BRONIUS KUTAVIČIUS Poslední pohanské obřady Příchod (Atėjimas) Kobylko zelená (Žioge žaliasai) Uctívání vrchu Medvėgalis (Medvėgalio pagarbinimas) Zaklínaní hada (Gyvatės užkeikimas) Uctívání dubu (Ąžuolo pagarbinimas) Odchod (Išėjimas) Poslední pohanské obřady vznikly na základě zpřítomnění jistých archetypů – duchovně vyrovnávají s její atmosférou: na jedné straně tu stojí quasi lidové texty a starobylý folklor, na druhé straně slova vyňatá z Bible a archaický způsob přednesu liturgický textů. Skladba má rituální povahu, pracuje s prostorovým zvukem a využívá varhan, což předurčuje provedení v kostele jako ideálním prostoru; kombinuje zpěv s atypickou instrumentální složkou a představuje nadmíru originální žánrová řešení: zjednodušeně a s nadsázkou řečeno, jedná se o oratorium, které není oratoriem. Litevský skladatel Bronius Kutavičius (1932) je fascinován historií – oč je tato vzdálenější, o to je pro něj inspirativnější, protože mu skýtá větší prostor k odhalování jejích tajemství, k pronikání do její atmosféry a zprostředkování její duše. Jinými slovy: jeho tvorba dávnou minulostí „dýchá“, noří se do její podstaty, aniž by usilovala o její dokumentární rekonstrukci. Kutavičius – podobně jako jeho slavnější estonský vrstevník Arvo Pärt – bývá poněkud neprávem řazen k minimalismu, přestože přímou souvislost s americkým směrem nevykazuje. Jeho díla vycházejí ze starobylého litevského folklóru, z něhož skladateli učarovaly především lidové písně zvané sutartinės (z litevského slova sutarti – domluvit se; žít ve shodě) – unikátní útvary „minimalistické“ povahy, vyznačující se imitačním vedením hlasů a sekundovým napětím mezi nimi, monotónností, svéráznou choreografií a archaickými texty s častým výskytem onomatopoií. Kutavičius proslul zejména svými oratorii ze 70. a 80. let, ve kterých podal svou uměleckou představu rituálů pohanských předků Litevců (Poslední pohanské obřady, Z kamene Jatvěhů, Strom světa). V 90. letech se v jeho tvorbě začaly do popředí dostávat vlivy vzdálenějších starobylých kultur – japonské, indické či keltské (cyklus Brány Jeruzaléma, uvedený na letošním Velikonočním festivalu duchovní hudby, oratorium Boj stromu atd.), – avšak již od sklonku tisíciletí v ní opět dominuje litevská tematika (symfonie Epitaf uplývajícímu času inspirovaná historickými mezníky v dějinách Vilniusu, romantická opera Lokys podle stejnojmenné novely Prospera Mériméa atd.). Oratorium Poslední pohanské obřady (Paskutinės pagonių apeigos, 1978) pro sbor, varhany a litevské lidové nástroje ragai (rohy), zkomponované na slova litevského básníka Sigitase Gedy, fascinuje svou zvukovou monumentalitou dosaženou minimálními prostředky, a také až hypnotizující statičností, kterou způsobuje výrazně užitý princip opakování v hudebních i textových strukturách díla. Důležitou roli v Obřadech hrají též prvky rituálu a akustické efekty vyvolané pohybem účinkujících v prostoru. Čtyři části oratoria, orámované úvodními fanfárami resp. závěrečným varhanním chorálem, představují jednotlivé obřady, při nichž jsou účinkující rozmístěni v prostoru pokaždé jinak (pokyny k rozestavení a pohyb interpretů jsou předepsány verbálně v partituře, zároveň jsou naznačeny i samotným grafickým zápisem). V části Kobylko zelená vrstvené hlasy dokola opakující „své“ motivy de facto bez metrického tepu vyvolávají dojem statičnosti, připomínající vláčnost léta, k níž odkazuje i Gedův text. Uctívání vrchu Medvėgalis (první zmínky o tomto kopci pocházejí ze 14. století, kdy na něm stál dřevěný hrad, který bránil Žemaitsko před nájezdy křižáků) je pojato jako kánon založený na terasovitě vystavěných gradacích a jejich oslabováních, na vrstvení hlasů a jejich následném utichání. Zaklínání hada je nejdramatičtější částí celého oratoria, v níž je had, v litevské mytologii bohyně podzemních vod (v litevštině je slovo gyvatė – had – ženského rodu), člověkem žádán o to, aby neničil jeho okolní svět (rodinu, dům, slunce, obilí, boha). V textu závěrečného obřadu, Uctívání dubu, je dub personifikován, spojován s částmi lidského těla, čímž je současně vytvořen básnický obraz Stromu světa. Chorál, který Obřady uzavírá, je programním vyjádřením přijetí křesťanství v Litvě (na přelomu 14. a 15. století). V době vzniku oratoria, kdy byla v tehdejším socialistickém bloku víra represivně potlačována, měl tento program ovšem i symbolický význam. Texty k oratoriu Poslední pohanské obřady – Sigitas Geda Kobylko zelená (Žioge žaliasai) = velice volný překlad !!! Vasarų vasaružės žalia aviža V létě zelený oves žalia aviža vakar žydėjo zelený oves včera kvetl vasarų vasaružės žaliai žydėjo v létě zeleně kvetl Vasarų vasaružės vasaružės danguj V létě na nebi žiogas žaliasai vasaružės ilgai kobylka zelená v létě dlouho vasarų vasaružės per dangų ėjo v létě nebem šla Vakar vakaro vasaružės vakar Včera večerního léta včera žaliai aviža vasaružės žalio zeleně oves léta zeleného žioge žaliasai vasaružės žalio kobylko zelená léta zeleného Nekirsk žalio stiebo žalios avižos Neštkni zelené stéblo zeleného ovsa nekirsk avižos vasaružės stiebo neštkni letního ovsa stéblo žalios avižos vasaružės kelio zeleného ovsa letní cesty Vasaružės vakar vasaružės žalio V létě včera léta zeleného nelaužk žalio stiebo žalios avižos nelam zelené stéblo zeleného ovsa žioge žaliasai žioge dievo žalio. kobylko zelená kobylko boha zeleného. Uctívání vrchu Medvėgalis (Medvėgalio pagarbinimas) = sled nepřeložitelných novotvarů, vytvořených z litevského deminutiva kalnelis (vršek, hůrka), a to přidáváním různých sufixů k jeho kořeni kaln- Kalnelis kalnasai, kalnalėlis kalnasai, kalnelis kalnelio, kalnulėlis kalnėlio, kalnolis kalnuosai, kalnuolėlis kalnuolio, kalnulis kalnusai, kalnusėlis kalnusio, kalnylis kalnylio, kalnylėlis kalnylio, kanlylio kanlylio kalnuolėli liuole-lio... Pozn.: Vrch Medvėgalis je nejvyšším bodem části Litvy zvané Žemaitsko (234 m. n. m.). Nejstarší dochované zmínky o něm pocházejí ze 14. století, kdy na něm stál dřevěný hrad, který bránil Žemaitsko před nájezdy křižáků. Zaklínání hada (Gyvatės užkeikimas) Nekirsk mano brolio, Neštkni mého bratra, nekirsk mano sesers, neštkni mou sestru, nekirsk mano motinos, neštkni mou matku, nekirsk mano tėvo, neštkni mého otce, tu gyvate gyvatėla, ty hade hádku, tu gyvate gyvatėla, oj! ty hade hádku, oj! Nekirsk mano namų, Neštkni můj dům, nekirsk mano saulės, neštkni mé slunce, nekirsk mano javo, neštkni mé obilí, nekirsk mano dievo, neštkni mého boha, tu gyvate gyvatėla, ty hade hádku, tu gyvate gyvatėla, oj. ty hade hádku, oj. Uctívání dubu (Ąžuolo pagarbinimas) Tu ąžuole, tu ąžuole, Ty dube, ty dube, tu ąžuole, ąžuolasai! ty dube, dubový! tu ąžuole, tu ąžuole, ty dube, ty dube, tu ąžuole ąžuolranki! ty dube duboruký tu ąžuole, tu ąžuole, ty dube, ty dube, tu ąžuole ąžuolgalvi! ty dube dubohlavý tu ąžuole, tu ąžuole, ty dube, ty dube, tu ąžuole ąžuolkoji! ty dube dubonohý tu ąžuole, tu ąžuole, ty dube, ty dube, tu ąžuole ąžuolburni! ty dube duboústý tu ąžuole tu ąžuole, ty dube, ty dube, tu ąžuole ąžuoliausias. ty dube nejdubovější.