Teorie edukace osob s mentálním postižením ÒVýuku považujeme za systém, tím rozumíme účelně definovaný soubor prvků, mezi nimiž existují vazby. ÒHlavními systémovými prvky výuky jsou: ÒŽák ÒUčitel ÒUčivo ÒTyto prvky tvoří didaktický trojúhelník. ÒVýuka se odehrává v určitém kontextu vývoje společnosti, musíme brát v úvahu vybrané faktory prostředí, které ovlivňují výukový proces ve škole. Ò Žák Učitel Škola Žák Speciální pedagog Obsah vzdělávání Edukační proces Zásady Formy Metody Výuka v bloku Specifické metody práce Speciálněpedagogická diagnostika Specifické pomůcky Kompenzační Didaktické Rehabilitační Školní nábytek Pomůcky denní potřeby ÒŽák, dítě je osoba s právy. Ò ÒVšeobecná deklarace lidských práv přijata 10.prosince 1948 Valným shromážděním Spojených národů ÒČlánek 26 1.Každý má právo na vzdělání. Vzdělání nechť je bezplatné, alespoň v počátečních a základních stupních. Základní vzdělání je povinné. 2.Vzdělání má směřovat k plnému rozvoji lidské osobnosti a k posílení úcty k lidským právům a základním svobodám. Má napomáhat k vzájemnému porozumění, snášenlivosti a přátelství mezi národy a všemi skupinami rasovými i náboženskými. 3.Rodiče mají přednostní právo volit druh vzdělání pro své děti. ÒListina základních práv a svobod je součástí ústavního pořádku ČR (ČSFR 9.ledna 1991, účinnosti nabyla svým vyhlášením ve Sbírce zákonů 8.2.1991, ústavní zákon č. 23/1991 Sb.; ČR - v čl. 10 Ústavy ČR z r. 1993 „Ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem“). ÒÚmluva o právech dítěte (1924 Deklarace práv dítěte – Ženevská deklarace; 1946 vznik Dětského fondu UNICEF; 1959 OSN schválena Deklarace o právech dítěte z roku 1924; Úmluva o právech dítěte (závaznost po podpisu) schválena Valným shromážděním OSN 20. listopadu 1989 – u nás ratifikována 1991, stanovuje, že na vzdělávání a vzdělání je právo, požaduje zajištění přístupu ke vzdělávání dětem s tělesným nebo duševním postižením. Ò ÒZákon č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník Ò§ 23 OZ – Člověk má právní osobnost od narození až do smrti. Ò§ 30 OZ Zletilost – Plně svéprávným se člověk stává zletilostí. Zletilost se nabývá dovršením osmnáctého roku věku. Ò Ò§ 45 OZ Nápomoc při rozhodování – podpůrce, smlouva s podpůrcem, ten nesmí ohrozit zájmy podporovaného. Ò§ 49 OZ Zastoupení členem domácnosti – zástupce ÒSchválení soudem Ò1. K omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v zájmu člověka, jehož se to týká, po jeho zhlédnutí a s plným uznáváním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti. Přitom musí být důkladně vzaty v úvahu rozsah a stupeň neschopnosti člověka postarat se o vlastní záležitosti. Ò2. Omezit svéprávnost člověka lze jen tehdy, hrozila-li by mu jinak závažná újma a nepostačí-li vzhledem k jeho zájmům mírnější a méně omezující opatření. Ò1. Omezit svéprávnost člověka může jen soud. 1. Ò2. Soud vyvine potřebné úsilí, aby zjistil názor člověka, o jehož svéprávnosti rozhoduje, a to i za použití takového způsobu dorozumívání, který si člověk zvolí. Ò1. Soud může omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat, a vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil. Ò2. Má-li člověk obtíže dorozumívat se není to samo o sobě důvodem k omezení svéprávnosti. Ò ÒSoud může svéprávnost omezit v souvislosti s určitou záležitostí na dobu nutnou pro její vyřízení, nebo na jinak určenou dobu, nejdéle však na tři roky, uplynutím doby právní účinky omezení zanikají. ÒV rozhodnutí o omezení svéprávnosti jmenuje soud člověku opatrovníka. Při výběru opatrovníka přihlédne soud k přání opatrovance, k jeho potřebě i k jeho podnětům osob opatrovanci blízkých, sledují jeho prospěch, a dbá, aby výběrem opatrovníka nezaložil nedůvěru opatrovance k opatrovníkovi. ÒRozhodnutí o omezení svéprávnosti nezbavuje člověka práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života. Ò60 léta 20. st. vznik nového fenoménu - organizace rodičů dětí s mentálním postižením bojující za práva svých postiženích dětí, vznik Evropské ligy společností mentálně handicapovaných. Ò1961 Mezinárodní sociální charta – postižené osoby jsou také nositelé lidských práv. Ò1971 Deklarace o právech mentálně postižených osob, vznik hnutí sebeobhájců – respektování práva na vyjádření vlastních názorů, pocitů a představ o životě. ÒStandardní pravidla pro vyrovnávání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením – VS OSN 1993, v roce 1998 přijat v ČR Národní plán vyrovnávání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením (Vládní výbor pro zdravotně postižené občany 1991). ÒNárodní plán Òpodpory rovných příležitostí Òpro osoby se zdravotním postižením Òna období 2015–2020 Ò 1.Žák s diagnostikovanou středně těžkou mentální retardací 2.Žák s diagnostikovanou těžkou mentální retardací 3.Žák s diagnostikovanou hlubokou mentální retardací 4.Žák s PAS 5.Žák se souběžným postižením více vadami ÒKompetence učitele (Švec) 1.Kompetence k vyučování a výchově (diagnostická, psychopedagogická, komunikativní). 2.Osobnostní kompetence 3.Rozvíjející kompetence (adaptivita, informační, výzkumné, sebereflektivní a autoregulativní dovednosti). 4. Ò Ò(1) Zřizovatel základní školy speciální může zřídit třídy přípravného stupně základní školy speciální, které poskytují přípravu na vzdělávání v základní škole speciální dětem se středně těžkým a těžkým mentálním postižením, se souběžným postižením více vadami nebo s autismem. Ke zřízení třídy přípravného stupně základní školy speciální registrovanou církví nebo náboženskou společností, které bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy, je nezbytný souhlas ministerstva. V ostatních případech je ke zřízení třídy přípravného stupně základní školy speciální nezbytný souhlas krajského úřadu, pokud zřizovatelem uvedené školy není kraj nebo ministerstvo. Ò(2) O zařazení dítěte do třídy přípravného stupně základní školy speciální rozhoduje ředitel školy na žádost zákonného zástupce a na základě písemného doporučení školského poradenského zařízení. Ò Ò(3) Do třídy přípravného stupně základní školy speciální lze zařadit dítě od školního roku, v němž dosáhne 5 let věku, do zahájení povinné školní docházky, a to i v průběhu školního roku. Třída přípravného stupně základní školy speciální má nejméně 4 a nejvýše 6 žáků. Ò(4) Vzdělávání v přípravném stupni základní školy speciální trvá nejvýše 3 školní roky. ÒŠVP – dle RVP pro PV formou přílohy nebo dodatku k ŠVP. Ò Ò ÒInkluze v běžné mateřské škole – individuální, skupinová ÒInkluze v běžné základní škole – individuální, skupinová ÒObsah vzdělávání je dán pokynem v rámci doporučením pro vzdělávání, který obdrží rodiče žáka a škola, na které bude žák vzděláván. ÒObsah je dám RVP ZŠS, popř. v předškolním věku RVP PV. ÒZačátek povinné školní docházky na ZŠS. ÒFormy vzdělávání: v ZŠS, formou individuální inkluze ve třídách ZŠ nebo školy samostatně zřízené pro žáky s jiným druhem postižení podle IVP, formou skupinové inkluze, v rámci jiného způsobu plnění povinné školní docházky, dle zákona (individuální vzdělávání, vzdělávání žáků s hlubokým MP). Ò Ò ÒZákladní škola speciální se zřizuje podle §48 ŠZ Ò Ò§48 Vzdělávání žáků se středně těžkým a těžkým mentálním postižením, se souběžným postižením více vadami a s autismem. Ò Ò Ò(1) Žáci se středně těžkým a těžkým mentálním postižením, se souběžným postižením více vadami a s autismem se mohou vzdělávat v základní škole speciální, a to na žádost zákonného zástupce a na základě písemného doporučení školského poradenského zařízení. Ò(2) Vzdělávání v základní škole speciální má deset ročníků a člení se na první stupeň a druhý stupeň. První stupeň je tvořen prvním až šestým ročníkem, druhý stupeň sedmým až desátým ročníkem. Ò ÒOrganizace vzdělávání ÒZŠS je tvořena prvním stupněm 1. – 6. ročník, druhým stupněm 7.- 10. ročník. ÒVyučovací jednotka – nejčastěji vyučovací blok. ÒHodnocení výsledků vzdělávání – slovně. Ò ÒUkončení základního vzdělávání a získání dokladu o dosaženém stupni vzdělávání – základy vzdělání, žák získá ukončením RVP pro obor vzdělávání ZŠS nebo ukončením kurzu pro získání základů vzdělání. ÒDokladem je vysvědčení o ukončení desátého ročníku, vysvědčení o ukončení kurzu pro získání základů vzdělání. Vysvědčení jsou opatřena doložkou o získání stupně vzdělání. Ò ÒTvoří didaktický trojúhelník žák, speciální pedagog a učivo. ÒUčivo – obsah vzdělávání Ò ÒOd šk. roku 2010/11 RVP pro obor vzdělání základní škola speciální – Díl I. Vzdělávání žáků se středně těžkým mentálním postižením.Díl II. Vzdělávání žáků s těžkým mentálním postižení a souběžným postižením více vadami Ò ÒSpecifické principy RVP pro obor vzdělání základní škola speciální s. 6 ÒCharakteristika oboru vzdělání ZŠS ÒZákladní vzdělávání – dosahuje se stupně základy vzdělání, realizuje se oborem vzdělání ZŠS je vydán RVP ÒRVP ZŠS obsahuje dva díly: Díl I. pro vzdělávání žáků se středně těžkým MP, díl II. vzdělávání žáků s těžkým MP a souběžným postižením více vadami ÒPovinnost školní docházky ÒZákladní vzdělávání se realizuje v rámci povinné školní docházky po dobu 10 let (1+9), nejdéle do 17 let, žákovi se zdravotním postižením může ředitel školy povolit pokračování do 20 let, žáci s těžkým MP, žáci s kombinací postižení a PAS se souhlasem zřizovatele do 26 let. ÒCíle vzdělávání s. 12 ÒKlíčové kompetence: ÒKompetence k učení ÒKompetence k řešení problémů ÒKompetence komunikativní ÒKompetence sociální a personální ÒKompetence občanské ÒKompetence pracovní Ò ÒJazyková komunikace (Čtení, Psaní, Řečová výchova) ÒMatematika a její aplikace ÒInformační a komunikační technologie ÒČlověk a jeho svět (Člověk a jeho svět) ÒČlověk a společnost (Člověk a společnost) ÒČlověk a příroda (Člověk a příroda) ÒUmění a kultura (HV, VV) ÒČlověk a zdraví (Výchova ke zdraví, TV) ÒČlověk a svět práce (Člověk a svět práce) Ò ÒOsobností a sociální výchova. ÒVýchova demokratického občana. ÒVýchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech. ÒMultikulturní výchova. ÒEnvironmentální výchova. ÒMediální výchova. Ò ÒVzdělávací oblasti: Vzdělávací obory 1. stupeň 2. stupeň Ò ÒJazyková komunikace Čtení, Psaní, Řečová výchova ÒMatematika a její aplikace Matematika ÒInformační a komunikační technologie ÒČlověk a jeho svět ÒČlověk a společnost ÒČlověk a příroda ÒUmění a kultura HV, VV ÒČlověk a zdraví Výchova ke zdraví, TV, Zdravotní TV ÒČlověk a svět práce ÒPrůřezová témata povinnost zařadit a realizovat tři, časová dotace z disponibilní čas. dotace ÒDisponibilní povinná časová dotace Ò ÒKlíčové kompetence k učení, řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, pracovní. ÒVzdělávací oblasti: Člověk a komunikace (RV, ŘV). Člověk a jeho svět (SV). Umění a kultura (HV, VV). Člověk a zdraví (pohybová výchova, ZTV nebo rehabilitační tělesná výchova). Člověk a svět práce (PV). Ò ÒVzdělávací oblasti Vzdělávací obory 1.-10.r. ÒČlověk a komunikace RV, ŘV ÒČlověk a jeho svět SV ÒUmění a kultura HV, VV ÒČlověk a zdraví Pohybová výchova, ZTV nebo rehabilitační tělesná výchova ÒČlověk a svět práce PV Ò Ò ÒVzdělávání těchto žáků vyžaduje odbornou připravenost ped. pracovníků, podnětné a vstřícné prostředí a využití všech podpůrných opatření. ÒPodpůrná opatření při speciálním vzdělávání Òspeciální metody, formy a postupy Òspeciální učebnice Òdidaktické materiály Òkompenzační pomůcky Òrehabilitační pomůcky Òzařazení předmětů speciálně pedagogické péče Òsnížené počty žáků ve třídě, v oddělení, ve studijní skupině Òslužby asistenta pedagoga Òdalší možné úpravy podle individuálního vzdělávacího plánu Òposkytování pedagogicko-psychologických služeb Ò ÒMateriální, personální, hygienické, organizační a jiné podmínky pro uskutečňování RVP ZŠS ÒDidaktické zásady ÒDidaktické zásady jsou všeobecné požadavky, které v souhlase s cíli výchovy a vzdělávání a v souhlase se zákonitostmi vyučovacího procesu určují charakter vyučování. ÒZásada názornosti, přiměřenosti, soustavnosti, trvalosti, uvědomělosti a aktivity žáků, zásada individuálního přístupu k žákům, zásada spojení teorie s praxí. ÒMetody prevence – primární, sekundární, terciární Ò ÒVýzkumné metody – pozorování, škálování, dotazník, rozhovor, experiment Ò ÒSpeciálněpedagogické metody – reedukace, kompenzace, rehabilitace ÒVýuková metoda je cesta po níž jde učitel se žákem, aby dosáhl vyučovacího cíle. ÒMetodologie je nauka o metodách a jejich využití. ÒMetodika je soubor použitých metod a postupů. ÒMotivační – úvodní (motivační vyprávění, motivační rozhovor, demonstrace),průběžné (orientační otázky, aktualizace učiva, následná demonstrace) ÒExpoziční – Òmetody přímého přenosu poznatků, monologické, vyprávění, popis, instruktáž Òmetody zprostředkovaného přenosu poznatků ÒMetody demonstrační ve struktuře vnímání, zpracování vnímaného materiálu, metoda dlouhodobého pozorování ÒMetody pracovní – nácvik dovedností a návyků, praktická práce, manipulační práce, veřejně prospěšné práce ÒDramatické metody – těží z dětské hry, dramatizace textů ÒMetody fixační – zaměřené na opakování a procvičování učiva, metody opakování vědomostí – metoda otázek a odpovědí, demonstrace, samostatné práce s textem, pětiminutovky, domácí práce. ÒMetody nácviku dovedností, motorický nácvik, nápodoba (je vhodná pro těžší stupně MP, stejně tak dril-mechanické opakování bez uvědomělé aktivity žáka). ÒMetody diagnostické – pozorování ÒMetody klasifikační – hodnocení žáka, komplexnost, analýza žákovských prací, písemné práce, didaktické testy ÒVzdělávací proces představuje složitý systém. Ò Ò ČINNOST UČITELE ČINNOST ŽÁKA Ò Ò vyučování učení Ò Ò VÝUKA ÒCÍL vyučovacího procesu, proč to sděluji Ò ÒOBSAH – co chci sdělit Ò ÒZÁSADY – sděluji prostřednictvím didaktických zákonů, které platí obecně Ò – zásada názornosti Ò– zásada individuálního přístupu (atd.) ÒFORMA – jak si skupinu zorganizuji (frontálně, skupinově) Ò ÒMETODA – nejkonkrétnější (co nejsrozumitelnější postup pro určitou skupinu) Ò ÒPOMŮCKY, PROSTŘEDKY – co potřebuji ÒVýukovou metodu chápeme jako uspořádaný systém vyučovacích činností učitele a učebních aktivit žáků, které směřují k dosažení výchovně vzdělávacích cílů. Ò ÒČím jasněji a přesněji je vymezen cíl výuky, tím lépe mohou být zvoleny metody k jeho naplnění. ÒKritéria pro volbu výukových metod: Ò• principy a pravidla výukového procesu Ò• cíle a záměry výuky Ò• obsah a metody daného předmětu Ò• úroveň fyzické a psychické vyspělosti žáků Ò• zvláštnosti třídy Ò• vnější podmínky Ò• osobnost učitele Ò20 % z toho, co pouze slyšíme Ò30 % z toho, co i vidíme Ò80 % z toho, co sami formulujeme Ò90 % z toho, co sami děláme Ò ÒProto se snažíme co nejvíce používat tzv. aktivizující metody, kdy žáci sami vykonávají činnosti, jimiž se učí. ÒJsme zvyklí místo o komplexních metodách někdy mluvit o formách nebo o organizačních formách výuky. Ò• Frontální výuka Ò• Skupinová a kooperativní výuka Ò• Individuální a individualizovaná výuka Ò• Projektová výuka Ò• Učení v životních situacích ÒCo je projekt? Ò ÒKomplexní praktická úloha (problém, téma) spojená s životní realitou, kterou je nutné řešit teoretickou a praktickou činností, jež vede k vytvoření adekvátního produktu. Propojuje se život, učení a práce. Ò• Stanovení cíle. ÒŽáci by se měli s cílem a tématem projektu ztotožnit a přijmout jej (motivace). Ò• Vytvoření plánu řešení. Ò• Realizace plánu. Např. vyhledávání informací, zajišťování materiálů, pozorování, měření, exkurze, interview osob, pořizování dokumentace atp. Ò• Vyhodnocení projektu. Zveřejnění výsledků. ÒRozsah projektů: Ò• krátkodobý (několik hodin) Ò• střednědobý (1 – 2 dny) Ò• dlouhodobý, tzv. projektový týden Ò• mimořádně dlouhý (několik týdnů, měsíců – probíhá paralelně s běžnou výukou) Ò• v jednom nebo ve více předmětech. ÒKlady: Ò• je motivující, podněcuje odpovědnost a iniciativu Ò• posiluje ochotu a schopnost spolupracovat a radit se s jinými Ò• rozvíjí vytrvalost, pohotovost, tolerantnost, sebedůvěru, sebekritičnost, dává příležitost k tvořivým činnostem Ò• je spojen se skutečným životem Ò• obohacuje zpětnou výuku, přináší žákům přímou životní zkušenost ÒZápory: nedává možnost systemizace poznatků, uvádění do souvislostí atp. Ò ÒVyučovací forma (organizační forma výuky) je chápána jako vnější stránka vyučovacích metod a uspořádání výuky v určité vzdělávací instituci. Ò ÒZákladní vyučovací forma je vyučovací hodina. Ò ÒVyučovací jednotka – není dodržen limit 45 minut, vyučovací blok, exkurze, vycházka, výlet. ÒHodina výkladu nového učiva ÒHodina opakování a fixace učiva ÒHodina hodnocení žáka ÒKombinovaná hodina Ò ÒEdukační – bazální stimulace, snoezelen, počítačové programy, AAK, VOKS, aromaterapie ÒHraniční – ergoterapie, canisterapie, hipoterapie, míčkování, metoda Veroniky Sherbone, cvičení na podporu vestibulární stimulace, metoda reflexní terapie pro oblast úst a obličeje (Castilo Morales) ÒRehabilitační (fyzioterapeutické) – terapie reflexní lokomoce (Vojtova metoda), Bobathův koncept, Petöho terapie