Mgr. Helena Dvořáčková – AUDIO - Fon centr s.r.o., BRNO CVIČENÍ PRO ROZVOJ KOMUNIKAČNÍCH DOVEDNOSTÍ A SLUCHOVÉHO VNÍMÁNÍ DĚTÍ SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM SLUCHOVÉ VNÍMÁNÍ Ø zkoumání zvuků Ø hra se zvuky Ø zvuk a ticho Ø konec a začátek Ø určení, odkud zvuk přichází Obecné principy – proč je vnímání zvuku důležité: Dříve, než jsou děti schopny porozumět řeči, je třeba, aby u nich došlo k rozvoji vnímání okolních zvuků. Prostřednictvím zkoumání mnoha předmětů se děti postupně naučí spojovat si zvuky s různými činnostmi a věcmi. U dětí, které trpí těžkou vadou sluchu, nebo neslyší vůbec, však toto v raném věku neplatí. Musí se naučit zvuky vnímat pomocí vibrací a kompenzačních pomůcek. Jak lze vnímání zvuku zlepšit – zavedeme slovo nebo znak pro „slyším / neslyším“, „slyším málo / slyším moc“, „pozor – něco slyším“…Pokud dítě bude během hry vydávat hlasité zvuky, zakryjte si uši nebo ukažte znak vyjadřující, že je něco hlučné. Zaměřte pozornost dítěte na věci v okolí, které lze jak slyšet, tak vnímat vibrace tělem, jako je pračka nebo zvuk vycházející z reproduktoru. Poskytněte dítěti dostatek zkušeností s různými zvuky a vibracemi. Naslouchání okolním zvukům může být jednou z činností, které děláte společně. Ukazujte a upozorněte dítě na zvuky v okolí: * bouchající dveře * vyzvánějící telefon * zvonek u dveří * tekoucí vodu * jedoucí auta * štěkající psy * zvuk vysavače…… Zkoumání zvuků Věci, kterými lze o sebe bouchat: - kovové lžíce, pokličky… - různé krabičky - bubínek či tamburína - korálky v plechové krabičce / vnímání vibrací - slyším / - papír nebo vata v plechové krabičce / neslyším / Věci, na které lze troubit – píšťalky, dětské trumpetky…Balonky s trumpetkou vydávají zvuky, když z nich vzduch vychází ven – nechte vzduch vycházet ven tak, aby ho dítě cítilo a zároveň slyšelo zvuk. Věci, kterými lze chrastit – chrastítka lze vyrobit tak, že dáme do nádoby z umělé hmoty / dítě má možnost pohyb uvnitř současně s tím, jak ho cítí i vidět / různé předměty / čočka, korálky, šroubky…./ jinak budou znít naplněné plechovky a lahve z umělé hmoty Hra se zvuky některé zvuky budou pro vaše dítě slyšitelnější než jiné. Děti mohou mít potíže slyšet zvonečky, ale budou reagovat na zvuk bubnu. Pořiďte si krabici s hračkami, které vydávají zvuky… * bubínek * píšťalku * pouťovou trumpetku * foukací harmoniku * pískací hračku * zvonečky * xylofon * kaskaněty * tamburínu……. 1. Vymezte dítěti čas na hraní s různými zvuky a na jejich zkoumání 2. Vyberte hračku, o které si myslíte, že je dítě schopno ji slyšet. Když se dítě nedívá, vydejte zvuk a sledujte, zda dítě reaguje. Pokud se dítě otočí po zvuku, nebo nějak jinak zareaguje, dejte dítěti hračku na hraní a zvuk opakujte. 3. Dále se budeme učit reakce na zvuky vykonáním nějaké motorické reakce – vhodit kostku do krabičky…. Zaznamenejte si zvuky, na které dítě během dne reaguje – bouchání dveří, zvonek, vysavač…. Zvuk a ticho Zkoumání zvuku a ticha – jak se za pomoci kompenzačních pomůcek zlepšují sluchové schopnosti dítěte, naučí se rozlišovat mezi zvukem a tichem. Pro dítě je důležité zkoumat jak tiché, tak hlučné předměty. Sada hlučných a tichých předmětů může obsahovat: * chrastítko * bubínek * flétnu * pískací hračku * budík / vibrační budík /…. * plyšové zvířátko * maňásek Vyndejte vždy jednu věc z krabice a dejte ji dítěti na hraní…upozorněte na věci, které vydávají hluk a které jsou tiché – hovoříme slovem nebo znakem Maňásek může: * hrát si s chrastítkem potichu, nebo s ním může hlasitě bouchat * jít spát a vstát, když budík začne zvonit / vibrovat Konec a začátek zvuku 1. Pochodujte okolo místnosti a bubnujte na bubínek nebo plechovku. Když přestanete bubnovat, zastavte se .. 2. Jakmile dítě hru pochopí, jen bubnujte a nechte dítě pochodovat samotné. 3. Nakonec bubnujte tak, aby dítě bubínek nevidělo a víc poslouchalo, než se dívalo. Určení, odkud zvuk přichází – směrové slyšení – určení, odkud zvuk přichází je pro sluchově postižené děti velmi těžké…. Vyberte hračku, kterou dítě slyší. Ukažte ji dítěti a nechte ho, aby si s ní chvíli hrálo. Vysvětlete mu, že hračku někde v místnosti schováte. Možná dítě bude potřebovat, aby vás nejprve při schovávání vidělo. V místě, kde jste schovaní vydejte zvuk a sledujte dítě, zda je schopno zvuk hledat. Napodobování zvuků · rychlý a pomalý · dlouhý a krátký · hlasitý a tichý · vysoký a nízký REEDUKACE SLUCHU Rehabilitace postupuje od detekce přes diskriminaci a identifikaci k porozumění lidské řeči. Nové typy současných výkonných sluchadel jsou výraznou pomocí nejen pro žáky s lehkou a střední nedoslýchavostí, ale i pro žáky s těžkou sluchovou vadou. Je ovšem třeba cíleně rozvíjet schopnost auditivního vnímání zvuků či řeči záměrným cvičením. U žáků s kochleárním implantátem se provádí speciálně zaměřená reedukace / edukace / sluchové funkce. Detekce Schopnost reagovat na přítomnost či nepřítomnost zvuku. Dítě se učí reagovat na zvuk, věnovat pozornost zvuku a reagovat v případě neexistence zvuku. Diskriminace Je to schopnost vnímat podobnosti a rozdíly mezi dvěma či více zvukovými nebo řečovými podněty. Dítě se učí věnovat pozornost rozdílům mezi dvěma a více zvuky a reagovat na zvuky odlišné. · rozlišování dvou nebo více hudebních nástrojů · rozdíl mezi tichým a hlasitým zvukem · rozdíl mezi krátkým a dlouhým zvukem · rozdíl mezi vysokým a hlubokým zvukem · rozdíl mezi pomalu a rychle se opakujícím zvukem · diskriminace počtu slabik · rozdíl mezi slovy , která se liší a) počtem slabik ( loď – letadlo ) b) délkou ( dům – pes ) c) samohláskou ( kos – kus, nos – nes ) d) souhláskou ( máma – bába, nos – kos ) · rozdíl v koncovce jednotného a množného čísla ( bota – boty, auto – auta) Identifikace Je to schopnost označit zvukový nebo řečový podnět, které dítě slyšelo, ukázáním nebo zopakováním ( u dětí s těžkou vadou sluchu za pomoci odezírání) · Identifikace nejrůznějších zvuků běžného života ( možnost využití magnetofonového pásku nebo počítačových programů ). Soubor může být zavřený , polootevřený nebo otevřený · Identifikace slov v zavřeném souboru – na začátku rehabilitace jde především o identifikaci jednoduchých názvů oblíbených hraček a známých předmětů….. v čtyři a více předmětů ( pes, bota, auto, myš….) v základní hlásky podpořené obrázky , musí být i dobrá zraková podpora pro děti , které hlásky určují za pomoci odezírání (A,E,I,O,U,M,B,L,S,Š….) v větší počet oblíbených předmětů ( vybíráme taková slova, která má dítě ve své slovní zásobě · Identifikace slov v polootevřeném souboru – vytvoříme takový soubor podnětů, který je předem určený nebo omezený nějakou podmínkou v dvojice, které k sobě patří ( předměty – obrázky…) v řazení předmětů nebo obrázků do tematických skupin ( oblečení – hračky ..) v řazení předmětů do kelímků dle barev v hledání a řazení předmětů podle velikosti ( malý pes – velký pes….) · Identifikace slov v otevřeném souboru v pro dítě vytvoříme neznámý soubor slov, která určuje pouze sluchem v reakce na vlastní jméno a jména jiných lidí v identifikace krátkých vět při jednoduché otázce: „ Kde je máma?“ „ Kdo dělá mňau?“ „ Kde je auto?“ v identifikace krátkých vět s opakováním jednoho slova „ Balón dělá bum, bum, bum.“ „ Auto jede tú,tú,tú.“ v identifikace krátkých vět s různými podstatnými jmény, slovesy a přídavnými jmény „Táta jí salám, chleba, polévku….. „Eva má boty, kolo, vlasy….. „Mám červené, modré, žluté…..kalhoty „Máma má (nemá) zelené…..šaty…. v identifikace pokynů a běžných frází „Podej boty!“ „Kde je táta…..?“ „Kolik máš roků?“ „Jak se jmenuješ?“ „Dej panenku do kočárku!“ v identifikace podobných slov – při tomto cvičení se pokoušíme o procvičování fonematického sluchu, cvičení je pro sluchově postižené děti velmi náročné a dítě musí mít dostatečně velkou slovní zásobu pes – les / šiška – liška / máma – jáma /……… Rozumění řeči Jedná se o schopnost pochopit význam řeči odpovídáním na otázky, vykonávání pokynů a účast při rozhovoru. · otázky,které se bezprostředně týkají dítěte: „Kde je máma?“, „Kde máš boty?“, „Kde máš oko, ucho, nos……?“, „Jak se jmenuješ?“…… · provádění jednoduchých pokynů : „Počkej.“, „Dávej pozor!“….. · pokyny rozšiřujeme o větné členy: „Na velký stůl dej balón!“, „Podej malé červené auto!“…….. · konverzace nad dějovým obrázkem – doplňujícími otázkami požadujeme adekvátní odpověď · dějově navazující obrázky · vyprávění a konverzace z běžného života rodiny SMYSLOVÁ VÝCHOVA Zrak Ø Napodobovat mimiku před zrcadlem i bez zrcadla Ø Napodobovat velké pohyby (ohýbat trup) Ø Menší pohyby (ruka na nos, …) Ø Spojovat některý pohyb s postavením mluvidel (ruka na krk – otevírání úst) Ø Napodobovat postavení mluvidel při určitých situacích (otevírat ústa, usmívat se, pískat, …) Ø Rozlišovat předměty kulaté, dřevěné, červené apod. Ø Třídit předměty podle barvy, velikosti, materiálu, tvaru Ø Přikládání stejných obrázků / identické dvojice / Ø Přikládání obrázků a předmětu Ø Vyhledávat mezi několika obrázky stejné (pexeso) Ø Sestavovat půlené obrázky, i z více částí Ø Skládat puzzle Ø Vkládat jednoduché předměty do otvorů tvarově stejných Ø Určit možné cesty podle zraku – nejkratší, nejdelší Ø Vnímání nesprávností na obrázku Ø Určení co do obrázku nepatří / kategorie / ODEZÍRÁNÍ Jedná se o záměrné sledování vizuálního obrazu jednotlivých hlásek, slabik, slov , vět s využitím segmentálních a tématických cvičení přizpůsobených věku žáků. Odezírání představuje určité nadání, které je třeba u dětí se sluchovým postižením důsledně rozvíjet. Ne každé sluchově postižené dítě má pro odezírání stejné vlohy. Proto je velmi důležité rozvíjet zrakové vnímání (oční kontakt) a odezírání v co nejranějším věku, kdy využíváme běžných denních činností podobně jako u výchovy sluchové a řečové. Podmínky pro dobré odezírání ü zrak dítěte – při podezření na zrakovou vadu je nutné vyšetřit zrak dítěte ü osvětlení – obličej mluvící osoby má být dobře osvětlen ü vzdálenost při odzírání – mezi obličejem dítěte a mluvícího se doporučuje vzdálenost 50 – 150 cm ü oba obličeje musí být ve stejné výšce ü předmět, o kterém mluvíme, dáváme vedle obličeje ü náš obličej musí být zajímavý, mimika výrazná, ale ne přehnaná ü artikulace musí být zřetelná, ne však nepřirozeně výrazná ü rychlost řeči má být přiměřená, tempo pomalejší ü dítě musí vždy vědět, o čem se mluví, v každém případě se ho snažte aktivně zapojit do rozhovoru ü přizpůsobte řeč jazykovým schopnostem dítěte ü mluvte běžným hovorovým jazykem, ne zkomoleně a zjednodušeně (Míša pít voda.) Co odezírání znesnadňuje ü při mluvení nepohybujeme před obličejem rukama ü během mluvení nedělejme hlavou nečekané pohyby ü nechoďte při mluvení ü neobracejte se při mluvení k dítěti z profilu ü nemluvte se žvýkačkou v ústech ü odezírání znesnadňují i sluneční brýle a vousy ü problémy nastávají v šeru, při rychlém hovoru, při únavě ü odezírání znesnadňuje konverzace mezi více osobami ü musíme si uvědomit, že v češtině se některé hlásky nedají odezírat (K, G, H, CH) a jsou také skupiny hlásek, jejichž obraz na ústech je velmi podobný (PBM, TDN, CSZ) Odezírání představuje pro sluchově postižené děti důležitý prostředek dorozumívání, doplňuje vnímání sluchové a je nezbytné při odložení sluchadla nebo kochleárního implantátu, např. před spaním, koupáním ....