Zkouška ze syntaxe českého jazyka A. 1. Pojmy: základní větné členy, základní skladební dvojice x základ věty / základová struktura, predikát jako organizující centrum větné struktury. Pojem „valence“: valence obligatorní a fakultativní. Syntaktické vztahy sémantické (koordinace, determinace, predikace) a formálněsyntaktické (kongruence, rekce, adjunkce). Větné ekvivalenty, jejich podle základního větného člene. Polovětné konstrukce. 2. Přísudek/predikát jako větný člen. Sémantická a formálněsyntaktická charakteristika přísudku/predikátu. Valence slovesa a přísudkových výrazů. Gramatický větný vzorec (GVV). Levá a pravá valence. Struktury bezpodmětové a podmětové. 3. Věty jednočlenné slovesné, jejich druhy podle významu a podle přísudkových výrazů. 4. Syntaktické struktury podmětové (s levou valencí) jednovalenční. Syntaktické struktury (s levou valencí) dvojvalenční a trojvalenční, popř. čtyřvalenční. 5. Podmět jako základní větný člen. Sémantický a formálněsyntaktický vztah podmětu a přísudku. Vyjádření podmětu různými slovními druhy. 6. Rozvíjející větné členy. Předmět, jeho významová a gramatická charakteristika. Vyjádření předmětu různými slovními druhy. Předmět a vztah řízenosti (rekce) 7. Příslovečné určení a jeho typy. Různé způsoby vyjádření příslovečného určení. 8. Přívlastek a jeho druhy. Přívlastek a jeho syntaktické vztahy k řídícímu jménu. Přívlastek shodný a neshodný. Přívlastek holý a rozvitý. Shodný přívlastek jednoduchý, několikanásobný a postupně rozvíjející. Shodný přívlastek volný a těsný. Doplněk a jeho vztahy k řídícím výrazům. Doplněk volný a těsný. Různé typy doplňku. B. 1. Modalita výpovědi a komunikační funkce výpovědi. Výpovědní intonace. 2. Výpovědi s komunikační funkcí oznámení a přání. 3. Výpovědi s komunikační funkcí otázky. Typy otázek v češtině. Otázky pravé a nepravé. Jazykové prostředky pro vyjádření otázky v češtině. 4. Výpovědi s komunikační funkcí výzvy (rozkaz, zákaz, příkaz, nařízení, povel); Jazykové prostředky pro vyjádření různých typů výzvy v češtině. 5. Vyjadřování různých stupňů jistoty mluvčího. Vyjadřování možnosti, nutnosti a záměru. 6. Aktuální členění výpovědi. Aktuální členění výpovědi jako významový faktor slovosledu v češtině. Pořádek slov – faktor gramatický a rytmický. Věty kladné a záporné. 7. Pojem „souvětí“ v současné češtině. Termíny věta hlavní a věta vedlejší, kritéria rozlišování vět hlavních a vět vedlejších. Vztahy koordinace a subordinace mezi větami v souvětí. Druhy koordinačních vztahů (poměrů mezi větami). Vedlejší věty podle větněčlenské platnosti. Vedlejší věty podmětné, vedlejší věty přísudkové. 8. Vedlejší věty předmětné. Vedlejší věty přívlastkové, vedlejší věty doplňkové. 9. Vedlejší věty příslovečné. Vedlejší věty příslovečné místní. Vedlejší věty příslovečné časové. Vedlejší věty příslovečné příčinné, účelové, podmínkové, přípustkové, zřetelové. Vedlejší věty vyjadřující průvodní okolnosti. Vedlejší věty příslovečné způsobové v širokém slova smyslu (měrové, srovnávací, účinkové). Studijní literatura: Čechová, M. a kol.: Čeština – řeč a jazyk. Praha: ISV, 2000 Grepl, M. – Karlík, P.: Skladba češtiny. Olomouc: Votobia, 1998 Grepl, M. – Karlík, P.: Skladba spisovné češtiny. Praha: SPN, 1986 Hauser, P. a kol.. Slovník jazykovědné terminologie. Brno: Nová škola, 2001 Hauser, P.: Cvičení ze současného českého jazyka. Skladba. Brno: Masarykova univerzita, 2002 (nové vydání) Hauser, P.: Základy skladby češtiny. Brno: Masarykova univerzita, 2003 Karlík, P. – Nekula, M. – Pleskalová, J. (eds.): Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003 Mluvnice češtiny 3. Skladba. Praha: Academia, 1987 Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996 - 2. vyd. Syntax českého jazyka I - Předpokládané typy úkolů v testu: - Poznávání komunikační funkci výpovědi a naopak tvoření příkladů výpovědí s konkrétní komunikační funkcí. - Určování druhů otázek - Konkurence modálních sloves a jiných jazykových prostředků - Poznávání větných členů - Komplexní rozbor věty jednoduché (schéma, větné členy, syntaktické vztahy) - Rozlišování vět podmětových a bezpodmětových - Zápis větné struktury podle valence - Tvoření konkrétních příkladů vět k větným vzorcům