Aristotelés (384 – 322 př. n. l.)

A) Život

- Stageiřan, vztah k Alexandru Makedonskému.

- Student v Platónově Akademii (od 17 do 37 let) – rozchod po smrti Platónově.

- Založení vlastní školy v Athénách – Peripatetická škola: studium „přírodovědné, filosofické,
logické, etické, estetické, politické názory…“. Corpus Aristotelikum (Andronikos Rhodský v 1. stol.
n. l.).

- Velké množství spisů (mnohé napsali jeho žáci na základě poslechu přednášek): údajně více než 400
(1000) svazků.

B) Filosofie

1) Kritika Platóna:

- Platón svět nevysvětluje, komplikuje jej.

- Jaký je vztah mezi ideou a jednotlivou věcí ve světě smyslovém? Je kauzální? Jak je to s rody a
druhy (smyslový kůň – patří pod ideu koňovitosti, ideu lichokopytníkovosti, savcovosti)???

- Kritika Platónova pojetí pohybu (tj. jakékoliv ZMĚNY): ideje nehybné a věci smyslového světa
podléhají neustálým různým změnám.

- Podstata věci (idea) je odloučena od věci samé (smyslový předmět)…HLAVNÍ KRITIKA, Z NÍŽ
ARISTOTELÉS VYVOZUJE SVOU METAFYSIKU, TEORII HYLÉMORFISMU.

2) Hylémorfismus

- východisko: podstata věci je v ní samé.

- Podstata věci je v jednotě látky a formy této věci:

Látka:  je prvním substrátem

                        je možností věci něčím se stát

                        je amorfní

                        je očištěna od všech vlastností

Forma: je uskutečněním jedné z možností

                        je duchovním principem, který působí na látku

3) Pohyb:       je uskutečňováním možnosti (odívání látky formou)

4) Znalost přírody je znalostí pohybu

5) Theleologie: Cílovost věcí světa

Aristotelés zkoumá tyto cíle (účely) existence věcí, aby nalezl smysluplnost světa. Snaha o
„uskutečnění nejvyšší možnosti látky“.

6) Všechny kauzální vazby, tedy kauzální řetězce (příčina-účinek) vždy směřují k cíli.

Toto vyplývá z faktu (Aristotelova tvrzení), že svět je věčný, ale prostorově konečný.

Závěr: Řetěz příčin není nekonečný, tedy existuje první příčina, tj. příčina příčin (filosofický
Bůh) nezatížená látkou, je prvním hybatelem, nemá možnosti, je čistým uskutečněním (je Dokonalostí,
Rozumem).

7) Teorie poznání: Poznání předmětů je poznáním forem

Teorie pravdy: Pravda je shoda poznatku (tj. formy v člověku) se skutečností (formou věci).

8) Aristotelův filosofický Bůh:

Bůh jako forma forem

Bůh jako první hybatel

…Vysvětlení v přednášce: Odívání „jednoty látky a formy nižšího řádu“ formou vyšší…

9) Aristotelovo učení o duších

a) Duše vegetativní               Duše smyslově animální                   Duše lidské:


       Nižší rozum


       Vyšší rozum (lidství)

b) Nesmrtelnost vyššího rozumu: Averroes a Akvinský.

c) Inspirace pro Tomáše Akvinského v Důkazech existence boží.