STRUKTUROVANÉ
HODNOCENÍ CHOVÁNÍ
ELLIOT, PLACE: DÍTĚV NESNÁZÍCH, PRAHA:
GRADA, 2002
 základní rámec pro zaznamenávání
pozorování pedagoga v procesu
diagnostiky
 předchází intervenci
 účel = strukturované poznatky o chování
dítěte pro další rozhodování
 podklady pro další rozhodování
Základní otázky (témata)
 Základní problém (kdo, proč?)
 Podrobnosti o současném problému
(doba trvání, intenzita, okolnosti, následky)
 Postoje klíčových osob (dítě, rodiče,
vrstevníci, učitelé…)
Historie vývoje
 Je v historii vývoje dítěte něco, co by
mohlo ovlivňovat jeho chování?
 Co?
 Kdy?
Fungování ve škole
 Klíčové oblasti
◦ Studijní výkony – má dítě při vyučování
problémy?
◦ Vztahy k učitelům
◦ Vztahy k ostatním dětem
Vztahy k vrstevníkům
 Má/nemá
 Jací jsou?
 Vliv?
Koníčky a zájmy
 Má/nemá
 Více/úzce zaměřeno
Traumatizující události
 Dítě
 Rodina
 Nejvýznamnější krize mající dopad na dítě
◦ Rodinné problémy (rozvody, vztahy)
◦ Láska a partnerství
◦ Osobní a existenciální
◦ Syndrom CAN
Vztahy v rodině
 Rozhovor
 Přímé pozorování
 Hlavní autorita?
Chování dítěte
 Jak?
 Klidné/neklidné
Strukturované hodnocení problému
inVojtová, 2013 –Včasná intervence jako zdroj inkluzivních
přístupů k dětem v riziku poruch chování
 1. základní témata
 2. biografie
 3. sociální kompetence funkční –
seberegulace, komunikace, interakce
 4. sociální kompetence nefunkční – řešení
problémů, komunikace, sebereflexe
 5. emoce – prožívání, sebeovládání
 6. kognice – náhled na sebe, verbalizace emočních
procesů, způsoby řešení problémů
 Vytvořte návrh záznamového archu pro
popis chování
 JAK? – způsoby a konkrétní projevy
 KDY? – časové hledisko
 KDO? – účastníci
 CO? – okolnosti
Změna jako výzva, start změny
 CO - předmět změny
 JAK – dohoda (smlouva: R-R, R-Ď)
 KDY – časové vymezení
 KDO - osoby, které se podílejí
Zpětná vazba
 CO? – budeme kontrolovat, sledovat
 JAK? – záznam (nejlépe samo)
 KDY? – kontrola, rozhovor
 KDO? – rodiče i dítě
KOMUNIKACE
Techniky rozhovoru
 Provázení
◦ prostor pro ventilaci
◦ empatické naslouchání
◦ zrcadlení
◦ ozvěna
 Vedení
◦ aktivní dotazování
◦ rekapitulace
◦ parafráze
◦ kotvení
◦ pozitivní konotace
 Otázky
◦ Uzavřené
◦ Otevřené
Komunikační otázky
 Kruhové – co děláš, když…
 Budoucnost – jak to bude vypadat až…
 Hypotetické – co by se stalo, kdyby…
 Zázrak – kdyby symptom náhle zmizel
 Škálovací – 1 až …
 Cvičení
Schéma neverbální komunikace (Mikuláštík, M. 2010)
Neverbální
komunikace
kinezika
posturika
proxemika
haptika
chronemi
ka
rekvizitové
signály
mimika
gestika
pohledy
Neverbální komunikace
 souhrn mimoslovních sdělení, která jsou vědomě nebo
nevědomě předávána člověkem k jiné osobě nebo lidem
 haptika – dotyk
 kinezika a její součást gestika - pohyby celého těla a rukou
 mimika - pohyby obličeje
 oční kontakt občas též vizika)
 posturika - postoj celého těla
 proxemika - vzdálenost komunikujících
 chronemika - nakládání s časem při neverbální komunikaci