Macintosh SSD:Users:jirikroupa:Desktop:Vignolafiveorders-1.jpg ÚVOD DO STUDIA DĚJIN ARCHITEKTURY (IV) Jiří Kroupa 2020 Základy architektonické terminologie A) Sakrální architektura Dispozice a půdorys Sálové (síňové) dispozice: Sálový kostel – jednolodí (něm. Saalkirche; fr. église-salle; angl. single-space type church) Sálová dispozice s přístavbami, sál s bočními prostorami Oratorium – např. kostely kartuziánského řádu Pasážový kostel – románské kopulové chrámy v Akvitánii Kostel s přízedními pilíři (často užíván něm. termín: Wandpfeilerkirche, Wandpfeilerhalle) Bazilika, bazilikální dispozice: Bazilika pilířová, sloupová + v liturgickém významu rovněž čestné označení pro kostel vybavený svatým oficiem zvláštním privilegiem (basilica minor) Halová dispozice: Hala, halový kostel (něm. Hallenkirche; fr. église-halle; angl. hall-type church) Pseudohala, pseudohalová (rovněž pseudobazilikální) dispozice (něm. Stufenhalle) Centrální dispozice: Rotunda – stavba na kruhovém půdorysu Centrála kvadratická (na čtvercovém půdorysu) Centrála polygonální (na polygonálním půdorysu) Oktogon (centrála na osmiúhelném půdorysu Centrála na oválném půdorysu Centrála ve tvaru kříže (řeckého kříže) Kaple: a) malá sakrální stavba bez farních práv – křesty, pohřby b) v chrámu prostor pro boční oltáře c) domácí kaple v hradech, zámcích a palácích Dvoupatrová kaple (capella privata, capella publica) Relikviářová kaple Axiální (osová) kaple – mariánská kaple (angl. Lady chapel; něm. Scheitelkapelle) Baptisterium - křestní kaple Arkýřová kaple (něm. das Chörlein) - např. oltářní prostor hradních kaplí nebo paláců, který vystupuje v patře z hmoty stavby Části půdorysu: Presbytář - chór: (původně pro chórový zpěv před oltářem, od poloviny 14. stol. název pro celý prostor presbytáře) Chór a závěr Trojdílný chór: - původně k chóru byl na severu připojen prostor prothesis (příprava mše), na jihu diakonikon (liturgické předměty, relikvie) - románský trojdílný chór (typ Cluny II.) - italská renesance - na boku kapitulní sál a sakristie (mauzoleum) Kvadratický chór, cisterciácký chór Polygonální chór Trojapsidový chór Stupňovitý chór – románský (něm. Staffelchor) Chór s ochozem a radiálními kaplemi (chór poutních chrámů doby románské) Chór s ochozem a věncem kaplí (katedrálový chór klasické gotiky) Chór s ochozem a bez kaplí - nepravý katedrálový chór (např. městský farní kostel sv. Jakuba v Brně) Trojkonchový chór, chór ve formě jetelového listu Transept - příčná loď umístěná mezi chórem a lodí Křížení – místo, kde se kříží příčná loď s hlavní lodí Věž nad křížením Západní část chrámu: Atrium Předsíň (nartex) Západní chór (Westchor) u kostelů s dvojím chórem tzv. Westwerk - pevnostně upravené průčelí (karolinsko-otonská doba) tzv. Vorkirche - průčelí s pravoúhlou halou v přízemí a sálem s tribunou v patře (Cluny, Hirsau) Věž: Chrámová věž (resp. dvojice věží v průčelí) Chórová věž (nad chórovým čtvercem) Věž nad křížením Sanktusník Věže při chóru (něm. Chorflankenturm, např. Mainz; Chorwinkelturm, v nároží mezi chorem a transeptem) Kampanila – samostatně stojící zvonice Krypta: tzv. „Stollenkrypta“ – zaklenutá chodba Confessio (něm. Ringkrypta) krytá chodba na půlkruhovém půdorysu pod apsidou kolem hrobu světce Halová krypta Členění vnitřní stěny: Dvojzónové: arkáda, okenní zóna Trojzónové: arkáda, empora/triforium, okno (s triforiem v klasické gotice) čtyřzónové: arkáda, empora, triforium, okno (raná gotika, 1140-1190) Empora, tribuna, galerie: (fr. tribune-galerie-haute; angl. gallery) Vnitřní galerie (něm. der Laufgang) - horizontální středověký prvek v horní části zdiva Triforium Vnější galerie: a) vnější příčná galerie - trpasličí galerie (něm. die Zwerggalerie) - s arkádami, případně kolonádou na malých sloupcích b) královská galerie - galerie judských králů Lectorium, Lettner – chórová přepážka, oddělující chór mnichů od chóru laiků Edikula – „aedicula – domeček“ – architektonický prvek (může být i samostatný) ve formě krytého otvoru s římsou a stříškou Vnější gotické stavební prvky: Vimperk – vysoký trojúhelný štít nad portálem nebo okny (s kružbou a fiálami) Fiála – štíhlý (konstrukční i dekorativní) jehlan nad opěrným pilířem; je zakončený křížovou kytkou Krab (něm. die Kraben, Kriechblume) – dekorativní gotický prvek ve formě svinutého listu (mimo jiné i na bocích fiály) B) Světská architektura Zámek: tzv. „palazzo in fortezza“ – staročesky „stavení ve tvrzi“ tzv. „palazzo in villa“ – „palác na venkově“ Vila - toskánská (předměstský letohrádek se zahradou a dvorem) - římská (zahrada, park s budou „kasína“) - benátská (venkovská budova jako centrum hospodářského statku) Půdorysná dispozice: Zámek na půdorysu obdélníka Zámek čtyřkřídlý (s vnitřním nádvořím) Zámek trojkřídlý (na půdorysu obráceného písmene U) Dílčí části zámeckého souboru: Hlavní zámecké těleso – „corps de logis“ + boční křídla Boční pavilon, pavilony Zámecký dvůr vnitřní, často nazývaný také „čestný“ dvůr (fr. cour d’honneur; něm. das Ehrenhof ) – vymezený hlavní průjezdní, čestnou bránou tzv. „communes“ – nízké stavby kolem dvora s úřednickým či hospodářským účelem Menší dvůr, hospodářský - vstupní nebo vedlejší dvůr, zejména častý ve francouzském prostředí jako tzv. „dolní“ dvůr (fr. cour-bas) Předdvoří – „avant-cour“ Předzámčí, podzámčí Vnějšek zámecké/palácové stavby: Rizalit – část vystupující z půdorysu v plné výšce se střechou - ústřední rizalit, boční rizalit, nárožní rivalit, polygonální rivalit, apod. Nepravý rizalit, tzv. „Utlucht“, „Auslucht“ - nižší, neuzavřená forma rizalitu v 16. - 18. stol. (od země, ale ne až ke střeše: např. Hannover, Leibnitzův dům) Arkýř - krytá vystupující forma, krytý balkón či krytý chór vystupující kaple Vikýř – střešní otvor ve formě edikuly, okna apod. (slouží k odvětrávání podstřešních prostorů) Piano nobile – hlavní, vznešené patro zámeckých a palácových staveb podle italského způsobu (1. patro) Rez de chaussée – hlavní přízemí, společenské patro staveb podle francouzského způsobu Vnitřek: Enfiláda – jediná komunikační osa s průhledem otevřenými dveřmi Antecamera – antichambre: předpokoj Camera – sala – sal a l´italienne: názvy zámeckých a palácových místností; „italský sál“ přes dvě poschodí Galerie – podélný sál či chodba, otevřené po jedné straně okny Sala terena – sál „podzemní“, obrácený do uzavřeného nádvoří, zámeckého příkopu nebo zahrady (se symbolikou přírodních a podzemních božstev) Grotta – umělá jeskyně (někdy připojená k sala terreně, její „ikonologická“ předchůdkyně) Salet, „salatrine“ – v 18. století malý letohrádek v zahradě („ikonologický“ nástupce dřívější sala terreny) C) Pevnostní, vojenská architektura Pevnost (něm. die Festung; fr. forteresse; it. fortezza) – systém obranných zařízení - k obraně významných a bohatých měst - k obraně řek a pohoří - k zajištění dosud neobsazené provincie - k zajištění strategicky významných míst proti možnému útoku nepřítele Pevnostní systémy (fr. manière de fortification) Bašty, rondely (něm. die Basteien; fr. tours rondelles) – v pozdním středověku a raném novověku: půdorysně půlkruhové či kruhové stavby vystupující z hradebních zdí ve tvaru nízkých věží Bastionový systém (fr. tracé en bastion) a) Italský systém (Leonardo da Vinci, Francesco di Giorgio, Michele Sanmicheli) – nejstarší obranný systém raného novověku: pětiúhelné bastiony v příkopu. b) Nizozemský systém (Johann Wilhelm Dilich, Menno von Coehoorn) – pro nížinné oblasti s množstvím vody: špičaté užší bastiony, široké vodní příkopy, před kurtinami raveliny, před bastiony šance-zašpičatělé půlměsíce. c) Francouzský systém (Sebastien le Prestre de Vauban) – různé systémy podle přirozenosti krajiny: (i) široké bastiony (s ušima), na nich vyvýšené posty; před kurtinami tzv. předsunuté raveliny; (ii) ve svých pozdějších pracích Vauban oddělil bastiony od ostatní pevnosti dalším příkopem. (iii) tzv. Tenaille (das Tenaillensystem; fr. manière tenaillée) - polygonální, hvězdicový systém. Systém opevněného pásu z menších pevnůstek (jeden z jeho tvůrců byl mohučský architekt a vojenský inženýr Maximilian von Welsch) – Mohuč, Schweidnitz, u nás Olomouc. Jednotlivé části opevnění: Tracé – půdorys pevnostní soustavy (průběh valů, příkopů – znázornění pevnostního systému) Bašta, rondel Bastion - polygonální Ravelin – vystupuje z příkopu před přímou zdí mezi bastiony (kurtinou) Kurtina; kurtinová - (přímá) zeď mezi dvěma bastiony Kasematy (něm. die Kasematte; it. casemate) – zaklenuté prostory (i několikapatrové) v opevnění Koliště (něm. das Glacis) - plochá, zkosená plocha vně pevnostního systému (je zkosena na straně možného útoku) Citadela – opevněná pevnost nad městem (případně před městem) D) Zahradní architektura Zahradní systém - italský - francouzský - klasický: tvůrce André Le Nôtre (konec 17. století) - rokokový: tvůrce Ange-Jacques Gabriel, Jacques-Fr. Blondel (od 30. let 18. stol.) - holandský - „anglo-chinnoise“ - sentimentální, osvícenská zahrada: od 60. let 18. století v Evropě - anglický, romantický park – v anglickém neopalladianismu 18. století; v Evropě v první pol. 19. století Části zahradní architektury: Partere – rovinná část zahrady s trávníkem, nebo vysypaným barevným pískem - de broderie: ornamenty z barevného písku - de compartiment - a l´angloise Boskett – část v zahradě vytvořená ze zastřižených keřů Treillage – mřížová stěna z latí; dřevěné loubí v zahradě Berceaux – altánek (většinou z dřevěných latí, pokrytý popínavými rostlinami) Boulingrine - bowling green – trávníkový partere s prohlubní v zemi (trávník pro hru v kuželky) Oranžérie – skleník pro pěstování pomerančovníků a jiných exotických stromů Eremitage – poustevna; Belvedere – letohrádek s „krásnou vyhlídkou“; Belaria – letohrádek s otevřeným horním patrem. E) Konstrukce, klenby a fasáda Stavební způsoby Tektonický způsob (modus)- sestavení podpěry a břemena; sloupový řád: - řád jako styl-genus (vedle sebe): např. v Řecku uplatnění řádu dórského, iónského, korintského na různých stavbách - řád jako pořadí, styl-ordo (pořadí od nižšího k vyššímu): např. v Římě toskánský, nad ním iónský, nad ním korintský apod. - řád vysoký a nízký: např. ve středověku, případně u Filippo Brunellesca v první pol. 15. století (iónský a kompozitní) Stereotomní způsob (modus) - sřetězení horizontálních ploch ve vertikálních osách: - výstavba podlaží prostřednictvím bosovaných kvádrů - výstavba a odlišení pater odstupněným způsobem bosáže (např. Michelozzo: Palazzo Medici-Riccardi ve Florencii) - výstavba podlaží prostřednictvím různě řezaných kamenných desek - okenní řád: sřetězení pomocí různé velikosti okenních otvorů v patrech nad sebou Travée (něm. das Joch) – základní jednotka architektonického učlenění: sestává z páru stavebních článků, intervalu mezi nimi, nesených části a zastropení. Z hlediska řádu existují jeho dvě základní formy: Kolonáda – sloupořadí; sestavené ze sloupů, spjatých horizontálním kladím: architrávový systém. Arkáda – oblouk; svislé podpěry nesou půlkruhové (případně hrotité) oblouky: arkádový systém. Podpěry Pilíř je sestaven z článků: baze-basis, dřík, krycí deska (může být profilovaná) Pilíř s příporami (sloupkovými) – k pilířovému jádru jsou připojeny drobné sloupkové přípory (klasická gotika) Pilíř svazkový – jádro je organicky propojeno s lineárními příporami do jediného celku (poklasická gotika) Lizéna, lezéna; lizénový rám Sloup je sestaven z článků: patka, dřík, krček a hlavice Polosloup; třičtvrtěsloup; čtvrtsloup – sloupy zapuštěné do zdi Pilastr – plochý, do zdi zapuštěný sloup Lizéna s patkou (případně naznačeným krčkem): Dom. Martinelli: „fasce che serváno come pilastri“ (lezény, které slouží jako pilastry) Řády (něm. die Ordnung; fr. ordonance): a) řecké Dórský: kanelovaný dřík bez patky, hlavice (echinus-polštářek, abakus-krycí deska), kladí (architráv, triglyfy + metópy, římsa) Iónský: patka, štíhlý dřík s řídkými kanelami, hlavice s volutami, kladí (trojdílný architráv, reliéfní vlys, dekorativní římsa) Korintský: patka, štíhlý dřík s kanelami, hlavice (koš s akantovými listy), kladí (jako iónské, ale vyšší architráv a zubořez nad vlysem); b) římské Toskánský: patka, hladký dřík, výrazný krček, profilovaný abakus, kladí (dvojdílný architráv, hladký vlys, profilovaná římsa) Kompozitní: kanelování ve spodní části dříku, hlavice vzniklá propojením korintského koše a z něj vyrůstajících iónských volut, několikadílný architráv. c) „Ordre absent“ V akademické teorii Jacquese Fr. Blondela je termínem „chybějící řád“ označen tzv. „6. řád“ – tj. použití lizén na místě nejnižšího sloupového řádu (většinou na bočních nárožích zámeckých fasád). Tento druh architektonického řádu byl užíván již v římské akademické teorii kolem roku 1700: „fasce che servono come pilastri“ – pásy, které slouží jako pilastry (srov. Domenico Martinelli, Carlo Fontana a Francesco Fontana). d) Kolosální, monumentální řád Sloupový řád, jehož sloupy (případně pilastry a lizény) spojují dvě podlaží. Používán Palladiem, později byl často součástí akademické římské výuky v době barokní. Konstrukční systémy středověké Obloučkový vlys – motiv drobných arkád pod románskou římsou, nesený po stranách zapuštěnými pilíři, příp. lizénami Přípora (něm. der Dienst) - původně sloupová příložka u pilíře - v gotice značně důležitý prvek, postupně ztrácí hlavici Opěrný systém středověkých chrámových staveb: Opěrný pilíř, opěrák Opěrný oblouk Oblouk (lat. arcus) - půlkruhový, plný - segmentový, plochý - podkovový, podkovový hrotitý - trojlistový, jetelový list - hrotitý, hrotitý-lancetový - závěsový, draperiový - oslí hřbet, kýlovitý, tudorský - rampouch: zděný rozpěrný oblouk mezi dvěma domy v úzké středověké uličce Portál Pravoúhle završený (s architrávem) Půlkruhově završený (s archivoltou) Cvikl – plocha vymezená archivoltou a jejím pravoúhlým orámováním Hrotitý portál gotický Odstupňovaný portál ve špaletě Portikus: sloupová otevřená hala, resp. sloupová předsíň před hlavním portálem Členění přízemí (resp. fasády) Bosáž, rustika, armování Okna, okenní otvory Formy oken: Půlkruhově završené Biforium (sdružené po dvou) Triforium (združené po třech) Hrotité – gotické Rozeta Okulus, kruhové okno, oválné okno Bramantovské okno Serliána, Palladiovský motiv Kazulové okno Francouzské (balkónové) okno Rámování a výplně oken: Kamenné ostění Šambrána (něm. die Fenstereinfassung) Okenní kružba (něm. Masswerk) Slepé okno, slepý oblouk (něm. die Blende) Výklenky Edikula – může být i samostatně (viz výše) Nika Exedra Sedile Římsy a štíty Římsy - soklová - patrová - kordonová, pásová - parapetní - korunní, hlavní Římsy nadokenní Štít (fronton, frontispitz) - volutový štít - trojúhelný - segmentový - rozeklaný, prolomený - roztržený Klenby Valená - s průřezem půlkruhovým, segmentovým, hrotitým, parabolickým Valená klenba na pasech Valená klenba se spuštěnými pasy (a biforiem) Klenba klášterní - domikální Křížová klenba - hřebínková Křížová klenba - žebrová - klenák Klenba šestidílná, osmidílná - žebrová Klenba síťová - paralelní žebra (nejstarší síť, 1385) Klenba hvězdicová Klenba kroužená Klenby sklípková Klenba klášterní s výsečemi Klenba valená s výsečemi, lunetami Klenba zrcadlová Klenba s vykláněnými pasy Části klenby Náběhy klenby – u tzv. uzavřených kleneb (kupole, valená klenba) Patky klenby, koutové výběhy – u tzv. otevřených kleneb (křížová, placková) Čelo klenby – křivka, kterou se otevřená klenba opírá o zeď Kápě klenby – plocha klenby Žebra a ztužení kleneb - pravoúhlého profilu, klínové - hruškového profilu Klenební pas Ztužení klenby na rubu Klenák Kopule - na trompech - na pendentivech Koncha Placková klenba (mezi jednotlivými poli jsou nosné pasy) - česká placka - pruská klenba (kopule je menší než základna) Střechy Pultová Sedlová Valbová, zvalbená Stanová, pyramidová Mansardová Plochá Cibulová, cibulová s lucernou