PORUCHY AUTISTICKÉHO SPEKTRA PORUCHY AUTISTICKÉHO SPEKTRA (PAS) • pervazivní vývojové poruchy • autismus – z řeckého slova autos (sám) • projevy jsou velmi různorodé, kvalitativní postižení ve třech oblastech (tzv. triáda příznaků, 70. léta minulého století, Lorna Wingová): – komunikace – sociální interakce – představivost-imaginace • etiologie: – není přesně určena – poškození mozku (ve velmi časných stádiích těhotenství) nebo jeho metabolizmu – často dědičnost – spolupůsobení různých vnitřních a vnějších příčin PROJEVY PAS • neschopnost navazování kontaktu s druhými lidmi • netečnost k projevům ostatních lidí • odmítání spolupráce při výuce • neschopnost uvědomit si reálné nebezpečí • odmítání změny v navyklé rutině, úzkost ze změny, obtíže při verbální i nonverbální komunikaci • odmítání tělesného kontaktu, doteků, mazlení, objímání • neadekvátní smích nebo záchvaty zuřivosti • značný tělesný neklid, zvláštní bizardní pohyby • záliba v neobvyklých předmětech • záliba v točení se a rytmických pohybech • vyhýbání se očnímu kontaktu • neschopnost představivosti a improvizace při hrách • záliba ve stejnosti a stále se opakujících činnostech • celková uzavřenost a samotářství PAS • Dětský autismus – narušený vývoj před 3. rokem, charakteristický omezenými, opakujícími se stereotypními způsoby chování, zájmy a aktivitami – dítě nesnáší změny – mívá specifickou příchylnost k neobvyklým předmětům – trvá na vykonávání rituálů nefunkčního charakteru – kvalita komunikace je silně narušena, pokud se řeč vyvine-echolálie – chybí přátelské emoční reakce, pohledy z očí do očí – dítě se bojí neškodných věcí – má záchvaty vzteku a agrese – samo se zraňuje – chybí tvořivost při hře – vyskytují se abnormální smyslové reakce, čichové, sluchové, hmatové a chuťové – extrémní uzavřenost – mentální postižení • Atypický autismus – dítě splňuje jen částečně diagnostická kritéria daná pro dětský autismus (autistické rysy) – narušený vývoj se stává zřejmý až po dosažení věku tří let – nejsou obvykle naplněny základní znaky autistického chování – atypičnost vzniká nejčastěji u těžkého a hlubokého mentálního postižení • Aspergerův syndrom – porucha charakterizovaná stejným typem příznaků jako autismus, ale liší se tím, že se nevyskytuje celkové opoždění vývoje – IQ v normě – není opožděný vývoj řeči – problémy v oblasti motoriky – zejména u chlapců 8:1 – nízko funkční a vysoce funkční Aspergerův syndrom – úroveň adaptability, prognóza vývoje, specifické nadání • Dětská dezintegrační porucha – Hellerův syndrom, dezintegrativní psychóza, MKN-10 jiná dezintegrační porucha – do 2 let vývoj v normě ve všech oblastech (u 30 % dětí s autismem vývoj v normě do 15.-24. měsíce) – nástup poruchy je udáván mezi 2.-10. rokem, nejčastěji mezi 3.-4. rokem – deteriorace (zhoršení stavu) může být náhlá nebo pozvolná, zhoršení v komunikačních a sociálních dovednostech, chování typické pro autismus, může se poté zlepšit, normy však již nikdy není dosaženo • Rettův syndrom – doprovázený těžkým neurologickým postižením, má pervazivní dopad na somatické, motorické, psychické funkce (popis syndromu 1966) – objevení genu na raménku chromozomu X, který je odpovědný v 77-80 % případů za vznik Rettova syndromu (1999) – diagnostická kritéria: • pre a perinatální vývoj v normě, prvních 6 měsíců normální psychomotorický vývoj, normální obvod hlavičky při narození • v období 5.-48. měsíce zpomalení růstu hlavy, ztráta naučených volních pohybů ruky, ztráta sociálních dovedností, interakce, obtíže s koordinací pohybů hrudníku a chůze, opožděná vývoje řeči • výskyt epilepsie 80 % VÝCHOVNÉ A VZDĚLÁVACÍ INTERVENCE • TEACCH – vychází ze silných stránek žáka • strukturované učení – strukturovaný prostor, časový plán, instrukce, individualizace přístupu, specifika odměňování • VOKS – výměnný obrázkový komunikační systém • systém vzdělávání v ČR • nestátní neziskové organizace – Autistik, NAUTIS EDUKACE • předpoklady pro učení (Drápela, 2012): – musíme zohlednit osobnost každého žáka (mentální a vývojovou úroveň) – adaptace na školní prostředí – vytvoření pracovních návyků a motivačních stimulů – systematické dovednosti potřebné pro vzdělávání • podmínky vzdělávání: – speciálně upravené školní prostředí, zamezit rušivé vlivy (samostatná lavice, někdy odděleně od ostatních spolužáků) – přísně individuální přístup a přesné strukturování prostoru i času – počítač pro ty žáky, kteří preferují komunikaci s počítačem a který se může stát významným prostředkem jejich vzdělávání – učitele vzdělané v problematice PAS a práci s žáky s PAS FILOZOFIE TEACCH MODELU • individuální přístup • aktivní generalizace dovedností (prostupnost školního a domácího prostředí) • úzká spolupráce s rodinou • inkluze dětí s PAS do společnosti • přímý vztah mezi ohodnocením a intervencí • pozitivní přístup i k dětem, aktivní snaha o pedagogickou intervenci – zlepšení chování INDIVIDUÁLNÍ PŘÍSTUP • všechny děti s PAS se od sebe nějakým způsobem liší • zjistit úroveň v jednotlivých vývojových oblastech dítěte • sestavit individuální výchovně vzdělávací plán • zvolit vhodný typ systému komunikace • vytvořit vhodné pracovní místo a strukturovat prostředí STRUKTURALIZACE • vnesení pevného řádu, přesné posloupnosti činností a jednoznačného uspořádaní prostředí • rozpracovat úkol/činnost na elementární kroky • pracovní schéma pomáhá k uvědomění kroků • využití krabic s vnitřní strukturou • struktura prostředí pomáhá v prostorové orientaci STRUKTUROVANÁ VÝUKA • strukturovaný prostor – kde? • strukturovaný časový plán – kdy? • vizualizované strukturované instrukce – jak? • pravidelnost • odměna VIZUALIZACE • potíže s dekódováním významu verbálních informací • relativně dobré zpracovávání zrakových podnětů • myšlení lidí s PAS konkrétní • potřeba vizuální podpory • potřeba struktury času • K čemu slouží vizualizovaný denní program? – dává odpověď na otázku „kdy“ – pomáhá v časové orientaci – pomáhá odlišovat jednotlivé aktivity od sebe – vede k větší samostatnosti • plochu úkolu rozdělíme na tři základní části: – první část je určena pro všechny odnímatelné dílky úkolu, se kterými bude dítě pracovat – v druhé části je vizuální naznačení nebo předloha toho, co po dítěti chceme – třetí část je věnována samotnému vypracování, zde bude dítě umisťovat odnímatelné dílky z první části PRACOVNÍ A PROCESUÁLNÍ SCHÉMATA • Drápela, 2012 • pracovní schémata – sled po sobě jdoucích činností – př. řazení jednotlivých úkolů na levou stranu stolu, v pořadí, v jakém bude žák pracovat • procesuální schémata – vizuálně oddělují konkrétní činnost na dílčí kroky (oblékání) – měla by pomoci při vykonávání činnosti – neměla by žáka zdržovat a měl by je funkčně využívat KOMUNIKACE • cílem komunikace žáků s PAS je funkční komunikace (Štanclová, 2012) • u žáků s PAS bývá narušena schopnost porozumění a nonverbální komunikace • mají veliký problém s přenosem zkušeností – proto učíme komunikační dovednosti v kontextu praktických zkušeností • v komunikaci užíváme strukturované učení – vizualizaci • vycházíme z dobrého vizuálního vnímání dětí s PAS = viděné je srozumitelnější než slyšené – komunikace s vizuální podporou (KsVP) • vycházíme z principů AAK – princip VOKSU • jakmile si žák osvojí novou dovednost při individuálním nácviku, začne ji uplatňovat ve všech prostorách školy a se všemi pedagogy • mimo AKK – komunikace s vizuální podporou (KsVP) využíváme výukové programy ovládané myší či dotykovou obrazovkou, komunikátory • komunikace s vizuální podporou je srozumitelná všem žákům s PAS ČTENÍ U ŽÁKŮ • metoda analyticko-syntetická • metoda globální • nácvik čtení s porozuměním – provázeno s konkrétní situací – zásady: • jednoznačné zadání (např. při třídění) • varianty zadání (ne se naučit automaticky, umět reagovat na změny zadání) • spektrum předmětů a symbolů (při třídění předmětů vycházíme z několika oblastí – nádobí, oblečení, hračky) • generalizace naučeného (př. hrnek – červený, modrý…) PSANÍ U ŽÁKŮ S PAS • Drápela, 2012 • nácviku předchází uvolňovací cviky, rozvoj vizuomotoriky, velké plochy, vodorovné svislé • směrovost – zleva-doprava, shora-dolů • správný úchop • zásady: – vhodné psací náčiní (fixy, trojhránky) – jasný začátek a konec (označit) – vymezení šipkou směru tahu – jednoznačné zadání – Posloupnost – orientace v řádku, na stránce – vědět, co píše (opis-slova + obrázek) – respektování vzoru – po zvládnutí, opis písmene na začátku • psaní v šablonách (tvrdá deska proti skluzu, přichycení šablony suchým zipem) • psaní ve vymezené dráze (výrazné barevné označení – tužka, samolepka) • psaní v řádku (od čáry přes vytečkování, spojování bodů, obtahování, tečka na začátku, psaní písmen, psaní slabik, psaní slov) • orientace v sešitě (začátek, konec psaní označit) • stíratelné psaní (zalaminovaná podložka je vložena do složky) • psaní na počítači (nejdříve na klávesnici bez obrazovky, barevné označení klávesnice) SOCIÁLNÍ KOMPETENCE • vychází z RVP • cíl: (dle individuálních možností žáka) – uvědomění si své osoby, těla – znalost členů rodiny, spolupráce se svými spolužáky, respektování druhých lidí – navazování vztahů s vrstevníky – dodržování základních společenských norem, základních návyků společenského chování… – ochrana vlastního zdraví, reakce na krizové situace NÁCVIK SOCIÁLNÍHO CHOVÁNÍ • žákům s PAS není vrozeno přirozené vnímání sociálních situací, potřebují jasná pravidla • chápání různých společenských jevů a zvyků podporujeme strukturalizací a vizualizací • nácvik provádíme na konkrétních situacích s modelovým chováním s prvky imitace • příklad: viz pomůcka – pozdravy, emoce (Jirsová, 2012) LITERATURA • Adamus, P., Vančová, A., & Löfflerová, M. (2017). Poruchy autistického spektra v kontextu aktuálních interdisciplinárních poznatků. Ostrava: Ostravská univerzita. • Gillberg, C., & Peeters, T. (2008). Autismus - zdravotní a výchovné aspekty: výchova a vzdělávání dětí s autismem. Praha: Portál. • Hrdlička, M., Komárek, V. eds. (2014). Dětský autismus: přehled současných poznatků. Praha: Portál. • Richman, S. (2015). Výchova dětí s autismem: aplikovaná behaviorální analýza. Praha: Portál. • Schopler, E., & Mesibov, G. B. (1997). Autistické chování. Praha: Portál. • Schopler, E., Reichler, R. J., & Lansing, M. (2011). Strategie a metody výuky dětí s autismem a dalšími vývojovými poruchami: příručka pro učitele i rodiče. Praha: Portál. • Šporclová, V. (2018). Autismus od A do Z. Praha: Pasparta. • Thorová, K. (2016). Poruchy autistického spektra. Praha: Portál.