LPDM

Literatura intencionální – psaná pro děti x neintencionální – není původně pro děti, děti si ji
přivlastnily

Četba mládeže – int.+ neint.

Světová literatura pro mládež

= výběr z děl jednotlivých nár. literatur, která mají schopnost plnohodnotně fungovat i v jiném
národním kontextu + požadavek kvality


Koncepce: aditivní = staví vedle sebe jednotlivé nár. literatury

Výběrová = výběr nejlepších autorů, děl a lit. technik jednotlivých národních literatur

Vývojová = studuje lit. jevy, mezi nimiž jsou vztahy a souvislosti (např. vývoj žánrů v různých
etapách a zemích)


Počátky vzniku LPDM

Děti měly přístup: lidová slovesnost, bible


Knihy drahé, nedostupné; knihtisk – 1445 1. tisk, Johann Gutenberg

Bible – od poč. 17. století každá rodina má doma; umělecké slovo: pasáže historické, poezie,
podobenství – symbolický smysl textu, atd.

Dětství: provizorní stav, dítě má co nejrychleji dospět (dětská úmrtnost; zapojení do života
dospělých – samostatné „dospělé“ úkoly; rané sňatky…)

Počátky LPDM – konec 17. století

Osvícenství: hnutí, Evropa 18. století; víra v lidský osvícený rozum; pravdu poznáváme rozumem a
zkušeností (proti pověrám, kritický přístup ve vědě apod.), teoreticky uznává rovnost lidí, práva
člověka…

Klasicismus: umělecký směr; inspirace antikou, třídí žánry na vysoké a nízké (epos, tragédie, óda x
komedie, bajka, román) – řada uměleckých pravidel, která se musejí dodržovat

-         Obrací pozornost ke vzdělání; vzniká int. LPDM, někt. žánry k ní přechází (pohádka,
bajka)

Charles Perrault (šárl pero) – 1628-1703)

-         Básník, prozaik, advokát

-         1697 – Příběhy a pohádky ze starých časů s ponaučením = Pohádky matky Husy

-         Určeno jako PRVNÍ přímo dětem; povýšil okrajový žánr

-         Pohádky folklorní – insp. zejména folklorem franc., severoevrop. (červená karkulka,
Kocour v botách, Popelka aj.)

-         Zdůraznění rozumu, důvtipu; závěr: veršované poučení

-         Pojetí klasicistní, v duchu osvícenství


Baronka Marie-Catherine d´Aulnoy (olnoa) – 1650-1705

Založila lit. salon, prozaička, sbírala pohádky

Konec 17. století – 8 svazků pohádek, původně určené dospělým – vychází vstříc vkusu vysoké
společnosti; v závěru veršované ponaučení (Bílá kočka, Modrý pták, Zlatovláska…)


Jeane-Marie Leprince de Beaumont (bómón) 1711-1780

Pohádka jako výchovný prostředek, vyústění děje a činy postav působí příkladně = nepřidává
ponaučení v závěru

Asi 70 svazků díla

Kráska a zvíře


Pedagogický román – nový žánr, původně pro dospělé, rychle přešel do LPDM

Fénelon (fenlon) = Francois de Salignac de la Mothe (1651-1715)


-         Vychovatel následníka trůnu na dvoře Ludvíka XIV.

-         Příběhy Telemachovy – 1699; Telemachos, syn Odyssea, hledá otce po skončení Trojské
války, putuje světem, zažívá dobrodružství, provází ho Mentor = ztělesnění rozumu a moudrosti

-         Výchovné, mnoho politických úvah (válka je hanbou lidstva, kritizuje hýření dvora; lidé
mají žít v souladu s přírodou, střídmě)

-         Chyba = možnost ponaučení

-         24 knih = rozsáhlých kapitol

-         Populární asi 200 let


Jean-Jacques Rousseau (ruso) 1712-1778

Filozof, politická a filozofická díla…

Emil aneb O výchově – 1762 – obrazy ze života od narození po sňatek; série rad pro učitele a
vychovatele; jedinec má být vzdálen od civilizace, dobré vlastnosti rozvíjí výchova v souladu
s přirozeností, přírodou, odmítá knihy


Anglické osvícenství


Jonathan Swift (1667-1745)

„Gulliverovy cesty“ – 1726, fiktivní cestopis, parodie na dobrodružné romány; sarkasmus

4 díly (1., 2. – Liliputé, obři – četba mládeže; 3., 4. díl – dobá satira, nedává se dětem)

Úpravy pro děti – zmírňují sarkasmus, odstraňují politické narážky, obhroublé pasáže…


Daniel Defoe 1660-1731

„Robinson Crusoe“ = Život a podivuhodná a překvapující dobrodružství Robinsona Crusoea, námořníka
z Yorku – 1719

Fiktivní autobiografie, boj člověka s přírodou, sebou samým, hledání Boha

Určeno pro čtenáře střední vrstvy – typ vynalézavého, odvážného „podnikatele“ = jistý typ
pedagogického románu

3 díly – známý jen 1.

Děti přijímají kvůli dobrodružnosti, zabydlování se na ostrově


Žánr robinsonád – ztroskotání, hrdina či skupina hrdinů mimo civilizaci, boj o přežití a vlastní
prostor


Pátek aneb Lůno Pacifiku – Michel Tournier – 60. léta 20. století – nový výklad: nechce se vrátit
do civilizace


Mladší Robinson – Joachim Heinrich Campe (1746-1818)

Adaptace německého učitele; zkrácené a upravené, forma otázek a odpovědí; 1. Robinson, kterého
znali čeští čtenáři


Josef Věromír Pleva – adaptace z 50. let 20. stol.; zdůrazněn vztah k práci, vypuštěny duchovní
motivy, přidán happy end; vševědoucí vypravěč; naučné pasáže


1920 – 1. český překlad Defoa