PŘEDMĚT: TOXIKOLOGIE
Brno, 7. 10 2020
 rostliny označované jako jedovaté nacházíme společně
s ostatními druhy:
 v lesích a na lesních pasekách,
 na polích,
 lukách,
 bažinatých místech,
 okrajích vod apod.
 kromě toho je pěstujeme v zahrádkách, parcích i v
bytech pro okrasu
 šípové jedy byly objeveny už v době neolitu, jsou spojené
s používáním luků, oštěpů a jiných bodných a sečných
zbraní
 šípové jedy (rostlinné výtažky a zvířecí toxiny + dráždivé
přísady + konzervační a fixační látky) – lovecká zbraň vs.
válečný prostředek
čemeřice černá
 kurare – je směsí sloučenin připravovanou z různých botanických
zdrojů, především z pryskyřnatého extraktu kůry, dřeva nebo lodyh
rostlin Chondrodendron a Strychnos toxifera
Kulčiba smrtonosná - Strychnos toxifera (toxiferin – letální dávka
500 µg/kg), Kulčiba dávivá - Strychnos nux-vomica (stychnin letální
dávka 5-10 mg/kg, brucin).
 plodem je bobule velikosti jablka se 3 – 5 semeny - semena
obsahují 2 – 5 % alkaloidů s dominantním strychninem, zbytek je
tvořen hlavně brucinem
 kurare - pastovitá nebo ztvrdlá hmota
tmavohnědé barvy, rozpustná ve vodě a v
zředěném ethanolu
 kurare lze z rostlin získat varem jejich
částí, následným zahuštěním nad ohněm
nebo na slunci - je bez zápachu, chutná
však velice hořce
 kurarové alkaloidy vytěsňují (vazba na
motorická zakončení receptorů)
acetylcholin, čímž zabraňují převodu
nervového vzruchu na sval
Vladimir Iljič Lenin
 v roce 1918 postřelen několika
pistolovými projektily otrávenými
jedem kurare
Achilles
Sókratés – athénský
filosof, učitel Platónův
číše bolehlavu
 obsažen v kořenech a listech tabáku
 v čistém stavu je jedovatá bezbarvá kapalina
na vzduchu hnědne a pryskyřičnatí
 40 – 60 mg koncentrovaného extraktu
nikotinu způsobí u dospělého člověka smrt
ochrnutím nervového systému a dýchacího
centra
 celý strom je
prudce
jedovatý, ale
nejjedovatější je
latex vytékající
při naříznutí
kůry (koloidní
roztok
přírodního
kaučuku) a také
kůra samotná
Upasový strom, ančar (Antiaris toxicaria)
Jed - toxin LD50 (mg/kg)
toxiferin 0,5
nikotin 0,6
strychnin 0,5
akonitin 0,03
Skočec obecný
(Ricinus communis)
letální dávka 30 mg p.o. (10 – 20
semen, dítě 5 semen) velikosti
špendlíkové hlavičky a 3 mg s.c.,
dlouhá doba latence
ricin
Jed - toxin LD50 (mg/kg)
skopolamin 0,15
atropin 0,15
mezkalin 157 (myš i.v.)
 řada jedovatých rostlin dokonce patří mezi rostliny léčivé
- jejich účinné obsahové látky obvykle působí příznivě v
malých množstvích, zatímco ve větších dávkách mají
vlastnosti jedů, mnohdy s velmi prudkým účinkem na
lidský organismus
 jedovaté látky mohou být obsaženy v celé rostlině vcelku
rovnoměrně, nebo jsou v některé její části více
koncentrovány, případně se vyskytují jen v některých
orgánech, kdežto v jiných úplně chybějí
 největší jedovatost: kořeny, hlízy a cibule, případně jsou
jedinými jedovatými částmi rostlinného těla, dále plody,
kůra, stonky a listy,
 zřídka jedovaté: květy
 podle účinných látek můžeme rozdělit naše nejznámější
jedovaté rostliny:
 obsahující alkaloidy – námel, blín, durman, rulík, ocún,
oměj, bolehlav, kýchavice;
 obsahující glykosidy – náprstník, hlaváček, konvalinka;
 obsahující saponiny – vraní oko;
 obsahující silice – chvojka, rojovník.
 Smrtelnou dávkou může být již jeden
gram sušených listů bolehlavu a k otravě
stačí i čichání k většímu množství
čerstvé byliny,
 účinek: ochromuje míchu, působí na
svaly a vegetativní nervový systém
 příznaky: za půl až 2 hod. pálení v
ústech, potíže s polykáním, slinění,
poruchy vidění, slabost v nohách,
následuje svalová obrna a smrt nastává
zástavou dechu a srdce, postižený umírá
při plném vědomí
smrt – zástava dechu při plném a jasném
vědomí a za plné srdeční činnosti
 Způsobuje vážná kožní
poranění.
 Obsahuje v listech a v
lodyze furokumariny,
které při styku s
pokožkou způsobují
červenohnědé pálící a
svědící skvrny a puchýře.
 příznaky: zčervenání
kůže, otok a tvorba
puchýřů, zesílení účinku
působením slunce a
vysoké vzdušné vlhkosti
 V kůře, plodech a kořenech
obsahuje brslen alkaloidům
podobné látky (převážně evonin),
jedovaté srdeční glykosidy (např.
evonymin), v kůře kořenů
gutaperču.
 účinky: hořčiny způsobují zvracení
a průjmy; glykosidy působí na
srdeční svalstvo
 příznaky: po latentní době několik
hodin (až 15 hod.) žaludeční a
střevní potíže, zvýšení teploty,
potíže s dechem a krevním
oběhem, možné poškození jater a
ledvin
 Rostliny durmanu obsahují
jedovaté alkaloidy (hyoscyamin,
atropin, scopolamin), třísloviny
aj.
 Smrtelná dávka atropinu pro
člověka se uvádí mezi 0,01-0,1g.
 účinek: periferní ochrnující
účinek na cholinových
zakončeních nervů; dráždivě na
CNS
 příznaky: teplá, suchá, zčervenalá
pokožka, výrazné suchu v ústech,
rozšířené zornice, zrychlený tep,
zuřivost, spavost, halucinace,
křeče
 Konvallatoxin, který v droze
vzniká při sušení z konvallosidu,
je jeden z nejsilnějších srdečních
jedů.
 Smrtelné jsou již zlomky
miligramu této látky na jeden
kilogram hmotnosti organismu.
 Také voda ve váze s konvalinkami
je jedovatá!!!!
 K otravě dochází většinou
pojídáním červených bobulí.
 účinek: působení na srdeční sval,
diuréza
 příznaky: nevolnost, zvracení,
průjem, omámení, poruchy
srdečního rytmu
 Celá rostlina, hlavně listy,
obsahuje účinné jedovaté
glykosidy (tzv. digitaloidy) –
digitalin, digitoxin, gitoxin,
gitorin, gitalin aj., které v čisté
izolované formě slouží k
výrobě důležitých léků
upravujících srdeční činnost.
 účinek: glykosidy – vliv na
rytmus činnosti srdečního
svalu; saponiny - dráždění
sliznice GIT
 příznaky: žvýkání listů –
záněty v ústech, nevolnost,
zvracení; poruchy vidění,
zástava srdce
 Listy a stonky narcisů
obsahují alkaloid scilain,
v květech a v cibulích
účinné alkaloidy narcisin
a narcipoetin.
 Jedovaté jsou především
cibule.
 Otravy osob nastaly již
po snědení čtyř cibulí.
 příznaky: podráždění
pokožky, zvracení,
průjem, pocení,
omámení, kolaps a
ochrnutí
 Všechny části rostliny jsou
prudce jedovaté, hlavně
plody.
 Hlavními účinnými látkami
jsou alkaloidy hyoscyamin,
atropin, belladonin a
skopolamin, působící na
nervovou soustavu.
 Jako smrtelné dávky se
udávají u dětí 3-4 bobule a u
dospělých více než 10 plodů.
 příznaky: zčervenání
obličeje, suchost sliznic,
zrychlení tepu, rozšíření
zornic.
 Semena skočce jsou prudce
jedovatá
 Obsahují bílkoviny, mezi nimi
mimořádně jedovatý ricin
 Smrtelná dávka je 15–20 semen
pro dospělého člověka, pro děti
5–6 semen, podle některých
údajů 3–4 semena.
 Předpokládaná letální dávka u
nechráněných osob při
inhalační otravě je odhadována
na 30 mg.min-1.m-3.
 Jako smrtelná dávka pro
člověka se udává 50 až 100 g
jehlic.
 příznaky: 1 až 2 hod. po
požití jedu nevolnost,
zvracení, bolesti břicha,
poruchy srdeční činnosti a
krevního oběhu, dýchací
potíže, poškození jater a
ledvin, křeče, smrt nastává
selhání srdce
 Celá rostlina je prudce
jedovatá a považovat její
bobule za jedlé lesní
plody by se mohlo stát
osudným.
 Z účinných látek vraní
oko obsahuje sapogenin
paridin (srdeční jed),
saponin paristyphrin,
dále asparagin a jiné
obsahové látky.
 účinky: zúžení zornic,
ochrnutí dechu
 Difenbachie obsahuje
jedovaté látky
(krystalky šťavelanu
vápenatého), které
dráždí sliznici, proto se
šťáva nesmí dostat do
úst, do očí ani na
pokožku.
 Po požití může nastat
pálení rtů a otok v ústní
dutině.
 Někdy jsou přítomné
drobné nekrózy na
sliznici úst a jícnu.
 vyvolat zvracení – pití vlažné slané vody
 dopravit postiženého k lékaři, vzít sebou rostlinu nebo
plody, event. zvratky
 méně časté než otravy houbami
 nejohroženější skupina: malé děti
 k otravě dojde nejčastěji požitím plodů, které
připomínají jedlé ovoce, nejčastěji bobule
 sání nektaru jedovatých bylin
 záměna při sběru léčivých bylin za jedovatou
 intoxikace záměrná – plody s účinky na psychiku
 (6)8 – 10(20) hodin po jídle zvracení, kolikovité
bolesti břicha, úporný průjem, po dvou dnech
zdánlivá úleva, poté se stav již rychle zhoršuje,
rozpadají se játra, sliznice střev, kolabují ledviny
 Léčba dlouhodobá, velmi nákladná, na
specializovaných odděleních
 Muchomůrka zelená – Pečárka (Žampion) ovčí
 Smrtelně jedovatá
 Smrtelně jedovatá
 Smrtelně
jedovatá
 2 – 14 dnů po jídle, zpočátku potíže žaludeční
a střevní, zvýšené močení, později snížené
vylučování moči až zástava močení se silnými
bolestmi ledvin
 Léčba:
dialýza, při těžkém poškození ledvin
transplantace
 Smrtelně jedovatý
 Smrtelně jedovatý
 20 – 30 minut po jídle fáze podobná alkoholovému
opojení (vzrušení, veselost, agresivita), zúžení nebo
někdy i střídavé rozšíření zornic
 2. fáze – náhlý mrákotný spánek podobný kómatu
 Léčba:
klid na lůžku, event. sedativa
 Záměna za
jedovatou
muchomůrku
tygrovanou
 Prudce
jedovatá
 Jedovatá
 Jedovatá
 20 – 40 minut po jídle
zčervenání, nevolnost až zvracení, pocení, slzení,
slinění, bušení srdce, zúžení zornic
Nebezpečná otrava pro kardiaky!
 Léčba:
injekce atropinu
 Prudce jedovatá
 Prudce jedovatá
 6 – 12 hodin po jídle
nevolnost a zvracení, bolesti břicha, ale bez průjmu
 Léčba:
výplachy žaludku a střev, klid na lůžku, dieta, dostatek
tekutin
Nebezpečně
jedovatý
Jedlý
 15 – 60 minut po požití alkoholu za 6 – 24 hodin po
jídle
zčervenání obličeje, bušení srdce, závratě, dušnost,
nevolnost až zvracení
 klid na lůžku
Po opětovném požití alkoholu do 1 týdne od
konzumace houby se otrava může opakovat!
 30 minut až 3 hodiny po jídle
nevolnost až zvracení, tlaky v břišní dutině, někdy
průjmy
 Léčba:
klid na lůžku, dieta, dostatek tekutin
 Prudce jedovatá
 Za syrova nebo nedostatečně uvařený prudce jedovatý!
 Za syrova nebo nedostatečně uvařený jedovatý!
 20 – 60 minut po jídle
rozšíření zornic, závratě, porucha koordinace pohybů,
bolest hlavy, dobrá nebo špatná nálada, zrakové a
sluchové halucinace, touha létat
 Nebezpečí: možnost propuknutí schizofrenie, pád z
okna, skály
 léčba:
klid, zvýšený dozor, medikace podle stavu
Internet
 vyvolat zvracení (vlažná slaná voda)
 podat tablety aktivního uhlí („živočišné uhlí“)
 podávat dostatek tekutin (slabý černý čaj, vodu, v
žádném případě mléko nebo alkohol)
 urychleně dopravit postiženého k lékaři, vzít s sebou
vzorek jídla nebo hub, event. zvratky
 jako jedovatí živočichové se označují ti, kteří produkují
nebo ve svém těle hromadí toxiny
 jedovatost živočichů - schopnost organismu vytvářet
látky, které po vpravení do organismu jiného mohou
vyvolat patologické změny a být příčinou smrti
Toxiny
 podle druhu jedových žláz se tito živočichové dělí:
 kryptotoxické (nemají speciální orgán na tvorbu jedu)
 fenerotoxické (mají jedový orgán)
Toxičtí živočichové:
 aktivní toxicita
 pasivní toxicita
 sršeň obecná (Vespa crabro)
 vosa obecná (Paravespula vulgaris)
 vosa útočná (Paravespula germanica)
 včela medonosná (Apis melifera)
 ojediněle dochází k bodnutí čmeláky (Bombus sp.).
 jedový aparát blanokřídlých je tvořen jedovými
žlázami, jedovým vakem a žihadlem a je umístěn v
zadní části zadečku
 jedovaté jsou pouze samičky!!!!
 pokud získají dojem, že ohrožujete jejich hnízdo,
můžete těch žihadel dostat i více
 prvním příznakem pobodání je palčivá bolest a rychlý
lokální otok se zarudnutím v místě bodnutí
 závažné komplikace po intoxikaci blanokřídlými jsou
způsobeny jednou ze tří příčin:
 mnohonásobné pobodání vede k systémové intoxikaci
přímo účinkem velkého množství aplikovaného jedu, za
život ohrožující se považuje více než 50 včelích nebo
vosích bodnutí u dětí a více než 100 bodnutí u dospělých
 bodnutí do úst, dýchacích cest nebo krku s následným
edémem omezujícím průchodnost dýchacích cest
 těžká alergická až anafylaktická reakce
 při ohrožení či vyrušení
vylučuje z nohou
hemolymfu (krvomízu),
která obsahuje látku
kantaridin
 v případě požití většího
množství jedu (dávka 30 mg
prášku z rozdrcených těl
brouků) dochází k
podráždění a narušení stěn
GIT a ke vzniku krvavých
průjmů
 smrtelná dávka 0,03 g
 akutní otravy vyššími
koncentracemi
 při vstřebání kůží
puchýře
 při vniknutí do oka
podráždění spojivek a
rohovky
 při aplikaci per os
podráždění a rozleptání
sliznic v jícnu, žaludku a
střevech
 krvácení do trávícího
traktu, bolest břicha,
úporné průjmy
 zánět močového měchýře
a potíže s močením
 srdeční selhání
 na světě žije asi 400 tisíc druhů, v ČR asi 800 druhů
 všichni pavouci jsou jedovatí, ale jen málo druhů je nebezpečných
člověku
 jedový aparát pavouků tvoří dvoučlenné chelicery, které slouží k
uchopení a usmrcení kořisti
 nejdůležitějšími složkami pavoučího jedu jsou neurotoxiny
postihující motorické nervstvo a látky způsobující nekrotické změny
v místě kousnutí
Zápřednice jedovatá
 kousnutím sice způsobí „jen“
bolesti, málokdy však může
skutečně zabít
 dokáže způsobit velmi bolestivé
kousnutí, lokální ochrnutí
končetin, výraznou nevolnost,
malátnost a nepříjemné pocity
úzkosti
 následky kousnutí velmi
individuální, oběť čeká zhruba
velmi nepříjemných 24hodin,
během kterých účinky jedu pomalu
odeznívají
 nejvýznamnější složkou jedu snovaček
vyskytujících se i v jižní Evropě je
protein alfa-latrotoxin – působí
neurotoxicky
 již několik minut po kousnutí slabost
dolních končetin, bolest hlavy a břicha,
svalové křeče a hypertenze, vysoká
teplota, pocení, kožní petechie,
trombocytopenie, hemoglobinurie,
selhávání ledvin, potíže s dýcháním
 v místě kousnutí erytém
 úmrtnost bez lékařské pomoci až 10 % existence
antiséra
 zdržují se na klidných místech
a kousnou, cítí-li se ohroženi
 svou kořist, hmyz, loví
převážně v noci,
 složení jedu neznámé
 způsobují hemolýzu a selhání
ledvin
 kousnutí nejprve nebolí, pak
lokální reakce a prudká bolest,
puchýře, ulcerace, nekróza
 žijí na plantážích, zejména
banánových (banánoví
pavouci)
 jsou velcí až 5 cm
 oběťmi jsou většinou dělníci
 pavouci jsou útoční a velmi
obávaní, většina kousnutí je na
končetinách
 smrtelná kousnutí jsou vzácná
(antisérum)
 jed působí neurotoxicky
 v ohrožení života jsou ale malé
děti a starší lidé
8 mg jedu usmrtí 1300 myší
toxicita srovnatelná s jedem chřestýše
 jejich kousnutí je vždy
mimořádně nebezpečné
(antisérum)
 jed působí na synaptických
zakončeních a uvolňují
nekontrolovaně
neurotransmitery
 kousnutí je velmi bolestivé, v
místě kousnutí krvácení a
erytém
 účinek jedu převážně
neurotoxický
 výrazná hypertenze a oběhové
selhání
 průběh je velmi rychlý (úmrtí
již po 15 min)
Štír tlustorepý (Androctonus
australis) je silně jedovatý druh štíra,
žijící v severní Africe,
ve své domovině má na svědomí 80 %
úmrtí po bodnutí štírem
Štír středomořský (Buthus occitanus)
délka 8 cm, vyskytují v celé severní Africe, na
Balkáně, v jižní Francii, v jižním Španělsku –
nebezpečí pro děti
Škorpióni se řadí do čeledí Scorpionidae, Chectidae, Vejovidae a
Buthidae. Ačkoliv všech 650 druhů škorpiónů (štírů) může způsobit
bolestivé bodnutí, pouze několik je však pro člověka velmi
nebezpečných. Mezi tyto zařazujeme především druhy patřící do čeledi
Buthidae. Jsou to rody: Buthus (rozšířen v Francii, Španělsku, na
Středním východě, v severní Africe, Mongolsku a Číně), Tityus (Střední
a Jižní Amerika), Centruroides (Severní, Střední a Jižní Amerika),
Leiurus (severní Afrika, Střední východ, Turecko). Fatální bodnutí jsou
běžná v Mexiku, Brazílii, severní Africe, Středním Východě a Indii.
Škorpióni patří mezi
aktivně jedovaté živočichy.
Jedový aparát (tzv. telson) je
tvořen bodcem na konci
posledního ocasního článku,
který je vyplněn dvěma
jedovými žlazami. Štír bodá
přes hlavu dopředu. Kontrakcí
svalů je jed vypuzován do
vývodů blízko hrotu. Množství
jedu se druhově liší a pohybuje
se v rozmezí od 0,1 až 0,6 mg.
• obývají tropické a subtropické pouště
• noční dravci, délka až 10 cm
• hlavohruď – pokrytá krunýřem
• na rozdíl od pavouků nemají jed
• agresivní – kousnutí bolestivé
• živí se všekazi a drobnějšími
obratlovci
Lidožraví pavouci?
Jsou velcí jako talíř, na svých
osmi nohou se pohybují
iráckou pouští až rychlostí
šestnáct kilometrů za
hodinu a hravě prý vyskočí
do výšky dvou metrů.
 žijí v Austrálii a Tasmánii
 k útoku využívají mohutná kusadla, pálivou kyselinu mravenčí, kterou
vstřikují do těla oběti, a dokonce i žihadla
 jed může způsobit anafylaktický šok až smrt člověka, složení jedu podobné
včelám či vosám
 třicet takových bodnutí dokáže zabít i člověka!
 dělnice některých druhů doslova skáčou na lidské vetřelce poměrně velkými
skoky, jimiž se vrhají do vzduchu
Mravenec
lesní
Řád Žáby (Anura)
 u nás se mezi jedovaté žáby řadí žáby čeledi Ropuchovitých
(Bufonidae):
 Ropucha obecná (Bufo bufo)
 Ropucha zelená (Bufo viridis)
 Ropucha krátkonohá (Bufo calamita)
 toxický účinek sekretu kožních žláz ropuch je často srovnáván s
příznaky otravy digitalisovými glykosidy
 rozlišujeme tyto biologicky aktivní látky: bufotoxiny, bufogeniny,
bufoteniny (halucinace, dráždí dýchací centrum, vyvolávají poruchy
koordinace) apod.
 účinek jedu shodný se srdečními glykosidy, které ovlivňují transport
iontů v srdečním svalu (zástava srdce), zvláště kalcia
 v našich podmínkách je toxický účinek sekretu kožních žláz ropuch
omezen pouze v ojedinělých případech na možnou lokální iritaci
kůže nebo zasažené sliznice
 obojživelníci (žáby, mloci) se řadí mezi pasivně jedovaté živočichy - jed je
produkován kožními jedovými žlázami, které jsou rozmístěny nepravidelně
v epidermis celého těla a na některých místech mohou tvořit i shluky
 kožní sekrety chrání tyto živočichy před mikrobiální a fungální infekcí
 žáby čeledi Dendrobatidae, které obývají tropické deštné oblasti Jižní a Střední,
velikost 1,2 až 5 cm
 batrachotoxin je silně účinný kardiotoxický a neurotoxický steroidní alkaloid
 LD50 pro člověka odhaduje na 1 až 2 µg/kg - letální dávka pro 68 kg člověka
může být přibližně 100 mikrogramů, tedy ekvivalent váhy dvou zrnek jemné
kuchyňské soli
 jed z jedné žáby může usmrtit až 2000 myší
Phyllobates terribilis
Phyllobates aurotaenia
jihoamerická žába Phyllobates
aurotenia, jejíž kožní žlázy obsahují
steroidní alkaloid batrachotoxin.
Sekret je používán jihoamerickými
Indiány jako základ šípového jedu.
Mechanismus účinku
batrachotoxinu spočívá v ovlivnění
Na+ kanálu. Jeho účinek
antagonizuje tetrodotoxin a
saxitoxin. Batrachotoxin je jedna z
nejtoxičtějšich látek.
Toxický účinek sekretu kožních žláz ropuch je často srovnáván s
příznaky otravy digitalisovými glykosidy.
Zajímavý je rovněž alkaloid histrionicotoxin, který byl
identifikován v sekretu kolumbijské žáby Dendrobates
histrionicus. Tento alkaloid blokuje především iontový kanál
spojený s cholinergním nikotinovým receptorem.
TOXIN ŽÁBA LD50 mg/kg s.c. myš
Batrachotoxin Phyllobates
aurotaenia
0,003
Zetekitoxin AB Atelopus zeteki 0,01
Serotonin Dendrobates auratus 0,3
Bufotoxin Bufo vulgaris 0,4
Pumiliotoxin Dendrobates pumilio 1,5
Norepinephrin Bufo spp. 5,0
Candicin Bufo spp. 10,0
O-methylbufotenin Bufo spp. 75,0
Řád Mloci (Caudata)
 U nás žijí z čeledi Mlokovitých (Salamandridae) tito zástupci:
 Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra)
 Čolek velký (Triturus cristatus) - sekret vyvolává na sliznici a kůži lokální zánět
 Čolek obecný (Triturus vulgaris) - sekret vyvolává na sliznici a kůži lokální zánět
 žlázy s jedem jsou na zádi hlavy, na ocase a po stranách hřbetu
 sekret (slizová i jedová složka) mloků může na kůži a na sliznicích vyvolat zánět
 k toxinům mloka skvrnitého patří samandarin, samandaron, samandaridin, dále
alkaloidy a vysokomolekulární proteiny, které vyvolávají lokální reakci a mají
hemolytický účinek
 samandarin je nejúčinnější sloučeninou, při perorálním podání může působit na
CNS (paralytický účinek především na dýchací centrum), v malých dávkách vyvolá
zrychlení tepu a dechu, při vyšších dávkách dochází k zastavení srdeční činnosti
 z více než 3500 druhů hadů je přibližně 375 považováno za
nebezpečné pro člověka
 složení jedů je z 90 % voda a 5-15 % jsou enzymy, proteiny,
peptidy a aminokyseliny
 na celém světě umírá ročně v průměru 60 tisíc lidí na následky
uštknutí
 Neurotoxiny - působí na neuromuskulární synapse, a tak
způsobují svalovou paralýzu. Velmi rychle vstřebávají
(příznaky intoxikace,několik minut po uštknutí), fatální je
paralýza svalstva dýchacího při plně zachovaném vědomí-jedy
korálovcovitých hadů (kobry, mamby, korálovci) a chřestýšů.
 Kardiotoxiny tvoří složku jedu některých kober - přímý
účinek na srdeční sval
 Myotoxiny (působí na svalovinu – paralyzují) nejvyšší
zastoupení mají v jedu vodnářů, některých korálovcovitých a
chřestýšů, hlavním klinickým příznakem účinků myotoxinů je
myonekróza (odumření svalových vláken)
 Naštěstí maximální
množství aplikované při
uštknutí tvoří pouze asi
dvě třetiny letální dávky
pro dospělého člověka.
 Nicméně po plném zásahu
toxinem, zvláště u
oslabeného dospělého
nebo u dětí, může mít i
uštknutí zmijí obecnou
dramatický průběh.
 Jed zmije obecné je
nažloutlá viskózní
kapalina nahořklé chuti
bez zápachu, na vzduchu
krystalizuje.
 Orgánem, kde se jed tvoří
a je skladován je jedová
žláza
 Uváděná smrtelná dávka jedu pro člověka (70 kg) je 15 mg suchého zmijího
jedu.
 Při uštknutí použije zhruba 1/3 obsahu jedových žláz - to je zhruba 3 mg
suchého jedu, takže takové uštknutí by nemělo pro člověka představovat
vážnější nebezpečí.
 Bylo dokázáno, že had je schopen vědomě regulovat množství jedu použité při
uštknutí.
 Zpravidla použije více jedu při útoku, než při obraně.
 Velikost: až 4,5 m
 Místo: Afrika
 Schopnosti: rychlost až 20 kilometrů v hodině;šestý
nejjedovatější had světa
 Produkuje jed Dentrotoxin
 Bez protilátek nemá člověk šanci na přežití
 Jistota smrti: 90%
 Velikost: až 5,7 m
 Místo: jihovýchodní Asie
 Schopnosti: agresivní útok, skvělé smysly
 Mláďata mají délku okolo 50 cm
 Při podráždění rozšiřuje krční žebra a vztyčuje přitom
přední část těla
 Jistota smrti: 75%
 Velikost: 2,5 m
 Místo: Severní Amerika
 Schopnosti: síla, skvělý plavec, spí s otevřenýma
očima
 Na konci ocasu má zrohovatělé chřestidlo
 Jistota smrti: 35 %
 Nejjedovatější had světa
 Na zabití člověka mu stačí 3,5 mikrogramu jedu
 Nejjedovatější had Austrálie
Taipan velký
(Oxyuranus scutellatus) - Austrálie
přibližně 5 mg jedu (suchého) smrtelná dávka
had může vyprodukovat v jednom uštknutí až 400 mg jedu
jedním uštknutím teoreticky může usmrtit 80 lidí
Pakobra východní (Pseudonaja textilis)
Mamba černá (Dendroaspis polylepis) - Afrika
Kobra královská (Ophiophagus hannah) – Indie..
Zmije gabunská (Bitis gabonica) - Afrika
Pakobra australská (Pseudechis australis)
Pakobra páskovaná (Notechis scutatus) -Austrálie
Ploskolebec vodní (Agkistrodon piscivorus)
Vodnář Belcherův (Hydrophis belcheri)
Vodnář kobří (Enhydrina schistosa)
Taipan menší (Parademansia microlepidota)
Noha 11 letého hocha dva týdny
po kousnutí křovinářem
aksamitový (Bothrops asper).
Poškození tkáně postupuje velice
rychle a nedokáže je zastavit ani
včasné podání antiséra.
 Smyslem je zpomalit vstřebávání jedu
 Klid, minimální pohyb postiženého
 Sundat stahující předměty
 Dezinfekce a sterilní krytí rány
 Postižené místo umístit pod úroveň srdce (např.
nechat poraněnou končetinu volně viset z lůžka či
nosítek)
 Zajistit transport uštknutého do nemocnice - pokud
možno s minimem jeho vlastního pohybu
Co nikdy nedělat
 Nezaškrcovat (v ráně)
 Neodsávat jed
 Neaplikovat do rány žádnou chemikálii (dezinfekce
rány je však doporučena)
 Netřít, nemasírovat, či dokonce nevypalovat ránu
 Nevyřezávat tkáň, ani ránu nerozřezávat
 Neaplikovat sérum laikem
 Nepodávat alkohol nebo kofein
LATINSKÝ NÁZEV ČESKÝ NÁZEV LD50 mg/kg i.v. myš
Vipera russellii Zmije řetízková 0,08
Naja naja Kobra indická 0,13
Bungarus multicinctus Bungar páskovaný 0,16
Crotalus durissus Chřestýš brazilský 0,169
Akgistrodon rhodostoma Ploskolebec plantážní 0,38
Vipera berus Zmije obecná 0,55
Micrurus fulvius Korálovec žlutavý 0,9
Bitis lachesis Zmije útočná 2,0
Lachesis mutus Krovinář němý 4,51
 charakteristickým znakem žahavců (polipy, medúzy, koráli) jsou
žahavé buňky tzv. knidoblasty, v nich jsou uloženy organely
nematocysty, z nichž každá obsahuje spirálovitě stočené kolagenové
vlákno, umístěné v miniaturním měchýřku s koncentrovaným
roztokem jedu
 vlákna jsou extrémně nebezpečná, obsahují žahavé buňky,
které způsobují zvětšování lymfatických uzlin, extrémní
bolest, horečku, problémy s dýcháním a zástava srdce
 jed physalitoxin s hemolytickou aktivitou
 druhotně mohou nastat alergické reakce
 úmrtnost je v některých oblastech téměř 100 % - jed
srovnatelný s jedem kobry
 mořská vosa může usmrtit člověka do čtyř minut po zasažení
několikametrovými chapadly (pro její krabicovitý tvar se jí někde říká
"Box Jellyfish" tedy krabicovitá medúza)
 dosahuje velikosti kolem 20 cm a má více jak 15 vláken v každém rohu
těla, které mohou být až 3 m dlouhé-vlákno obsahuje více jak 5000
nematocytů (žahavých buněk)
 chirinotoxin – neurotoxický, hemolytický, dermatonekrotizační,
kardiotoxický a cytolytický účinek
 přisedlé organismy, velký počet žahavých chapadel
 v této třídě žahavců stojí na předním místě sasanky Actiniaria a částečně i praví
útesoví korálnatci z řádu větevníků Mandreporaria Madreporaria, Scleractini
 požahání se projevuje pálením, zarudnutím, někdy i tvorbou puchýřů nebo
nevolností
 je známo více než 400 druhů homolic, z nichž pro člověka jsou
nejnebezpečnější Conus geographus délka 6 až 12 cm
 jed conotoxin těchto homolic je velmi účinný, proto zranění člověka
homolicí může být smrtelné
 homolice disponují jedovou žlázou jakýmsi žihadlem zakončenou
ostrým dutým zoubkem
 mechanismus toxického účinku spočívá ve vazbě na různé iontové
kanály neuronálních membrán a jejich receptory, čímž dochází k
blokádě nervosvalového přenosu
 žijí v Austrálii, velikost 8-10 cm
 její toxiny obsahují tetrodotoxin, který blokuje vedení periferním nervem
 jed je generován ve slinných žlázách a uvolňuje se při kousnutí
 klinické příznaky: znecitlivění rtů a jazyka, zastřené vidění, ztráta
dotekových vjemů, obtížné mluvení a polykání, nevolnost, selhání respirace
 každoročně usmrtí více lidí než žraloci
Měkkýši – Mollusca
Hlavonožci - Chobotnice skvrnitá
- Chobotnice kroužková
Ryby způsobující intoxikace u člověka lze rozdělit na:
 ryby aktivně jedovaté
 pasivně jedovaté
Za aktivně jedovaté ryby je považováno více než 200
druhů mořských ryb
Pasivně jedovaté ryby mají jed obsažen v mase, kůži,
vnitřnostech.
Odranec pravý Synanceia verrucosa
Ropušnice plochohlavá
Scorpaenopsis oxycephala
Perutýn ohnivý Pterois volitans
Perutýn ostnatý
Pterois radiata
Osten odrance
jedy jsou bílkovinné povahy, proto se
teplem denaturují a ztrácejí účinnost
Tetrodotoxin je termostabilni
neurotoxin. Je produkován
některými obrněnkami, které jsou
potravou ryb. Koncentruje se v
ovariích, méně v ledvinách a
střevech východoasijské ryby Fugu
(tetrodon, "pufferfish"). Maso této
ryby je mimo reprodukční období
netoxické a v Japonsku je
považováno za vyjímečnou
pochoutku. Přestože ji mohou
připravovat pouze speciálně
vyškolené osoby, dojde každoročně
k několika desítkám otrav.
Trnucha obecná (Dasyatis pastinaca)
má na hřbetě u kořenu trn s jedovou žlázou,
kterou užívá k obraně
REJNOK
Šest druhů pištců rodu Pitohui
(pištcovití) jsou endemiti Nové
Guineje a přilehlých ostrůvků na západ
od hlavního ostrova.
Pištci jsou skutečně jedovatí, i když
ne všechny druhy stejnou měrou.
Největší koncentrace toxinů byla
zjištěna u aposematicky (výstražně)
zbarvených druhů P. kirhocephalus a P.
dichrous. Kromě pištců jsou jedovatí i
jejich vzdálení příbuzní, oproti nim
sotva poloviční kosovci Ifrita kowaldi z
novoguinejské vysočiny. Žádný z
těchto ptáků však není jedovatý celý –
nejjedovatější jsou jejich peří a kůže
(hlavně na břichu), méně svalovina a
nejméně vnitřnosti.
Pitohui dichrous
Zdrojem těchto látek jsou brouci rodu Choresine z čeledi Melyridae,
kteří mají v místním jazyce stejné jméno jako jedovatí kosovci. Ani v
jejich případě však nejde o původce těchto jedů, protože nemají
schopnost syntetizovat steroidní řetězce. Brouci je získávají opět
nejspíš s potravou v podobě rostlinných fytosterolů, které pak sami, či
spíše za pomoci ještě neurčených symbiontů, mění na batrachotoxiny.
Z ptačí potravy se tyto toxiny dostanou až do kostrční žlázy, odkud se
vyloučí spolu s dalšími sekrety a dostanou se až na místo určení – na
kůži a peří. 2 teorie důvodu jedovatosti: ochrana před predátory,
obrana proti ektoparazitům.
Jedový orgán ptakopyska je umístěn na zadních končetinách,
a to pouze u samců. Tvoří jej pohyblivá, rohovitá, mírně
zakřivená a ostře zašpičatělá ostruha s jedovou žlázou. Ostruha
vyčnívá asi 15 mm z mediokaudální strany zadní končetiny, leží v
pouzdře v blízkosti paty a může být vzpřímena v pravém úhlu k
ose nohy. Jedový trn není tedy jedním z drápů končetiny, ale
zcela samostatnou strukturou.
Jedová žláza má ledvinitý tvar a je
umístěna ve stehenní části zadní
končetiny. Podle některých údajů kolísá
velikost jedové žlázy během roku a
největší je v době rozmnožování. Z toho
se usuzuje, že slouží jako zbraň při
soupeření samců o samice nebo v době,
kdy samci hlídají hnízda s vejci. O funkci
se také objevují úvahy: pomocný orgán
při kopulaci, k ochromení nebo usmrcení
kořisti, pomáhá při lezení do příkrých
svahů či je jedem ošetřována srst.
Jed je ze žlázy odváděn kanálkem do
rezervoáru na bázi ostruhy, odtud
vývodem do duté ostruhy, kterou
prochází a vylévá se na jejím hrotu. K
bodnutí může dojít pouze po přímém
kontaktu s ptakopyskem. Ptakopysk
nedokáže jed vstřikovat. Jed ptakopysků
je 5 x méně účinný než jed zmijí nebo
chřestýšů.
prof. Ing. Dušan Vičar, CSc.
Katedra fyziky, chemie a odborného vzdělávání