Školní pedagogika Téma 2: Škola jako instituce inspirace pro zpracování tématu Obsah prezentace • Vymezení tématu: Škola a její funkce • Ústřední myšlenka: - škola plní ve společnosti funkce - edukační aktivity ve státě rámcuje vzdělávací systém • Další inspirace pro rozpracování - např. pojmy kultura školy, management školy, klima školy • Závěr: pointa • Studijní literatura (ke zpracování v „základním“ rozsahu) (ke zpracování v „rozšířeném“ rozsahu) Škola Původní význam slova škola (z řec. scholé) byl paradoxně PRÁZDNO, PRÁZDEŇ, volnost, příležitost, možnost (Palouš, 1991) tj. čas, kdy se svobodný člověk nemusí věnovat každodenním praktickým problémům, a naopak, může se svobodně věnovat hlubším otázkám a poznat lépe svět a sám sebe. např. Walterová: Úloha školy v rozvoji vzdělanosti, s. 19 Dnes chápeme školu jako společenskou instituci (soubor společenských vztahů) ustavenou k zarámování institucionalizovaného vyučování a učení s jeho výchovnými a vzdělávacími cíli. Zároveň může být nahlížena jako specifický druh organizace, která pracuje s vlastní vizí a cíli, vytváří struktury a procesy, nakládá s lidskými a materiálními zdroji apod. Můžeme ji ale také vidět jako pospolitost, místo sdílených hodnot, názorů, postojů a kultivace vztahů. např. Pol: Škola v proměnách, s. 11-25 Funkce školy • personalizační funkce – ve škole je poskytován prostor pro individuální rozvoj každého žáka • mnohost (kvantitativní nárůst vědění) • autoregulace (kvalitativní proměna vědění) • socializační funkce – ve škole se „biologický tvor“ stává „společenskou bytostí“ (ve škole probíhá tzv. „sekundární“ socializace, tj. socializace s distancí) • enkulturační funkce – ve škole je spravováno a tradováno kulturní dědictví např. Janík in Horká et al.: Studie ze školní pedagogiky, s. 9–11 0 Nižší než primární vzdělání 1 Primární vzdělání 2 Nižší sekundární vzdělání 3 Vyšší sekundární vzdělání 4 Postsekundární neterciární vzdělání 5 Krátký cyklus terciárního vzdělání 6 Bakalářská nebo jí odpovídající úroveň 7 Magisterská nebo jí odpovídající úroveň 8 Doktorská nebo jí odpovídající úroveň ISCED 2011 (International Standard Classification of Education) 1997 (původní), 2011 aktuální, pozměněná: Vzdělávací systém v ČR http://www.msmt.cz/ vzdelavani/skolstvi- v-cr/vzdelavaci- soustava Charakter dnešní školy (v ČR)… … je (v ideové rovině) popsán v dokumentu Národní program rozvoje vzdělávání V ČR (2001, dostupné např. na webu MŠMT) (tzv. Bílá kniha) Je jako „nový“ vymezen deset let po hlubokých celospolečenských změnách roku 1989: Škola musí usilovat o to, aby vzdělání mělo pro všechny žáky smysl a osobní význam. To vyžaduje nejen změny obsahu vzdělávání, metod a forem výuky, ale i změnu klimatu a prostředí školy, které se projeví na více úrovních: v charakteru vztahu mezi učitelem a žákem, který by měl být založen na partnerství a vzájemném respektu, v důrazu na výchovnou funkci školy a rozvíjení interpersonálních a sociálních vztahů, v rozšíření příležitostí k aktivní a tvořivé činnosti, v utváření školní komunity jako modelu demokratické společnosti. (s. 18) Charakter dnešní školy (v ČR) Pokud jde konkrétně o 1. stupeň ZŠ, uvádí Bílá kniha: Základem nové kvality 1. stupně základního vzdělávání je tedy co nejkomplexnější poznání individuálních potřeb a možností každého žáka a jejich respektování jak při společném vzdělávání, tak v životě školy. Žáci by neměli být formováni podle unifikovaného modelu. Každý z nich má nárok na individuální tempo, možnost chybování a nalézání, hodnocení podle individuální změny v učení i socializaci, na prostor pro individuální projev a názor, pro vzájemnou komunikaci, uspokojování fyziologických potřeb, potřeb bezpečí, jistoty, citu, sounáležitosti, sebedůvěry a seberealizace. (s. 47) Česká škola podle Bílé knihy: • má mít v decentralizovaném systému vysokou míru autonomie (profilace škol) • má respektovat individuální zvláštnosti dětí a poskytovat bezpečné prostředí pro rozvoj • má nabízet širkou škálu cest a způsobů práce pro žáky i učitele (autonomie učitele) Charakter dnešní školy (v ČR)… … je v čase dále zpřesňován a rozvíjen. Probíhají diskuse mezi státem, akademiky, učiteli i veřejností mimo jiné: - o vztahu klíčových kompetencí a oborových gramotností. - o potřebě formulovat obsahové standardy pro jednotlivé školní předměty. - o míře inkluze při zohledňování individuálních zvláštností dětí (společné vzdělávání). - o potřebě rozvoje didaktických médií a technologií a jejich zapojení ve výuce. - o roli víceletých gymnázií ve společnosti (rovnost příležitostí a „early tracking“). - o potřebě povinné účasti na předškolním vzdělávání (aktuálně poslední rok MŠ). - a o dalších tématech! K ukončení předmětu „v základním rozsahu“ je žádoucí např.: - umět vymezit funkce školy jako společenské instituce - umět popsat český školský systém s oporou o klasifikaci ISCED - umět charakterizovat představu o české škole vymezenou v Bílé knize K ukončení předmětu „v rozšířeném rozsahu“, tj. ke zkoušce je vhodné: - umět vymezit pojmy jako kultura školy, management školy, psychosociální klima školy, případně další - umět popsat způsoby a metody zkoumání školy Pojetí role školy ve společnosti (metafory školy) Škola jako instituce Ustavena pro setkání žáka se symbolickým světem relativně vzdáleným od sociálních a výrobních praktik Škola jako organizace Škola jako (např.) hotel, kde všechno „manažersky” funguje. Škola jako supermarket Učitel-průvodce nabízí žáku škálu poznatků, a ten formuluje svou individuální poptávku. Škola jako podnik Žák je na nějakou dobu zaměstnán získáváním na praxi orientovaných kompetencí. S. Štech: Význam školy jako instituce, 2013 Pojem „kultura školy“ Kultura školy je soubor společných hodnot, postojů, představ, norem, přesvědčení a názorů. Projevuje se v symbolech, rituálech, zvycích, příbězích, preferovaném chování, ve výchově a v klimatu školy. Formuje se v průběhu historie školy a je ovlivňována vnějšími faktory (představami rodičů, lokální politikou, potřebami komunity ad.) V určitém smyslu je jedinečná na každé škole. A co je nedůležitější -> ovlivňuje i učební procesy žáků. PEN, s. 287-291 Management školy „obecný “ management rozhodování a plánování organizování personální zajištění vedení lidí kontrola (evaluace) motivace PEN, s. 297-302 „pedagogické “ vedení cílevědomost chápání specifik instituce porozumění pedagogickým procesům Modely řízení školy: model racionálního řízení model humánní relace model postmoderního přístupu integrovaný model řízení politický model řízení K pojmům vedení školy, řízení školy, spravování školy – kapitola 2 v knize Pol (2013) Psychosociální klima školy • školní klima • organizační klima • komunikační klima • klima učitelského sboru • vyučovací klima • klima školní třídy • … PEN, s. 292-296 Pozitivní psychosociální klima = vztahy mezi učiteli a žáky mají demokratický charakter. Akcent na entuziasmus, spontánnost, flexibilitu, kreativitu, samostatnost, experimentování a inovativnost. 1. Hledisko historické (historickosrovnávací) • analýzy vývoje • porozumění zdrojům a kořenům praktik 2. Hledisko (mezinárodně) komparativní (srovnávací) • zaměření na vzdělávací systémy a vzdělávací výsledky 3. Hledisko ekonomie vzdělávání a vzdělávací politiky • evaluace škol • měření kvality škol • hodnocení výsledků škol 4. Hledisko sociologie vzdělávání • pohled na školu jako nástroj sociální selekce • reprodukce společenských nerovností Výzkumné pohledy na školu Průcha: Moderní pedagogika, s. 399-340 Hlavní pointu tohoto tématu lze shrnout takto: Školu lze chápat jako společenskou instituci ustavenou k tomu, aby rozvíjela osobnosti žáků, uváděla je do života ve společnosti a tradovala vědění a zkušenosti, které se v kultuře nashromáždily. V České republice existuje školský systém, který je do určité míry odrazem historického vývoje, a na druhou stranu je však v určitých aspektech neustále inovován a proměňován. Pro 21. století byla (v tzv. Bílé knize) zformulována vize demokratické školy, která zohledňuje a rozvíjí individuální předpoklady všech žáků, v podpůrném prostředí, různými způsoby dle volby učitele. Oproti předchozím koncepcím byla tedy značně posílena autonomie učitele. Doporučená studijní literatura Základní Národní program rozvoje vzdělávání v ČR (Bílá kniha). (2001). Praha: MŠMT. - dostupné na mnoha místech on-line Pol, M. (2007). Škola v proměnách. Brno: MU. - minimálně kapitola 1 ostatní kapitoly jako rozšiřující Průcha, J. (2010). Základní a střední všeobecné školství v ČR. In Průcha, J. (ed)., Pedagogická encyklopedie (s. 76–80). Praha: Portál. - heslo v PEN Rozšiřující Váňová, R. (2011). Školský systém v českých zemích – vývoj a současný stav. In Vališová, A., & H. Kasíková (eds.), Pedagogika pro učitele (s. 69-90). Praha: Grada. Walterová, E. (2004). Úloha školy v rozvoji vzdělanosti. Brno: Paido. (Díl 1. i 2.) - (zejména kapitoly 2, 3, 4, 5, 7, 9) Koťa, J. (1996). Poslání školy. Pedagogika, 46(4), 318-328. - nebo nějaké jiná tematicky podobná stať v odborném časopise Walterová, E. a kol. (2011). Dva světy základní školy? Úskalí přechodu z 1. na 2. stupeň. Praha: Karolinum.