bylo možno pouštět se do podrobností; učebnice má však umožnit Četbu snadnějších textů denního tisku a časopisů, takže zájemci mají možnost sledovat současný život v Polské lidové republice četbou novin nebo poslechem rozhlasu. Konverzační témata se týkají základních situací, v kterých se může ocitnout Cech při rozhovoru s Poláky.
Mluvnická část obsahuje základní poučení o mluvnici polského jazyka. Jsou zde obsaženy živé jazykové jevy se zdůrazněním podobností a rozdílů češtiny a polštiny. Není to však — a ani nemůže být — úplná mluvnice, která by vyčerpávala veškerou mluvnickou látku.
Cvičení jsou zpracována tak, aby byly procvičeny důležité Části mluvnice a často potřebná slovíčka.
Vychází-li učebnice v době, kdy Polská lidová republika oslavuje tisíciletí svého státu, v době, kdy se v nebývalé míře rozvíjí spolupráce obou našich zemí, je zde zajisté nejeden důvod, proč předkládáme našim pracujícím tuto stručnou příručku jazyka bratrského národa, s nímž nás pojí tisíciletá minulost, v jejíchž slavných historických obdobích se projevila jednota lidu obou našich národů.
Na tuto slavnou minulost navazuje tvořivý dnešek. Spolupráce se projevuje ve všech oblastech. Rok od. roku stoupá výměna výrobků, zařízení závodů, výměna kulturních statků, návštěvy umělců, spisovatelů atd. Neustále se zvětšuje počet našich turistů, kteří tráví svoji dovolenou v Polsku a seznamují se se životem polského lidu. Doufáme, že k prohloubení těchto přátelských styků přispěje i tato učebnice a každý, komu její obsah pomůže osvojit si polský jazyk a poznat polskou kulturu.
LEKCIA PIERWSZA 4 PRVNÍ LEKCE ™
Dali mi chleba, — Ten obraz jest na stole. — To jest matka a to jest syn. — Oko za oko. — Oni mi to dali. —■
Věty, které jste právě přečetli, jsou české — a jsou také polské. Vyslovují se v polštině téměř stejně jako v Češtině a znamenají v obou jazycích totéž.
Čeština a polština jsou si velmi blízké. Řada českých a polských slov je podobných ve výslovnosti a ve významu. Naproti tomu je však mnoho slov, která znějí v obou jazycích stejně nebo skoro stejně, ale znamenají v každém jazyce něco zcela jiného. Na jedné straně nám tedy čeština bude při učení pomáhat, avšak na druhé straně musíme dát pozor, aby nás podobnost polštiny a češtiny nesváděla k chybám.
V této učebnici budeme vycházet vždy ze srovnání češtiny a polštiny. Všimneme si shod, ale také rozdílů a budeme klást největší dôraz na to, abychom při učení nedělali chyby vznikající z nesprávných analogií.
V češtině máme samohlásky krátké a dlouhé. Polský jazyk tento rozdíl v délce samohlásek nezná. Všechny samohlásky se v polštině vyslovují krátce. Nepatrné zdloužení samohlásky můžeme někdy slyšet jen u samohlásek, které jsou v prízvučné slabice, je to však pouze známka důrazu a ne charakteristická vlastnost samohlásek. Řada českých a polských slov se liší jen délkou v češtině, napr. chory, dobry, dym, mléko, mokry, mama, lipa, suchy aj. Budeme si tedy pamatovat první základní pravidlo polské výslovnosti:
Všechny polské samohlásky jsou krátké.
Českému písmenu v odpovídá v polském pravopise w. Písmeno u se v polštině vyskytuje jen v několika málo užívaných cizích slovech. Jinak se vždy píše w, které se vyslovuje stejně jako české v, např. trama, woda, zdrowy [zdravý].
Polské písmeno ň se vyslovuje zcela stejně jako čes-ké ň, např. koň [koň J — kůň.
Po k a g se v polštině píše vždy i, tedy jinak než v češtině. Toto pravidlo se vztahuje i na cizí slova, Např. drogi (drahý), klika (několik), taki (takový).
V češtině je prízvuk vždy na první slabice slova. V polštině je přízvuk takřka ve všech případech na předposlední slabice, např. trawa, sobota, Katowice. Jestliže se při skloňování, časování nebo stupňování mění počet slabik ve slově, přesouvá se přízvuk vždy na předposlední slabiku tvaru, např. mokry, 2. pád čísla jednotného mokrego, Katowice, 2. pád Katowic. Druhé pravidlo polské výslovnosti tedy zní:
Přízvuk je v polštině na předposlední slabice slova.
Toto pravidlo má některé výjimky. Není jich mnoho a snadno si je lze zapamatovat. Zatím si řekneme jen toto:
Z cizích slov mají slova zakončená na -ika nebo -yka přízvuk na třetí slabice od konce, např. republika, tury st yka.
Při časování mají některé tvary minulého Času a pod-miňovacího způsobu přízvuk na třetí nebo i na čtvrté slabice od konce. O tom si řekneme podrobněji v lekci 5.
Výslovnost polských samohlásek a, e, o, u se neliší od výslovnosti odpovídajících českých samohlásek.
Polské i a y se píše ve slovech slovanského původu takřka vždy tam, kde se v podobných českých slovech píše i nebo y. V psaní není tedy mezi češtinou a polštinou značnějšího rozdílu, avšak ve výslovnosti ano. Výslovnost polského i se zřetelně liší od výslovnosti polského y. Polské i je zavřenější než české i, polské y se blíží ruské samohlásce u. Česká výslovnost i a y je mezi polskou výslovností i a y. Rozdíl ve výslovnosti polského l a y je nápadný zvláště při šeptané výslovnosti; ž má mnohem vyšší tón než y.
Skupina -že- odpovídá ve výslovnosti Českému -ě- ve všech případech kromě po měkkých sykavkách (viz str. 14). Např. biedny [bednyJ — ubohý, papieros [pa-pěrosj — cigareta apod.
Skupinu -mře- vyslovujte vždy jako [mje], nikoliv [mňe], jak je to obvyklé v češtině, např. miejsce [mjejsce] — ,místo' apod.
Písmeno ó ftzv. čárkované, kreskowane o) se ve výslovnosti neliší od u, např. który [ktury] — který. Výslovnost je vždy krátká! Dbejte na to, protože Češi rádi prodlužují výslovnost ó, což je nesprávné.
Důležitou kapitolou polské výslovnosti a pravopisu jsou sykavky. Čeština má dvě řady sykavek: c, s, z a č, S, z, kdežto v polštině jsou tři řady:
s	š	sz
z	ž	ž
c	6	CZ
dz	Af.	dž
Polské e, s, z se vyslovuje stejně jako v češtině. Spřežka dz je znělým protějškem k c; vyslovuje se jako jedna hláska, nikoliv rozděleně, asi jako v českém slově leckdy [ledzgdyj.
8
t
9
Spřežky cz, sz a také písmeno i se vyslovují přibližně jako české č, š, ž. Dž je opět znělým protějškem k č, vyslovuje se jako jedna hláska dž (viz náš džbán).
Souhlásky s, z, c, dz, sz, ž, cz, dž a také spřežka rz (viz str. 11J se v polské mluvnici nazývají souhlásky funkčně měkké, Je to důležité pro skloňování a časování, jak uvidíme později. Píše se po nich vždy y, tedy obráceně než v češtině.
Příklady: syrena, zysk, obcy (cizí), rodzynek (rozinka), szynka (šunka), czyn, dužy (velký), czekoladka {čokoládový bonbón).
Souhlásky š, ž, c a dž čeština nemá. Naučíme se nejprve jejich výslovnosti.
s se vyslovuje takto: okraj zadní části jazyka přitisk-neme k horním zubům, špičku jazyka opřeme o dolní přední zuby a aniž bychom měnili tuto polohu jazyka snažíme se vyslovit í. Hláska, kterou vyslovíme, je velmi měkké š.
ž vyslovujeme při stejné poloze jazyka jako při š, přičemž se snažíme vyslovit ž. Je to opět velmi měkké ž.
č vyslovujeme jako ř' a š dohromady;.dostáváme tak hlásku, znějící jako velmi měkké Č.
dž je znělým protějškem k č; jazyk máme ve stejné poloze jako při c a vyslovujeme ď a ž současně, čímž dostáváme velmi měkké dž.
Výslovnost funkčně měkkých souhlásek sz, cz, ž, dž a rz (viz dále) je nutno zřetelně odlišovat od výslovnosti měkkých souhlásek š, c, ž a dž. Nejlépe je slyšet rozdíl mezi funkčně měkkými a měkkými při šeptané výslovnosti. Šeptáme-li polské cz, sz, ž a porovnáme-li je se šeptanými českými č, š, ž, slyšíme, že šeptané cz, sz, ž je hlubší [má nižší tón) než šeptané české č, š, %,
10
Naproti tomu je šeptané č, š ž mnohem vyšší (má vyšší tón) než české č, s, ž, Vycházíme-li tedy ze šeptaného českého č, š, ž, pak je šeptané polské cz, sz, i poněkud hlubší a šeptané polské č, š, ž značně vyšší než odpovídající české sykavky.
Vyslovujte nejprve šeptem a pak nahlas: grač (hrát), gracz (hráč), ješó (jíst), jeszcze (ještě), mieč (mít), miecz (meč).
Spřežka rz, která odpovídá českému ř, se vyskytuje jednak ve slovech, jež jsou si v češtině a polštině podobná a jež mají v Češtině ř, jednak ovšem v řadě polských slov, která nemají podobný hláskový protějšek v češtině, např. rzucaó (házet). Tato spřežka se vyslovuje dvojím způsobem:
1) jako ž na počátku slova, mezi samohláskami a po znělých souhláskách, např. rzeka [žeka) — řeka, morze [možej — moře, grzeczny [gžečny] — zdvořilý;
2) jako s na konci slova, před neznělými souhláskami a po neznělých souhláskách, např. lekarz [lekáš] — lékař, gorzki [goški] — hořký, trzy [tšy] — tři.
Po rz se vždy píše y.
Písmena q' a § označují nosové samohlásky, které čeština vůbec nemá. q označuje nosové o, e označuje nosové e.
q se v zásadě vyslovuje o'7, podobně jako -on- v českém slově Tonda.
e se v zásadě vyslovuje e", podobně jako -en- v českých slovech tenký, sklenka.
Uvedeným způsobem se vyslovují nosovky před c, cz, dz, t, d, k, g, např. nedza (bída), tedy (tudy), wiec [tedy), rekawiczka (rukavice).
Před s, z, š, z, sz, i, f, w a ch se q a g vyslovují jako
11
skutečné nosovky. Je to podobná výslovnost jako v předchozích případech, pouze s tím rozdílem, že se při vyslovování -n- nedotkneme špičkou jazyka tvrdého patra. Z hlásky -n- zůstane pak jen nosový pazvuk. Např. kqsač (kousat], brqzowy {hnědý].
Před č a dž vyslovujeme q jako oň a g jako e™, např. pigč (pět).
Před p a b se vyslovují nosovky jako om a em, např. dqb (dub), tgpy (tupý), dQbowy [dubový).
SLOVÍČKA
bardzo přísl.1 velmi, velice biedny, -ha, -ne ubohý brazowy, -wa, -we hnědý czekolada i čokoláda czekoladka ž čokoládový bonbón czyn 772 Čin dab m dub
debowy, -wa, -we dubový dobry, -ra, -re dobrý drogi, -ga, -gie drahý dužy, -ža, -že velký dym m dým, kouř gorzki, -ka, -kie hořký gracz m hráč grač hrát
grzeczny, -na, -ne zdvořilý, hodný
chory, -ra, -re nemocný, chorý
i sp. a
jest 3. /. je
Jeszcze ještě
ješc jíst
Karol Karel
kasán kousat kilka několik koň m kůň który, -ra, -re který lekám m lékař lipa ž lípa mama ž máma miecz m meč miec mít jniejsce s místo mléko s mléko mokry, -ra, -re mokrý morze s moře nedza ž bída obey, -ca, -ce cizí papieros rn cigareta pí§5 čís?, pět republika ž republika rckawiczka ž rukavice rndzynek m rozinka rzeka ž řeka rzucac házet sobota ž sobota suchy, -cha, -che suchý
* Slovníkové zkratky a vysvětlivky Jsou uvedeny ve vyklápěcí příloze na str. 24. ť
12
syrena ž siréna szczešliwy, -wa, -we šťastný szynka ž šunka taki, -ka, -kie takový ten, ta, to zájm. ten, ta, to tedy přísl. tudy tepy, -pa, -pe tupý
traWa ž tráva
trzy čísl. tři
turystyka ž turistika
wiec tedy
woda ž voda
zdrowy, -wa, -we zdravý
zysk m zisk
CVIČENÍ
I. Naučte se správné výslovnosti. Pozor na prízvuk!
a) Mléko — dym — dobry — makry — chory — suchy — koň
— woda — zdrowy — drogi — kilka — taki.
b) Republika — turystyka.
c) Miejsce — biedny — papieros.
dj Gracz — grac; miecz — miec; jeszcze — ješé.
e) Grzeczny — trzy — rzeka — lekarz — morze — gorzki — rzucac.
f) Czyn — dužý — zysk — syrena — szynka.
g) Tedy — nedza — rgkawiczka — wiec — kasac; pigc — dab — dehowy — tepy.
II. Přeložte:
A Sucha írawa — dobře mléko — túedny gracz — chory koň — grzeczny Karol — duže morze — szazešliwa mama — droga szynfoa — duža rzeka — dobry ipapieros — brazowy dym — tepy miecz. ...
B 1. To jest dobře miejšce, — 2. Taka dobra mama. — 3. Gorz-ka cze'kolada. — 4. Suchy d|b. — 5. Mléko jest zdrowe.
— 6. Morze jest duže. — 7. Karol jest grzeczny. — 8. To jest dobry lekarz. — 9. Gracz, ktůry jest tíbory. — 10. Rodzynek jest dobry. — 11. Ten miecz jest tepy. — 12. Trawa jest mokra. — 13. Mama jest szczešliwa. —14. To jest dobra woda.
C Suché místo — zdvořilý lékař — velká šunka — nemocná máma — dobrý čokoládový bonbón — drahá cigareta — hnědá rukavice — dobrý hráč — velká rozinka.
D 1. Karel je šťastný". — 2. To je velký kůň. — 3. Máma je nemocná. — 4. Ta šunka je dobrá. — 5. To je drahá cigareta. — 6. Je to dobrý čin. — 7. To je velký dub. — 8. To místo je dobré. — 9. To je hnědá rukavice.
13