky, za "morale
audit".
Pohádka pro odrostlejší dčli 5,
Co by se mohlo stát...
NáS oblíbený profesor P.I.Toma se rozhodl studoval, Jaký vliv na dčiníky má participace v dělnické samospráve. Jeho základní hypotéza byla, že čím vySSÍ je tato participace, Km vySSÍ bude pracovni morálka délnlkS. Pro míření závisle promčnné použil Skálu z SUA Atlitude Survey.
Analýza dat potvrdila, že existuje skutečné souvislost mezi participací v samospráve a morálkou dělníků. Vypočítané koeficienty byly překvapivé silné a velice významné. Problém by) v tom, žc koellcieniy byly negativní: čínt vyžilí participace, tím nlžSí morálka.
Profesor P.I.Toma přijal hypotézu, Je participace v dělnické samospráve podvrací pracovní morálku, zvyšuje jejich allenacl, a jc proto zavrženíhodná. Problém je v tom, žc v SRA Skále je povužován za Indikaci nízké pracovní morálky souhlas s tvrzeními jako:
29.     Špatné pracovní podmínky ml znemožňují, abych podal ncjlepäí pracovní výkon.
n.     Vedení nám nedává jasné příkazy a Instrukce.
'14.     Vedení nás neinformuje o vécech, které bychom niéll včdčl.
62,     NrlS Mt by míl být přálcKléJSÍ k zomeslnncum. Náš P.I.Toma si neuvedomil, že lato tvrzení, stejné jako mnoho Jiných ve Skále, vyjadřují postoje, které by mél mít každý člen délnlcké samosprávy. Zřejmé mu na Jeho univerzite utajili, že posláním samosprávy je zaujímat kritický postoj k formálnímu vedení závodu. Domníval se, í.e míří souvislost mezi členstvím v samospráve a pracovní morálkou. Ve skutečnosti väak mčřil souvislost mezi členstvím a postoji, které jsou očekávány od členů samosprávy. Není tedy divu, že Jeho koeficienty byly vysoké: koreloval jen dvč části jednoho jevu.
Výzkum popsaný v naší pohádce nám tedy neřekl nic o vlivu samosprávy nn pracovní morálku. Ale není bezcenný. Ukázni nám zřetelné, že míření, jehož validita byla uspokojivé prokázána v jednom sociálním prostředí, mňže být tragicky (či komicky) nevalidní na jiné populaci.
Do stejné kategorie patří i problémy třídního, sexistického a rasového zkreslení testů
68
69
- r j ITT ríTí"^*^^*^****?*'******^**
inteligence. Jejich výsledky snad mohou být validní pro bílé studenty z rodin vyšší střední třídy, tedy v prostředí, ve kterém byly vyvinuty a vo kterém byla jejich validita nejčastěji testována. Ap)ikitjetnc-li však tyto testy na černého kluka i. gheta, jehož negramotní rodiče živoří na veřejné podpoře, nebo nu rómskou ženu '/. východoslovenské cikánské vesnice, výsledky mohou být daleko méiiB validní.
Pokud si snad myslíte, že našich trampot s logikou empirického výzkumu v sociologii není jcílS dost, máme tu ještě jednu obzvlášté péknou Jobovu zvésl, Míli bychom si ji velice dohře pamatovat:
Všechny závěry z empirického výzkumu, statistické důkazy atd. se nevztahují na jevy, které chceme studovat, ale jen na jejich indikátory.
Řekneme, že sledujeme vliv vzdělání na politickou participaci. Všechny pozorované vztahy, souvislosti, statistické důkazy se skutečné nevztahují na tyto dva koncepty, ale jen na jejich ukazatele. Skutečné tedy mčříme souvislost mezi léty formálního vzdelaní a faktem, zda respondent hlasoval v posledních volbách, přispíval finančné na volební fond néjaké strany, chodil do príivodu a prapory vyvSšoval, nebo přilepil volební heslo na nárazník svého auta. Nékdy je rozdíl mezi indikátorem a studovaným konceptem zanedbatelný. Častéji je však zdravé, pořádní se zamyslit nad vzdáleností mezi konceptem a jeho ukazateli. Ale k tomuto problému se v naší knize ješté nřkolikrát vrátíme.
„„««„[ úkolů z kapitoly 3.
......
mimy v
líného, nebo men ■
pněno, iiew-------
mesfc v kino?"
70
71