Edukační, hraniční, rehabilitační (fyzioterapeutické)



}Edukační – bazální stimulace, snoezelen, počítačové programy, AAK, VOKS, aromaterapie
}Hraniční – ergoterapie, canisterapie, hipoterapie, míčkování, metoda Veroniky Sherbone, cvičení na
podporu vestibulární stimulace, metoda reflexní terapie pro oblast úst a obličeje (Castilo Morales)
}Rehabilitační (fyzioterapeutické) – terapie reflexní lokomoce (Vojtova metoda), Bobathův koncept,
Petöho terapie
}

}bazální stimulace,
}snoezelen,
}aromaterapie
}počítačové programy,
}
}AAK, VOKS

}Pojem bazální = elementární, základní nabídka
}stimulace = nabídka podnětů
}pedagogicko-psychologická aktivita, nabízí
}velmi těžce postižením jedincům možnosti
}podpory a rozvoje. Jedná se o elementární
}základní nabídku, pojem stimulace se
}rozumí nabídka podnětů ve všem, kde
}člověk s těžkým postižením není schopen se
}postarat o dostatečný přísun přiměřených
}podnětů pro svůj vývoj.
}

}Historie – vznik na podporu konceptu rané podpory, kladen důraz na interdisciplinární přístup
(týmovou práci).
}Prof. Andreas Fröhlich - vznik v 70.letech minulého století v Německu.
}Základní myšlenkou bazální stimulace je požadavek celistvosti, holistický přístup.
}Za základní princip BS se považuje zjištění, že pomocí těla můžeme jedince uvést do reality
(skutečnosti), zprostředkováním zkušenosti a vjemů. Vždy bereme v úvahu individuální vývoj dítěte,
ne kalendářní věk!!!
}

}Znázornění celistvosti ve vývoji člověka
C:\Documents and Settings\Petr\Dokumenty\Obrázky\img032.jpg


}Platí, že : všechny složky jsou stejně důležité, všechny složky působí společně.
}Prostřednictvím pohybu a vnímání se vytvářejí tělesné zkušenosti, které jsou neoddělitelné od naší
osoby.
}Princip – zde a teď podpora spočívá v současnosti, ve společném zaměstnávání, podněcování a
komunikaci.

}Jedinec s těžkým postižením se nachází ve stavu extrémně redukovaných aktivit. Pomocí bazálních
(základních) podnětů lze alespoň občas částečně otevřít tuto individuální izolaci
} somatické,
}vibrační,
}vestibulární,
}orální,
}akustické,
}taktilně haptické,
}vizuální podněty -
}

Somatické podněty
Vibrační podněty
Vestibulární podněty
Poznat a využívat povrch těla jako orgán vnímání
Dítě se má učit cítit vibraci
Dítě se má naučit rychle vnímat v různých směrech (nahoru/dolů)
Umět motoricky reagovat na podněty těla
Při akusticko-vibrační stimulaci má být sluchový orgán synchronně podněcovaný
Tělo se nemá nepociťovat jenom jako podložku
Učit se lokalizovat podněty na vlastním těle
Výstavba odpovídajícího svalového tonusu
Vytvářet předpoklady pro základní poznatky o vlastním těle a jeho zkušenostním potenciálu
Orientovat se hlavou v prostoru




img037.jpg



}Somatické podněty – tělesné schéma, obraz o vlastním těle. Primární tělesná zkušenost se vyvíjí
dotykem, vychází ze středu těla, od trupu, přechází přes končetiny až podráždění (aktivace) dojde k
prstům rukou a nohou.
}Používání indických baby masáží, které byly pro účely použití u dětí s těžkým postižením
zjednodušeny a modifikovány.

}
Masáže, které pomáhají


}Somatické podněty zasahují jen svalstvo a kůži, kostra je zasažena nepatrně. Použití vibrace na
ploše těla se navodí intenzivní pocit v nosných částech těla a kloubech (požití malých vibrátorů).
}Tyto zkušenosti zdravý jedinec získává při plazení,lezení, chůzi, běhu, skoku a uchovává si je v
paměti – dítě s těžkým postižením nemá tyto zkušenosti.

}Vestibulární podněty zprostředkovávají člověku s těžkým postižením informace o poloze v prostoru,
o pohybu celého těla v prostoru, jsou v těsném spojení se zpracováním informací z vizuálních vjemů.
Přiměřený vestibulární podnět zřetelně působí na stabilitu držení těla.
}Vestibulární podněty se nabízení v mírnější podobě, než zdravým dětem – pohyb na terapeutickém
válci, míči.
}Somatické, vibrační a vestibulární podněty se vztahují k nejranějším a nejelementárnějším formám
vnímání (navázání na časné a elementární zkušenosti). Tyto tři základní podněty dodávají klid,
jistotu a bezpečí (objímání).

}Určité čichové a chuťové počitky má již plod v prenatálním vývoji, jsou důležité i po narození,
představují jak možnost komunikace, tak interakci s matkou. Děti s těžším postižením přijímají
čichové podněty s velkým zájmem.
}Pedagogicko-psychologickým úkolem je postarat se o vnímání různých podnětů, soustředit se na ně a
zpracovávat je.

}Podněty musí být adekvátní vývojovému stupni dítěte.Vnímání běžných zrakových a zvukových podnětů
je pro dítě s těžkým postižením složité, nesrozumitelné. Zrakové a sluchové podněty musíme dítěti
předkládat vyčleněné a s kontrastem ticha.Vhodné je zvukové podněty kombinovat s pohybem nebo
dotykem.
}Zrakové podněty, předměty nabízíme na kontrastním pozadí, od kterého se musí výrazně odlišovat.

}Rané formy komunikace mají pravděpodobně charakter stimulace (interakce mezi matkou a dítětem).
}Možnosti navázat tuto komunikaci u obou redukuje postižení dítěte.
}Lidský hlas, obličej, chování, dotek, pohyb jsou součástí celkového společného jednání, nemohou se
oddělit od ostatních aktivit.
}Nutnost dodržovat požadavek celistvosti.

}Prostřednictvím BS se podařilo překročit hranice „nevzdělavatelnosti“ u osob s těžkým postižením,
každý člověk je schopen vstoupit do procesu interakce se svým okolím, jsou to osoby s vlastní
dynamikou rozvoje, potřebují podněty a interakci, mohou se vyvíjet, žít svůj vlastní život, ale jen
pomocí interakčního partnera.
}

}Bazální podpora vychází z dětského vnímání a pokouší se umožnit interakci mezi jedincem a jeho
prostředím.
}BP zajišťuje jedinci příjemné tělesné pocity jako základní požadavek pro zpřístupnění okolí.
}BP zprostředkovává zážitky těla, tělo je první a nejdůležitější oblastí pro učení.
}BP se uskutečňuje pouze na základě pozitivně pociťovaného emocionálního vztahu a obsahuje základní
interakční a komunikační podporu.

}Bazální podpora by se měla realizovat v průběhu aktivit pravidelně se opakujících během celého
dne.
}Bazální podpora usiluje o vybudování dalšího rozšířeného kontaktu jedince s okolím.
}Vymezení okruhu osob k využití metody:
}Děti nepřekračují úroveň zdravého kojence ve věku 4-6 měsíců v oblasti komunikace, vnímání
(percepce), funkce rukou, postavení těla a pohybu.

}• Využití v rámci edukace- čtení, psaní,
}počítání, smyslová, řečová výchova, věcné
}učení, rozumová výchova, rozvoj jemné
}motoriky.
}• Prostředek komunikace s okolím.
}• Volnočasové aktivity.

}• Využíváním ICT dochází kvalitativně i
} kvantitativně k podpoře možnosti vzdělávání
} žáků s těžším stupněm postižení.
}• Názornost a rozmanitost výuky, motivace žáků k získávání nových vědomostí a dovedností,
stimulace k lepším výkonům, přispívá k tvorbě konkrétních názorných představ, posiluje
obrazotvornost, hravou formou napomáhá k procvičování a zapamatování učiva.

}Využití:
}Příprava individuálních úkolů.
}Dodatková práce pro žáky s rychlejším
} tempem.
}Kontrola a hodnocení vypracovaných úkolů.
}Výukový program může přejímat různé
} funkce učební pomůcky.

}• Výkonné počítače, s větším monitorem
} (LCD, dotykové monitory).
}• Speciální klávesnice, větší klávesy.
}• Speciální myši, velkoplošná externí
} tlačítka.
}•Speciální programy s hlasovými povely a
} zvuky.

}Výukové programy:
}Dětský koutek 4, 5, Pexeso – věcné učení,
} rozumová výchova.
}Brebta, Naslouchej a hraj si, Soví galerie,
} Soví ZOO – řečová výchova.

}



}



}



}• Ergoterapie
}• Canisterapie
}• Hipoterapie