AKTIVIZACE SENIORŮ VYTVOŘIT ZÁKLAD PRO ÚSPĚŠNÉ STÁRNUTÍ •Změnit negativní až ageistický přístup •ke stáří a starým lidem •Přijmout vlastní odpovědnost za kvalitu svého života jako vědomé přípravy na stáří TŘI ÚROVNĚ AKTIVIZACE •Primární aktivizace aneb výchova ke stáří: tato oblast je zaměřena na podporu zdravého životního stylu, dalšího vzdělávání (U3V, A3V), •zapojení seniorů •do občanské společnosti •(dobrovolnictví, neziskový sektor), prostoru pro budování mezigeneračních vztahů, zájmových aktivit aj. SEKUNDÁRNÍ AKTIVIZACE •Má zachovat a upevnit dosavadní schopnosti, týká se osob v tíživé životní situaci (ztráta soběstačnosti, následky mozkové mrtvice aj.), osob s diagnostikovanou kognitivní poruchou zkrátka všech seniorů u kterých by nečinnost měla výrazně destruktivní dopad. • •Na této úrovni aktivizaci zabezpečují například sociální služby a ergoterapie ve zdravotnických zařízeních. TERCIÁLNÍ AKTIVIZACE •Pracuje s klienty ohroženými sociálním vyloučením a naprostou ztrátou autonomie (př. klienti rezidenčních zařízení postižení demencí). •V tomto případě jde především o udržení kvality života. •Tyto úrovně aktivizace nemají jasnou hranici, volně se vzájemně prolínají. VÝVOJ PODÍLU SENIORSKÉ POPULACE ( %) Vývoj podílu (%) seniorské populace ve věku 60+ v ČR v období 1950 - 1990 a její projekce do r. 2030 AGEISMUS •Pojem ageismus[1] nemá český ekvivalent, jde o pojem odvozený z anglického slova age (stáří, věk). Termín byl poprvé použit v šedesátých letech 20.století R. Butlerem pro znevýhodňování na základě věku. •Dnes tento pojem zahrnuje širší okruh problémů nejde jen o diskriminaci starých lidí, ale i o předsudky a negativní představy o stáří. •Stáří je spojováno se stereotypy, které ztotožňují vyšší věk s negativními charakteristikami a nepřipouští charakteristiky pozitivní, prezentují staré lidi jako homogenní skupinu nemocných , nesoběstačných, málo výkonných jedinců. •Vidovićová (2008, s.113) sestavila definici: „Ageismus je ideologie založená na sdíleném přesvědčení o kvalitativní nerovnosti jednotlivých fází lidského životního cyklu, manifestovaná skrze proces systematické, symbolické i reálné stereotypizace a diskriminace osob a skupin na základě jejich chronologického věku a/nebo na jejich příslušnosti k určité kohortě/generaci.“ •Tato definice nás nutí k zamyšlení, vytvořili jsme si opravdu novou ideologii, nový sociálně patologický jev? • • Tošnerová (2002, s.7) uvádí odlišnost ageismu „...od jiných „ismů“, jako je rasismus, sexismus atd. Zjednodušeně se dá říct, že ageismu se prostě jednou dožijeme, nestaneme se nikým jiným jen jednoduše zestárneme. • [1] Jako informační zdroj o problematice věkové diskriminace můžou sloužit internetové stránky: www.ageismus.cz • STEREOTYPY O STÁŘÍ SHRNUL PALMOR (IN TOŠNEROVÁ, 2002) DO NÁSLEDUJÍCÍCH DESETI BODŮ •Nemoc - samo stáří prezentováno jako nemoc. Předpokládá se větší nemocnost, potřeba péče a nemožnost zapojit se do běžných aktivit. Ve skutečnosti je většina starších dostatečně zdravá, aby mohla žít něžným způsobem. •Impotence - převládá mýtus, že většina starších již nevede pohlavní život. Ve skutečnosti uspokojivý pohlavní život obvykle pokračuje do 70 až 80 let pro zdravé páry. •Ošklivost - krása je v naší kultuře spojována s mládím, proto se bojíme, že s přibývajícími léty o ni přijdeme. STEREOTYP O STÁŘÍ •Pokles duševních schopností –Ve skutečnosti většina starších lidí si udržuje dobré duševní schopnosti. Reakční doba se sice zpomaluje, což vede k delší době učení, přesto můžeme rozdíl mezi staršími a mladšími osobami vysvětlit i jinými skutečnostmi, motivací k učení se, nedostatkem praxe nebo úrovní vzdělání. •Duševní choroba – představa, že duševní choroba je ve stáří běžná, nevyhnutelná a neléčitelná je vyvrácena fakty, že pouze malé procento osob má diagnostikovanou psychickou nemoc •(kolem 2% osob nad 65 let). •Zbytečnost –zaměstnavatelé nechtějí zaměstnávat, přeškolovat a podporovat starší zaměstnance. Ve skutečnosti může většina starších pracovat stejně jako mladší. Dokonce jde o skupinu zaměstnanců s menší fluktuací, větší spolehlivostí a s menším počtem nehod. • STEREOTYPY O STÁŘÍ •Izolace – převládá představa, že většina starších osob žije sama, bez společenských kontaktů a osamělost je problémem většiny osob starších 65 let. Oproti tomu stoji fakt, že většina seniorů žije s manželem nebo s rodinou. Většina starších lidí má také příbuzné se kterými udržuje kontakty. Studie sice prokázaly pokles společenských aktivit, ale počet osob v sociální síti se ustálí. V sociální síti začínají převládat mladší osoby, včetně přátel a sousedů. •Chudoba – v tomto případě je prezentována představa, že většina starých je chudá nebo naopak velmi bohatá a to v obou případech s negativním nábojem. Sice můžeme říct, že senioři jsou ohroženou skupinou, ale ne nejchudší. •Deprese – představa, že nemoc, senilita, bezmoc, osamělost, chudoba a neužitečnost je typická pro starší osoby a vede k depresi. Ve skutečnosti se ve stáří deprese vyskytuje méně než mezi mladšími. Přesto je deprese nejčastější duševní onemocnění starších lidí. Také počet sebevražd u seniorů je nejvyšší ze všech věkových skupin a potvrzuje, že deprese je pro tuto skupinu problém. STEREOTYPY O STÁŘÍ •Politická moc – stereotyp, že senioři hlasují jako celek • •Chybí znalosti o zdravém stáří. Tošnerová (2002) uvádí, že rozhodující skutečností pro vytváření našich postojů k seniorům je množství a kvalita kontaktů s nimi v rodině, dětství i dospívání. Proto podpora různých mezigeneračních programů, kdy se osobně setkávají různé generace může zmírnit ageismus. • •Sami senioři ovlivněny stereotypy, identifikují se s nimi a tím se podílí na jejich udržení. Dá se tedy říct, že i senioři jsou pod vlivem ageismu. NÁRODNÍ PROGRAM PŘÍPRAVY NA STÁRNUTÍ •Již v roce 1982 OSN - Mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí. • •Na základě nedodržování zásad a doporučení vyzvala členské státy k vypracování a přijetí národních plánů přípravy na stáří •zachování důstojnosti starší generace, •všeobecného přístupu seniorů k sociálním a zdravotním jistotám, •kvalitní péče o seniory, • možnosti aktivní účasti seniorů na sociálním, kulturním a politickém životě, •vyloučení možností týrání, vykořisťování, • odstranění zaměstnaneckých bariér, •vytváření vhodných pracovních příležitostí a podmínek apod. (Bednářová, 2003). • MONTREAL – IV. SVĚTOVÁ KONFERENCE MEZINÁRODNÍ FEDERACE STÁRNUTÍ, 1999 •Vyzvány jednotlivé členské státy OSN k vytvoření národních plánů •přípravy na stáří. •ČR jako členský stát zareagovala •v roce 2000 vytvořením Poradního sboru k problematice stárnutí při MPSV jehož hlavním úkolem bylo vypracovaní Národního programu přípravy na stárnutí populace v ČR. (Bednářová, 2003) ČR •V České republice byl přijat, v pořadí již třetí Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí Usnesením vlády ČR ze dne 9. ledna 2013. [1] Celé znění tohoto dokumentu je na stránkách MPSV ČR: www.mpsv.cz Øaktivní stárnutí Øprostředí a komunita vstřícná ke stáří Øzlepšení zdraví a zdravotní péče ve stáří Øpodpora rodiny a pečovatelů Øpodpora participace na životě společnosti a ochrana lidských práv atd. PRIORITOU AKTIVNÍ STÁRNUTÍ JE PRACOVNÍ AKTIVITA •Zaměstnaní senioři jsou značným přínosem pro ekonomiku •Musí být zvýšena zaměstnanost všech skupin populace, tedy i seniorů. •Komplexní systém dalšího vzdělávání. AKTIVIZACE AKTIVIZACE •Psychologický slovník (Hartl, 2004, s.9) definuje aktivizaci jako „nespecifické označení úrovně aktivity, vybuzenosti, založené na smyslové, žlázové, hormonální a svalové připravenosti k činnosti“ tento pojem souvisí i s aktivační úrovní jako stupněm „pohotovosti, připravenosti organismu k činnosti.“ •Blízkým pojmem je i aktivace ve smyslu uvedení v činnost, většího zapojení centrálního nervového systému v důsledku patřičného stimulu. AKTIVIZACÍ SENIORŮ MŮŽE BÝT NAPŘÍKLAD PODLE MÜLLERA (2006) opodpora rovnosti příležitostí na trhu práce, podpora zaměstnávání seniorů (uplatnění na trhu práce je přínosem pro kvalitu života seniora i celé společnosti, pracovní život je zdrojem identity, sociálního statusu, spokojenosti, uznání, sociálních vztahů aj.) odostatečná nabídka různých forem vzdělávání (kurzy, přednášky, univerzity třetího věku, akademií třetího věku, sociálně pedagogických intervencí a další.) orehabilitační péče, fyzioterapeutické postupy odostatečná nabídka zájmových aktivit (četba, turistika, ruční práce, křížovky, jízda na kole atd.) odostatečná nabídka možností společenského života (kluby seniorů, centra pro seniory, denní stacionáře, knihovny, divadla, spolky atd.) orovnost příležitostí k zapojení do veřejného života (možnost podílet se na chodu komunity, dobrovolnická práce v neziskovém sektoru aj.) DOSÁHNUTÍ PŘIMĚŘENÉ AKTIVIZACE U SENIORŮ JE VELKÝM MULTIDISCIPLINÁRNÍM TÉMATEM STÁVÁ SE TEDY NEČINNOST NĚČÍM NEPŘÍZNIVÝM PŘÍPADNĚ I PATOLOGICKÝM ČLOVĚK JE TVOR PŘIROZENĚ AKTIVNÍ A AKTIVITA JE ZÁKLADEM VEŠKERÉHO CHOVÁNÍ •Podle Kalvacha (1997) může být nečinnost spojena s prázdnotou, nízkou kvalitou života nebo dokonce s řadou zdravotních komplikací. • •Proto je nezbytné seniory aktivizovat, podněcovat k určité míře aktivity tělesné i psychické •Při aktivizaci je nutné vycházet z potřeb a přání konkrétního klienta, uplatňovat individualizovaný osobní přístup •Každá aktivita je podmíněna tím, aby člověk chtěl, uměl a mohl danou činnost provádět“ (Kalvach, 1997. s.82) • PŘÍPRAVA NA STÁŘÍ? •Jak píše Pacovský (1997) všichni víme, že stárneme, ale někdy se chováme jako bychom tomu nevěřili. •A kdy s přípravou na stáří začít? PRESENIORSKÁ EDUKACE •Připravovat se na své stáří znamená přijímat nové informace a podněty, shromažďovat vědomosti o zdravém stárnutí a ty pak umět využít ke změně životního stylu ČTYŘI ROVINY PŘÍPRAVY NA STÁŘÍ •Dlouhodobá příprava, probíhá po celý život, zahrnuje nejenom přípravu na zdraví způsob života, ale i výchovu ke kladným postojům ke stáří. •Střednědobá (přelaďovací) příprava probíhá ve věku 40-60 let, soustřeďuje se na tři okruhy: zdravotnická příprava (ve smyslu zdravého životního stylu a preventivních opatření), psychologická příprava (zaměřit se na prevenci předčasného stárnutí a osvojit si zásady duševní hygieny) a oblast sociální (udržování sociálních kontaktů a rozvíjení zájmů). •Krátkodobá (akutní) příprava na stárnutí začíná přibližně pět let před odchodem do důchodu a zaměřuje se především na hmotné zabezpečení a na optimální vstup do důchodu. •Aktuální příprava, výchova k optimálnímu a smysluplnému využití volného času ve stáří a patřičné aktivitě. •Vzdělání a především vzdělávání celoživotní •je prostředkem k rozvoji lidského potenciálu a to bez ohledu na věk VZDĚLÁVACÍ AKTIVITY VYHLEDÁVAJÍ SENIOŘI, Z RŮZNÝCH DŮVODŮ A JSOU MOTIVOVÁNÍ RŮZNÝMI POTŘEBAMI NAPŘÍKLAD PODLE MATÝSKOVÉ (2004) §být aktivní, seberealizovat se §rozvíjet své zájmy, svou profesi, specializaci §získat nové poznatky, poznat něco nového, rozšířit svoji všeobecnou orientaci §naučit se novým dovednostem (např. výtvarné, pohybové dovednosti, práce s počítačem a internetem, digitálním fotoaparátem) §zachovat si stávající dovednosti, vědomosti a schopnosti (např. trénink paměti) udržet si tělesné a intelektuální síly případně odstranit nebo kompenzovat deficity §udržet si svoji samostatnost, autonomii (např. orientace v nabídce sociálních služeb, obrana proti manipulaci, obrana proti kriminálním jevům) §vytvářet a rozvíjet sociální kontakty, potřeba sociálního přijetí a ocenění §realizovat svá přání, hledat nový smysl života, dopřát si vzdělání v oblasti, ke které se jedinec dříve nedostal nebo mu bylo vzdělání odepřeno. AKTIVIZACE JAKO SOCIÁLNÍ SLUŽBA •Sociálně aktivizační služby pro seniory jsou upraveny zákonem č.108/2006 Sb. O sociálních službách (dále jen zákona) v §66 tohoto zákona a §31 prováděcí vyhlášky k tomuto zákonu definuje sociálně aktivizační služby jako ambulantní, •případně terénní služby poskytované osobám v důchodovém věku nebo osobám se zdravotním postižením ohroženým sociálním vyloučením. SOCIÁLNĚ AKTIVIZAČNÍ SLUŽBY OBSAHUJÍ TYTO ZÁKLADNÍ ČINNOSTI A ÚKONY: SLUŽBY SOCIÁLNÍ PREVENCE qZprostředkování kontaktu se společenským prostředím: zájmové, vzdělávací a volnočasové aktivity; qSociálně terapeutické činnosti: socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob; qPomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí: pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů a pomoc při vyřizování běžných záležitostí. OBLAST SOCIÁLNÍ PRÁCE • •Služby sociální péče, které pomáhají zajistit klientům fyzickou i psychickou soběstačnost. Poskytovány jsou jak v domácím prostředí klienta tak v zařízeních sociálních služeb. Cílem těchto služeb je umožnit klientům zapojit se v co nejvíce možné míře do běžného života nebo zajistit důstojnou péči v případech, kdy to jejich sociální situace vyžaduje. •Zařízení sociálních služeb, poskytující pobytové a ambulantní služby, jsou dle zákona: centra denních služeb, denní stacionáře, týdenní stacionáře, domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem centra sociálně-rehabilitačních služeb a další. •Terénní sociální služby, jsou poskytovány v přirozeném sociálním prostředí klientů, jde zejména o pečovatelskou službu, osobní asistenci, tísňovou péči, průvodcovské a předčitatelské služby, odlehčovací služby aj. •Významnou změnou, kterou přinesl tento zákon, je zavedení pojmu aktivizační činnosti. Aktivizační činnost se stala součástí poskytované služby, je taxativně uvedena v zákoně a dané zařízení sociální péče je povinno ji poskytovat. Každý typ služby má specifikováno jaké oblasti se aktivizace týká a co je jejím cílem[1]. DOMOVY PRO SENIORY (§49 ZÁKONA O SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH A §15 PROVÁDĚCÍ VYHLÁŠKY) •Služby v domově pro seniory obsahují tyto základní činnosti a úkony:a) poskytnutí ubytování, b) poskytnutí stravy, c) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, d) pomoc při osobní hygieně, e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, f) sociálně terapeutické činnosti, • g) aktivizační činnosti (1.volnočasové a zájmové aktivity, 2. pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktů s přirozeným sociálním prostředím, 3. nácvik a upevnění motorických, psychických a sociálních schopností a dovednosti) h) pomoc při uplatňování práv a právem chráněných zájmů. • AKTIVIZAČNÍ TERAPIE (MATOUŠEK,2003) •„Cílem je, aby se klient bez velkého úsilí cítil dobře při nějaké činnosti (při hraní na nějaký hudební nástroj, zpěvu, výtvarných činnostech, gymnastickém cvičení, tanci apod.) a zároveň při tom byl ve styku s jinými klienty, respektive s terapeuty.“ AKTIVIZACE MŮŽE BÝT NAPLŇOVÁNA PROSTŘEDNICTVÍM AKTIVIZAČNÍCH PROGRAMŮ •V péči o seniory je Aktivizace podle Vostrovské (1998) nezbytná protože: qaktivizace je optimální terapie ve stáří qje součástí mentální hygieny a vytváří odolnost qje nejlepší sociální prevencí biologického procesu stárnutí qsenior si při ní sám určuje míru aktivity vlastním rozhodnutím qje přirozeně lidská a ekonomicky nejméně nákladná qpřináší nemalé společenské úspory qpodpoří setrvání člověka v domácím prostředí co nejdelší dobu qumožňuje seniorům žít normální život, zachovává autonomii AKTIVIZACE ANIMACE •Tento termín se dostal do povědomí spíše jako výchovná metoda, užívaná při práci s mládeží v pedagogice volného času. Nejčastěji se odborná literatura, ve spojitosti s animací seniorů, odkazuje na dílo autorů Picheaud a Thareauová (1998), kteří animaci chápou jako celkový přístup ke klientům, který umožňuje intenzivně prožívat každodenní život. Život seniorů v pobytových zařízeních by měl být „oživován“ všemi zaměstnanci, každé gesto, slovo může zlepšit kvalitu života, je-li dostatečně „živé“. •Animace není pouze vytváření programu (organizovaných činností), ale jde spíše o celkový přístup ke klientům a klima zařízení. Snažíme se být otevření přáním a potřebám klientů, nabízíme aktivity a povzbuzujeme (oživení, živost, čilost). •Animace je něco víc, než účast na zábavných akcích, zájmových činnostech apod. je to jakási nástavba, to co do každodenního života vnese radost a spokojenost. •Pracovníci musí být „živí“, byt tady a teď s klienty v osobním opravdovém vztahu. • • ARTETERAPIE •Tvorba je chápána jako zájmová tvůrčí činnost, která obohacuje naše životy. Výtvarné tvoření bývá vyhledávaným zájmem, a proto je často nabízeno v rámci vzdělávání dospělých. Svoji roli má i v pečovatelských a léčebných zařízeních, kde tvůrčí proces pomáhá klientům ve zvládání psychických obtíží. Základem všem zůstává, vytváření spontánních obrazů jako základ arteterapie. •Arteterapie muže být individuální nebo skupinová. Výtvarné techniky využívané při terapeutických sezeních umožňují sebevyjádření, usnadňují komunikaci, pomáhají při odreagování emocí a mohou být prostředkem psychického uvolnění. Spontánní výtvarná tvorba je vhodná pro skupinovou práci podle Campbellové (2000) protože obohacuje naši tvořivost, podporuje sebeuzdravující procesy a může nám pomoci pochopit, že můžeme změnit sami sebe i vztahy v našem okolí. ARTETERAPIE PRO SENIORY V REZIDENČNÍCH ZAŘÍZENÍCH, KTEŘÍ JIŽ TRPÍ SENILITOU, ZMATENOSTÍ, TOULÁNÍM ATD. •Je zaměřena na realitu a na takové činnosti, které jim pomohou udržovat pozornost při každodenních úkolech, takže se budou moci lépe vypořádat s věcmi všedního života. Vhodné jsou i vzpomínkové činnosti, kdy si vzpomínají na své úspěchy a rozvíjí pocit důstojnosti. Klienti denních stacionářů potřebují více struktury a pocit jistoty, v tomto období se musí vypořádat s problémy jako samota, úmrtí partnera, horší zdravotní stav, špatná adaptabilita apod. •Senioři se rychleji unaví a proto je vhodné skupiny pořádat dopoledne a přizpůsobit se časovému harmonogramu (čas oběda, čas dopravy). Musíme také vzít v úvahu hendikepy jako špatný zrak, hluchota, artritida aj. a přizpůsobit tomu setkání a pomůcky (lupy, dobré osvětlení, velké štětce, pastelky). Techniky arteterapie, můžou pomoci seniorům vzpomínat, mluvit o svých životech a zážitcích a prožít si pocit uznání a vlastní důstojnosti ( Liebmann, 2005). CAMPBELLOVÁ (2000) •Důležité je výtvarnou činnost zasadit do širšího kontextu. K inspiraci může být použito různých materiálů, rodinné fotografie a vzpomínkové předměty, obrázky, pohlednice a někdy i potraviny či určité vůně. Můžeme využít cokoliv, co vychází z kulturního prostředí členů skupiny. Pro mnoho lidí je důležité a snazší pracovat s předměty, které mají praktické využití. •Výtvarná činnost může napomoci seniorům ke zlepšení jejich pohybových schopností. Skupinová tvorba by měla seniorům poskytovat citové zážitky, pocit uznání a dostatečný prostor pro vlastní vzpomínky. • DANNY WALSH (2005) •Smysluplná činnost, přinášející zábavu a radost z tvorby. •Samotný výsledek je druhořadý na prvním místě je především živá komunikace mezi lidmi, legrace, zábava a vzájemné ocenění snahy ostatních. Interakce vzniklé při této činnosti zvyšují sebehodnocení a sebedůvěru. •Arteterapie jako neverbální technika, je přístupná i pro seniory s problémy s vyjadřováním, komunikací (například vhodnou činností pro klienty trpící demencí mohou být koláže). •Výtvarnou tvorbu můžeme kombinovat s hudbou, dramatickou činností nebo tancem. • • ERGOTERAPIE •Hlavním terapeutickým prostředkem v ergoterapii je smysluplná činnost, či zaměstnání, které pomáhají k obnově postižených funkcí. Prostřednictvím smysluplného zaměstnávání se ergoterapie snaží o zachování a využití schopností klienta potřebných pro zvládnutí běžných denních, pracovních, rekreačních a zájmových činností u osob jakéhokoliv věku a postižení. •Cílem ergoterapie je zachování maximální soběstačnosti v každodenních činnostech jak pracovních tak zájmových. (Česká asociace ergoterapeutů, 2008) •Pracovní terapie je záměrná a cílevědomá manipulace s materiálním okolím (manipulace s předměty, surovinami, materiály) použitá za účelem pomoci jedincům změnit jejich chování, myšlení emoce či osobnostní strukturu žádoucím směrem. •Pracovně terapeutických cílů se u seniorů dosahuje především rukodělných činností (např., s textilem, papírem, kovem, přírodními matriály, se dřevem) a výcvikem v oblasti praktického života. (Müler,2006) MUZIKOTERAPIE •Terapeutické a výchovné metody, ve kterých je dominantní hudba a to buď formou receptivní (vnímání hudby) nebo formou aktivní (hra na hudební nástroj). Při muzikoterapii využíváme melodie, harmonie, rytmu, tempa, dynamiky, zvukové barvy...zkrátka všechny součástí hudebního umění. •Při práci se seniory je tato technika velmi vhodná, nevyžaduje intelektuální práci, logiku a mohou se účastnit i klienti kteří mají problém „přijmout“ mluvené slovo. •Můžeme jí využívat denně a to ve formě aktivní nebo pasivní. Pokud pracujeme se skupinou seniorů, vhodná délka setkání je 30 minut, skupina je otevřená a vede jí muzikoterapeut nebo aktivizační (rehabilitační) pracovník. •Nejvhodnější aktivitou pro seniory je kolektivní zpěv lidových, národních písní nebo psychodynamicky významných písní se kterými se vzpomínající člověk setkal. (Baštecký, Vojtěchovský, 1994) ZPÍVEJME SE SENIORY •Walsh (2005) doporučuje pro práci se seniory prosté vnímaní hudby, poslech pro potěšení. •Schopnost vnímat hudbu a těšit se z ní zůstává zachována i když, jiné schopnosti už vymizely. Poslech je nenáročná činnost a může vyvolat řadu emocí, vzpomínek. •Hudba také podporuje představivost a má značně aktivizační účinek. •Nejlépe přijímanou aktivitou seniorů bývá zpěv a proto se seniory zpívejme. • PRETERAPIE HUMANISTICKÁ PSYCHOLOGIE, AUTOREM G. PROUTY ŽÁK C. ROGERSE •Osoba, se specifickými potřebami, obtížně komunikující nebo nekomunikující vůbec, žijící ve svém vnitřním světě (př.dementní klienti). •Tato technika slouží k navázání kontaktu a následně umožňuje spolupráci, dává klientovi pocit společného prožitku. Snažíme se reflektovat to co u klienta vnímáme. •Reflexe slov a zvuků (verbální reflexe), které klient použije, reflexe prostředí a situací v nichž se nachází (situační reflexe), reflexe výrazů, pohybů (tělové reflexe) i reflexe toho, co se opakuje (opakování slov po nemocném) jsou techniky k navázání kontaktu a porozumění tomu, co se děje v klientově nitru. (Janečková, 2005; Klevetová, Dlabalová, 2008) PET-TERAPIE (ANIMOTERAPIE, ZOOTERAPIE) JDE O LÉČBU KONTAKTEM SE ŽIVÝMI ZVÍŘATY. •Kontakt se zvířaty vede k psychické stimulaci, rozvíjí schopnost sociální komunikace a zvyšuje kvalitu života seniorů •Nejčastěji jde o psy (canisterapie), kočky (felinoterapie) a jiná domácí zvířata •Klienti s demencí vyhledávají kontakt se zvířaty a evidentně jim tento kontakt (dotek) je příjemný REMINISCENČNÍ TERAPIE VYUŽITÍ VZPOMÍNEK PRO PRÁCI SE SENIORY ROZŠÍŘILA PO EVROPĚ ANGLIČANKA PAM SWEIZER •Reminiscence je definována jako vyvolání vzpomínek ze života člověka, které probíhá buď o samotě nebo spolu s jinou osobou nebo skupinou lidí. Jako reminiscenční terapie je „označován rozhovor terapeuta se starším člověkem nebo (skupinou seniorů) o jeho dosavadním životě a dřívějších aktivitách, o prožitcích, událostech a získaných zkušenostech, často s využitím, vhodných podnětů (staré fotografie, předměty, nástroje a pomůcky dříve užívané v domácnosti).“ (Janečková, Holmerová, 2008, s.18). •Tato terapie vychází ze skutečnosti, že v mozku jsou nejdéle zachovány vzpomínky, vědomosti a návyky, které jsou uloženy v dlouhodobé paměti. Vzpomínky umožní seniorům, znovu prožít své úspěchy (vzpomínáme na silné stánky člověka), pocit vlastní důležitosti, hodnoty a díky tomu mají pozitivní vliv na psychický a fyzický stav seniorů. Reminiscenční terapie má uplatnění i u klientů postižených poruchou krátkodobé paměti, demencí a výrazně zvyšuje kvalitu jejich života. VZPOMÍNKOVÉ KRABICE... •Se vzpomínkami můžeme pracovat jak verbálně (ústně, psané vzpomínky – knihy života, zpěv), tak neverbálně (výtvarné činnosti, vzpomínkové krabice, výlety, pečení), kreativitě při využívání vzpomínek se meze nekladou. •Náročnost aktivit přizpůsobíme možnostem a schopnostem konkrétních klientů (vhodné i pro klienty trpící demencí) REZOLUČNÍ TERAPIE •Tato metoda předpokládá, že cokoliv klient řekne, je pro něj právě teď skutečností a nemá smysl to měnit, nesnažíme se řešit minulá traumata. Využívá se u klientů trpících demencí a to ve fázi, kdy obnova reality je naprosto nemožná. • •Při práci s klientem neopravujeme slyšené, ale snažíme se o naprosté přijetí. Klient musí cítit, že je přijímán, že má zachovánu svoji důstojnost SKUPINOVÁ PRÁCE •Prostřednictvím smysluplné a zábavné činnosti, upevňujeme skupinovou soudržnost a pocit, že někam patříme. Práce se skupinou může podle Walshe (2005) působit v následujících směrech: • umožní vzájemnou podporu lidí stejného věku; •zprostředkuje výměnu informací; •zvýší sebevědomí a nezávislost účastníků; •dává příležitost sdílet potíže a radosti; •pomáhá objevovat nové strategie; •poskytuje bezpečný prostor pro nácvik, riskování, zdokonalování se a při tom všem se dobře pobavíme, užijeme legraci. VALIDACE •Pro práci s klientem je důležité vybudování pocitu důvěry a bezpečí. Validační sezení může trvat 5-10minut zpočátku až 3x denně, později při fungujícím vztahu alespoň jednou za týden. Validační techniky využívají: jednoduchých otázek (Kdo, co, kde, kdy, jak?), parafrázování (zopakování vlastními slovy), užívání polarity (Jak to bolelo?), pomoc představit si opačný pocit (Stane se někdy, že je na vás milá?), popisování pocitů pomocí smyslů (Je to ostrá bolest? Jaký to byl zvuk?) a vzpomínání (reminiscence). Validace vede k zlepšení psychického i fyzického (uvolnění svalů, klidné oči, stejnoměrný dech) stavu klienta a především podstatně zvyšuje kvalitu života. (Janečková, 2005) BIBLIOTERAPIE •Kniha se stane prostředníkem a průvodcem po krajinách lidské duše, umožní nám cestovat v čase, prostoru a hlavně máme téma společné komunikace. Senioři nemusí knihy pouze číst, naslouchat, ale můžou literární práce sami vytvářet. TEATROTERAPIE •(Příprava a realizace divadelního představení) • •Aktivita poskytne další pozitivní prvky, umožní seberealizaci, prožitek úspěchu, snížení společenské izolovanosti a podporuje tvořivost. INTUITIVNÍ, BEZPEČNÉ, ROZMANITÉ... POHYBOVĚ-RELAXAČNÍ PROGRAMY PRO SENIORY KOMUNIKACE SE SENIORY •Plaňava (2005, s.113) • •„Jakže se seniory a seniorkami mluvit? •Hlavně pomalu, za druhé hlasitě a za třetí často.“ AKTIVIZAČNÍ PRACOVNÍK AKTIVIZAČNÍ PRACOVNÍK •kvalifikovaný pracovník •odborný sociální pracovník •obecně se doporučuje absolvování vyššího odborného nebo vysokoškolského studia v různých oborech (sociální pedagogika, speciální pedagogika, ergoterapie, arteterapie, gerontologie) POZICE PRACOVNÍKŮ V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH SE SENIORY qpracovník pro aktivizační činnost, qpracovník pro rehabilitačně-aktivizační činnost, qpracovník pro rehabilitační činnost, qpracovník pro zdravotně rehabilitační činnost, qpracovník pro zdravotní činnost, qpracovník pro zdravotně-pečovatelskou činnost, qpracovník pro pečovatelskou činnost, qpracovník pro sociální činnost •vedoucí pracovníci OD AKTIVIZAČNÍHO PRACOVNÍKA SE OČEKÁVÁ •bude organizovat zájmové činnosti klientů a to s ohledem na jejich přání a možnosti •bude poskytovat klientům psychickou podporu, vhodně zvolenými aktivitami přispěje k udržení schopností klienta (motivace, mentální funkce) •prostřednictvím aktivit zajistí seniorům psychickou úlevu a rozptýlení DO BUDOUCNA SE AKTIVIZAČNÍ PRACOVNÍK ZAMĚŘÍ •Na tvorbu aktivizačních programů, sestavených podle měnících se individuálních potřeb klientů, • •nebo na základě komunikace s klienty, rodinou klienta a kolegy sestaví aktivizační program pro jedince, skupiny za účelem animace životního stylu klientů •Dnes je pracovník pro aktivizaci chápán spíše jako „pedagog volného času“ (vedoucí zájmového kroužku), •výhledově se předpokládá posunutí role aktivizačního pracovníka blíže k představě „pedagogicky zaměřeného sociálního pracovníka“ tedy „sociálního pedagoga" VÝZKUMNÁ ŠETŘENÍ V RÁMCI VĚDECKÉ PRÁCE STUDENTŮ CÍL AKTIVIZACE ANEB I CESTA MŮŽE BÝT CÍL omotivace zahrnující dimenzi značná • oosobní vztah rozšířený o dimenzi důležitý KOMPETENCE AKTIVIZAČNÍHO PRACOVNÍKA •vlastnosti upřesňuje dimenze vhodné •vzdělání zahrnuje dimenzi nedostatečné •zkušenosti • •Podle tvrzení aktivizačních pracovníků si dovolím sestavit následující „inzerát“: Hledáme flexibilního, empatického pracovníka s velkou trpělivostí a značným smyslem pro humor PRACOVNÍ PODMÍNKY •pravidla společně s dimenzí nejasná •přetížení v kontextu dimenze nadměrné •subkategorie podpora •zpětná vazba specifikována dimenzí malá •supervize vyjádřena dimenzí nefunkční PROGRAM ANEB POVÍDÁME, VZPOMÍNÁME, POVÍDÁME •omezení určuje dimenze četná •osvědčené činnosti •pasivní aktivizace •smysluplná aktivita blíže určuje dimenze důležitá RESPEKT NA VŠECHNY STRANY •Pro aktivizačního pracovníka respekt musí být součást filosofie pomáhajícího, jde o bezvýhradné přijetí perspektiv stáří. Kód respekt zahrnuje vztah aktivizačních pracovníků ke klientům, ale také potřebu uznání a ocenění profese aktivizačního pracovníka druhými lidmi. K pojmu respekt se vztahuje dimenze důležitý. •Kategorie obsahuje následující pojem: •Pochybení rozšířený dimenzí značná HLAVNÍM PŘEDPOKLADEM EFEKTIVNÍ AKTIVIZACE JE: •Aktivizační program, který vychází z respektu ke klientovi, •je podpořen osobním vztahem mezi klientem a aktivizačním pracovníkem a v kontextu kompetencí aktivizačního pracovníka dosahuje cíle aktivizace (Pichrtová)