Historie péče o jedince se sluchovým postižením Počátky vzdělávání n Starověk – nízký sociální status (předsudky) n antické Řecko – vada sluchu spojována s neschopností artikulovat, porucha jazyka (neznalost anatomie ucha) n Aristoteles – „hluší méně vzdělavatelní než slepí“ - jeho myšlenky se staly téměř po 2 tisíciletí zásadní autoritou (až do 16. stol.) - zboření letitého mýtu – Girolamo Cardano – „Paralipomenon“ – komentář v knize Rudolfa Agricola n Platón – upozorňuje na dorozumívání jedinců se SP mezi sebou – tzv. posunky n Středověk – období scholastiky – první pokusy vzdělávat jedince se SP (v důsledku plnění závazků církve) – nemožnost odepřít křesťanské učení n výchova a vzdělávání jedinců se SP – mniši v klášterech Průkopníci vzdělávání neslyšících n Španělsko (16./17.stol.) * Pedro Ponce de Leon - neslyšící - spontánní hlasové projevy - učil mluvit své žáky pomocí hmatu a zraku - kresba, písmo, prstová abeceda - založil školu pro neslyšící v klášteře sv. Salvátora (žáci pocházeli ze šlechtických rodin) * Manuel Ramirez de Carrión - písmo, prstová abeceda - původně učitel pro slyšící * Juan Pablo Bonet - popsal Carriónovu metodu – 1.kniha o vyučování neslyšících („Zjednodušení zvuků a umění naučit němé mluvit“) - jako první využil jednoruční prstovou abecedu k výuce a komunikace s neslyšícími Anglie (17.stol.) John Bulwer - anglický lékař - odezírání, mluvená řeč - „chirologie“, „chironomie“ John Wallis - zakladatel vědecké fonetiky Henry Baker - rozvíjení řeči na základě denních událostí, příhod doma i ve škole, atd. Thomas Braidwood - odezírání, mluvení - individuální vyučování – soukromé školy pro hluché n Nizozemí (17./18.stol.) * Johann Conrad Amman - švýcarský lékař neutralizovaný v Holandsku - 1692 – kniha : „Surdus logens“ – „Mluvící hluchý“ - metoda, jak naučit mluvit hluchého od narození - zabýval se fonetikou - vyučovací metoda : 1.vytvořit hlas, 2. rozlišit hlas od neznělého výdechu, 3. cvičit samohlásky, 4. hlásku zapsat, 5. polosamohlásky (m,n, zadní n, r, l), 6.souhlásky - nácvik odezírání – nejdříve text přečíst - výstavba souvislé řeči – čtení, gramatika - zabýval se také nápravou vad řeči n Francie (18.stol) * Jacob Rodriguez Pereira - vliv Boneta, Ammana,…, neslyšící sestra - psal články do novin, ale své metody práce tajil - využíval vibrací, cvičil zbytky sluchu, užíval sluchové trubice - posunková řeč – pouze na začátku práce - jednoruční prstové abecedě dal název : daktylologie • R. Ernaud - odmítal prstovou abecedu - stejně jako Pereira stavěl nácvik mluvené řeči na zážitcích svých žáků • Etienne Francois Déschamps - stoupenec metody orální Ø Etiene de Fay - neslyšící, řezbář a knihovník - pomocí ZJ učil několik neslyšících žáků - uměl číst, psát, zvládal matematiku, geometrii, mechaniku, kreslení střední Evropa * 16. a 17.stol. - málo zpráv o vyučování neslyšících * 18.stol. - vliv osvícenství – povinné elementární vzdělávání všech dětí, u neslyšících stále individuální výchova - Německo : Ferdinand Arnoldi – orální metoda s odezíráním - soukromá škola - české země : Karel Berger (později ředitel pražského ústavu) Kolektivní vyučování – první ústavy 18.století n Charles Michel de l´Epée – Francie - vzdělával chudé, předával vše nástupcům - měl vliv na Anglii, Dánsko, Itálii, Německo, atd. - 1769/1770 – 1.pařížský ústav pro hluchoněmé (původně soukromý, od r.1791 státní) - metoda – kompenzace, základem je posunek - tzv francouzská či manuální metoda ….spory se S.Heinickem (orální metoda) - cíl : mluvená řeč – cestou k jejímu dosažení písmo + prstová abeceda - „ slyšet očima a vyjadřovat se živým hlasem“ - jediná cesta, jak se zcela navrátit do společnosti n Samuel Heinicke – Německo - působil především v Lipsku – ředitel školy pro neslyšící, zal. r.1778 (1.ústav pro neslyšící v Německu) - metoda německá či orální – odmítá posunek a písmo jako základnu - vystupoval proti l´Epéemu - chuťové vjemy náhradou za sluch (tekutiny) - svou metodu tajil a neměl tak ani přímé následovníky 18. a 19. století – u nás n vídeňský ústav (1779) n pražský ústav (1786) - ředitel Karel Berger - základem soustavy posunků byly přirozené posunky, které přinášeli žáci n brněnská škola s internátem (1829) – „Moravsko-slezský ústav pro hluchoněmé“ n 2.pol.19.stol. – stále více ústavů n vychází několik odborných časopisů, konají se konference učitelů a mezinárodní kongresy Pražský ústav n Karel Berger - první ředitel n Václav Frost – ředitel od r. 1841 - tzv. „Pražská kombinovaná metoda“ (předchůdce bilingválního vzdělávání) n Karel M. Kmoch - bránil znakový jazyk před ostatními, kteří chtěli prosadit orální metodu - za jeho vedení došlo k přesídlení školy na ul. Holečkova v Praze na Smíchově n Alois Novák - od r. 1932 – ředitel - zakázal používat znakový jazyk ve škole metoda Vzdělávání neslyšících v USA Thomas Hopkins Gallaudet * zasloužil se o rozvoj vzdělávání neslyšících a znakového jazyka v USA * 1818 – odcestoval v 27 letech do Evropy – studium komunikace s neslyšícími - v Anglii – setkání s Abbém R. A. Sicardem – studium v jeho škole pro neslyšící v Paříži - po několika měsících návrat do USA společně s Laurentem Clercem – neslyšícím lektorem znakového jazyka z Pařížské školy (1. neslyšící učitel užívající znakový jazyk v USA) * Do roku 1863 – v USA celkem otevřeno 22 škol pro neslyšící * 1864 – založení první vysoké školy pro neslyšící – Washington – od r. 1988 – Gallaudetova univerzita Milánský kongres (1880) n spor zastánců německé a francouzské metody Edward Miner Gallaudet (prezident Gallaudetovy univerzity) – obhájce ZJ, syn Thomase Gallaudeta n vítěz : orální metoda (160 : 4 hlasy) …. „100 let temna“ - hledali se pouze cesty, jak odstranit nebo zmírnit její nedostatky n s odstupem času úvahy, zda nebyly závěry kongresu unáhlené Georg Forchhammer (ředitel dánských škol) – nesouhlasil s čistou orální metodou - man-orální systém + odezírání + písmo Viktor Urbantschitsch (Vídeň) Friedrich Bezold (Mnichov) - oba využívali zbytků sluchu pro rozvoj řeči Orální metoda v Čechách n 1920-1923 – „jazyková genocida“ – ZJ ztratil svoji přirozenou základnu ve školách pro neslyšící Karel Výmola - ušní lékař, zakladatel ústavu pro hluchoněmé v Praze v Radlicích (1916) - ZJ se neučil, pohrdal jím - díky konexím na Ministerstvu školství vymohl pro učitele neslyšících dětí zvýšení platů a mimořádné výhody pouze ve školách, kde byl znakový jazyk zakázán 20.století - Československo n Constantin Malisch „mateřská metoda“ (Malischova metoda) – odmítal čistě orální metodu - řeč nepovažoval za činnost vědomou,ale reflexní, bezděčnou, obsah je důležitější než forma - artikulační vyučování začíná celky, ne izolovanými hláskami – čistě globální metoda - řeč j třeba rozvíjet odezíráním, čtením, mluvením a psaním Vývoj po roce 1945 Raná péče Velká Británie – MŠ v Manchesteru - ústní řeč a odezírání, spolupráce rodičů, využívání zbytků sluchu * Irene Ewingová - zásady : co nejdříve začít co nejdříve sluchadlo využít moderní akustické pomůcky * Alexander Ewing - založil kliniku pro vady sluchu a řeči Japonsko - „televizní“ škola pro rodiče SP dětí, 1krát týdně, jak vést děti k mluvení, odezírání a jak je uvádět do akustického portsředí USA - korespondenční kurzy Péče ve škole mateřské a základní n ČSSR – vliv sovětské pedagogiky MŠ : daktylní řeč, odezírání, písemný záznam ZŠ : nahrazení dakylní řeči mluvením • Německo - také daktylní řeč v MŠ - převážně orální metoda - fonátor – přístroj pro přenos zesílených vibrací • Nizozemí - soustavné vyučování mluvení od 4 let + individuální lekce - rozhovor matky s dítětem • USA – Northampton - internátní škola s vyhraněným orálním programem - metoda syntetická a analytická * Santa Ana v Kalifornii - totální komunikace (60.léta 20.stol.) další důležitá data : n 1880-1960 - orální metoda se používala téměř všude v Evropě (i na Moravě) - v Čechách bylo její používání nařízeno až od 20.let 20.st. n 1960 – Školský zákon o soustavě výchovy a vzdělávání - možnost získat střední vzdělávání pro neslyšící (Gymnázium Praha, SPŠ oděvní Kremnice, SOU Praha, Brno) n 70.léta 20.stol.- totální komunikace n 1990 – ustanovení SPC n 1992/1993 – 3letý bakalářksý obor na VŠ pro neslyšící n 1993 – počátek výzkumu znakového jazyka u nás n 1998 – zákon o znakové řeči n bilingvální systém vzdělávání n 2008 – zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob Ohluchlé, nedoslýchavé a neslyšící známé osobnosti • Ludwig van Beethoven -těžká převodní nedoslýchavost • Karel Čapek - převodní nedoslýchavost • Thomas Alva Edison - těžce nedoslýchavý v důsledku svých pokusů • Victor Hugo (nedoslýchavost ve stáří) „Cožpak záleží ne hluchotě ucha, když slyší duše?Jediný skutečná a neléčitelná hluchota je hluchota ducha.“ Victor Hugo, 1845 • Winston L.S. Churchil (nedoslýchavost ve stáří) • Helena Kellerová – americká herečka, spisovatelka, filozofka, ohluchla a oslepla ve 2 letech • Hieronymus Lorm (Jindřich Landesman) – brněnský básník a filozof. Objevitel dotekové abecedy pro hluchoslepé, která nese jeho jméno.V 15 letech ohluchl, postupně i oslepl. • Boris Masník – český grafik, kreslíř a animátor (Bratři v triku“)Ohluchl ve 2 letech po meningitidě. • Josef Václav Myslbek - významný český sochař, trpěl chorobou sluchových nervů, která vedla k úplné hluchotě • Ronald Wilson Reagan – filmový herec a americký prezident (nedoslýchavý) • Jean Jacques Rousseau – francouzský filozof a spisovatel (tinnitus) • Bedřich Smetana – ohluchl nejprve na jedno ucho, později i na druhé • Věra Strnadová – ztratila sluch v 6 letech, autorka knih věnujících se problematice sluch.postižení • Jan Werich – v pozdějším věku silně nedoslýchavý Literatura: * HRUBÝ, J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu. 1. a 2. díl. Praha: Septima, 1997, 1998. * POUL, J. Nástin vývoje vyučování neslyšících. Brno: Paido, 1996. * PULDA, M. Včasná sluchově řečová výchova malých sluchově postižených dětí. Brno: MU, 2002