14 Geografické rozhledy  2/12–13 svět kartografie a geoinformatiky Tvorba map ve věku geoinformačních systémů (2. část): Kompoziční prvky mapy Kompoziční prvky mapy Kompoziční prvky jsou součástí celkové kompozice mapy a  vedle mapové kresby hrají pro uživatele mapy zcela klíčovou roli. Poskytují totiž cenné informace o  mapě. Tvůrce mapy řeší především výběr a umístění kompozičních prvků. Důležitý je samozřejmě účel mapy, dále pak měřítko, zvolené kartografické zobrazení, tvar a velikost znázorňovaného území a v neposlední řadě rozměr mapového pole, resp. okna prohlížeče u digitální verze mapy. Ačkoliv by se mohlo zdát, že kompozice mapy je do značné míry záležitostí subjektivního pojetí tvůrce mapy podporující estetickou funkci mapy, opak je pravdou. Správné rozmístění a zpracování jednotlivých kompozičních prvků mapy usnadňuje čtení mapy a  tím zvyšuje i  její užitnou hodnotu. Efektivní využití prostoru činí řadě dnešních tvůrců map velké problémy. Pohlédneme-li na staré mapy, je možné si ověřit, s jakou důmyslností tehdejší tvůrci přistupovali k řešení právě tohoto problému. Paradoxně jim pomáhal jejich vytříbený estetický vkus. U řady dnešních map se ukazuje, že ani současný tvůrce se bez zmíněného vkusu neobejde. Zároveň však by měl tvůrce mapy ctít pravidla, která jsou mimochodem důležitá i pro činnost grafika: ctít zásadu blízkosti, souvislosti, směru čtení obrazu z horního levého do dolního pravého rohu (platí pro naši kulturu), dominance optického středu apod. Snazší to mají tvůrci s  výběrem kompozičních prvků. Kartografové rozlišují v  zásadě dvě jejich kategorie: základní (povinné) a podružné (nadstavbové). Mezi základní prvky samostatných map patří mapové pole, název mapy, tiráž, legenda (viz 4. číslo 17. ročníku tohoto časopisu) a měřítko (viz 2. číslo 17. ročníku tohoto časopisu). Výjimku tvoří rozsáhlé soubory mapových děl. K  podružným prvkům se řadí různé grafické a textové doplňky související s tématem mapy či poskytující jiný pohled na téma (texty, tabulky, grafy, loga a obrázky). V případě použití těchto prvků by ovšem nemělo docházet ke zbytečné redundanci informací nesených mapou. Další kompoziční prvky doplňují informace o mapě (směrovka, geografická síť, vedlejší mapy) nebo ohraničují zobrazovaný prostor (rám). Více informací o tvorbě kompozice mapy a kompozičních prvcích se lze dozvědět v nedávno vyšlé publikaci (Voženílek, Kaňok a kol. 2011), viz obr. 1. Geoinformační systémy a kompoziční prvky map Řada dnešních tvůrců map si zvykla na komfort poskytovaný GIS. Jednotlivé prvky se do mapy vkládají jako těsto do pece, jejich výběr je snadný a rychlý. A právě v tom lze vidět jeden z kamenů úrazu. Nastavení, které GIS poskytuje, je totiž pouze výchozím stavem. Následně by měl tvůrce učinit ještě několik kroků, aby mapa byla skutečně mapou a výsledek odpovídal kartografickým zásadám. Někdy by bylo vhodnější některý z kompozičních prvků raději nevkládat, než jej vložit v nevhodné, výchozí podobě. Poměrně velké množství tvůrců pracuje s  anglickou verzí počítačových programů, tudíž častou chybou je ponechání anglické verze kompozičních prvků – například v  grafickém měřítku místo standardní podoby km anglické Kilometers nebo dokonce Miles, případně u směrovky místo severu S anglický ekvivalent N (obr. 2). Další nesrovnalosti se vyskytují u názvu mapy. V tomto případě se nejedná o pouhý vložený text, jak se řada autorů domnívá, nýbrž o  další prvek, který usnadňuje čtení mapy. Také název mapy má svůj obsah a formu. Z obsahového hlediska je tvorba názvu u mapy s topografickým obsahem jednodušší a zpravidla postačí uvést geografický název zobrazeného území (např. Afrika); datum, k němuž je stav zobrazen, se uvádí v tiráži. U tematické mapy by však nemělo chybět, CO mapa zobrazuje (téma), KDE (za jaké území) a KDY (údaj o časovém vymezení by se neměl uvádět u jevů bez významné proměnlivosti – např. druhy půd). Název mapy by měl být stručný, výstižný, jednoznačný a samozřejmě věcně a gramaticky správný. Nikdy neobsahuje pojem „mapa“. Pokud musí být název delší, bývá zvykem rozdělit jej na titul (téma mapy) a podtitul (zbývající informace) – viz obr. 3. Co se týče formy názvu, kromě umístění (zpravidla blízko horního okraje – viz výše uvedený směr čtení obrazu) je třeba zvolit vhodný font písma. Jelikož řada tvůrců map opět ponechává výchozí nastavení programů GIS, dochází i při volbě písma k unifikaci tvorby (zpravidla písmo Arial), a řada map proto působí fádně. Při zachování čitelnosti (především díky použití bezserifových – bezpatkových fontů písem) je však možné, a dokonce i vhodné použít také jiný font písma (obr. 3). Tiráž by měla obsahovat jméno autora či vydavatele mapy, místo a rok vydání (sestavení) mapy. V souladu s autorským zákonem je vhodné uvést veškeré zdroje dat, a to jak prostorových, tak tematických. Doporučeno je též uvádět výši nákladu, pořadí vydání Cílem série článků v tomto ročníku Geografických rozhledů je seznámit čtenáře především s tím, co dobrého a naopak problematického do kartografie přinesla tvorba digitálních map, v souvislosti s tím pak tvorba map v geoinformačních systémech (GIS). A také poradit čtenářům, jak vytvořit kvalitní mapu v GIS. Obr. 2: Příklady anglických a českých směrovek. Zdroj: ESRI V  materiálech na webu 2. čísla 22.  ročníku je k  dispozici font písma s  názvem ESRI_Czech_ North, který po instalaci do počítače umožňuje vkládat české směrovky místo původních anglic- kých. Obr. 3: Příklad řešení obsahové a formální podoby názvu tematické mapy. Zdroj: autor Obr. 1: Příklad kompozice mapy. Poznámka: směrovka označená na obrázku se vkládá pouze za uvedených podmínek. Zdroj: autor 15 Geografické rozhledy  2/12–13 svět kartografie a geoinformatiky a použité kartografické zobrazení. Tiráž je zvykem umísťovat k dolnímu okraji mapy. Z podružných kompozičních prvků je třeba pozornost zaměřit na používání směrovky. V minulém čísle časopisu již byla řeč o tom, jako by se z geografů používajících GIS stávali čím dál více geodeti, a byl zmíněn také příklad s nadměrným používáním směrovky. Přitom snad ani jedna mapa ve školním atlase světa neobsahuje směrovku. Proč taky? K určení polohy a severního směru přece v tak malém měřítku nejlépe poslouží geografická síť. Důvodem nadužívání směrovky je bohužel opět její snadné vložení (např. v programu ArcGIS volba Insert – North Arrow). Geografická síť v programu ArcGIS Vložit geografickou síť včetně rámu a nastavit jejich vlastnosti v GIS přitom nemusí být obtížné. Jednou z možností je vložit vlastní liniovou vrstvu ve formátu shapefile, která obsahuje geografickou síť (síť po 10 stupních s názvem geogr_sit_10 je k dispozici v materiálech na webu časopisu). Na následující straně je pak naznačen postup při využití nástroje Grid v rámci počítačového programu ArcGIS. Informace o tomto programu a  o  jeho dostupnosti byly uvedeny v  předchozím dílu této série článků (1. číslo 22. ročníku), odkazy jsou k dispozici v níže citovaných zdrojích dat (Arcdata 2012, ESRI 2012ab). Geografickou síť vloženou pomocí nástroje Grid lze následně porovnat se zmíněnou vrstvou geogr_sit_10 (obr. 4). Výsledek nástroje Grid je na obrázku úmyslně reprezentován pouze průsečíky poledníků a rovnoběžek po pěti stupních. Výhodou nástroje Grid je možnost nastavit síť po libovolně zvolených stupňových intervalech, nevýhodou je nepřenositelnost mezi různými programy. Výsledek lze ovšem exportovat do grafického formátu a pracovat s ním dále. Závěr Pokud se geograf rozhodne zpracovat svou mapu v GIS, měl by mít na paměti zejména následující zásady: 1. Až na několik výjimek (soubory map a atlasy) by každá mapa měla obsahovat základní kompoziční prvky, kterými jsou mapové pole s mapovou kresbou, název mapy, tiráž, legenda a měřítko. 2. Nadstavbové kompoziční prvky, jako jsou obrázky, texty, směrovka/geografická síť a další, doplňují informace nesené mapou, v  případě správné kompozice a  rozumného počtu zvyšují estetickou hodnotu mapy. 3. Mapové pole je v  mapě nejdůležitější, vše ostatní se mu podřizuje, a to jak obsahem, tak umístěním a provedením. 4. Pokud vytvářím českou mapu, pak by mělo být vše v češtině, naopak u cizojazyčné mapy vše v příslušném cizím jazyku. Výjimku tvoří geografické názvy, jejichž používání v mapách se řídí zvláštními pravidly. 5. Pamatuji na to, že název mapy by měl odpovědět na otázky CO, KDE a KDY, měl by být stručný, a  přesto výstižný, u  dlouhých názvů členěný na titul a podtitul a neobsahovat pojem „mapa“. Bývá umístěn u  horního okraje mapy a zvolený font písma by měl být atraktivní a přitom čitelný. 6. Defaultní (výchozí) nastavení, které GIS nabízí, není ve většině případů optimální a je třeba jej dále upravit. Aplikace do výuky: 1. Vyhledejte na internetu příklady starých map a zaměřte se při jejich analýze na to, jak tehdejší autoři řešili kompozici mapy, a především jak si poradili s prázdným prostorem na mapě, který byl způsoben neznalostí některých částí světa. 2. Ve školním atlasu zjistěte, jak v něm autoři řeší zobrazení geografické sítě a názvy jednotlivých map. Je nějaký rozdíl mezi názvy tematických a obecně geografických map? Jaký? 3. Vyzkoušejte si sestavování názvů map (tematických i obecně geografických) včetně volby vhodných fontů písem. 4. Vytvořte mapu v GIS a umístěte vhodný rám a geografickou síť podle návodu na následující straně. Pro inspiraci můžete využít výše uvedený obrázek 4. Literatura a zdroje dat: Arcdata (2012): ArcGIS Desktop 10.0 v české verzi. Dostupné z: . ESRI (2012a): ArcGIS for Desktop Free Trial. Dostupné z: . ESRI (2012b): ArcGIS Online Free 30-Day Trial. Dostupné z: . VOŽENÍLEK, V., KAŇOK, J. a kol. (2011): Metody tematické kartografie – vizualizace prostorových jevů. 1. vydání. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, 216 s. Map Creation in the Age of GIS: The Compositional Elements of a Map. This article describes the advantages and disadvantages of creating maps with traditional GIS software, considering the compositional elements of a map. Readers are provided with instructions on how to appropriately compose maps using GIS, including insight on displaying geographic networks. Obr. 4: Srovnání vrstvy geogr_sit_10 ve formátu shapefile s vloženou geografickou sítí s rámem v programu ArcGIS. Zdroj: archiv autora 16 Geografické rozhledy  2/12–13 svět kartografie a geoinformatiky V úvodu je třeba zopakovat kroky 1–2a z návodu v minulém čísle časopisu, přičemž lze načíst libovolné vrstvy (v příkladu na obrázku 4 jsou to vrstvy geogr_sit_10, world a  hranice_Cesko, které jsou v  materiálech minulého čísla časopisu na webu). 1. V rámci okna Data Frame Properties zvolíme v  záložce Grids položku New Grid..., chceme-li geografickou síť, ponecháme Graticule. Nový grid nazveme například zkouska a  pokračujeme Next/ Další >. Nyní procházíme jednotlivá okna a volíme požadované vlastnosti. 2. Aby bylo možné lépe porovnat, zda geografická síť vygenerovaná v  rámci nástroje Grid odpovídá vrstvě geogr_ sit_10, zvolíme Tick marks and labels Příloha: Návod k nastavení rámu mapy s geografickou sítí v programu ArcGIS (pouze označení míst průsečíků rovnoběžek a poledníků s popisky) a nastavíme hustší síť (např. po pěti stupních). V  běžné praxi samozřejmě není třeba vrstvu geogr_sit_10 vkládat. Zde ji vkládáme pouze jako důkaz, že si sítě odpovídají. 3. V dalším okně lze odlišit hlavní (Major) a vedlejší (Minor) členění sítě včetně stylu linií a  nastavit font použitého písma popisu sítě. 4. V  následujícím okně můžeme nastavit styl vnitřního (Graticule Border) a vnějšího (Neatline) rámu, a především určit, zda se výsledný grid uloží jako grafika (1. možnost) nebo jako pevná síť propojená s daty a mapovým výřezem (2. možnost). Dokončíme Finish. 5. V rámci záložky Grids je možné vytvořit více sítí, sítě mazat (Remove Grid), upravovat styl (Style…), který byl vytvořen v průběhu její tvorby (kroky 2–4), a převést pevnou síť po všech jejích úpravách do grafiky (Convert To Graphics), kde ji lze upravovat po rozložení na jednotlivé elementy (pravé tlačítko myši na síť a volba Ungroup). 6. Nejrozsáhlejší je však nabídka vlastností (Properties…). Objevování všech možností úprav v rámci okna Reference System Properties však ponechme na čtenářích. Je třeba mít v okně Data Frame Properties označenou tu síť, pro niž nastavujeme vlastnosti. 1a 1b 1c 1d 1e 2a 2b 3b3a 3c 4a 4b 4c 4d 5 6a 6b Jan D. Bláha, PřF UJEP v Ústí nad Labem jd@jackdaniel.cz