38    SOCIOLOGIE TROCHU JINAK
O VÝVOJI SOCIOLOGIE A SOCIOLOGICKÉHO MYŠLENÍ 39
(vy)řešit a dostat tím běh událostí opět pod vlastní kontrolu. Proto někteří autoři o sociologii hovoří jako o vědě pokrokové a konzervativní zároveň, neboťjí byl do vínku dán požadavek renesance „staré dobré jistoty a řádu v novém hávu" a vypořádání se s nejistotou všech plánů na sociální a politickou reformu z přelomu zmiňovaných století.
Moderní společnost, zkráceně moderna, bývá považována (stejně jako sociologie) za produkt průmyslové a politické revoluce 18. a 19. století. Mezi charakteristické rysy moderní společnosti řadíme:1
• autoritu lidského rozumu, lidské inteligence a vědy;
• ideu lineárního pokroku;
• proces urbanizace (proces vytváření kvalitativně i kvantitativně nových sídelních útvarů, proces stěhování lidí do měst a s tím související změna životního stylu);
• pokračující proces kolonizace;
• proces sekularizace (oddělení církví od státu, pokles vlivu /prestiže/ organizované podoby náboženství ve společnosti, pokles členské základny církví, oslabení ekonomické a politické moci církví/pastorační péče o lidskou duši byla církvím ponechána/, nástup ideje individuální/vnitřní, privátní/ religiozity člověka);
Pro přiblížení procesu sekularizace (upozorňuji, že se jedná o argumentaci z pozic politické filosofie, nikoli o teologický výklad evangelia!) lze zvolit cestu biblického příměru (Matouš 22, Spor o daň císaři, str. 15-22): „Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku. Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli:,Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka. Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?' Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: ,Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz daně!' Podali mu denár. On jim řekl: ,Čí je tento obraz a nápis?' Odpověděli: .Císařův.' Tu jim řekl: .Odevzdejte tedy. co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.' Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli."
• proces demokratizace (idea suverenity lidu a přirozeného původu panovníků, zrození principu občanství - zrození občana, idea legitimizu-jících „všeobecných" voleb, idea individuální autonomie a rovnosti);
• učení o všeobecných lidských právech (jejichž tvůrcem a garantem je stát) a přirozených svobodách (ty pocházejí od přírody);
• proces industrializace výroby (bohatství společnosti počíná být stále ve větší míře produkováno tovární a strojní výrobou, do průmyslu /sekundární sféry, tzv. sekundéru/ se v této době přelévá podstatná část pracovní síly na úkor zemědělství/primární sféry, tzv. primáru/);
• proměnu tradičních institucí (například náboženství nebo rodiny; v případě rodiny lze zmínit přechod od velké několikagenerační zemědělské domácnosti /tradiční rodiny/ k malé dvougenerační rodině /tzv. nukleární rodině/);
• masovost:
■ masovou produkci (výroba) a masovou spotřebu (konzum),
■ rozvoj masové kultury a masových médií,
■ masové (všeobecné) vzdělávání a výchovu,2
■ masovou destrukci (nové způsoby vedení války);
• zrod politických ideologií (jednou z nejvlivnějších ideologií, přepisující geopolitickou mapu tehdejší Evropy, se stal nacionalismus).
Nacionalismus je třeba chápat v neutrální rovině jako ideologii hlásající právo každého národu na politické sebeurčení, právo vládnout sám sobě, tj. dosáhnout stavu státní emancipace. Je chybou tuto ideologii zužovat pouze na její intolerantní a nesnášenlivou formu, a to nacionálni šovinismus. který stojí na myšlenkách o výjimečnosti a nad(pod)řadnosti určitých národů (resp. etnik a států). Stejně tak je nesprávné nacionalismus plně ztotožňovat s vlastenectvím a patriotismem, které představují „pouze" vyhraněně pozitivní, leč tolerantní vztah k vlastnímu národu a vlasti.
4.2 Etapy vývoje sociologie a sociologického myšlení
Dějiny sociologického myslenia myšlení o sociologii můžeme rozdělit do pěti etap.
Pokusíme-li se najít určitý jednotící rys vyjmenovaných modernizačních procesů, mohla by to být racionalizace života. To neznamená, že od té dobyje svět řízen rozumem, ale to, že se již jedinci neřídí tradicí a cíl svého jednání definují sami (Montoussé Renouard, 2005, str. 128).
Proces alfabetizace společnosti.