Dějiny dějepisectví II

České země od husitství až po baroko (a osvícenectví)

Husitství

Husitství je období náboženských válek, které je stále ve společnosti rozporuplně hodnoceno. Přes
všechny problémy v daném období vznikají historické práce jak v táboře katolickém (např. kronika
Bartoška z Drahonic),  tak husitském. Literatura vzniklá v táboře husitském se soustřeďuje
především na obhajobu revoluce a i na proces s Janem Husem (Petr z Mladoňovic a další). Tato
literatura kromě čistě Husovský témat ve své většině obhajuje a popisuje celý proces husitské
revoluce (připomeňme například Husitskou kroniku Vavřince z Březovéči později ještě Mikuláš
Biskupec z Pelhřimova a Petr Žatecký). Po porážce husitů v bitvě u Lipan a později nastoupení
Jiřího z Poděbrad dojde k nárůstu literatury popisující události v českých zemích a především
politiku Jiřího z Poděbrad (srovnej tvorbu například Václava Šaška z Bířkova, Václava Korandy
mladšího či Jana mladšího z Rabštejna)

Humanismus

Humanistická historiografie se vlivem husitských válek rozvíjí s jistým zpožděním, přesto v českých
zemích vzniká řada pozoruhodných prací (Srovnej tvorbu Bohuslava Hašistejnského z Lobkovic,
Bohuslava Bílejovského, Jiřího Píseckého, Martina Kuthena ze Šprinsberku, Jan Matyaše ze Sudetu,
Daniel Adam z Veleslavína, Mikuláš Dačický z Heslova a dalších.) V té době se do popředí dostává
Václav Hájek z Libočan se svojí Kronikou českou. Spolu s olomouckým biskupem Janem Skálou
z Doubravky patří mezi nejvýraznější katolicky píšící humanisty ve smyslu tehdejší historiografie.
Současně musím připomenout i rozsáhlou činnost česko-bratrské historiografie (Jan Blahoslav, Jakub
B9lek a další). Historiografie a literatura doby vlády Rudolfa II pak patří k vrcholům této etapy.

Baroko

Nástup baroka je v české tvorbě spojen s třicetiletou válkou a vítězstvím katolických Habsburků.
Historiografie je spojená v té době jednak s tvorbou protestantů, kteří museli odejít do exilu
(tvorba J. A Komenského, Pavla Stránského, Pavla Skály ze Zhoře ale i Ondřejem Habervešlem či Jana
Jiřího Haranta nebo Adama Hartmana a dalšími. Souběžně ale vzniká i velký proud katolické
historiografie (např. Vilém Slavata, Bohuslav Balbín, Václav František Kocmánek či moravských
historiografů . J. J. Středovského či Tomáš Pěšina z Čechorodu a dalších.

Doporučená literatura:

·         KUTNAR, František a Jaroslav MAREK. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví
:od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. přeprac. a dopl. vyd.
Praha: Lidové noviny, 1997; s. 44-113.

Kontrolní otázky:

Vavřinec z Březové napsal?

Jak se jmenovala nejslavnější práce, jejímž autorem byl Smil Flaška z Pardubic?

 Václav Hájek z Libočan byl autorem slavné kroniky?

Václav Šašek z Bířkova napsal?

Jan Blahoslav napsal?

Daniel Adam z Veleslavína napsal?

Jan Amos Komenský se problematikou dějin zabýval v dílech?

Pavel Stránský napsal?

Pavel Skála ze Zhoře napsal?

Bohuslav Balbín je autorem?