NÁZOR ODBORNÍKA
DĚDIČNOST SLUCHOVÝCH PORUCH, NEJČASTĚJŠÍ KANDIDÁTNI GENY
Těžké, vrozené poruchy sluchu se vyskytuji s prevalenci' cca 1/1000 novorozenců. Až 75 % vrozených poruch je nyní podmíněno geneticky. Přibližná před 100 lety byl poměr dědičných a získaných poruch sluchu opačný, avšak se zlepšením prenatální, perinatální i postnatální' péče se vliv zevních faktorů (infekční choroby, těžká novorozenecká žloutenka, zánět mozku a mozkových blan, chronické záněty středouší, ototoxická antibiotika) výrazně eliminoval.
Poruchy sluchu jsou extrémně heterogenní, existuje cca 100 genů, které jsou za poruchu sluchu odpovědné. Přibližně 80 % dědičných (zejména těžkých a vrozených) poruch se dědí autozomálně recesivně. Jde o případ, kdy slyšící rodiče (heterozygotí, přenašeči) mají jedno nebo více neslyšících dětí a riziko pro každé jejich dítě je 25 %. Přibližně kolem 8-10 % poruch sluchu (nejčastěji nedoslýchavostí) se dědí autozomálně dominantné a riziko reku-rence je 50 % pro potomstvo nedoslýchavého. Malá část sluchových poruch může mít mitochondriální dědičnost (dědí se pouze ze strany matky a tíži poruchy nelze predi-kovat) a velmi vzácně i gonozomálně recesivní dědičnost (matka je prenašečkou a má riziko pro 50 % synů). Kolem 10 % sluchových poruch je symptomem genetického syndromu, jehož součástí jsou i jiné vývojové vady. Vzhledem k heterogen i i (příčinou poruchy sluchu mohou být mutace velkého množství genů) riziko pro potomstvo (.Ivou neslyšících nemusí být vysoké. Pokud mají oba partneři mutace ve stejném genu, je riziko 100 %, pokud však mají mutace ve dvou různých genech, je riziko prakticky
MM
MUDr. Dagmar Rašková
Lékařka genetické poradny v Centru lékařské genetiky a reprodukční medicíny, GENNET s.r.o. Mezi její hlavní zájmy patří klinická ge netiká, syndromologie a genetika sluchovým poruch. Je členkou několika mezinárodních odborných společností Hovoří anglicky, španělsky a rusky. Pochází z Prahy, je vdaná a má dva a dvě dcery.
dospělé syny
nulové a všechny děti jsou slyšící dvojnásobní heterozygotí, přičemž zdravá vloha jednoho rodiče kompenzuje mutaci druhého a naopak. Nicméně, ze zkušenosti vím, že neslyšící pacienti nenahlížejí na poruchu sluchu jako závažný handicap a často preferují spise narození neslyšících děti', které jsou jim komunikačně bližší. Přibližně polovina neslyšících má mutaci v genu pro Co-nnexin 2ó (GJB2 gen). Porucha sluchu (zpravidla závažná - hluchota nebo zbytky sluchu, která se obvykle s věkem nezhoršuje) se projeví u homozygotů (přítomnost 2 identických mutací) nebo složených heterózygotů (přítomnost 2 různých mutací). Jiné vývojové vady nejsou přítomny. Mutace jsou specifické pro určitá etnika, u Evropanů je nejčastějšT mutace 35delG, Pozitivní nález ukazuje na autozomálně recesivní dědičnost, oba rodiče nesou s velmi vysokou pravděpodobností každý jednu kausální mutaci a riziko sluchové poruchy pro jejich potomstvo je 25 %. 50 % dětí (resp. cca 66 % slyšících dětí) jsou slyšící hete-
ampiifíkace DNA celého genornu
PCR amplíflkace s fluorescenčními primery
Normální anatomie
Obr.č, 7: Preimplantační diagnostika
Zdroj: RaXkouá D.: Neurologická onemocnění v klinické genetice, Školení primářů neurologie II2014 in memoriam Otakara Kellera, Senobraby, 21.-22. 10. 2014
Vnitrní ucho
Endolymfatický vak
Endolymfatiáý kanil
fí, ■ tetibulátníakvaMt
Rozšířený vestibula™ akwdukt Rozšířený endolymfatický vak
Obr. tv. S: liVA - rozHFeni veslibuldrnibo akvaduktu
Zdroj: U.S. National Library of Medicine - The World's Largest Medical Library, www.ncbi.nlm.nib.gov/pi tbmedhea lib/ PMHT0028177/?figure=l
DETSKY SLUCH 03/2017