KAPITOLA JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY LITERÁRNÍHO DÍLA
Dokončení z minula:
Na přenášení významu je založen i symbol a alegorie.
Symbol – obecně znázornění abstraktního pojmu konkrétním
předmětem; ve společnosti je užití symbolu často zautomatizované,
vybaví se nám jen 1 význam (srdce = láska, holubice = mír, vlajka =
znak státní suverenity, prsten = věrnost);
v umění a literatuře má básnický symbol mnoho významů, vybaví se
nám jich více, opět všechny „jsou správné“; např. umělecký směr
symbolismus – básník Otokar Březina má báseň Tys nešla – nevíme,
ke komu se obrací – „ona“ je žena? Láska? Inspirace? Životní radost?
– text básně neodporuje žádnému z výkladů, všechny jsou možné.
Někdy se symbol chápe jako předstupeň či méně rozvinutá forma
alegorie.
Alegorie – též jinotaj; způsob nepřímého zobrazení věcí či myšlenek,
které z nějakého důvodu nemají či nesmějí být vyjádřeny přímo.
Příklady: vyjádření abstraktních představ, vlastností, pomocí
personifikace – postavy Spravedlnosti (sedí na soudních budovách),
Lásky, Mámení (Komenského Labyrint) apod.
Může jít i o celý příběh s alegorickým významem – příběh má
doslovný význam a význam skrytý, přenesený. Alegorie bývá
průhlednější než symbol. Někdy se užívá z cenzurních důvodů
(prvotní význam textu je neškodný, ten druhotný nelze dokázat); př.
alegorická skladba Svatopluka Čecha Slávie – na lodi vypukne
vzpoura lodníků, cestovatelé-Slovani se sjednotí pod slovanským
vůdcem a zabrání krveprolití, vyřeší situaci, šťastný konec. Doslovný
význam: dobrodružný příběh z plavby po moři, přenesený význam:
obraz uspořádání Evropy, v níž jsou Slované velkou pozitivní silou,
měli by držet spolu, potom dokáží vzdorovat všem nesnázím.
Syntaktické prostředky uměleckého jazyka
Syntax (skladba) zjišťuje, jak se spojují znaky ve větší celky – věty.
Z tohoto hlediska jde o syntax jako součást gramatiky. V uměleckém
jazyce se však uplatňují některé zvláštnosti při kombinování znaků,
které stojí nad gramatickou normou – těmi se budeme zabývat.
Vztah uměleckého jazyka ke gramatické normě: odchylky od normy
se dříve považovaly buď za tzv. básnickou licenci, nebo přímo za
chyby; dnes mluvíme o odchylkách – mívají v uměleckém textu
určitou funkci, přinášejí estetickou kvalitu.
Odchylka od gramatické normy se nazývá enallagé (je to stylistická
figura). Mezi odchylky patří:
Anakolut = vybočení (vyšinutí) z vazby; odchylka od pravidelné
větné stavby, vznikající tím, že se uprostřed věty mění už započatá
větná konstrukce, např.
Kdo v zlaté struny zahrát zná,
jej ctěte víc než sebe.
(vazba je zvláštní, „správně“ by mělo být „ten by měl být ctěn…“, a
ne 4. pád – jej)
Inverze = neobvyklý slovní pořádek; přišel on, černý přiběhl kůň
Plurál majestaticus (majestátní plurál) = mluva v 1. osobě množného
čísla namísto 1. osoby jednotného čísla; dochází tak ke zdůraznění 1.
osoby, používali panovníci; např. My, král uherský a český,
rozhodujeme takto.
Autorský plurál = tzv. plurál skromnosti; forma je stejná jako u
majestátního pl., ale dochází zde naopak k zeslabení 1. osoby; je
doporučen pro odborné texty; např. A tím přecházíme k dalšímu bodu
výkladu.
Historický prézens – užití přítomného času ve významu času
minulého, např.
„Císař Karel IV. dává stavět Nové Město pražské.“
„Tak si jdu včera po ulici, a co nevidím…“
Stylistické figury
Figury = výrazové prostředky, užívající odchylek od běžného
sdělného jazyka; konfigurace slov, které se dají popsat,
charakterizovat a častěji se opakují, takže je můžeme považovat za
ustálený jazykový prostředek.
Na rozdíl od tropů nedochází ke změně významu, k přenášení
významů slov.
Figury lze dělit různě, pro přehlednost zvolme třeba hrabákovské
dělení na 1. Figury syntaktické, 2. Figury vzniklé hromaděním, 3.
Řečnické figury. Pro kategorie 1 a 2 platí, že se dají definovat svým
tvarem, podobou. Řečnické figury ne, zde je základním znakem vztah
k adresátovi.
1. Figury syntaktické
Asyndeton = vynechání spojek; obvykle je vynechána spojka „a“ před
posledním členem výčtu
A byla cesta úžinou, přes vody, luka, bažinou.
Polysyndeton = opak asyndeta; nadbytek spojek (a, i)
Je tráva vysoká a laskavá a vlahá.
Parenteze = samostatný slovní výraz či věta, vložený do věty nebo
souvětí; je do ní syntakticky nezačleněn, ale věty se týká, buď po
stránce formální (poznámka ke zvolené formulaci) nebo významové
(zpřesnění). Výraz je oddělen od zbytku textu zpravidla pomlčkami.
By láska tvá tě šťastnou učinila,
by vášeň – vášeň je-li to – tě nikdy nezlomila.
V třetím roce jeho vlády se plán – zvolíme-li tento termín – začne
vymykat z rukou.
Hendiadys = souřadnou formou se spojí dvě slova, která dávají
dohromady jeden celek, jeden specifický význam; někdy jde o
souřadné spojení představ, z nichž jedna je významově podřadná
(přídavné jméno, které významově upřesňuje podstatné jméno);
např.
Zasypali ho věnci a kvítím (místo květinovými věnci).
Horník z Beskyd a hor (místo z beskydských hor).
Často ustálená spojení, např. prach a popel; podle svého nejlepšího
vědomí a svědomí, dnes a denně.
Na rozdíl od podobné tautologie (viz později) se nejedná o spojení
dvou synonymních výrazů.
Zeugma = spřežení vazeb; užití jen jedné syntaktické vazby u
souřadně spojených členů, z nichž každý vyžaduje odlišnou vazbu
Řídíme se a učíme se z jeho příkladu. („správně“: řídíme se jeho
příkladem a učíme se z jeho příkladu)
Obsloužíme a poradíme vám k vaší spokojenosti. („správně“:
obsloužíme vás a poradíme vám k vaší spokojenosti)
Elipsa = vynechání méně důležitých, z kontextu snadno doplnitelných
slov (např. slovesa být)
Svátky za dveřmi. (svátky jsou za dveřmi)
Tělo jeho – skála na skále ležící. (tělo jeho je/vypadá jako skála…)
2. Figury vzniklé hromaděním
a) Figury zakládající se na hromadění hlásek; vznikají tím, že se
výběr slov řídí eufonickými hledisky
Zvukosled = záměrná zvuková organizace textu, aby se docílilo
opakování nějaké hlásky či skupiny hlásek
A na topole podle skal
zelený mužík zatleskal. (opakování „l“ navozuje dojem tleskání)
Mohou se vyskytovat zvláštní případy zvukosledu, např.
onomatopoie = zvukomalba, napodobení nějakého reálného zvuku
jazykovými prostředky
- např. citoslovce (bum, ťuk, kvok), slovesa (brnkat), substantiva
(kukačka)