3. Výukové metody a formy Petr Knecht Výukové metody Způsoby záměrného uspořádání činnosti učitele i žáků, které směřují ke stanoveným cílům. (Skalková, 2007, s. 181) • Tradiční předmět zájmu školní pedagogiky • Nepřeberné množství pokusů o klasifikaci vyučovacích metod dle různých kritérií Klasifikace výukových metod (dle Skalkové) • Metody slovní (vyprávění, vysvětlování, přednáška, práce s textem, rozhovor) • Metody názorně-demonstrační (pozorování, předvádění, práce s obrazem, projekce) • Metody dovednostně praktické (napodobování, manipulování, laborování a experimentování, pracovní, grafické a výtvarné činnosti) • Další dělení výukových metod viz Skalková (2007, s. 181-218). Organizační formy Způsoby organizace činnosti učitele i žáků, v nichž se realizují procesy vyučování a učení. (Skalková, 2007, s. 181) • výuka individuální - výuka jednoho žáka jedním učitelem • výuka individualizovaná – práce je přizpůsobena každému žákovi dle jeho možností • výuka skupinová - rozdělení žáků do menších útvarů (skupin) • výuka hromadná (frontální, kolektivní) - jednotná práce žáků ve velké skupině s dominantním postavením učitele • Další dělení organizačních forem viz Skalková (2007, s. 219-248). Hodnocení kvality výuky • V anglosaských zemích je pedagogika úzce propojena s pedagogickou psychologií. • Ústřední koncepty středoevropské didaktiky jsou zde upozaděny, případně se vůbec nepoužívají. (Pasch et al., 1998, s. 193) • Např. pojem výuková metoda je používán pro konkrétní postup při jednotlivých vyučovacích hodinách. • Nadřazený pojem je „strategie“ – středem zájmu jsou efektivní vzdělávací, výukové aj. strategie. • Zájem o vstupy a výstupy vzdělávání. Efektivní výukové strategie 1. Zapojování rodičů do vzdělávání – učení žáků se zlepšuje, když se školám daří získat rodiče k aktivní spolupráci na intelektuálním rozvoji svých dětí. 2. Hodnocené domácí úkoly – žáci se více naučí, když učitelé zadávají domácí úkoly a pečlivě hodnotí kvalitu jejich vypracování (slovně, známkou nebo obojím). 3. Efektivní využití času při výuce – čas vyhrazený pro výuku by měl být učitelem maximálně využíván a žáci aktivně zapojováni do učení. 4. Přímé vyučování (direct teaching) – přímé vyučování může být velmi efektivním postupem, protože se zaměřuje na klíčové oblasti učiva a používá systematické postupy. 5. Orientace žáků v učivu – když se žákům ukážou vztahy mezi minulým a budoucím učivem, zvyšuje se účinnost jejich učení. Efektivní výukové strategie 6. Vyučování učebním strategiím – pokud jsou žákům poskytnuty příležitosti podílet se na volbě učebních cílů a jsou vedeni k poznávání různých způsobů, jak se učit, zlepšují se jejich výsledky. 7. Individuální vyučování (tutoring) – vyučování (doučování) jednoho žáka nebo malé skupiny žáků s podobnými schopnostmi a vzdělávacími potřebami může být velmi efektivní. 8. Zvládající učení (mastery learning) – optimální učení nastává, když žák postupuje v učivu dále až poté, kdy dobře zvládl předcházející krok. 9. Kooperativní učení – když žáci při výuce spolupracují v malých skupinách, může to významně zlepšit výsledky jejich učení. 10. Adaptivní vzdělávání – různé výukové techniky, které přizpůsobují vyučování potřebám jednotlivých žáků, zvyšují jejich úspěšnost při učení. Podrobněji viz Starý (2011). Přímé vs. nepřímé vyučování https://slideplayer.com/slide/5662998/ Odcizené vs. utajené poznávání • Utajené poznávání: školní výuka z pohledu žáků nemá žádnou vědomou souvislost s oborovým jednáním, myšlením a jazykem, resp. symbolikou oboru. • Odcizené poznávání: školní výuka je jazykově i obsahově odtržena od žákovského usuzování, žákovských zkušeností a činností, takže žáci ve výuce jen mechanicky reprodukují poznatky, ale neučí se oborově myslet. (Janík et al., 2018, s. 8-14) Literatura k tématu • Skalková, J. (2007). Obecná didaktika. Praha: Grada. (s. 181-248)