3. Školní management – strategie řízení třídy uCANGELOSI, J. S. Strategie řízení třídy. Praha: Portál, 1994. uČAPEK, R. Líný učitel. Praha: Nakladatelství Dr. Josef Raabe, 2017 uČAPEK, R. Moderní didaktika. Praha: Grada, 2015 uGORDON, T. Škola bez poražených. Malvern, 2015 uKASÍKOVÁ, H. Kooperativní učení, kooperativní škola. Praha: Portál, 2016 uLOJDOVÁ, K. Skryté kurikulum, žité příběhy. Brno: Masarykova univerzita, 2015 uPASCH.M…Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha: Portál, 1998. uPETTY, G. Moderní vyučování. Praha: Portál, 1996 uPRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 1995. u uSITNÁ,D. Metody aktivního vyučování. Praha: Portál, 2013 STARÝ, K., LAUFKOVÁ, V. Formativní hodnocení ve výuce. Praha: Portál, 2016 TESAŘOVÁ,M. Jak na žáky. Praha: Portál 2016 VALIŠOVÁ, A., KASIKOVÁ, H. PEDAGOGIKA PRO UČITELE. Grada, 2007. WALTEROVÁ, E. Kurikulum – Proměny a trendy v mezinárodní perspektivě. Brno : MU, 1994. www.msmt.cz http://rvp.cz www.nuv.cz http://katalogpo.upol.cz/ Úkol učitele a jeho role u Úkolem učitele je: - získat žáky pro spolupráci - přimět žáky k aktivní účasti na učebních činnostech - směřovat se žáky k cíli základního vzdělávání Role učitele udle Kasikové - odborník na svůj předmět – profesionál – prodávající – herec – odborník na výběr pomůcek pro výuku, jejich tvorbu – odborník na psané materiály pro výuku – manažer Rozdíly mezi žáky (podle Cangelosi) u1. Zájem o učení 2. Sebedůvěra 3. Vnímání toho, co je důležité 4. Postoj vůči škole 5. Rozumové schopnosti 6. Předchozí výsledky 7. Zkušenosti, na nichž můžete stavět 8. Rodinný a společenský život 9. Užívání drog 10. Specifické potřeby 1.Zájem o učení – úkol učitele – motivovat žáky, kteří nemají přirozený zájem o učení a udržovat a podporovat nadšení těch, kteří se učí rádi 2.Sebedůvěra – učení a úkol– příležitost získat nové schopnosti a dovednosti nebo také soutěžní situace (prověřování dosavadních schopností). Žák věnuje úsilí ke zvládnutí úlohy podle hodnoty úkolu pro něj a také podle sebedůvěry, jestli úkol zvládne. (bez sebedůvěry – vzdávají se, přestanou řešit, jsou nejistí) 3.Rodiče:“ pilně studuj, abys v budoucnu mohl…..! Žák – současnost je důležitější než buducnost, důležité je uspět tady a teď. (někdo se zavděčuje dobrou známkou, někdo vzhledem…) 4.Učitel – průvodce, nebo taky autorita, která je omezuje v jiné činnosti 5.Široké rozpětí schopností 6.Aktivní zapojení do výuky závisí na schopnostech přijímat sdělení (čtení, poslech) a předávat sdělení (řeč, psaní). Různé zkušenosti a mezery z předchozích ročníků. 7.Vliv odlišných prostředí (péče o mladšího sourozence, sportování, nemoc, hra na nástroj, chov zvířat, cestování, rodinné problémy…) 8.Tlaky v rodině i společnosti, rozdíly ve výchově 9.Rozšíření mezi žáky stoupá 10.Společné vzdělávání uÚspěch v učení zvyšuje moje sebevědomí“ Kruh úspěchu 4.Další motivace 1.Úspěch u3. Zvýšení sebevědomí 2. Zvýšení zájmu Kruh neúspěchu 1.Neúspěch 2.Snížení motivace 3.Snížení sebevědomí 4.Nezájem Motivace uDruhy motivací 1. Užitečnost získaných znalostí, jejich praktické využití 2. Potřeba získat kvalifikaci, dosáhnout plánovaného vzdělání 3. Posilování sebevědomí 4. Potřeba ocenění a pochvaly 5. Obava z neúspěchu, trestu 6. Zájem o problematiku, radost z učení Vnitřní a vnější motivace u „Škola je nudná.“ „Nenávidím dějepis! Jména, data – koho to zajímá?“ „Proč se tohle musíme učit? Nikdo to nikdy nepoužije!“ Podpora vnitřní motivace – problémové učení spojené se životem - rozmanitost učení - činnostní skupinové učení - zapojení žáků do diskuzí - samostatná práce žáků - uspořádání učebny Klima jako cesta a cíl u Nástroje učitele – jeho nejdůležitější činnosti, které ovlivňují klima (Čapek, s. 12): 1. jak učí (aktivity, metody a formy práce), jak hodnotí 3. jak odměňuje a trestá (a vede ji kázeňsky) 4. jak vypadá vzájemná komunikace 5. jak umožňuje žákům se na dění ve třídě (včetně výuky) podílet 6. jaká jsou pravidla (jak jsou respektována, jak je vymáhá a podporuje) u Praktická část Cíl aktivity : pochopení různých možností uspořádání třídy v souvislosti s výukou Zadání aktivity: po místnosti jsou rozmístěny fotografie výuky s různým rozložením lavic, uspořádání nábytku, učení v přírodě… Každý z účastníků si vybere obrázek podle toho, kde by se jako učitel cítil dobře. Proběhne diskuze – proč, kdy využijeme… Metody výuky: skupinová diskuze Organizační formy vyučování u - frontální (hromadné) - individuální (s jednotlivcem nebo malou skupinou) - individualizované (žák pracuje samostatně podle svého tempa…) - párové a skupinové Uspořádání výuky z hlediska sociálních vztahů u(Kasiková, str. 26) Kompetitivní výuka – konfrontace, soutěž, boj Individuální uspořádání výuky – nezávislá činnost žáků v dosahování cílů Kooperativní – spolupráce při dosahování cílů – pozitivní vzájemná závislost Kompetitivní výuka – úspěch jednoho je spojen s neúspěchem druhého. Není to činnost pospolu, ale proti sobě. Individuální – bez vazby na druhé žáky Kooperativní – celá skupina má prospěch z činnosti jednotlivce Efektivní práce ve skupině musí mít podle Kasikové (s. 23) tyto charakteristiky: - členové skupiny vystupují s více než jedním pohledem na sledovanou otázku nebo úkol, dochází ke konfrontaci názorů - členové skupiny jsou přinejmenším nakloněni zkoumat tyto různé názory a být k nim vnímaví, citliví, reagovat na ně - interakce napomáhá vývoji skupinovému vědění, porozumění a posuzování záležitostí Zadání společného úkolu ještě neznamená, že ke spolupráci dojde. Pokud je skupinová práce sporadicky zařazovaná, je nahodilá, nepřinese to, co by měla. Specifické funkce metody ve vyučování u - motivační metody - metoda vytváření nových vědomostí a dovedností a osvojování - metoda upevňování vědomostí a opakování učiva - metody diagnostické a hodnotící - metody aplikační Metody aktivního učení u Žák je centrem dění ve třídě, spolutvůrcem průběhu a obsahu výuky, podílí se na formulaci výsledku výuky, na hodnocení třídní práce a na sebehodnocení. Co preferují žáci (dle výzkumu Sitné, str.13) - skupinové vyučování (kooperativní výuka, diskuze…) - využívání ICT - hraní her, soutěže, křížovky, kvízy - praktická výuka v odborných učebnách - práce v laboratořích, návštěva knihoven, exkurze - práce v dílnách, pozemky, odborná praxe - samostatná práce v hodině - pozorování, čtení za účelem získání informací, výklad Aktivní učení – postupy a procesy, pomocí kterých žák přijímá s aktivním přičiněnm informace a na jejich základě si vytváří své vlastní úsudky. (Sitná, str.9). Informace zpracovává a začleňuje do systému svých znalostí, dovedností a postojů. Rozvíjí se schopnost tzv. Kritického myšlení. Skupinové vyučovací metody u(příklady – Sitná, s. 67) - brainstorming (bouře mozků) - mind mapping (mentální mapování – myšlenkové mapy) - snowballing (sněhová koule) - gold fish bowl (akvárium) - buzz groups (muší skupiny) - case study (případová studie) - role play (hraní rolí) - carousel (kolotoč) - práce s textem, výstavy, soutěže, kvízy, hry….. Diskuze – základní komunikace mezi lidmi, měla by být i základní metodou veškole Brainstorming (bouře mozků) – lze využít na začátku hodiny v rámci motivace, zjištění znalostí, ale i ke zjištění názorů, návrhů… Snowballing (sněhová koule) – na úkolu pracuje nejdříve každý sám, pak ve dvojicích, následně čtveřicích, nakonec v osmi. Mlvčí skupin prezentují Buzz groups (muší skupiny) – podobná sněhové kouli (rozdíl – vždy práci zahajuje víc žáků) Role play (hraní rol) – buď dostanou scénář, nebo ho vytváří sami Carousel dvojitý kolotoč – náročné na přípravu, pochopení, dodržení pravidel, prostor – kruhový (20-24 vyspělejších žáků). Židle jsou v kruhu, vždy dvě proti sobě. Uč. rozdá kartičky s tvrzeními – střídavě do vnitřního a vnějšího kruhu. Poté – kdo má kartičku, přečte a 1,5 min. hovoří ve prospěch tvrzení, výměna – druhý mluví proti. Kartičku položí na židli a každý se posune o jedno místo doprava. Opět – přečte…Závěr – hodnotí, uč.píše tvrzení pro a proti… Case study – studium případu (2.stupeň a starší)– skupinové řešení skutečného nebo simulovaného případu – ve skupinách dostanou „případ“, řeší, plní otázky a úkoly, pak prezentují Akvárium – náročné, základem je diskuze. 2 skupiny – jedna diskutuje, druhá hodnotí a pozoruje. Vnitřní kruh – symetrický, musí na sebe všichni vidět, vnější kruh- pozorující (mají záznamové archy) uPraktická část Cíl aktivity : spolupráce dvojic při zadaném úkolu Zadání aktivity: Společnou tužkou (Kasiková, s. 66) Dvojice, které sedí proti sobě, dostanou jeden papír a jednu tužku. Úkolem je touto jednou tužkou společně (tužku drží oba) nakreslit zadaný obrázek – nakreslete společně dům, strom a psa. Společně se také pod obrázek podepište. To vše musí probíhat bez domlouvání, v naprostém tichu. Učební styl – jak se žáci učí u Základní rozdíly souvisejí se smyslovými receptory - vizuální informace - slyšené informace - kinesteticky přijímané informace (hmatem a pohybem) Praktická část Cíl aktivity : využití různých učebních stylů žáků ve vyučování Zadání aktivity: vymyslete aktivity pro výuku vyjmenovaných slov po L pro různé typy učebních stylů žáků (informace získat zrakem, sluchem, hmatem, pohybem); pracujte individuálně, ve dvojicích, ve skupinách Pedagogická diagnostika a individualizovaná výuka uPedagogická diagnostika = východisko pro nastavení individualizované výuky Pozorování – co chceme pozorovat? (vytrvalost v řešení úkolu, reakce, chování v situacích ve třídě…) Rozhovor – bez sugestivních otázek (převážně otevřené otázky, specifické – amnestický rozhovor) Analýza výsledků činností (portfolia) Plánování individualizované výuky u Individualizace výuky znamená přizpůsobení výuky jednotlivým žákům. Jedná se o formu diferenciace dovedenou až k jednotlivému žákovi. (respektuje jedinečné vlastnosti a potřeby každého žáka a přizpůsobuje jim tempo učení, uspořádání obsahu a organizaci učební činnosti). Nutné: - individuální přístup vůči žákům se speciálními vzdělávacími potřebami (nastavení podpůrných opatření) Možnosti diferenciace u úkoly se sebekontrolou týdenní plány úkoly dle stupně obtížnosti – žák si vybírá svobodná volba Hodnotící jazyk - zpětná vazba s využitím popisujícího jazyka NE – posuzující jazyk Změny v přístupu hodnocení u Hodnocení by mělo zásadně vycházet z jasně zadaných úkolů či oblastí vzdělávání a předem známých pravidel a kritérií. Musí být především zaměřeno na odhalování toho, co žák zná, ne na chybu či neznalost.“ (Bílá kniha, s. 49) Předpoklad - realistické cíle - individuální hodnotící normy - sledování individuálního pokroku Předpokladem jsou realistické cíle, opřené o individuální hodnotící normy a sledování individuálního pokroku. Dříve než hodnotit výsledky práce žáků je třeba přesně stanovit kritéria požadovaného výkonu, seznámit s nimi žáky a dát jim čas na jejich zvládnutí. Zpětná vazba – popisující jazyk – nebo posuzující jazyk? „Tvoje práce je pečlivě vypracovaná, výsledek je správný, použitý postup nejvýhodnější.“ „ Jsi hlupák! Udělal jsi hloupost!“ Známky jako trest za špatné chování? (Špatně se chová ve fyzice, má známku o stupeň horší Pokud se účastní všech hodin, má jedničku) Přístupy k hodnocení - příklady u- zkoušení, testy - „autentické hodnocení“ - portfolio - vrstevnické hodnocení - sebehodnocení - normativní hodnocení - kriteriální hodnocení Autentické hodnocení – zjišťování znalostí a dovedností v situacích blížícím se reálným situacím (výkony pro praktický život – výrobky, exponáty, grafy, deníky, ale taky výkony divadelní, debata, …) Normativní – porovnávání vzájemné jedn. žáků (jednička jednoho je dvojka druhého…) Kriteriální – výkon je porovnáván s předem stanovenými kritériemi nebo standardy – např. smlouvy o učení – žák se dohodne předem, co má udělat pro určitou známku Formativní a sumativní hodnocení Praktická část Cíl aktivity : pochopit klady a zápory, rizika systému hodnocení Zadání aktivity: skupina se rozdělí na dvě části podle toho, zda dávají přednost slovnímu hodnocení nebo klasifikaci známkou; zapíší klady, zápory, rizika, pak prezentují, argumentují. Práce s chybou u „chybami se člověk učí“ Montessori pedagogika – chyba je „přítel“, přirozený jev (žák chybu sám hledá, vyřeší, opraví – pomůcky umožňují) - chyba je příležitost ke změně - chyba aktivuje myšlení - předcházíme zbytečnému strachu Tradiční výuka – chyba je nežádoucí jev (učitel má strach ze své chyby, cítí se odpovědný za chybu žáka, rodiče řeší chyby…) Edukace jako strategie u(popisuje Čapek) - způsob řešení problémové situace win – win (profitují všichni účastníci) win – lose (vítězství jednoho je porážka druhého) lose – lose (žádná strana není spokojená) lose – win (kdy je výhodné podlézavé chování) „Vyučování je proces, který by měl bezesporu být win – win.“ (Čapek, s. 21) uPodmínky procesu win – win ve výuce Učitel musí: - pochopit potřeby žáků - najít způsob k tomu, aby mohl společné cíle naplnit Komunikace učitele a žáka uVytváření „osobní autority“ - G. Petty zdůrazňuje: - projevujte opravdový zájem o práci každého žáka - stanovte jasná pravidla a uplatňujte je spravedlivě a důsledně - oslovujte žáky jménem - projevujte žákům běžnou úctu tím, že říkáte „prosím“ a „děkuji“ - nikdy nikoho nezesměšňujte - mějte k učení a škole profesionální přístup (chodit připravený, začínat včas…) uVztah by měl zahrnovat (Gordon, s.37): Otevřenost – obě strany mohou riskovat přímost a upřímnost Zájem – oba vědí, že si jich druhý cení Vzájemná prospěšnost Samostatnost či oddělenost – umožňuje rozvíjet tvořivost, individualitu, osobitost Vzájemná spokojenost – potřeby jednoho nejsou uspokojovány na úkor druhého uPraktická část Cíl aktivity : pochopení příčin „zlobení“ žáků ve vyučování Zadání aktivity: skupina vymýšlí společně důvody, proč žáci zlobí ve vyučování, zapisuji na tabuli (nebaví je to, nudí se, je to pro ně těžké…); barevně následně označuji, kdo za to může (žák, společnost, rodiče, učitel). Komunikace se žáky u uPopisný jazyk místo posuzujícího Dítě ukazuje obrázek. P. učitelka říká: „ To je nádhera, to je krásný obrázek! Ty jsi úžasný umělec!“ „ Ty zelené a hnědé barvy na obrázku mi připomínají les!“ Honza překřikuje Petra. Učitel: „ Ty jsi ale nevychovaný!“ „ Když překřikuješ Petra, nemohu se soustředit na to, co mi říká.“ Nepoužívat slova: šikovný, problémový, podprůměrný nebo nadprůměrný žák, dobře vychovaný, pomalý…. Vyvarovat se „nálepkování“ Strategie pro prevenci vyrušování – podmínky výuky u Vhodné prostředí uspořádání učebny - pracovní hnízda - kruhové uspořádání - auditorium - týmové pracoviště Skupinová pravidla Uspořádání – viditelnost (na žáky ze všech míst), blízkost (během výuky se učitel musí dostat ke všem žákům), dostupnost (pomůcky a materiály, žáci by měli vidět/slyšet), bezpečnost Kam tedy umístit – učební koutky, akvárium, lavice, pomůcky pro VV, pomůcky pro učitele, knihovničky… uNastavení funkčních pravidel - malý počet - „zdravý rozum“ - zajistí hladký průběh výuky Nezbytné pravidlo - maximalizuje spolupracující chování - zajistí bezpečnost a pohodlnost učebního prostředí - zamezí rušení ostatních tříd a lidí mimo učebnu - udrží přijatelnou úroveň slušnosti mezi žáky, zaměstnanci školy a návštěvníky školy Nespolupracující chování u Řešte dříve, než vás vyvede z míry (u každého jiná míra tolerance) učitel není schopen řešit v klidu nepřijatelná úroveň řeší promyšleně a efektivně nízká úroveň Komunikační bloky u(Gordon, s. 58) – příklady (žák neplní úkol) Nařizování, přikazování („Přestaň si stěžovat, začni pracovat“) Varování, vyhrožování („Raději pracuj, jestli chceš slušnou známku. Nefňukej, nebo ti přidám úkol, abys měl proč fňukat.“) Moralizování, kázání „měl bys“ a „máš“ Kázání, poučování, argumenty („Uvědom si, že bude brzy konec roku…“) Odsuzování, kritizování, výčitky („Jsi líný, všechno odkládáš.“) Nálepkování, vysmívání („Chováš se jak prvňák…“) Analyzování, diagnostikování, interpretace („Děláš všechno proto, aby ses úkolu vyhnul.“) Chvála, souhlas („Ty jsi přece chytrý kluk, jsem si jistý, že to zvládneš.“) Uklidňování, litování Otázky, výslech („proč jsi nepřišel dřív? Riziko pochvaly u = závislost na pochvale „ Paní učitelko, já jsem se rozdělila.“ „ Podívejte se, jak to mám pěkné.“ = co je v jedné skupině výborné, může být ve druhé průměrné Školní řád uDiskuze u -Kdo nastavuje -Jak vzniká -Kdy a jak seznámit -Tvořit třídní pravidla?...