Křesťanské myšlení scholastické

Scholastika: druhá hlavní fáze vývoje křesťanské filosofie

1. Ranná scholastika

·         Církevní školy: dominance náboženská a theologická, ale i cesta k budoucí filosofii:
trivium (součástí i tzv. dialektika) plus kvadrivium.

·         Boj o dialektiku: dialektikové Petr Abelard) versus antidialektikové (Petr Damiani).

·         Boj o univerzália: Realismus versus nominalismus.

·         Boj proti racionalizaci křesťanství: mystika (sv. Bernard: Člověk je třtinou klátící se
ve větru). Primární akt víry a prožitku.

2. Vrcholná scholastika

a) Uzavřenost křesťanského myšlení (myšlenková i etnická).

b) Vedle ní další kultury: židovská a tzv. arabská (spojuje zjm. vliv antický a východní, indický).

c) Filosofický proud v arabské kultuře -  Arabský aristotelismus:

c1) Východní větev: Avicena (980-1037)

·         Vliv novoplatonismu a Aristotela.

·         Věčnost stvořeného světa (hmotného).

C2) Západní větev: Averroes (1126-1198)

·         Rekonstrukce Aristotela – Aristotelés vysvětlil přírodu, já jsem vysvětlil Aristotela.

·         Teorie dvojí pravdy.

·         Věčnost stvořeného světa – až pantheismus.

·         Smrtelnost individuální lidské duše (individualita tkví v nižším rozumu), nesmrtelný
pouze vyšší rozum (činný rozum) – viz Aristotelovo učení o duši.

c) Kristianizace Aristotela:

c1) Albert Veliký (1195?-1280)

·         Amatér ve vztahu k Aristotelovi.

·         Dominikán (vztah k zakladateli Dominikánů Jordanu ze Saska)

·         Zájem o přírodu.

·         Theolog musí znát filosofii a přírodu, aby byl dobrým theologem (odmítnutí theologických
argumentů v přírodovědeckém poznání).

·         Nové spojení víry a rozumu.

C2) Tomáš Akvinský (1225-1274)

·         Život: otec italský hrabě, matka normandská šlechtična. Mládí v klášteře Monte Casino
(výjimečná zvídavost, pracovitost) – Dominikáni. Cesta do Paříže a jeho studia u Alberta Velikého.
Učitelem na univerzitách v Paříži a Itálii.

·         Vztah k Aristotelovi – přijetí Albertovy mise v „boji proti Aristotelovi“, spíše však
proti averroistické interpretaci Aristotela.

·         Summa theologická, Summa proti pohanům (Averroismu).

·         Metoda: Pokřtění (kristianizace) Aristotela:

Přijetí části Aristotelovy metafysiky (té, která nebyla v rozporu s křesťanstvím) a po přepracování
se mohla stát jádrem nové křesťanské filosofie). Část Aristotelovy filosofie, která byla v rozporu
s křesťanstvím, byla nahrazena jinými částmi Aristotelova myšlení, které opět nebyly v rozporu
s křesťanstvím. Spojením obého se zrodila nová filosofická obhajoba (apologetika) křesťanství
postavená na Aristotelově metafysice.

·         Vztah víry a rozumu: nejsou v rozporu, obojí je od Boha (emancipace rozumu).

·         Kritika teorie dvojí pravdy (Averroes). Rozum dokazuje zjevené pravdy (např. důkazy
existence boží), co nelze rozumem dokázat – víra (jen nemnoho tvrzení).

·         Filosofie postupuje od výtvorů k Bohu, theologie postupuje od Boha k výtvorům.


Proti Averroismu:

·         Tvrzení, že Bůh je nad světem a před světem.

·         Nesmrtelnost lidské duše (individualita je dána tělem, duše jsou ve své podstatě
stejnorodé)!

·         Svoboda vůle člověka: i proti sv. Augustinovi.

·         Hylémorfismus: Bůh je čistá forma, Bůh je čistým uskutečněním.

“Já jsem, který jsem.“.

Vysvětlení E. V.: Bůh nemůže neexistovat.

·         Člověk je jednotou látky a formy (na rozdíl od Augustinova tvrzení, že duše disponují
tělem).

·         Závěr:

: Tomáš Akvinský jistým způsobem zamezil roztržce mezi filosofií a theologií.

: Tomáš Akvinský jistým způsobem zamezil herezi křesťanství vnikem   averroizovaného Aristotela.

: Tomáš Akvinský jistým způsobem přispěl k další vlně racionalizace křesťanství. To však vyvolalo
další vlnu mystiky.