Nárečí dříve a nyní Český jazykový atlas I Dialektologické oddělení Ústavu I pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Dialektologické oddělení ÚJČ je jediným akademickým pracovištěm v České republice, které se systematicky zabývá zkoumáním nespisovných útvarů českého národního jazyka; vedle problematiky tradičních teritoriálních dialektů a formování interdialektů zkoumá zvláštnosti běžné mluvy, a to i v oblastech s různou mírou migrace obyvatelstva, tj. ve městech a v pohraničních oblastech. KONTAKTY Dialektologické oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Veveří 97, 602 00 Brno http://www.ujc.cas.cz/o-ustavu/oddeleni/dialektologicke-oddeleni e-mail: dialekt@iach.cz | Projekty dialektologického oddělení Slovník nářečí českého jazyka přináší ucelený pohled na lexikum našich dialektů, které v souvislosti se změnami způsobu života nenávratně mizí. Vytvoření celonárodního nářečního slovníku proto patří k nej potřebnějším akcím na poli záchrany našeho kulturního dědictví. Projekt byl zahájen v roce 2011 a během roku 2016 bude na internetových stránkách UJČ zpřístupněna první část slovníkových hesel. Materiálovým východiskem slovníku je tzv. Archiv lidového jazyka, který je budován od roku 1952 s cílem soustředit písemné nářeční doklady, aby byly uchovány veškeré stopy kdysi bohaté nářeční slovní zásoby. Základ Archivu tvoří excerpce z nářečních prací tištěných i rukopisných (nářeční monografie, slovníky, časopisecké příspěvky filologické či etnografické, drobné rukopisné záznamy získané příležitostně od osmdesátých let 19. století po současnost) z různých oblastí Čech, Moravy a Slezska. Archiv byl a je průběžně doplňován o nový materiál z regionálních zdrojů, z rukopisných i tištěných slovníků a dále z diplomových a disertačních prací dialektologického zaměření. Včleňována jsou rovněž excerpta z autentických nářečních promluv získávaná stále probíhajícími terénními výzkumy; tyto promluvy jsou součástí tzv. Archivu zvukových záznamů nářečních promluv, který vznikl v šedesátých letech 20. století během výzkumů pro Český jazykový atlas. Materiál se tak do dnešní doby rozrostl na zhruba 1,5 milionu dokladů. I Co to je Český jazykový atlas? Český jazykový atlas (dále ČJA) je rozsáhlé jazykovězeměpisné dílo, které v šesti svazcích a na takřka 1600 mapách podává všestranný a prohloubený pohled na nářečí českého jazyka, především na jejich územní rozrůznění, a postihuje hlavní tendence jejich vývoje. Představuje tak důležitý soubor údajů ke studiu českého národního jazyka. Má význam i pro další oblasti společenských věd a zároveň slouží široké kulturní veřejnosti. Atlas je založen na výsledcích rozsáhlého výzkumu konaného na území českého národního jazyka podle jednotného výzkumného programu. Vlastní terénní výzkum prováděli v šedesátých až sedmdesátých letech 20. století ve vybraných obcích zvlášť vyškolení specialisté. Touto akcí se podařilo zachytit stav našich nářečí u tehdejší nej starší generace, která v každodenním životě používala takřka výhradně nářečí. Materiál, který atlas přináší, má tedy už i historickou hodnotu. | Co předcházelo ČJA? Výzkumu pro Český jazykový atlas předcházely práce dialektologů datující se od čtyřicátých let 20. století. K nim patřilo zejména vydání Pravidel pro vědecký přepis dialektických zápisů v roce 1943 (rozšířená verze 1951). Tato pravidla měla sjednotit způsob přepisů promluv ze všech nářečních oblastí našeho národního jazyka, např. slova dítě, hodina, nízko, kůň, člověk, město, chalupa jsou přepisována podle místní výslovnosti jako ďíťe, hodina, ňísko, kúň, človjek, mjestolmňesto, chalupa/ chalupa atd. Se soustavným výzkumem dialektů se začalo již po druhé světové válce. V první fázi (1947-1953) bylo vypracováno 13 oblastních dotazníků (rozsahu od 2 do 44 listů): Dotazník pro česká nářečí jihozápadní, Dotazník pro česká nářečí severovýchodní, Dotazník pro česká nářečí jihovýchodní, Dotazník pro nářečí středočeská se zřetelem k obecné češtině, Dotazník pro nářečí hanácká, Dotazník pro nářečí moravskosloven-ská, Dotazník pro česká nářečí lašská, doplňující Zvláštní dotazník pro nářečí západočeská, Zvláštní dotazník pro okrajové oblasti západočeské, Zvláštní dotazník pro nářečí jihočeská, Zvláštní dotazník pro okrajové jihočeské nářečí doudlebské, Zvláštní dotazník pro okrajová území severovýchodních nářečí českých, Speciální dotazník pro severovýchodní česká nářečí. Tyto dotazníky byly zaměřeny na základní jevy hláskoslovné a tvaroslovné. Byly sestaveny podle návrhů O. Hujera, B. Havránka, V. Smilauera, V. Vážného, A. Kellnera, J. Běliče, A. Gregora, F. Kopečného a F. Svěráka. Smyslem těchto dotazníků bylo získat ucelenou představu o současném stavu dialektů na celém území českého národního jazyka. Výzkum probíhal formou korespondenční ankety: dotazníky vyplňovali neskolení dopisovatelé (nejčastěji učitelé) téměř ve všech obcích, v nichž se nacházela Výzkum pro ČJA v šedesátých letech 20. století (foto archiv dialektologického oddělení ÚJČ AV ČR) Pro všední den Nářečí dříve a nyní škola (jeden dotazník připadl na plochu 15 km2), a zasílali je zpět do Ústavu pro jazyk český. Prostřednictvím dotazníků byl shromážděn obsáhlý materiál (95% návratnost byla na dnešní dobu obdivuhodná). Materiál byl zpracován na velkorozměrových značkových mapách a na schematických mapkách formátu A5, jež pomocí izoglos zobecňovaly situaci představenou na velkých mapách (izoglosy jsou linie na mapě, které ohraničují území souvislého výskytu určitého jazykového jevu). Právě tyto malé mapky podávající základní přehled o zeměpisném rozšíření mapovaných jevů se staly materiálovým východiskem pro zpracovávání kompendia J. Běliče Nástin české dialektologie (1972). Na základě nářečního materiálu shromážděného pomocí těchto oblastních dotazníků vznikly nejen dílčí stati publikované v odborných časopisech a sbornících, ale také např. nářeční monografie J. Voráče Česká nářečí jihozápadní (1,1955; 27,1976) a S. Utěšeného Nářečí přechodového pásu česko-moravského (1960). Materiál z uvedených oblastních dotazníků se stal nejen východiskem pro přípravné práce pro CJA, ale vycházelo se z něj v druhé, lexikální fázi nářečního výzkumu při přípravě dvou sešitů Slovníkového dotazníku pro nářečí českého jazyka (část I, 26 stran, 1954; část II, 20 stran, 1958). Sestavili je S. Utěšený, J. Voráč a P. Jančák ve spolupráci s dalšími pražskými a brněnskými dialektology. Využili přitom mimo jiné zkušeností z lexikálního dotazníku A. Kellnera Odraz života slezského lidu v jazyce (tato anketa byla sice prováděna na poměrně malém území, ale byla první soustavnou akcí tohoto druhu u nás; měla postihnout hlavní jádro slezské slovní zásoby). | Jak probíhal výzkum pro ČJA? Zkušenosti z uvedených výzkumů byly dále využity při sestavování Dotazníku pro výzkum českých nářečí (1964-1965), na jehož základě vznikl CJA. Dotazník, obsahující 2649 položek, byl sestaven tak, aby v něm byly vyváženě zastoupeny všechny jazykové roviny (slovní zásoba - lexikum, hláskosloví, tvarosloví - morfologie, slovotvorba, skladba - syntax); byl uspořádán do dvou oddílů. Oddíl A byl zaměřen zejména na jevy diferencující se lexikálně a slovotvorné a byl seřazen podle věcněvýznamových souvislostí; v oddíle B byly soustředěny jevy gramatické a syntaktické. Podle stejného Dotazníku se zkoumalo ve venkovských i v městských lokalitách, ve městech však byly vynechány lexikální položky svázané s reáliemi tradičního života na venkově (nezkoumala se např. pojmenování pro stáj pro krávy, první mléko po otelení, vejce bez skořápky a bramborový klíček). Dodatečně byl pro výzkum mluvy ve městech vypracován zvláštní lexikální dotazník obsahující 139 položek zaměřených na reálie spojené s městským životem (zjišťovala se např. pojmenování pro klepadlo, otoman, rohový dům, tramvaj, napínáček); část dotazů byla určena pouze mládeži s cílem zachytit slangové výrazy ze studentského prostředí (sledovala se označení pro školníka, hezkou dívku, školní předmět český jazyk aj.). Prvních sedm stran Dotazníku bylo určeno pro záznam o provedení výzkumu. Na první stranu se zapisovala jména explorátorů, datum výzkumu, evidovaly se magnetofonové záznamy a údaje o eventuálních starších výzkumech v obci. Další strana byla věnována charakteristice dané lokality: kromě úředního, příp. lidového narkci středočeská . 35 Podtrhujte a doplňujte! 902 Obec; Choru&cq Okres: Vyplnil: Jaros/vV féfent 46. a) Jak zni množné Číslo Číslovky jeden ? Skloňuje1. jedni lidó, jedny ženy jedni mají všecko, druzí (druhj) nic 2. u jedněch (jedněch) Udí 3. k jcdnSm (jedněm) lidem 6. o jedněch (jednech) lidech 7. s jedněma (jedněma) lidma b) Jak se skloňuji číslovky dva, tři, čtyři a dalši? Riká se: dva, dvě j dvou (dvouch); dvonma i_ dve m cl tři) bez tří (třech), tréma štvry. bez štyri(štyrech), štyrem, o štyrech, štyrma s pĚti lidmi nebo s pěti (petima) lidma se sedmi, (v)osmi lidma ^ Qi r»/ 'mJu Riká se: dvá kluci (živ.) c) Říká se: kolík, kolikpak do kolika, do kolikapak tolik, tolikpak do tolika, do tolikapak tolik dříví proti dva domy {neňiv) nebo: kolipa do kolikapati tolipak nebo jinak ? u jednej ch k jed nej m o jednejch s jednejma nebo jinak? , dva, kluci anebo jinak? I c/o toUkatt počítá. 8 tolika peněží do tolikati Th o OS Cli O o 1591 „vráska" (na Čele) 1592 „mračit sb" [na někoho) O 1593 oko:6.sg. na/ve... /y^TK-& O 1594 2.pl. zobou... y^t-tt-' 1595 3.pl. _blíž k..._^-v-v-f^-n^ 1596 slza:l./4.pl. tekly jako hrachy &Q Ý-q^y ^ ^yri^u Jt^, 1599 slabĚ [napf. vidět] T namazat chléb... 1600 „dívat se1* já už se na to nemohu... £H****fc**r- 1601 vidět: préz.Lsg. ^ O 1602 všimnout si (všimnout sej 1603 M (zvgdavě) „nahlížet" 1604 podívat se: ínf. ..............................ý^t^y^J* #sC/„, 1605 ímp. dobře se na to... ýrtŕôCcitZ, ' 1606 prét. podíval se Vyplněná stránka z Dotazníku pro výzkum českých nárečí z obce Sedlec (okres Třebíč) s červeně vyznačenými tzv. névodnými kontexty které explorátorům pomáhaly při výzkumu 8 7 5 6 4 2 Dotazník pro výzkum českých nářečí (obrázkové příloha - dřevěný pluh) názvu obce se zde uváděl okres, údaje o železničním a silničním spojení, o škole, farnosti a nejbližších střediscích nákupu, o počtu obyvatel a jejich zaměstnání. Bylo zde též vyhrazeno místo pro poznámky k sociální a jazykové situaci v obci. Na následujících stranách se uváděly údaje o zkoumaných osobách (vedle jména, data a místa narození též jejich dosažené vzdělání, dále informace o rodičích a manželech/manželkách aj.). Součástí Dotazníku byla obrázková příloha zahrnující 34 náčrtků některých reálií venkovského života (např. koňského postroje, částí vozu, máselnice). Tato příloha se při práci v terénu plně osvědčila, zabránilo se tak možným nedorozuměním. Informátoři podle vyobrazení jednoznačně pojmenovávali zkoumané reálie. Podle tohoto Dotazníku uskutečnili pražští a brněnští dialektologové v šedesátých až sedmdesátých letech 20. století přímý terénní výzkum na celém území českého národního jazyka. | Kde 3 kdy se zkoumalo? V letech 1964-1972 se zkoumalo ve 420 venkovských obcích (223 v Čechách, 197 na Moravě a ve Slezsku). Součástí této sítě bylo i 5 vesnic ležících v dnešním Polsku, a to dvě ze starého českého osídlení v Kladsku (Slone a Jakubowice) a tři z bývalého opavského Slezska (Bránice, Pietrowice Wielkie, Krzanowice). Vybíraly se menší, ve středověku založené obce se starousedlým zemědělským obyvatelstvem, které ležely mimo hlavní komunikace. Bylo totiž potřeba zachytit co nejzachova-lejší stav našich tradičních nářečí. Každá obec v atlase reprezentuje i mluvu svého okolí. Hustota sítě není na celém území stejná, ale řídí se mírou nářečního rozrůznění v příslušných oblastech. Tam, kde se nářečí více diferencují, je vzdálenost mezi lokalitami menší (na Moravě, ve Slezsku a na okrajích Cech). Pro všední den Nářečí dříve a nyní 6-7 ČJA - Pomocná orientační mapa (každá lokalita mé své číselné označení) Na výzkum ve venkovských lokalitách navazoval v letech 1973-1976 výzkum ve městech. Pro tento účel byla vytvořena síť 57 bodů (rozsahem je to zhruba osmina bodů venkovských) reprezentujících 37 měst vnitrozemských (18 v Cechách, 19 na Moravě a ve Slezsku) a 20 pohraničních (12 v Cechách, 8 na Moravě a ve Slezsku). Jádrem této sítě jsou města střední velikosti (např. Příbram, Třebíč). Pro zachování rovnoměrného rozložení sítě sem byly zařazeny i lokality menší (např. Slavonice, Železná Ruda), dále pak i krajská města (včetně hlavního města Prahy). Nářečí se též zkoumala ve 13 vybraných vesnicích se starší českou kolonizací v Polsku, bývalé Jugoslávii a v Rumunsku. V Polsku byl výzkum proveden v obci Gesiniec, v dnešním Chorvatsku v lokalitách Ivanovo Selo, Veliki Zdeňci, Doljani a Bjeliševac, v dnešní Bosně a Hercegovině v Nové Vsi, v oblasti srbského Banátu v obcích Kruščica a Veliko Središte a v rumunském Banátu v lokalitách Sfánta Elena, Gärnic, §umita, Peregu Mare, Clopodia. | Kdo se výzkumu zúčastnil? O šíři terénního výzkumu svědčí velký počet nářečních mluvčích, kteří byli do projektu zapojeni (celkem 5396). Výzkumu na venkově se zúčastnilo celkem 4364 osob. Jednalo se převážně o 65-751eté starousedlíky, protože cílem výzkumu bylo vysledování nejstaršího zjistitelného stavu nářečí v dané lokalitě. Ve městech šlo o zachycení běžné mluvy, proto se ve vnitrozemských městech zkoumalo jak u příslušníků staré generace, tak u 14-151eté mládeže. V pohraničních městech se však sledovala jen mluva příslušníků mladé generace, protože vzhledem k poválečnému osídlování zde žilo obyvatelstvo nářečně, zčásti i jazykově různorodé. Celkem se do výzkumu ve městech zapojilo 1032 mluvčích (365 ze starší generace, 667 z mladé generace). =••» -JE " -3H- Křest Dodatků - šestého, záverečného svazku Českého jazykového atlasu dne 25. dubna 2012 v brněnské Literární kavárně knihkupectví Academia (foto archiv dialektologického oddělení ÚJČ AV ČR) ČESKÝ JAZYKOVÝ ATLAS v datech a obrazech v mihmi! kuj"*"* Jak .-• ? Kdt>7 i 1 JAK Během slavnostního zahájení konference Čeština v pohledu synchronním^ a diachronním (Stoleté kořeny Ústavu pro jazyk český) dne 1 června 2011 byla d r. J. Balharovi předána čestné oborové medaile J. Dobrovského (foto archív dialektologického oddělení ÚJČAVČR) Nárečí cesKeno aroo O 3ZVK3 Odkud jsme? Náš jazyk nás prozradí aneb člověka podle řeči poznáš pohraniční oblasti pohraniční oblasti pohraniční oblasti Mapa českých nářečí (autorky L. Čižmérové, S. Kloferová, M. Šipková); vyšla jako součást nástěnné příručky v příloze Čeština v práci, Lidové noviny, 5.11.2007; viz též http://ujc.avcr.cz/sd/publikace/ knizni/dialektologicke-odd-publikace/Mapa-ceskych-nareci.html © Akademie věd České republiky věda ® koiem nás pro všední den Následující příklady a ukázky nářečních promluv byly shromážděny v šedesátých až sedmdesátých letech 20. století v průběhu výzkumů pro Český jazykový atlas. V přehledu nářečních znaků vybíráme nej charakterističtější rysy dané nářeční oblasti (mnohé z nich však tehdy měly větší či menší územní přesahy do sousedních oblastí; do dnešní doby některé nářeční rozdíly vymizely, jiné zmenšily svůj zeměpisný rozsah). Pro lepší orientaci v textu některé z nářečních znaků v ukázkách zvýrazňujeme barevně (pozorný čtenář si však jistě všimne i mnoha dalších nářečních jevů). Plné znění ukázek lze najít v publikaci Český jazykový atlas, Dodatky (2011), příp. v Českých nářečních textech (1976). Příklady a ukázky uvádíme v zjednodušeném nářečním přepisu (např. slovo štěstí je zapsáno podle výslovnosti v daném nářečí jako šťestí/ščestí, slovo myslet jako mislet/myslet/myšleč atd.). | Nárečí v Čechách - česká nářečí v užším smyslu Celé území historických Čech s přesahem na Českomoravskou vysočinu zaujímají nářečí česká v užším smyslu, která se dělí na čtyři nářeční podskupiny: středočeskou, severovýchodočeskou, jihozápadočeskou a českomoravskou. Společné znaky českých nářečí v užším smyslu: - dvojhlásky ej a ou: starej mlejn, mouka - protetické v: von, vokno - ylý splynulo ve výslovnosti s ilí: slišet, mlín, vihoďili - staré é se změnilo v í: kiselí mlíko - dlouhá kořenná samohláska u slov jako bláto, lhát (proti mor. blato, lhat) - přič. min. j. č. muž. rodu bez koncového -l: řek, nes (proti mor. řekl, nesl) - nerozlišování životnosti typu: ti heskí kluci (proti mor. tí hescí kluci) - výslovnost skupiny sh jako sch: na schledanou, scháňet (proti mor. na zhledanou, zháňeť) - skupina šč se změnila v šť: štěstí (proti mor. ščestí) - 4. pád zájmena ona: jí (proti mor. ji/ju) - vynechávání pomocného slovesa být: já ho videi, mi tam šli. I Středočeská nářeční podskupina Vedle znaků společných českým nářečím v užším smyslu (např. mlejn, mouka, vokno, řek, na schledanou) jsou pro středočeskou podskupinu charakteristické tyto znaky: - krácení samohlásek í, ú v koncovkách: ve starim krámňe, mislim, vot tech malířů - 3. os. mn. č. sloves 4. třídy na -eji a 5. třídy na -aji: noseji, volaji - 2., 3., 6. p. j. č. tvrdého skloňování příd. jmen a rodových zájmen rodu žen. na -í: podle tí zahrátki, po celí republice - zvláštní (zájmenné) tvary tvrdého skloňování příd. jmen: do druhého, k ňákemu, (vo) dobrom - tvary přivlastňovacích příd. jmen: bratrovej sešit, sestřina šála - rodinná jména zakončená na -ovic: Kratochvílovic. DOBROVÍZ (vyprávěla žena narozená v r. 1902; viz ČJA, Dodatky, s. 356, CD 1, 14) Obec se nachází v oblasti středočeské nářeční podskupiny českých nářečí v užším smyslu. Maminka si mislela, každej den že housata museji bejt vikoupaní. To nebili auta, to jeli jenom koňe, no kočí, diž videi, že de harant, tak se mu vihnul. A no tak, maminka bílila a povídá mi: „Haleť, Marjánko, dojdi vikoupat ti husi." No tak já šla, to mi bili taki asi štiři roki. Já šla koupad husi. Nesla sem si klacek a šla sem s ňima do toho ribňíka u Kratochvílovic. Mi sme bidleli tam naproti dfíf. Jak sou Kratochvílovic, tak takle přes tu jejich stodolu. Dívali sme se do tí jejich stodoli z vokna. A no tak sem hnala vikoupat... a tam bili schútki, teťkin tam nejsou, zrovna podle tí zahrátki Kratochvílovic bili takle dolu schútki. Tak sem šla koupad husi, malí housátka, žlutí ešte. A tet sem je tam přihnala a voňi se zacli potápjet a já sem brečela, že se mi utopjeji. Ale přihnala sem je fšecki f pořátku a druhej den teprva, diš je šla koupat maminka sama, tak jí tam ženckí říkali, že sem pro ne brečela, že se mi utopjeji. I Severovýchodočeská nářeční podskupina Vedle znaků společných českým nářečím v užším smyslu (např. mlejn, mouka, vokno, řek, na schledanou) jsou pro severovýchodočeskou podskupinu charakteristické tyto znaky: - krácení samohlásek í, ú v příponách a v koncovkách: četník, k javorům — dloužení kmenových samohlásek: vjéřila, stoji, pivo — zbytky obouretné výslovnosti hlásky v (u/w): zrouna, kreu, howořime, woňi — 7. p. j. č. měkkých podst. jmen rodu žen. na -ej: ulicej — 3. a 6. p. j. č. podst. jmen rodu muž. živ. (ojed. i stř.) na -oj: hadoj, staro-stoj, prasátkoj — 4. p. mn. č. podst. jmen rodu muž. živ. = 1. p.: videla kluci — 3. os. mn. č. sloves 4. třídy na -ej a 5. třídy na -aj: nosej, řikaj — 2., 3., 6. p. j. č. tvrdého skloňování příd. jmen a rodových zájmen rodu žen. na -ej (vých. okraj): tej dobrej. Typ podještědský a podkrkonošský: - infinitiv na -t: padať — výslovnost slabikotvorného r, l s průvodní samohláskou, projevující se často jen zdloužením souhlásky: peršeť, pelno, vrčet — zjednodušení souhláskových skupin -dl-: sállo, -dn-:jennou, -dň-: souseňňi. Typ litomyšlský (označovaný petácký podle nářeční výslovnosti pě jako pe): — výslovnost pe, be, ve: pěkná, běžet, na hlavě. PONIKLÁ (vyprávěl muž narozený v r. 1889; viz Č J A, Dodatky, s. 349-350, CD 1,02) Obec patří k okrajovému úseku podkrkonošskému. Jennou sem chodil po souseňňich wesňicích, scháňel sem krávou, gde bi bila na prodej. A večír, tak kolem devíti hodin sem šel domu, bilo to v lete. A tam taklečki za jeňňim domem pod hájem sedali wot souseda divá sinové a wod hrobaře taki sin. Tak sem tam s ňíma wostal a howořime a najenou nan náma u háji takowá rána obrouská. A won tam na tom kopečku bil takowej velikej souš, suchej smrk, kerej moh dát takle pul třetího, tři metri dříwi. yrA," hoši poudali, „á, tak to je tá parta ze souseňňi vesnice, to bi tam patřilo jit, kerí to sou." Tak sme šli. A přišli sme stícha blíš, woňi to uš mňeli přeřezáni na takowi porce, akorát tak na rameno. A jeden s tech sousedowejch hochu poudá: „Strejčku, já budu vrčet jako pes a vi ďete k ňim a udělejte: Pšššt... A woňi budou mislit, že to je hajnej nebo fořt. A woňi utečou a mí to wonnesem." No tak, já sem pomaličku šel a ten sousedu sin les po sterech a na-jennou zavrčel, ale čisté jako pes. Já sem udal: „Pšššt!" Won zavrčel ešte jennou a já udal zas: „Pšššt, stícha butl" A najennou wám bil fofr tím hájem dolu, to jen kameni břňalo. Chlapi utíkali a nechali dříwi dříwim. I Jihozápadočeská nářeční podskupina Vedle znaků společných českým nářečím v užším smyslu (např. mlejn, mouka, vokno, řek, na schledanou) jsou pro jihozápadočeskou podskupinu charakteristické tyto znaky: - a místo e po měkkých souhláskách: jáhla, fčala (= včela) — í po c, s, z: cítit, vozík, sítko (ostatní česká nářečí v užším smyslu mají ej) — 3. os. mn. č. sloves 4. třídy na -í: nosí, rozumí — ustrnulé tvary přivlastňovacích příd. jmen: bratrovo holka, sestřino kluk — rodinná jména zakončená na -oje: Novákojc — rozlišování tvarů 2. x 3./6. p. j. č. tvrdého skloňování příd. jmen a rodových zájmen žen. rodu: do tí vodi x k tej peci, po šestej hodíňe — 1. p. mn. č. s koncovkou -í vyjadřující životnost: fšichňí tří kluci — převládá výslovnost mé jako mje: na mje, umjet, slamjenki — tvary slovesa muset se š: já se muším podívat — krátká samohláska v infinitivech typu nest, pect. Západočeský úsek: — redukovaná výslovnost samohlásky i, popř. její zánik ve spojení s l: líbdlo, bio — 3. p. mn. č. podst. jm. všech rodů na -om: pánom, husom, kuřatom — typ je vařeno (jinde v Cechách zprav. je vaříno). Typ domažlický (chodský): — dloužení samohlásky: hořít, ďelál, b ježil — změna d v r: storola, ďerek — protetické h: humříl (= umřel) - výslovnost dvojhlásek ej aoíts různým stupněm zavřenosti: plnej, tako-vij, takov°u, celuu. Jihočeský úsek: - výslovnost přej zimu, bej zubů, babij-ce (= babičce) - rozkaz, způsob noš, (v)otpušť (= odpusť). Typ doudlebský (jižně od Českých Budějovic): - neexistence protetického v: obešel, oni - kv, tv se vyslovuje kf, tf: kfítí, tfaroh - výslovnost bi,pi, mi, vi, fi: bjič,pjila, netrefjila - v 1. os. j. č. slovesa být forma som: ráno som f stal. CHODSKÁ LHOTA (vyprávěla žena narozená v r. 1891; viz České nářeční texty, s. 59) Nářečí obce náleží do chodského typu. K°updli sme si malí prasátko. A to sme je vikrmili... Aš tak mňelo sto kilo, tak sme je zabili. Přišel řezník, zapích, vičistíl, udělal nám hítrňice, jelita. Bdlo krásní živobití... Dij sme (= když jsme) je zabili, tak sme je potom pjekňe nakrájeli na ti šunki (= kusy masa k uzení)... a dij se potom chtělo hudít, tak se zatopdlo do pecí... ROJŠÍN (vyprávěl muž narozený v r. 1896; viz ČJA, Dodatky, s. 363-364, CD 1, 28) Obec leží v nářečním typu doudlebském. Tak sem se vistrojil a šel sem tam. Abi mi žánej nevidel, tak sem šel humni. No a, tag humni sem to obešel, spotíchma, abi to žánej tak jako nepozoroval, a oni uš tam krmjili u nich, doma. Oni mi žánej nevideli, neš ta moje žena, ta... ta mi jako videla. Nevím, kerak to videla, že bila taková vištura (= ta, která šťouráním něco objeví). Tu sem šel dovnitř do kuchiňe a set sem si za stůl, tak jako doma, nic sem... No, chvilku sem sedel a babjicka, to bila jako ženina máma, povídala: „Coš chceš?" Já sem zas nic neříkal, co chci. No aš potom, diž už bil večer, tak se přišlo na to, já sem potom musel začít sám, jinač to nebilo. Sem povídal: „Já bich se chtěl oženit." Táta ženin povídal: „Kerouž bi si chťel?" Tak já sem povídal: „Nu, Mařenu." Tak sme zaceli jako handlovat o to vjeno, no jinač to nebilo! ...to bilo první, to bil záklat celí tí svarbi. Muselo se to dohodnout, kolik jí ten táta dá. STANKOV (vyprávěl muž narozený v r. 1901; viz C J A, Dodatky, s. 364, CD 1, 29) Obec se nachází na jižním okraji jihozápadočeské nářeční oblasti. Diž mje bilo devjed let, šel som pást krávi. Paj som (= pásl jsem) krávi, přitom som chodil do školi, ráno som f stal fpjed hodín, poprípade zamet som dvoreček, šel som pomost... g dobitku, napojit, nakrmit pomost, diž bilo šez hodín, selka: „Poženeš pást krávi." Vihnala mi krávi na humna, bilo jich takovejh devjet kusú, j á som ti krávi pas. I Českomoravská náreční podskupina Většina nářečních rysů českomoravské podskupiny je shodná s ostatními českými nářečími v užším smyslu: - dvojhlásky ej a ou (starej, mouka), změna é v í (kiselí mlíko), protetické v (von, vokno), nerozlišování životnosti typu: ti heskí kluci. Směrem k východu přibývá moravských rysů: - blato, ščestí, vaša čepica, vašu čepicu, já su, chcú, nesl,... KADOV (vyprávěl muž narozený v r. 1896; viz ČJA, Dodatky, s. 369, CD 2, 01) Kadovské nářečí se řadí do centrálního úseku českomoravských nářečí. Ale pjeknej případ bil. To tu bil ňákej učitel Maděra a dostal se tadi do Vojtěchova nebo tam a viplatíl tam ňákou holku. Ale pjekňe ji přetach. Pan řídicí celej zoufalej: „Prokristapána, pane učiteli, co ste toleprovet, co tole bude?! Túle ten... já... já to..." Podívá do vokna, sipe tam ženská, ke škole, a prej: „Dit je to pani přecedová, vi ste přecedovo d'efče zrezal!" No, Maděra stoup, ta přišla, spustila svou, tak ji vzal za límec a tadi kousek ešte ňíš, za tu sedací část, a virazil ju ven ze školi. Tet řidiči zase zoufale: „Tet ste to dodělal, tejtje to doděláni!" Za chvilku se podívá do vokna - ten muš jeji, přeceda. „Já uteču, já u toho nebudu!" Ftom přeceda přídě, chitil toho učitele Maděru kolem krka, políbil ho, povidá:„Dekuju vám mockrát, víte, tole ešte... žádnej na tu mou potvoru nevizrál, aš vi!" I Nárečí na Moravě a ve Slezsku Nářečí na Moravě a ve Slezsku se dělí na tři skupiny: středomoravskou, východo-moravskou a slezskou. Společné znaky nářečí na Moravě a ve Slezsku: - krátká kořenná samohláska: blato, lhat, dat, pit - uchování skupiny šč: ščesťí - výslovnost skupiny sh jako zh: na zhledanou, zhodít - v koncovkách a místo e: vaša čepica - v koncovkách (někde i uprostřed slova) u místo i: vašu čepicu, kožuch - tvar ruki (proti čes. ruce) - slovesné tvary chcu, chcou (chcó/chcú/chcu) - infinitivy chťet, mňet. I Středomoravská nářeční skupina Kromě společných znaků pro nářečí na Moravě a ve Slezsku (např. blato, pit, ščesťí, na zhledanou, čepica, kožuch, chcu) jsou pro středomoravskou skupinu charakteristické tyto znaky: — dvojhlásky ej a ou se změnily v é a ó: mlén, moka — staré é se změnilo v í (stejně jako v českých nářečích v užším smyslu) a dále v i: mlíko — na většině území je pouze krátké i, u: vino, stul - staré y (částečně též i) se změnilo v e, staré u v o (v centrální podskupině vyslovované široce): mlenář, omřela - protetické v (bez sv. části): vona, zavorat, vokno — 3. os. mn. č. sloves 4. třídy na -ijó: nosijó, ležijó — rozk. zp. typu sedňite, lehňite — přič. min. j. č. muž. rodu s koncovým -í. řekl, nesl — protetické h před u/o, a, i (na jihozápadě): huďelálIhoďelál, haňi, hiné. Typ horský (Tišnovsko): - o místo u a naopak: kopec (= kupec), kupec (= kopec), ho vuduvudo (= u vodovodu). Typ čuhácký (vých. Prostějovsko): - středomoravské é, ó se změnilo v í, ú: z vece (= vejce) vzniklo více, z bodó (= budou) pak bodú. PALONÍN (vyprávěla žena narozená v r. 1891; viz Č J A, Dodatky, s. 371-373, CD 2, 05) Obec leží v centrální podskupině středomoravských nářečí. Já sem ráda vebirala vrane. Vite, to bela naše pochótka! Dež bele mladi, tak sem chodila decki vot stromo ke stromo a tlókla sem na strom a vone se navrcho vozivale f tem křovó tam... Já sem jedenkrát šla dom a já sem tam videla na jednim stromňe, že tam litale stari vrane a ževile te mladi. Tak já sem nechala fšeckiho a velezla sem na strom a vebrala sem si te vrane. Ale vone te potvore vám, neřádní, zacale vám tak kfecetl Te stari vrane přeleťele, to ste mňele vidět ten candrnaj (= zmatek, křik)/ Já sem mňela každé vlas takle, jag mne vám do té hlave... Debeh bévala mňela miň vlasu, tak sem bela krvavá načesto. A fčel najedno slešim: „Te, drš se dobře teho stromo!" Já sem se bála fcel vohlidnót, protože sem mosela furt se bránit tem vranám. Najedno se podívám, tam stál pantáta Tichéch, bévalé náš starosta, takové starši pán, a ten křeči: „Drš se!" No tak sem se držela. Najedno bác, voňi vestřelele (= tzv. plurál úcty - on vystřelil), jedna vrana spadla dole, drohá rana... Fčel sem já se lekla, vite, a jak sem mňela te sokňe - terno se nesmňéte - vjeřte mňe, já sem zaháčela za sok a fčel sem zůstala na tem stromňe viset! ŠOŠŮVKA (vyprávěl muž narozený v r. 1919; viz ČJA, Dodatky, s. 374, CD 2, 08) Nářečí obce je charakteristické pro oblast kolem Tišnova, Blanska a Sloupu (tzv. horský typ). „A mám úsporní tupení, víš, tak sem zjistil, že néňi putřeba v baráku haňi pilka, haňi sekerka. Já si decki duneso haluzí dlóhéch a vutevřo dvirka ve šporherťe a pjekňe tu tam nastrkám, a jak tu decki houří, tak tu tam šoupnu dál. Nu že tade mám trucho nepuřádek, ňejakó tu pichličko, no tak tu nevadí, tu se zamete." A tak sme nakunec teda šli a povidá: „Takra ještě se vrátím, nevzal sem ještě pajzák sebó, dlóžáček na te hřípke, a vezmo sebó kuzenku. Prutuže ta kuzenka, vuna se tam napase a já ju pjekňe... veužijem tuhu času, víš." Tak vzal kuzenko a tetka tam hoďelál na šandech takové sok a šli sme teda. Přindem tade g hej-núfce a tam só takuví krásní kře. Tag vun miló kuzo tam hovázal na šandě a mi sme šli s Oldřichem. A tak sme tak spolá s hudínko chudili, ale jož decki jag von huviďél hříbek, tak křičel jag Viktorka: „Sláva!" Ne. A tak já sem říkal sakra, t mňe tam vutravuvalu. Puvidám: „Oldřicho, s tebó já chudit nebodo." Tak sem se mo stratil, né. A teď ráno přindo, né, a Oldřich sedí. Puvidá: „Debes videi, cu se mňe přihudílu. No přindo ti k té hejnúfce, pudívám se, vuna ti kuza leží vzhúro nuhama. Puvidám: ,No, cupak, kuzénku, ležíš, det se máš pást!' Přindo ti k ňí, no vuna jož bila stodená. Vuna se mňe vubjesela!" I Východomoravská nářeční skupina Kromě společných znaků pro nářečí na Moravě a ve Slezsku (např. blato, pit, ščesťí, na zhledanou, čepica, kožuch, chcu) jsou pro východomo-ravskou skupinu charakteristické tyto znaky: - uchování pův. ýlí a ú: strýc, sítko, múka (proti čes. ej, ou a střm. é, ó) - existence dvojice l x l (= tvrdé l), popř. u (= obalované ľ): hlina x hlaval huava — zachované é proti í na ostatním území: kamének, řéct, dobré mléko — na většině území aj místo ej: vajco, dávaj — na většině území a místo e ve slovech jako ležat, kuřa — zvratné zájmeno sa: nesmí sa (kromě dolského typu, kde je se) — 1. pád mn. č. podst. jm. muž. rodu typu předsedé, pekaře - dlouhé r: trní, ohřňat - místy se vyskytuje dlouhé l: hlt ,hlt, doušek, klzat ,klouzať - 2., 3., 6. p. j. č. tvrdého skloňování příd. jmen a rodových zájmen rodu žen. na -ejl-éj: do tejjami, na tej vel-kej svaďbje — koncovky -om v 3. p. mn. č. a -och v 6. p. mn. č. podst. jm. rodu muž. a stř: dal to koňom, na oknoch — dloužení samohlásky v přič. min. j. č. muž. rodu: rozhněvat, videi. Severní (valašská) podskupina: — ve výslovnosti zachován rozdíl ylý proti i/í: bili, tančit, cérky byly, milý — infinitiv zakončený na -ť — ylý po c, s, ž, f: cým, syroký, žyvot, pfysel. Typ kelečský (severozápadně od Vsetína): — nadměrný výskyt dvojhlásek ej, ou: vejška, druhej, nožejk, tfejska, vola-jou, nouž, rouža. Jižní (slovácká) podskupina: — ylý splynulo ve výslovnosti s i/í: slišet, mlín — výslovnost tvrdého l místy jako u: huava. Typ dolský (od Kroměříže přes Kyjov k Břeclavi): — dvojhláska ej místo ý (resp. í): vejška, druhej — ej proti aj (vých.): dej, nejlepší. Typ kopaničářský (jižně od Uherského Brodu při moravsko-slovenské hranici): -je odrazem pozdní slovenské kolonizace — neexistuje souhláska f: tri,prišli — typ medza, cudzí — 1. os. č. j. na -em: chcem, umrem. RADĚJOV (vyprávěla žena narozená v r. 1900; viz ČJA, Dodatky, s. 381-382, CD 2, 19) Nářečí obce patří do kopaničářských nářečí. A víte, f tu válku nebiuo teho midua nijakého. A tož robi to velice varili, to miduo. A tož vikúpili fšecek ten uoj a potom sa nemňeuo čím mastit. Ten uoj, to biuo na zá-smaški, pravda, na poléfki, na masťeňí to nebiuo, ale na zásmaški to biuo. Kupovali zrne to. A toš... bubnovali, že sa to nesmí kupovad na miduo, že to súpožívatini, že sa to ničí požívatini, a miduo sa nesmí vařit, a na koho sa to pronese, že to miduo varí, ten bude prísňe potrestaní. A Hazúsce skapaua koza, Hazúza starí nebiu doma, tož Vid ju zakopau. A já povídám:, Jíle čuješ, není to škoda, tej koze, taková vám tustá (= tlustá) koza. Mi si s teho možeme navarid midua. Gdo bude vjeďet? Mi máme tam nazadu,"povídám, „tam máme takovú perníkovú chaloupku, máme tam koteu f kotline a žádní nás tam nenajde. Tam si teho midua navaríme." HALENKOV (vyprávěl muž narozený v r. 1912; viz ČJA, Dodatky, s. 384-385, CD 2, 23) Nářečí obce patří do severní (valašské) podskupiny východomoravských nářečí. Přyšet za mnú zdejší opčan, byt to penzysta. A stěžovat sy, že mu múj pes rostrh gate. Já sy povídám, tak sy to rozmýšlám, povídám mu: „Ej, ale toš, strýců Skú-pilový, myslím, múj pes to asy nebýt." Ze byl. „Poznal sem ho, byl to váš," povidál ne. Já povídám: „Tož víte-i co. Poťte sa podívať a zistíme to na místo samém, lesťi (= jestli) sú to ty gaťe rostrhlé zubami od mojiho psa." Tož zme přyšli k nám, s cest zavolám: „Punťo, poceml" Punťa sa pfyhrne spoza chalupy a povídám mu: „Pocem, tu sy sedni!" Chyťíl sem ho za hubu, sem mu ju otevřel a ptám sa teho strýca Skú-pilového: „Toš čým vám ty gaťe rostrch?" A on chudák nem'él ani jedného zuba. Tož jag by mu moh zubama gaťe rostrhnúť? „Leda," sem mu povidál, „leda by vám to uďelál pazúrem z nohy." Toš strýc Skúpilú sa ochmúlíl (= zakabonil) a požádal za prominutí a odešel. I Slezská nářeční skupina Slezská nářečí se člení na dvě oblasti: nářečí českého typu (označovaná též jako slezskomoravská, dříve lašská; dělí se na další tři podskupiny) a nářečí polského typu (označovaná též jako slezskopolská nebo přechodová nářečí česko-polská). Kromě společných znaků pro nářečí na Moravě a ve Slezsku (např. ščestí, na zhledanou, čepica, kožuch, chcu) jsou pro tuto skupinu charakteristické tyto znaky: -jen krátké samohlásky - prízvuk na předposlední slabice - zachovává se rozdíl mezi i ay: bil x byl, mily x myly - výslovnost mě jako mje: mjesto - existence dvojice l x l (= tvrdé 1), popř. u (= obalované 1): zaklepu x hlava/huava - skupina kv, tv, sv se vyslovuje jako kf, tf, sf: kfitko, tfuj, sfaty - průvodní samohláska u slabikotvorného l: pylno, vylna (na vých. okraji též pelno, velna) - 2. p. mn. č. zakončen na -uv: schoduv, vlasuv - přič. min. j. č. muž. rodu sloves typu nést bez -l: vlez/vliz (= vlezl). Západní (opavská) podskupina: - ve slabikách de,te, ne zachována měkkost: typ ňebudžece — staré é se nezměnilo v í, pouze se zkrátilo: mléko, zele — splynutí s a š, z a ž před e a i: seno (= seno), žyma (= zima) — aj místo ej (vých.): najlepšy,prodaj -ypoč, š, z, ř: čysty, šyroky, žyvy, kfyž. Východní (ostravská) podskupina: — ve slabikách de, te, ne zachována měkkost: typ ňebudz'ec'e — změna starého é v i: mliko — průvodní samohláska u slabikotvorného r: kyrklkryk, hyrbatylhry-baty — na části území změna á v o: dovom (= dávám). Jižní (frenštátská) podskupina: — ve slabikách de, te, ne zachována měkkost: typ nebudete. Přechodová nářečí česko-polská: — ve slabikách de, te, ne zachována měkkost: typ ňebudžece — změna á v o: boli se (= báli se) — slabiky ro, lo místo ra, la: krova (= kráva), gloua (= hlava) — změna o v u, e v y před nosovými souhláskami m, n: strum (= strom), jedyn (= jeden) — hláska g proti h na ostatním území: glova — stopy po nosových samohláskách: rynka (= ruka), munka (= mouka). MOKRÉ LAZCE (vyprávěla žena narozená v r. 1899; viz ČJA, Dodatky, s. 387, CD 2, 27) Nářečí obce patří k západní (opavské) podskupině slez. nářečí. Mjeli srny výletu polefku na taleřach a chceli srny objedvač. A tu najednum bling nam do oken a už byla polepia plna skla a uš srny ot stola ucekli. A uš srny prajeli, už je konec. Mušymy do sklepa, do pivnice. Tak srny šli do tej pivnice. Mjeli zmy tam, cera mjela tfymjesycňi džeco (= dítě). Tak co s tym džecem, božatkem? Tuž zmy vatu ternu navinuli na ušy, aby ternu blanky ňepopukaly. A ja potym raz vylezu po schodach se podžyvac, tak se mi zdalo, že pršy. Vylezu ven se podžyvac. Proboha! Tu už hore (= hoří)/ Tu nam hore strom, tam hore kôlňa, tam hore stodola, tu zaz druhy strom, tu zem horala! Tuš sem... kfycym do sklepa: „Honem, honem, vylezajce, bo horem!"A chalupa horala, u suseda horalo, na tej strane, na tej straňe. A to pfet tym preletelo letadlo a to letadlo nasypalo jakehosyk teho, tej hořlaviny. HRADIŠTĚ (vyprávěla žena narozená v r. 1928; viz ČJA, Dodatky, s. 390-391, CD 2, 34) Hradiště leží v oblasti přechodových nářečí česko-polských. F Češiňe (= v Těšíně) ucikli (= utekli) Ruši z lágru. A či Ruši, oňi tam m'eli takum starum stodole, a či Ruši viezli do tej stodoly a tamek (= tam) nocovali. A žodyn (= žádný, nikdo) ňev'edžel, že tam nocujon. Sostra šla na šano do kruf (= pro seno pro krávy). A teras jedyn Rus vylož z automatym (= samopalem) a pravjyl, že jag ih vyzradži, že jum zastřeli. Ona ňepov'edžala ňic, ene to mamince pov'edžala, že tam či Ruši son. Tož my ešče še nad nimi smilovali...a navařili my jim jodla (=jídla), dali my jim poješč a potym tyn Rus uš še tag ošm'elil, že přišel aj do kuchyne, do jizby, i chčol po tačinkovi, aby mu but (= botu) spravil. M'yl rynke pošaračonon (= měl ruku poraněnou), tag mu tum rynke zabandažovali, a oňi... potym na drugi džin ku v'ečoru uš šli. A kajši še ukryli v gorach, a tam f ty h gorach byli dlugo, tam byli ze tři m'ešunce (= asi tři měsíce). Pro všední den Nářečí dříve a nyní Výzkum prováděli výhradně školení explorátoři, různou měrou se na něm podílelo za celou dobu zhruba třicet pracovníků z pražského a brněnského dialektologického oddělení akademického Ústavu pro jazyk český. Práce v Cechách probíhaly pod vedením J. Voráče, na Moravě a ve Slezsku výzkum koordinoval J. Balhar. Ten se na vzniku CJA podílel od počátku až po završení celého díla (tj. od přípravy Dotazníku přes terénní výzkum po vedení autorského kolektivu všech 6 svazků CJA). Za celoživotní dílo a především za práci na CJA mu byla v roce 2011 předána čestná oborová medaile J. Dobrovského. | Fotodokumentace Během výzkumu pro CJA byla zejména v českých lokalitách pořízena bohatá fotodokumentace, zachycující jednak informátory v jejich domácím prostředí, jednak předměty jejich každodenního života, zemědělské nářadí apod. Tento historicky cenný materiál ilustruje život na venkově v šedesátých letech minulého století. | Zpracovaní ČJA Získaný nářeční materiál se začal zpracovávat a vznikaly první mapy pro plánovaný CJA, při jejichž tvorbě se užívaly různé kartografické metody. V archivu dialektologického oddělení v Brně jsou uloženy pracovní mapy a to jak nápisové (zachycený nářeční jev je v písemné formě zaznamenán na mapu k číslu příslušné lokality), tak značkové (zachycený nářeční jev je představen na mapě v podobě geometrického symbolu (např. čtverce, trojúhelníku) u čísla příslušné lokality). Při konečném zpracování nářečního materiálu během přípravy 1. dílu CJA dospěl autorský kolektiv k ojedinělému a novátorskému způsobu zobrazení ná-řečních jevů na mapách. Nejvhodnějším způsobem grafického zobrazení se ukázala kombinace izoglos (vesměs doplněných nápisy), šraf a značek (viz zde mapa k dotazníkové položce „vesnice"). Často složitá jazyková situace tak byla postižena v úplnosti a co nejpřesněji. Nářeční mluvčí a reálie venkovského života během výzkumu pro ČJA (foto archiv dialektologického oddelení ÚJČ AV ČR) Ve snaze zpřehlednit mapy a nezatížit je přemírou variant symbolů se navíc neregistrují pravidelné regionální hláskoslovné obměny (dále PRO). Jejich areálové rozšíření je pomocí izoglos zobrazeno na šesti mapách (A-F) uváděných v úvodu každého svazku; tyto mapy slouží čtenářům k rekonstrukci zaznamenaných nářečních slov v jednotlivých lokalitách. Ke každé mapě náleží komentář; hlásky podléhající pravidelným regionálním obměnám jsou v jeho 1. oddíle vyznačeny Výřez z pracovní nápisové mapy - dotazníkové položka „tchán"; na mapě jsou zachyceny néřeční výrazy (uvádíme je ve zjednodušeném néřečním přepisu): tchán, pantáta, pantaťik, taťinek, tatíček, stařeček, švigrfotraj. (do ČJA položka „tchán" nebyla zařazena) -VriP -tyf,r D R™ „ TU PW ■■Owt i/vra 9JW*f»Í 0^. : 2 toffiwr' Výřez z pracovní značkové mapy s legendou - dotazníkové položka „volání na slepice"; na mapě jsou zachyceny značkami néřeční výrazy (uvádíme je ve zjednodušeném néřečním přepisu): puť, puťi, puta, putki, cibal, ťu aj. (srov ČJA 3, 228) Pro všední den I Nářečí dříve a nyní 10-11 Mapa PRO E - izoglosa 1 vymezuje rozšíření podob se šť(záp.) x šč(vých.); např. šťestí x ščesťí podtrženým písmenem (popř. písmenem uzavřeným do závorek), např. zápisy sýček, (v)okurka, šťestí zastupují varianty (uvedené ve zjednodušeném nářečním přepisu): sejček, seček, síček, sýček, syček; okurka, vokurka; šťestí, ščesťí (viz zde mapa PRO E). Další oddíly komentáře uvádějí do problematiky příslušného jevu a přinášejí doplňující a zpřesňující informace o nářečních výrazech, jejich tvarech a hláskoslovných podobách zobrazených na mapě (viz zde komentář k mapě „vesnice"). Do 2. oddílu se soustřeďuje výklad o významové stránce sledovaného hesla a o výsledcích, k nimž se při kartografickém zpracování materiálu dospělo. Ve 3. oddíle je stručně popsána situace na mapě; čtenáři se tak usnadňuje orientace v mapě, upozorňuje se na závažné jazykové jevy a jejich souvislosti. Ve 4. oddíle jsou mapované lexémy a jejich varianty opatřeny stručným etymologickým výkladem a jsou zapojeny formou materiálového výpisu ze slovníků do vztahu k minulé i dnešní slovní zásobě češtiny a do souvislostí se západoslovanskými jazyky. Do 5. oddílu jsou zařazeny nářeční doklady zachycené terénním výzkumem u českého obyvatelstva ve vybraných obcích v Polsku, Rumunsku a v bývalé Jugoslávii. V 6. oddíle jsou uvedeny odkazy na mapy a komentáře v západoslovanských jazykových atlasech, dále v Slovanském jazykovém atlase a v Evropském jazykovém atlase, ve kterých se řeší shodná problematika. Výjimečně se připojuje ke komentáři také 7. oddíl, v němž se stručně pojednává o významově blízké, ale samostatně kartograficky neřešené položce Dotazníku. I Co obsahuje ČJA? ČJA 1-5 obsahuje celkem 1558 map a 1578 komentářů. První tři svazky ČJA jsou věnovány slovní zásobě z významových okruhů „člověk", „místní a domácí prostředí" (svazek 1), „zahrada a sad", „živočíšstvo", „les a rostlinstvo", „krajina", „čas a počasí", ]84 vesnice (1)— mapa s. 35 J 1 M vesnice (ves ŕ.)—vesnice vesnic í, — vesní ľ /. ďeďina 1 Mapa i-.achycujc nářecni pojmenování pro vesnici, tj. obec venkovského lypu. Základní zachycený rozdíl je lexikální; materiál sc dále diferencuje morfologicky [vesnice vesnic) a hláskoví (vesnice * vesnice). Na celém území Čech byl jako dub letní zaznamenán též název ves; objevuje se zejména v nepřímých pádech. Tento výraz nebyl mapován. 3 Základní protiklad tvoří výrazy vesnice {zahírajicí Čechy a jz. Moravu) a dědinu (na /bývajícím území Moravy a ve Slezsku), V nejvýchodnfjsích Čechách se nachází souvislé území s podobou vesnice a v okolí Náchoda malý areál se slovotvornou variantou vesnic/ vesnic. V mor. městech se dublelně, zpravidla u mladé generace, vyskytuje též podoba vesnice. 4 dfdina Ic. (tri ve vý/nanu ,dídictvi'}, SSJČ Icriř. a obi. mor., SSJ deiiiňu, pol. d-iedzina — Z psL *détih, původně jmqtlťk jimi vMncd&ľ fcic. dědino jen .tlidictví. ^aTlt>^■i|ýmiljťlel^J«j^ol]il^.-^;,). itsnic(e|, vesntc(e) sič. vesnice, ves, Jg vesnice, vest SSlC vesnice, ves, SSJ vej, pol, wieí, hluž. wjes — PSI. *vbst, sul* -nice raú vý/nam kikŕJni (jd« o n ä hradu nemolivwa níhii pojmenovaní motivovaným}. 5 vesnice Po I, Ju 1-6, Ru 1-4— ves Hu I (ve Isi kul)— ďeďina to ě, 7, 5 fi ASJ IV330Jb.PLPJI,AffPI,OLA. 1994. ALE 491 Komentář k mapě „vesnice" (viz ČJA 1,184) Mapa k dotazníkové položce „vesnice" (viz ČJA 1,184) Pro všední den Nářečí dříve a nyní 12-13 „vesnice dříve a nyní", „zábavy a zvyky" (svazek 2), „hospodářská usedlost", „polní práce, zemědělské nářadí a nástroje", „dobytek a drůbež" (svazek 3). Čtvrtý svazek je věnován tvarosloví (na mapě je zobrazeno zeměpisné rozšíření např. nářečních podob 1. pádu jednotného čísla přídavného jména přivlastňovacího bratrův (uvádíme je ve zjednodušeném nářečním přepisu): bratrův, bratrů, bratrúch, bratrúj, bratrovo aj.). Pátý svazek obsahuje několik částí: jádro tvoří kapitola o vybraných jevech hláskoslovných, zpracovány byly též jevy syntaktické a tvoření příslovcí, další část představuje výsledky z doplňkového výzkumu ve městech, poslední část přináší mapy svazků izoglos excerpovaných z celého CJA (celkem 15 mapových listů s 60 izoglosovými svazky). Právě mapy svazků izoglos se v jazykových atlasech běžně neobjevují, jsou však mimořádným přínosem, poskytují totiž spolehlivé východisko pro další (i mezioborová) bádání. Tyto mapy mohly vzniknout teprve na závěr celého díla, kdy bylo možno vycházet z kompletního mapového souboru CJA (1558 map). Srovnáním průběhu izoglos, jimiž jsou nářeční jevy od sebe odděleny, se prokázalo, že se hranice mnohých jevů zcela nebo částečně překrývají. Vytvořením svazků izoglos se mj. potvrdilo teritoriální vymezení základních nářečních skupin (a jejich dílčích úseků) a navíc byla doložena existence méně známých, popř. zcela neznámých areálů. Svazky izoglos signalizují, že v místech jejich průběhu patrně existovala nějaká komunikační překážka. Jeden ze svazků izoglos se nachází podél řeky Vltavy (viz obrázek na s. 14), která v minulosti tvořila téměř celou svou délkou hranici mezi historickými kraji: v 18. stol. mezi krajem Slánským (záp.) a Kouřimským (vých.), směrem na jih pak Podbrdským a Vltavským a dále mezi krajem Prácheň-ským a Bechyňským; komunikační bariéru tedy tvořila v tomto případě nejen překážka přírodní (tj. vodní tok), ale též hranice správních celků. Mapa k dotazníkové položce „bratrův" (viz ČJA 4, 209) Mapa svazku izoglos podél reky Vltavy (viz CJA 5, 454.1) Dalším důležitým poznatkem je mimo jiné i to, že se v jednom svazku na sebe mohou vrstvit hranice oddělující jevy různého stáří. Např. s bývalou zemskou hranicí česko-moravskou se shoduje průběh svazku téměř 150 rozhraničujících linií; tento svazek je tak jedním z nej výraznějších předělů na českém jazykovém území. K nejstarším rozdílům zde patří diference lexikální vesnice x dědina, seshora x svrchu nebo hláskoslovné (původu již praslovanského) žába x žaba, dát x dat; naopak k mladším rozdílům náleží např. diference lexikální ang-rešt x srstka, slovotvorná kominík x kominár, morfologická nejezděte x nejezdíte (viz ČJA 5, 461.2). Závěrečný svazek Dodatky zpřístupňuje ČJA jako celek. Jeho významnou součástí je především kompletní abecední rejstřík nářečních dokladů ze všech pěti svazků, ukázky nářečních promluv a rozsáhlá bibliografie české dialektologie od r. 1968 (bezmála 900 dokladů; přehled odborné literatury vydané před tímto rokem je obsažen v monografii J. Běliče Nástin české dialektologie, 1972). Dále jsou prezentovány charakteristiky zkoumaných lokalit a dotazníky, na jejichž základě byl nářeční výzkum uskutečněn. Významnou součástí tohoto svazku jsou dvě CD obsahující reprezentativní výběr z audiozáznamu souvislých vyprávění, které byly pořizovány při nářečním výzkumu pro CJA. Jedná se o 36 vyprávění z Cech a 34 z Moravy a Slezska (další přepisy nahrávek z výzkumu jsou obsaženy v knize České nářeční texty, 1976). Výběru ukázek byla věnována velká pozornost; sledovala se nejen tematická pestrost a obsahová zajímavost (vzpomínky na dřívější život na vsi a na nejrůznější lidové zvyky, humorné příběhy, vyprávění o tradičních řemeslech, o nejrůznějších radostných i neradostných událostech atd.), ale byl kladen také důraz na zastoupení co největšího počtu nářečních znaků v jedné ukázce. Po technické stránce Pro všední den Nářečí dříve a nyní bylo nutné nahrávky upravit v profesionálním zvukovém studiu. Vedle zvukového záznamu jsou v Dodatcích pedagogům, studentům a dalším zájemcům o dialekty k dispozici i zápisy těchto ukázek ve zjednodušeném nářečním přepisu (ve fonetické transkripci). Za jednotlivými ukázkami jsou připojeny vysvětlivky objasňující některé méně známé dialektismy a výčet nářečních znaků, které se v příslušné ukázce vyskytují. Soubor ukázek nářečních promluv tak doplňuje celkový pohled na dialekty českého jazyka. | Význam a ocenění ČJA Zpracováním nářečního materiálu v ČJA je uchováno jazykové dědictví češtiny pro budoucí generace. Atlas předkládá cenný materiál nejen pro další jazykovedná studia, ale nové a podnětné postřehy zde naleznou pro svá bádání též odborníci jiných vědních oborů, zejména historie, etnológie a sociologie. ČJA je určen také pedagogickým pracovníkům a všem, kteří se blíže zajímají o český jazyk. ČJA má dnes už nenahraditelnou dokumentární hodnotu, mnohé zachycené výrazy zůstávají důležitým a často jediným svědectvím o hmotné a duchovní kultuře našich předků. Přínos ČJA a jeho všestranné využití byly oceněny v 15. ročníku soutěže pořádané Jednotou tlumočníků a překladatelů: Český jazykový atlas 1-5 získal druhé místo v kategorii Slovník roku 2008 a Cenu poroty za výkladový slovník. | Jak pokračují práce dialektologů? Práce dialektologů knižním vydáním ČJA neskončila. ČJA se postupně zpřístupňuje pro širokou veřejnost na internetových stránkách UJC (http://cja.ujc.cas.cz). Veškerý nářeční materiál shromážděný při výzkumech pro ČJA je dále využíván pro vznikající Slovník nářečí českého jazyka (první část hesel bude dostupná na internetových stránkách UJC v r. 2016). Do slovníkové databáze byl zařazen jak materiál prezentovaný v šesti svazcích ČJA, tak i ten, který nebyl např. z důvodu malé územní diferenciace kartograficky zpracován a je uložen v archivu dialektologického oddělení v Brně. Připravuje se také propojení dat Slovníku nářečí českého jazyka jak s ČJA, tak se Slovníkem pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku, který představuje pojmenování polí, luk, lesů, vod, hor, cest aj.; jeho hesla jsou v dialek-tologickém oddělení zpracovávána v elektronické podobě a postupně jsou zpřístupňována na internetu (http://spjms.ujc.cas.cz). I Znáte naše nárečí? Víte, co znamená...? 1. merfán a) naběračka b) modřín c) pánev na smažení 2. šusterka a) druh sukně b) štěrk c) škubánky 3. bombus a) bonbon b) buben c) konzerva 4. cibéba a) cibule b) rozinka c) pěnkava 5. bo a) ale b) balon c) protože 6. hnotek a) špalek na štípání dříví b) noha c) hůl 7. pajzák a) kulhající muž b) páčidlo c) nůž 8. čapa a) noha, tlapa b) samice čápa c) druh pozdravu 9. roba a) práce b) žena c) pohroma 10. drkotina a) zmrzlina b) rosol, huspenina c) strašidelné vyprávění 11. džeprem a) džem b) rychle c) teprve 12. poutec a) pěšinka ve vlasech b) poutko c) polní cesta 13. lelík a) lenoch b) cop c) lízátko 14. lukše a) nůše b) luk c) nudle 15. putra a) tchyně b) máslo c) klepna, drbna 16. legátka a) židle b) legitimace c) úzká nohavice -i39T 'q9i '3n 'qei ^zi '3n 'qox 'q6 '*8 '°l 'b9 '°s 'qf7 <13s '°z 'qi -^^n Slovník pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku zpracovává rozsáhlý materiál pomístních jmen (tj. názvů neosídlených objektů, především polí, luk, lesů, hor, vod a cest) z historické Moravy a české části Slezska. Projekt byl zahájen v roce 2005, hesla jsou postupně zpřístupňována na internetové adrese http://spjms.ujc.cas.cz. Materiál pro slovník byl sesbírán v letech 1965-1986 prostřednictvím soupisové korespondenční ankety, doplňující materiál byl získán rovněž přímým terénním výzkumem a diplomovými pracemi; databáze je průběžně doplňována. Sběr materiálu se uskutečnil ve všech obcích Moravy a Slezska s převahou obyvatelstva české (na Ceskotěšínsku i polské) národnosti. V pohraničí nebyl výzkum proveden: v oblastech nově dosídlených po roce 1945 obyvatelstvem nářečně různorodým byla totiž původní pomístní jména nahrazena jmény novými, tj. jmény bez historické návaznosti. Český jazykový atlas 1-5 (1992-2005), Dodatky (2011) je dosud nej významnějším dílem kolektivu dialektologů (elektronická podobaje přístupná na internetové adrese http://cja.ujc.cas.cz). Mezinárodní spolupráce. Dialektologové se významnou měrou zapojují do nadnárodních atlasových projektů (Evropský jazykový atlas - Atlas linguarum Europae; Slovanský jazykový atlas - Obščeslavjanskij lingvističeskij atlas), které zobrazují nářeční diferenciaci zkoumaných území, přispívají k novým pohledům na společné a rozdílné rysy sledovaných jazyků (ať už geneticky příbuzných, či nepříbuzných) a přinášejí cenná svědectví a nové poznatky o historii i současnosti materiální a duchovní kultury. Jedná se o mimořádná díla, mající význam nejen pro jazykovědu, ale i pro řadu dalších disciplín. Informace o těchto projektech jsou uvedeny na internetových stránkách dialektologického oddělení. Víte, co znamenají např. slova ogar, kret, lelík, kotrna, merfán, blížňata, šmigrust, stokráska? Odpověď můžete najít v Českém jazykovém atlase. Sestisvazkové dílo zachycuje na takřka 1600 mapách svět českých, moravských a slezských nářečí, která v dnešní době nenávratně mizí přímo před očima. Materiál pro Atlas byl shromážděn v šedesátých až sedmdesátých letech 20. století v 420 venkovských lokalitách a 57 městech během výzkumu, jehož se zúčastnilo téměř 5400 nářečních mluvčích. Na mimořádnou hodnotu Českého jazykového atlasu ukazuje i skutečnost, že mu v roce 2008 byla v soutěži Slovník roku udělena Cena poroty za výkladový slovník. V EDICI VĚDA KOLEM NÁS PŘIPRAVUJEME: Milan Řípa: Historie termojaderné fúze v ČR Julie Jančárková: Nikolaj Lvovič Okuněv Zuzana Vondráková: Somatická embryogenéze jehličnanů DOSUD VYŠLO: Markéta Pravdová: Jak se mluví mezi živly Kateřina Piorecká: Ustav pro českou literaturu Alena Fialová: Česká próza po roce 1989 Edice Veda kolem nás | Pro všední den Nářečí dříve a nyní: Český jazykový atlas \ Martina Ireinová, Hana Konečná Vydalo Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., pro Ustav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Letenská 4/123, 118 51 Praha 1. Grafická úprava dle osnovy Jakuba Krče a sazba Šerifa. Technická redaktorka Monika Chomiaková. Odpovědná redaktorka Petra Královcová. Vydání 1., 2015. Ediční číslo 11902. Tisk šerifa®, s. r. o., Jinonická 80, 158 00 Praha 5. Další svazky získáte na: www.vedakolemnas.cz | www.academiaknihy.cz | www.eknihyacademia.cz