Informace o k předmětu Školní pedagogika Od výstupů předmětu přes okruhy ke zkoušce a zpracování portfoliového úkolu Výstupy z předmětu Školní pedagogika Po absolvování předmětu student/ka je schopen/na: • používat s porozuměním základní odbornou terminologii školní pedagogiky; • aplikovat základní odbornou terminologii na popis, analýzu, interpretaci a zhodnocení školy jako instituce a organizace, vybraných kurikulárních dokumentů a vybraných výukových situací; • charakterizovat na příkladech z praxe vybraná kritéria kvality výuky a zdůvodnit jejich důležitost pro každodenní práci učitele; • naplánovat a s využitím sebereflexe zhodnotit vyučovací hodinu (zdůvodnění, relevance učiva, cíle, obsahy, metody, hodnocení a alterace); • navrhnout a v praxi aplikovat rámcovou přípravu výuky vybraného tématu nebo tematického celku učiva; • vysvětlit možné způsoby zjišťování a ovlivňování žákova pojetí učiva; • formulovat učební úlohy různé kognitivní náročnosti; • zdůvodnit uplatňované výukové metody v průběhu vlastní učitelské praxe, zpětně je kriticky posoudit a navrhnout další možné alternativy zprostředkování stejného (obdobného) učiva; • zvolit adekvátní způsob hodnocení žáků s ohledem na stanovený cíl výuky; • ukázat na příkladech různé možnosti hodnocení žáků a posoudit jejich výhody a nevýhody. Okruhy ke zkoušce ze ŠP: 1. Školní pedagogika jako klíčová disciplína učitelské profese. 2. Vzdělávací a kurikulární politika, kurikulární dokumenty. 3. Výukové metody a formy. 4. Vzdělávací a školský systém, škola jako instituce a organizace. škola a její funkce, škola jako učební prostředí. 5. Důvody vzniku školy a její úloha ve společnosti. 6. Vývoj české školy. Škola pro budoucnost: budoucnost pro školu. 7. Pedagogický výzkum jako pomocník učitele. 8. Učebnice a další didaktická média. 9. Výuka: vyučování a učení, aktéři a procesy školní výuky. 10. Diferenciace a individualizace ve výuce. 11. Kurikulum: cíle a obsahy školního vzdělávání a jejich transformace, kurikulární procesy. 12. Hodnocení učebního procesu žáků a výsledků žáků – typy a funkce hodnocení. 13. Hodnocení výsledků žáků – formy hodnocení, základní požadavky na hodnocení. Literatura ke studiu Povinná: Pasch, M. et. Al. (2005). Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha: Portál. Kratochvílová, J. (2011). Hodnocení a sebehodnocení žáků, zkušenosti z České republiky i Evropských škol. Brno: MSD. Doporučená: Janíková, M. (2009). Základy školní pedagogiky. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita. Skalková, J. (2007). Obecná didaktika. Praha: Grada. Slavík, J. (1999). Hodnocení v současné škole: východiska a nové metody pro praxi. Praha: Portál. Portfoliový úkol Jak postupovat? I. Analýza školního vzdělávacího programu (ŠVP) a učiva vybraného tematického celku. II. Kurikulární zpracování tematického celku (viz tabulka k formální struktuře portfoliového úkolu). I. Analýza školního vzdělávacího programu (ŠVP) a učiva vybraného tematického celku: 1. Vyberte si školu, jejíž ŠVP je pro Vás dostupný (příp. i na webových stránkách školy). Prostudujte její ŠVP školy, kde vykonáváte pedagogickou praxi, a odpovězte na otázky: Jaká ke deklarovaná charakteristika školy? Na jakých deklarovaných principech/strategiích daný ŠVP staví? Odpovědi shrňte do jednoho odstavce. 2. Zaměřte se na prezentaci jednoho ze svých aprobačních předmětů v daném ŠVP. Odpovězte na otázky: Jak jsou vymezeny učivo a výstupy pro daný vyučovací předmět? Srovnejte s filozofiemi vzdělávání u Pasche et al. (1998). Odpovědi shrňte do 1–2 odstavců. II. Kurikulární zpracování tematického celku (viz tabulka k formální struktuře portfoliového úkolu). 1. Vyberte si jeden tematický celek z vybraného aprobačního předmětu a jednoho ročníku, a zmapujte jeho pozici v ŠVP dané školy. 2. Naplánujte výuku daného tematického celku do několika vyučovacích jednotek (cca 3- 4 vyučovacích hodin): a) Proveďte didaktickou analýzu učiva ze zvoleného tematického celku (pojmy, učební úlohy, mezipředmětové vztahy). b) Formulujte obecnější cíle pro vybraný tematický celek. Následně daný tematický celek rozvrhněte do několika vyučovacích hodin, z nichž pro každou odvozené Z obecnějších cílů pro daný tematický celek odvoďte dílčí cíle pro vyučovací hodinu. c) V souladu s tím navrhněte činnosti (učební úlohy), které byste v dané hodině použili. Formální struktura portfoliového úkolu Předmět – vzdělávací oblast: Ročník: Tematický celek: Téma (3-4 vyuč. jednotek) ….. myšlenková mapa Cíle tématu: – vybírat v RVP („cíle“, „klíčové kompetence“ a „očekávané výstupy“): - kognitivní (vědomosti) - psychomotorické (dovednosti, schopnosti) - postojové - afektivní – výchovné (postoje, potřeby, zájmy, hodnoty) Téma vyuč. jednotky Výukové cíle*) Did.an.učiva POJMOVÁ Did.an.učiva OPERAČNÍ Výukové strategie Evaluační nástroje Metodické poznámky z mapy vyplývají z cílů tématu fakta učební úlohy pojmy (zadání) generalizace (otázky) KONKRÉTNĚ, ve 2. os. Didaktická analýza učiva (pojmová, operační/učební úlohy a mezipředmětová) Didaktická analýza učiva = analytická myšlenková činnost, kterou provádí učitel nad učební látkou (tématem), aby objevil a realizoval veškerý její výchovný a vzdělávací potenciál (Skalková). 1. Pojmová analýza - analýza stěžejních pojmů v tématu a vztahů mezi nimi. Nástroje: ü pojmová mapa ü analýza struktury učiva – 3 kategorie: •fakta •pojmy •generalizace Fakta (informace o jednotlivých skutečnostech – o lidech, věcech, konkrétních místech, o události..,). Pojmy (kategorie nebo třídy věcí či myšlenek se společnými nejdůležitějšími /podstatnými/ vlastnostmi); konkrétní, abstraktní; 1 -2 slova. Generalizace (zobecnění) = výrok, který vyjadřuje vztahy mezi 2 nebo více pojmy; souvětí (př. Dělení je operací inverzní k násobení). • Didaktická analýza učiva = projektová a hodnotící činnost učitele, který při přípravě na hodinu zvažuje, zda se v konkrétním učivu jedná o: - poznatky (definice, data, poučky, zákony, pravidla, reálie), jejichž osvojením se v žákově poznatkové sféře vytvoří vědomosti); - činnosti (aktivity, cvičení, trénink, výkony), jejichž opakovaným prováděním se dosáhne určitých žádoucích dovedností v intelektuální, motorické nebo psychomotorické úrovni žáka, v některých případech (při větším počtu opakování) i zautomatizovaných struktur, tj. návyků; - logické operace a myšlenkové pochody a postupy, kterých je třeba k pochopení nového učiva a jeho souvislostí a které mají formativní význam, učí žáka myslet a hledat řešení a postupy; - výchovné momenty, které obohacují a rozvíjejí emotivní sféru člověka, dopřávají mu prožívání citů a emocí, estetických vjemů a prožitků; - volní prvky, které jsou obsaženy vlastně v každém novém učivu, protože žák musí vyvinout určitou míru snahy, vytrvalosti a vůle k pochopení nového a k překonání překážek. Výukový cíl Výukový cíl - zamýšlený a očekávaný výsledek, k němuž učitel v součinnosti s žáky směřuje (práce J. Skalkové). • Dává „směr“ či „směřování“ k něčemu a predikuje „změnu“. • Představuje proces s určitou cestou, dynamikou a časem k očekávanému výsledku jako splnění daného cíle. Výukový cíl = to, co si mají z výuky žáci „odnést“ (nikoli to, co chce učitel „odučit“). CÍL je formulován „v jazyce žákova výkonu“ – „co má žák umět udělat“. • Nástrojem, jímž směřujeme k cílům - učební úlohy. Struktura cílů tématu – 3 složky (domény) • Kognitivní – intelektuální (znalosti, vědomosti), • Psychomotorická - psychomotorické dovednosti týkající se smyslového vnímání, pohybů a vzájemné koordinace vjemů s pohyby atd. Slovesa jako: kresli, házej, svářej, … • Postojová - afektivní – výchovná - zájmy, pozornost, estetické cítění, morální postoje, pocity, názory a hodnoty. Například: naslouchej, oceň důležitost, vnímej estetickou hodnotu, vnímej morální dilema, získej o něčem povědomí, a podobně. • Sociální – komunikace, spolupráce. Požadavky na formulaci výukového cíle • přiměřený (věku a možnostem žáků), • kontrolovatelný (vyjádřený jako pozorovatelná činnost žáka – význam tzv. aktivních sloves – viz Bloomova taxonomie cílů aj.), • konzistentní (prostupný – nižší cíle směřují k dosažení vyšších a naopak), • jednoznačný – formulace cíle by neměla připouštět různé interpretace. Náročnost výukových cílů • Bloomova taxonomie – kognitivní náročnost (zapamatování – pochopení – aplikace – analýza – hodnocení - tvořivost) • H. Dave – psychomotorická doména (dovednosti) (nápodoba – cvičení – zpřesňování – koordinace – automatizace) • Kratwohl a kol. – afektivní doména (vnímání – reakce – ocenění – organizování – zvnitřnění). Didaktická analýza učiva - operační Činnosti (operace, aktivity) žáků v hodině k dosažení cílů výuky jsou předmětem operační analýzy; Každá činnost žáků je navozena dobře promyšlenými učebními úlohami. Učební úlohy: - všechna učitelova zadání, respektující výukový cíl: a) úkoly, b) otázky, c) aplikační úlohy. Zásady pro tvorbu učebních úloh neboli jak je tvořit 1. Témata úloh ze skutečného života – “tady a teď”, “být při tom” (využít zkušeností žáků, aktualizace, motivace). 2. Používat aktivní slovesa (vyjadřující pozorovatelnou činnost) vždy na začátku věty – vytvořit tak rozkazovací větu jako pobídku pro činnost, nejen pro jednoduchou odpověď. 3. Pokyny v úkolu vyjádřit přesně co do kvality i kvantity (vyhýbat se slovům nějaký, několik,…) 4. Formulace úkolů - vzrušující, provokující, lákavá výzva • zaměřuje se na klíčové učivo; • zahrnuje různé úrovně náročnosti (znalost – porozumění – aplikace - analýza - hodnocení – tvořivost); • respektuje typy inteligence (Gardner); • obsahuje úkoly pro individuální i skupinovou práci. 5. Promyslet zabezpečení pomůckami a materiálem, aby nedocházelo k překážkám, např. k odvádění pozornosti. Učební úlohy a jejich kognitivní náročnost podle B. Blooma 1. Úlohy na zapamatování a znovupoznání: Cílová kategorie: ZNALOST – žák si vyvolává nebo znovupoznává informace: • vyjmenuj; • řekni (popiš), • co je jako…; • řekni kdy…; • řekni kdo…; • udělej seznam; • spoj…; • najdi…; • zarecituj…, • řekni kolik… 2. Úlohy na porozumění Cílová kategorie: POROZUMĚNÍ – žák chápe informaci a umí ji přednést v jiné formě: • řekni, co znamená…; • vysvětli…; • řekni hlavní myšlenku…; • řekni pořadí…; • řekni proč…; • ukaž…; • znázorni vztah…; • vysvětli definici… Změna jedné podoby vyjádření do jiné (např. číselná v písemnou), napsat krátké shrnutí, vybrat hlavní myšlenku, vysvětlit vztah mezi dvěma myšlenkami apod. Zařazování, rozlišování apod. 3. Úlohy na aplikaci Cílová kategorie: VYUŽTÍ (APLIKACE) - žák řeší problém s použitím informace a vhodného zobecnění; aplikování postupu na známý, neznámý úkol. Určit v jakých situacích je vhodné použít, provádět, užít: • změň…; • použij jiným způsobem…; • ukaž, jak udělat…; • předveď (zdramatizuj)…; • nakresli obrázek, který ukazuje, jak…; • dej příklad…; • uveď důvod…; • řekni, jak je… použito v tomto případě; • řekni, co tě napadá při pohledu na tu věc? • vykonej… • zaveď…; • použij… 4. Úlohy na analýzu Cílová kategorie: ANALÝZA - žák rozděluje, odděluje informace do jednotlivých částí podle nějakého kritéria nebo úhlu pohledu: • roztřiď do skupin… • řekni, v čem jsou… a … stejné (jiné) • popiš, jak a proč … se stalo… • řekni, co je pravdivé (nepravdivé, skutečné, přesvědčivé) • rozliš podstatné a nepodstatné části • zjisti, z čeho se skládá… (jak prvky zapadají do struktury) • uveď argumenty pro a proti… • vytvoř schéma… • naznač strukturu… • uveď, z čeho se to skládá… • rozliš… • uspořádej… • analyzuj… 5. Úlohy na syntézu /tvořivost Cílová kategorie: SYNTÉZA – žák řeší problém tím, že spojuje informace, což vyžaduje originální, tvořivé myšlení: • řekni (napiš) nové vyprávění o… • vytvoř… • uprav nově … • postav (zkonstruuj)… • řekni, co jiného by mohl dělat … • řekni, jak udělat lepší … • kombinuj … • předstírej, že… • co myslíš, že bude dál 6. Úlohy na hodnocení Cílová kategorie: HODNOCENÍ – žák posuzuje informace vzhledem k zavedeným standardům nebo podle určitých kritérií, zaujímá stanoviska: • řekni, proč je … horší (lepší, spravedlivější atd.) • řekni, proč souhlasíš (nesouhlasíš) s … • co bys dal na 1., 2., 3. místo… • rozhodni… • řekni, co se stane… • shrň… • dokaž… argumentuj… • posuď… • urči stanovisko… • zkontroluj správnost… • zhodnoť… • vyslov vlastní názor • vyber nejlepší řešení a zdůvodni… 7. Úlohy vedoucí k tvorbě originálních produktů 7. úroveň náročnosti přiřadili k původní Bloomově taxonomii jeho následovníci. Revize původní taxonomie má zpřesnit náhled na výsledky kognitivních aktivit žáků (tým pod vedením D. B. Krathwola) Cílová kategorie: TVŮRČÍ ČINNOST – žák vytváří originální produkty na základě vlastního nápadu nebo pokynů učitele • navrhni, co se z … dá vytvořit • vytvoř… • naplánuj… • vymysli způsob… • navrhni…atd. Zavedení této kategorie znamená určité změny v nejvyšších kategoriích Analýza, Syntéza, Hodnocení; Tvůrčí činnost přebírá některé úkoly hlavně ze stupně Syntéza. Promýšlení výukových strategií a podmínek Učební zadání jsou řazena určitým způsobem, vyjadřujícím strategii výukového postupu: Ø induktivní Ø deduktivní Ø sociálně zprostředkovaná výuka Podmínky výuky uvedeme jako metodické poznámky. Promýšlení evaluačních nástrojů a postupů Jak zjistíme, zda bylo dosaženo stanovených cílů? Určení kritérií a indikátorů pro hodnocení ve vztahu k cíli. Možnosti: • prezentace výstupního produktu žáků, vyhodnocení na základě předem dohodnutých kritérií • didaktický test • sebehodnocení • další možnosti Použitá literatura: Skalková, J. (2007). Obecná didaktika. Praha: Grada. Pasch, M. et al. (2005). Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha: Portál. Petty, J. (2006). Moderní vyučování. Praha: Portál. Přeji hodně zdaru při studiu i zpracování úkolu a v případě potřeby obraťte se na adresu: horka@ped.muni.cz