Mgr. Jan Krása, Ph.D., Katedra psychologie, Pedagogická fakulta, MU. 2016 ¡Kdy a jak vzniká agrese? ¡ ¡Jaké faktory zvyšují pravděpodobnost agresivního chování? 2. Desires & beliefs ¡= chování příslušníků jedné skupiny k příslušníkům druhé skupiny ¡ ¡Zvláště se zkoumají meziskupinové konflikty a předsudky. ¡ ¡Příklady ze současných médií? ¡Haploskupiny a národy: ¡R1B: Celtic, Germanic, Alpine ¡R1a : Slavs, Kurgan ¡I1a: Nordic- Viking ¡I1c: Germanic / Central-Nordic ¡I1b: South Slavic ¡J : Mediterranian (Ancient Greeks and Romans) ¡G : Caucasian ¡E3b : Balkanic ¡Q: Hunnic ¡N : Uralic- Siberian ¡ https://i1.wp.com/media1.mistecko.cz/images/media1:50f828b25cb00.jpg/R1a.jpg ¡Častější než otevřené meziskupinové konflikty (KKK, skinheads) jsou různé formy předsudků, tj. zastávání nelichotivých postojů ke členům urč. soc. skupiny či soc. kategorie (rasismus, sexismus, proti soc. třídě, hodnotám a postojům, věku, postižení, náboženství, sexualitě, národnosti, zaměstnání, vzdělání apod.). ¡ ¡Kde se předsudek bere? ¡ ¡Rozšířenou představou je, že předsudek je především osobnostní problém. ¡ ¡Adorno, Frenkel-Brunswick, Levinson & Sanford (1950) vycházeli z psychoanalytické perspektivy: příliš autoritativní rodiče příliš frustrují děti… agresivita proti rodičům je přesměrována na slabší či neschopnější (tj. na menšiny). Výsledkem je přílišná uctivost k autoritám a otevřené nepřátelství k menšinám – tzv. autoritářská osobnost. ¡ ¡Tzn. u osob s autoritářskými postoji bychom měli najít přísnější výchovu v dětství. ¡Adorno a kol. vyvinuli osobnostní dotazník: F-škálu (fašismus). Dospělí s vysokým skóre měli odlišné dětství a dogmatičtější postoje. ¡Dále se potvrdil vztah: ¡Předsudky k etnickým skupinám (Sinha & Hassan, 1975) ¡Etnocentrismus v Holandsku (Meloen, Hagendoorn, Raaijmakers & Visser, 1988) ¡Proti ment. postiženým a nemocným AIDS (Hanson & Blohm, 1974) ¡Sex. agrese mužů vůči ženám (Walker, Rowe & Quinsey, 1993) ¡ ¡Proti této teorii lze namítnout: ¡1. Se změnou soc. skupiny (např. pracovní sk.) se často mění i postoje, resp. předsudky= ovlivňují nás normy soc. skupiny (studenti v liberálních kolejích; Siegel, 1957). ¡2. Předpojatost vůči černochům v JAR nesouvisela tolik s autoritářstvím (nízké F-skóre), větší vliv měly spol. normy. ¡3. Teorie nevysvětluje celkovou uniformnost (jednotnost) většiny předsudků. (srov. nacismus v Německu aj.) ¡4. Předsudky vznikají jako reakce na určitou situaci – velmi rychle na to, aby se šířily společností jen cestou výchovy. (srov. dnešek, kdy se urč. část obyvatel radikalizuje) ¡Hovland & Sears (1940) upozornili na to, že 5000 lynčů v USA (mezi lety 1882 a 1930) souviselo s ekonomicko-zemědělskými ukazateli: s ekonomickou recesí a ve špatných letech počet lynčů rostl. ¡Jak to spolu souvisí? ¡Hovland & Sears (1940) vyšli z teorie frustrace-agrese (Dollard & kol., 1939). Agresoři namířili svoji agresi proti slabším a dostupnějším cílům. ¡Miller & Bugelski (1948) experiment: muži v táboře se těšili na výlet do města, ten byl zrušen. Měřili před a po postoje k národ. menšinám. Po frustraci byly postoje mnohem méně příznivé. ¡ ¡Proti: nestejné výsledky ve výzkumech a fakt, že absolutní míra F má často menší vliv než pociťovaná relativní F. Navíc tato teorie tvrdí, že meziskupinové chování je motivováno emocemi a nikoli cíli. ¡Problémem předešlých teorií je, že nijak nerozlišují mezi chováním ve skupině a mimo ni. V obou situacích člověk podléhá týmž vlivům: výchově a frustraci. ¡Jakkoli podmínky výchovy musejí být rozdílné, projevy osob ve skupinách jsou velmi uniformní (srov. oslavu vítězství národního týmu). ¡To vedlo Tajfela (1978) k tvrzení, že je nutné rozlišovat mezi interpersonálním a meziskupinovým chováním. ¡1. Interpersonální chování znamená jednat jako jedinec s urč. osobnostními rysy a sklony. ¡2. Meziskupinové chování znamená jednat jako člen určité sociální skupiny (jako saláfistický nebo ultranacionalistický terorista). ¡ ¡V 1. případě jsou individuální rozdíly a konstelace důležitější než různé soc. kategorie, k nimž čl. přísluší. ¡V 2. případě platí opak: kdo čl. je, je méně důležité než to, ke které náboženské sektě agresor a oběti patří (srov. šíité a sunnité). ¡Tajfel tvrdil, že soc. chování se bude nacházet kdekoli na kontinuu definovaným dvěma extrémy: interpersonální a meziskupinové chování. ¡Kde se bude nacházet záleží na několika faktorech. ¡1. Lehkost s jakou lze identifikovat různé soc. kategorie, resp. soc. skupiny: muži x ženy, barva pleti, vlasů, jiná charakteristika, chudí x bohatí atd. Tam, kde je snadné odlišovat kategorie, bude chování tíhnout k meziskupinovému pólu. ¡2. Míra do jaké je chování ve skupině uniformní (dle skupinové koheze). Jsou skupiny, které umožňují individuálnější chování, a skupiny uniformnější. ¡ ¡Užitečnější může být podívat se na meziskupinovou interakci z hlediska cílů skupin: ¡Jsou cíle obou skupin slučitelné či neslučitelné? Usiluje jedna sk. o něco na úkor druhé? Či jsou jejich cíle shodné? ¡ ¡Příklady neslučitelných a slučitelných cílů? ¡ ¡Nejznámějším zastáncem tohoto přístupu je Sherif (1966). ¡Výběr 12letých chlapců vyloučil předchozí deprivaci či autoritářskou výchovu. ¡ ¡3 letní pobyty (22-24 zkoumaných osob) ¡ ¡Rozděleni do dvou skupin (jednou o sobě vůbec dopředu nevěděli). ¡Spontánně zazněly návrhy k poměření sil. ¡Navození meziskupinového konfliktu: soutěž skupin o pohár a výhru. ¡To vedlo k posunu od vzájemné nezávislosti ke stavu negativní závislosti. ¡Ihned se změnilo i chování: nenechali si ujít příležitost k posmívání i k fyz. potyčkám. ¡Při hodnocení výkonu nadržovali členům vztažné skupiny. ¡ ¡Navození kooperace: porouchal se zásobovací vůz a obě skupiny se musely spojit, aby jej odtáhly do tábora. ¡Po několika podobných spojujících aktivitách přestali být k druhé skupině tak agresivní a méně protěžovali vlastní skupinu. ¡ ¡Chování se měnilo dle změn meziskupinových vztahů. Změny byly příliš rychlé a rozšířené, než aby je bylo možno přisuzovat osobnostním dispozicím. ¡