Středověk Pojem artificium – dílo, důraz na ideového tvůrce, chybí rozlišení pozdějšího volného a užitého umění - rozporný vztah k antice – návaznost i popírání - často i odpor k umění (pohanstvím x křesťanství) (sv. Augustin – vyrostl jako pohan, později pokřtěn) - antická svobodomyslnost versus křesťanský dogmatismus - novoplatonista Plotínos – krása jednotlivých předmětů je pouze zjevením krásy nadsmyslné Tertullianus (160 – 222) - Credo quia absurdum est (Věřím, protože je to nesmyslné) - od doby Kristovy nám zvědavosti není třeba, ani bádání od doby evangelia - odmítá umění jako „léčku ďáblovu“, navazuje na něj ikonoklasie - obrazoborectví - umění je proti Starému zákonu (neučiníš sobě podobenství), kritika smyslovosti (nahá Venuše) (dle H.Taina prý bylo v Itálii před křesťanstvím na 100 000 soch – do renesance zbylo pár tisíc Jan Zlatoústý (Chrysostomos) - divadlo je „usoukáno pařáty ďábla“ (světské umění – neřestné, duchovní umění – bohulibé - všeobecně odmítání umění, výjimkou je umění jako cesta vedoucí k probuzení náboženských citů Aurelius Augustinus (354-430) Spis De pulchritudinae (O kráse) (7 stupňů krásy: 1. z těla, 2. skrze tělo, 3. nad tělem, 4. směrem k duši, 5. v duši, 6. směrem k Bohu, 7. s Bohem) - ošklivost je žádoucím pozadím krásy, základem krásné formy je „unitas multiplex“ - symbolika čísel (1=dokonalost, jednota, 2=zlo, nedokonalost) - návaznost na Platóna – umění je klam, ale „nepraktický klam“, prospívá zábavě a nepřináší zisk Tomáš Akvinský (1225-1274) - vrcholná scholastika, 1322 prohlášen za svatého - výklady křesťanství a Aristotela (sine Toma Aristoteles mutus esset) - krásu lze poznat rozumem (krásu téměř ztotožňuje s logičností), absolutní krásu=Boha poznat nelze - krása nižší – tělesná, vyšší - duševní - navazuje na princip unitas multiplex, umění má: 1. celistvost (integritas), 2. podřízenost jednotě (harmonia), 3. jasnost (claritas) Receptáře (v nich i kritika a teorie) Villard de Honnecourt: Livre de portraiture (kolem 1235) (Knihy o proporcích) 33 pergamenových fólií s 325 obrazy a náčrty (půdorysy, hlavice, ornamenty, proporce lidské tváře a postavy), odvozování proporcí z kruhu, čtverce a trojúhelníku Cennino Cennini: Libro dell´arte (kolem 1390) technologický traktát (ars mechanicae), ale i uznání umělcovy fantazie (ars poesiae) (o malbě – barvy, štětce, al fresco, secco, olej, proporce, desková malba, sklo, textil aj. Přelom středověku a novověku – nástup renesance „Renesance vzniká ne proto, aby se oživil duch antiky, ale lidé se obracejí k antice, protože vzniká renesance“ (J. Volek, Úvod do estetiky, s. 78) - kolísání mezi materialistickým a idealistickým pojetím krásy, vznik teorií proporcí (návaznost na antiku), harmonie (krása, harmonie a pravidelnost proporcí a vztahů formy) - koncept originality - rozpory ve vztahu umění a řemesla (Dürer – každé řemeslo je umění, Petrarca poezie=sestra filozofie, Michelangelo „sochař je zaprášený řemeslník“) - 1459 – Cosimo Medici zřizuje Platónovu akademii - důraz na individualitu (Macchiavelli (1469-1527) spis Vladař („z hrobu se nemstí nikdo“) Životopisy (uomini famosi) Filippo Villani(1325-1405) De origine Florentiae et de eiusdem famosis civibus (Cimabue, Giotto ... malíři=významné osobnosti města) Giovanni Santi(otec Raffaelův): Disputa della pittura (Rozprava o malířství) (o italských a nizozemských malířích, obrana malířství, snaha neřadit ji k artes mechanicae) Mirabilia (průvodcovská literatura), hlavně 15. stol. Francesco Albertini: Mirabilia urbis Romae (od 1472 vydávány několikrát) Lorenzo Ghiberti (1378-1455) Commentari I-III (kolem 1450) (typ „receptáře“) jen rukopis, využívaný dějepisci umění až v 19. století) I – převyprávění dějin (podle Plinia) II – biografie umělců – subjektivní Ghibertiho pohled na své předchůdce a první známá autobiografie III – teorie – proporce, popisy nálezů antických děl, přehodnocení Vitruviových proporcí poprvé pojem rinascere - znovuvzkřísit Leone Battista Alberti (1404-1472) (typ „receptáře“) De pictura libri II (věnováno Brunelleschimu, 1436) = Tři knihy o malířství asi nejstarší celistvý renesanční teoretický spis (o vidění, o barvách aj. (červená-oheň, modrá-vzduch, zelená-voda, žlutá = hlavní barvy) „obraz je jako plocha okna“ De statua (O soše 1464) De aedificatoria libri decem (teor.architektury) (Deset knih o stavitelství) - perspektiva, bod, linie, plocha (vymyslel způsob měření hloubky moří), harmonie přírody jako vzor Dějiny umění jako dějiny osobností Giorgio Vasari (1511-1574) Le Vita dé piu eccelenti pittori, scultori e architettori 1.díl1550 – životy již nežijících osobností (poslední je ještě žijící Michelangelo) 2.díl 1568 – žijící umělci, i mimoflorentští umění = jednota tří oborů – architektury, sochařství a malířství arti del disegno – ideální představa, záměr v duchu umělce, nápad - důraz na „volné umění“ modernistický koncept vývoje: dětství – maniera prima – trecento – Giotto, Pisanové aj. jinošství – maniera seconde – quattrocento – Masaccio, Donatello, Bruneleschi.... zralý věk – maniera moderna – cinquecento – Michelangelo, Raffael, Tizian..... maniera = styl umělce-individuality, způsob provedení díla mimesis = vývoj umění jako dokonalejší nápodoby přírody Lodovico Dolce (1508-1568) Dialogo della Pittura intitolato l´Aretino dialog benátského a florentského umělce – srovnání Michelangela a Raffaela pod jménem Pietra Aretina (spisovatel 1492-1557), který psal první kritiky výtvarných děl Joachim von Sandrart )1606-1688) Accademia nobilissimae artis picturae (Rembrandt (odsuzován za nevhodné společenské chování), Rubens aj. německý malíř – „Vasari severu“ Leonardo da Vinci (1452-1519) - Trattato della pittura - „věda je prostředkem umění a umění je vědou“ - architektura není umění, ale spojení matematiky a malířství - věda je napodobitelná, umění jedinečné a nepřenosné - umění krásu nereprodukuje, ale produkuje - malíř – čistý duševní pracovník, sochař – zaprášený řemeslník Albrecht Dürer (1471-1528) - návrat k antickému pojetí umění – všechna řemesla, krása je různorodá x šerednost nerozrůzněná