NaRo Speciální metody rozvoje nadání Školství v ČR • Decentralizované , značně autonomní vzdělávací systém • Nejednotné pojetí kvality • Limituje, pokud se srovnává kvalita napříč republikou • Srovnání - kritéria: škola, pedagogický sbor, výuka Obohacující kurikulum • kvalitativní změna • obecně: ve všech složkách aplikovaného edukačního programu • v užším pojetí: v rámci specifických částí kurikula: a) Obsah – kvalitativní (obohacování) a kvantitativní (akcelerace) b) Proces – metody a organizačních formy c) Produkty – výsledek vzdělávání d) Prostředí – pomůcky, exkurze, spolužáci e) Hodnocení • Rozvoj učebních dovedností (komunikace, spolupráce, strategie, plánování, cíle, uč. styly ..) • Rozvoj vysoké úrovně zájmů – témata navržená žáky zajímavější, motivující + učební pomůcky aj. • Rozvoj intelektuálního a kreativního potenciálu žáků – samostatní, tvůrčí, vědecké myšlení • Podpora emočního, sociálního a etického rozvoje žáků Škola • Osobnost ředitele • Na tvorbě vnitřní legislativy školy v péči o nadané se podílí vedení školy nebo většina pedagogických pracovníků • Strategie výběru nebo průběžné identifikace nadaných • Pravidelné vyhodnocování stavu péče o nadané • Vnitřní legislativa – není statický dokument. Specifikace a úpravy ŠVP • Úprava organizačních forem výuky • Návrhy na zlepšení - koordinátoři péče o nadané • Spolupráce s dalšími institucemi • Plány návaznosti studia Pedagogický sbor • Výměna zkušeností mezi pedagogy • DVPP – pedagogická diagnostika, rozvoj kritického myšlení, individualizace ve vzd. • Komunikace s rodiči mimo třídních schůzek, konzultační hodin, DOD – motivace rodičů k identifikace nadání v PPP, výhody IVP • Zjišťování úrovně nadání žáka v běžných hodinách a rozvíjení bez ohledu na to, zda je diagnostikováno nebo ne Výuka a) Obsah - Rozlišení základního a rozšiřujícího učiva - Úkoly i pro „diagnostikované“ pro všechny – nenálepkovat - Vnitřní diferenciace - nadanější žáci si mohou vybrat náročnější variantu úkolu b) Proces - Nadání rozvíjeno v rámci běžných hodin - Individuální rozvoj – soutěže, olympiády - Aktivizující metody – diskuze, hra, projekt, hraní rolí - Individuální a skupinové soutěživé aktivity - Nadanější žák, pokud je hotov, není využíván jako „pomocník učitele ke slabším“ - Skupinová výuka – obměna skupin, výkonnostně heterogenní nebo homogenní. Odstupňování úloh podle náročnosti (ano-ne) - „kontrakty“ – dohody mezi nadaným a učitelem. Rozhovor – stav. Výuka pokr. 1 Aktivizují metody 1. Metody heuristické, řešení problémů – na základě znalostí a dovedností vyvozovat nové závěry 2. Metody inscenační – často nerovnoměrný vývoj s rozvinutou kognitivní oblastí – upevňování pozic v třídním kolektivu 3. Didaktické hry – šifrované texty, přesmyčky, rébusy, deskové hry 4. Metody diskusní Komplexní výukové metody 1. Skupinová a kooperativní výuka - úskalí 2. Samostatná práce žáků 3. Brainstorming, brainwriting 4. Projektová výuka – dlouhodobé projekty Výuka pokr.2 c) Prostředí - Didaktické pomůcky - Vlastní výukové materiály - Učební centra - Exkurze - Mentoring (osobní, korespondenčí) - Pomocný učitel - Letní programy d) Produkt - Zápisy do sešitů (společně s žáky) - Domácí úlohy nejen za účelem upevnění porozumění, ale zejména pro praktickou aplikaci tvůrčího rozpracování probíraného učiva e) Hodnocení - Různé druhy didaktických testů - Kritéria hodnocení jsou pro všechny žáky shodná - Učitelé doplňují hodnocení známkou o slovní komentář a individualizují hodnocení - Zařazování promyšlených forem sebehodnocení, žáci pravidelně vyhodnocují pokrok pomocí portfolíí - Sumativní, formativní - Pojetí výuky s převažujícím transmisivním, konstruktivistickým, autonomním pojetí výuky • Sebehodnocení - autonomní - Nalezení nejefektivnějšího způsobu rozvoje vlastních individuálních schopností - Uvědomění se, že vlastní vnitřní motivace k učení je z dlouhodobého hlediska cennější než motivace vnější - Naučit se objektivně monitorovat průběh učení, aktuální stav, momentální výkonnost, diagnostikovat chyby - Musí zvládnout emocionální složku svého hodnocení, umět si vyslechnout názor druhého - Nerealistické hodnocení: neadekvátní sebeobraz, neobjektivní vnímání okolí, problémy v sociálních vztazích, emoční labilita, odlišné chápání časoprostorové perspektivy - Podpora atmosféry spolupráce, vzájemné důvěry ❖ Sebehodnotící rozhovor ❖ Sebehodnotící dotazník ❖ Volný písemný projev ❖ Netradiční techniky sebehodnocení (/kláž, pantomima, taneční kreace…). Doplnit je rozhovorem. ❖ VHODNÉ METODY KOMBINOVAT Výuka pokr.3 Akcelerace • Urychlování školního procesu - jeden ze základních modelů vzdělávání nadaných - rychlý postup v jednom, několika nebo ve všech předmětech - není tolik organizačně náročná pro školu, ale nerespektuje principy inkluzivní pedagogiky Akcelerační programy a) Vnější (Gallagher, Kirk, 1989) - předčasný vstup do školy u dítěte mladšího šesti let - dřívější vstup na vyšší úroveň vzdělávání - „přeskakování“ ročníků - zhuštění ročníků (absolvování dvou ročníků v jednom školním roce). Označení jako telescoping (zredukování času potřebného na probrání konkrétního učiva) - paralelní studium (absolvování některých předmětů na střední nebo jiné škole) - seskupování žáků s lepšími výsledky v určitých předmětech vertikální seskupování (na základě podobné úrovně nadání se vytvoří skupiny žáků z různých ročníků). Doporučováno pouze u mimořádně rozumově nadaných dětí, které mají velmi dobrou schopnost sociální adaptace (Havigerová a kol., 2011) - ,,vyjmout‘‘ z běžné výuky (vyšší, skupiny nadaných dětí) b) Vnitřní - Urychlení obsahu pomocí snížení opakování - Vynechání příliš jednoduchých úkolů, přeskočení známých částí učiva. - děti musí být schopny řešit dané úkoly rychleji a vypracovávat úkoly na vyšším stupni obtížnosti než jejich stejně staří vrstevníci (Havigerová a kol., 2011) - compating – v „ušetřeném čase“ se žák věnuje rozvíjejícím aktivitám podle svého zájmu Kdy přistoupit k akceleraci • Doporučována pouze pro děti v pásmu horních 2% inteligence – mimořádně nadané. • Nutné zjistit příčiny – často nátlak učitelů ale především rodičů. • Dítě by mělo být v dané oblasti excelentní, emocionálně stabilní a být připraveno na to, co ho čeká (např. starší spolužáci – viz nebezpečí akcelerace) – posouzení odborníka (psycholog). • Učitel, který bude s dítětem spolupracovat, musí s akcelerací souhlasit, stejně tak musí souhlasit rodiče a dobrovolně souhlasit i sám akcelerovaný žák. Klady akcelerace • Úroveň studijních požadavků je adekvátní schopnostem nadaného – nízké nároky demotivují (underacheivement) • větší konkurence – starší spolužáci • zvýšená produktivita nadaných dětí – musí se vyrovnat s náročnějšími úkoly • méně monotónní práce a nudy - zvýšená motivace • vyvarování se konfliktů s vrstevníky, kteří nesdílejí jejich zájmy a schopnosti. Zápory akcelerace - 4 oblasti 1. Akademické: · neschopnost se srovnat s vyššími nároky – přecenění schopností; · mezery v učivu – nestudují systematicky; · fyzicky či emocionálně nezralí – nerovnoměrný vývoj; · postrádají zkušenosti z předchozích ročníků; · větší množství vědomostí může zbrzdit rozvoj jejich kreativity a divergentního myšlení (zajímavé výzkumy!). 2. Emocionální: · frustrace z vyšších nároků způsobuje stres a vyhoření; · omezené možnosti k vytvoření přátelství - vede k izolaci; · omezené možnosti věnovat se zájmům a koníčkům- vede k problémům v pozdějším životě. Zápory akcelerace - 4 oblasti • 3. Sociální: · limitované možnosti rozvinout sociální schopnosti v kolektivu starších spolužáků; · nedostatek času a možností spřátelit se s vrstevníky a odmítání staršími spolužáky; · chybí sociální aktivity vhodné jeho věku. • 4. Omezené mimoškolní možnosti: · méně možností účastnit se mimoškolních aktivit s vrstevníky; · fyzická nevyspělost omezuje jejich začlenění do fyzických aktivit se spolužáky . Enrichment • prohloubení a rozšíření probíraného učiva • obohacení (Mesárošová, 1998) a) horizontální – zadávání úloh navíc (pocit – za trest) b) vertikální – zadávání úloh na vyšší úrovní (Bloomova taxonomie kognitivních cílů; činnost – aktivní slovesa). Vhodnější. K dosažení vyšší cílové kategorie nezbytné důkladné zvládnutí příslušné nižší úrovně. - Znalost – reprodukce, vybavení, fakta teorie. Paměťové osvojení - Porozumění – vlastními slovy vyjádřit, definovat, popsat - Aplikace – použití dříve naučeného při zpracování nové látky - Analýza – rozklad na komponenty, vysvětlení - Syntéza – kombinování myšlenek k vytvoření něčeho nového - Hodnotící posouzení - dítěti umožňuje poznat širší souvislosti daného tématu, vede ke komplexnějšímu porozumění a podporuje zvídavost dítěte - mladší děti - mělo by být zaměřeno všeobecně, pro starší děti jsou vhodnější programy týkající se konkrétní tematické oblasti - obohacování podporuje propojení poznatků v různých předmětech s praktickými problémy - od první nebo většinou od třetí třídy jsou poskytovány obohacující programy zejména v jazykové oblasti nebo v matematice. Témata jsou navrhnuta tak, aby se netýkala látky, která je probírána ve třídě nadaného dítěte. Tématy mohou být například matematické a geometrické hádanky, cizí země a jejich kultury, literatura, fotografování, ochrana přírody apod. (Havigerová a kol., 2011). Obohacování (enrichment) Model otáčivých dveří • Obohacování učiva může fungovat na dobrovolnické bázi • Nejznámějším modelem Renzulliho model otáčivých dveří (Revolving Door Model, Renzulli, 1998). • model postavil na dobrovolnickém základě. Nerespektuje americkou tradici, že do programů pro nadané by měli být žáci předem pečlivě selektováni a testováni. Naopak jim poskytuje "otevřené dveře". Nechává žáky, kteří mají o rozšiřující program zájem, aby se sami přihlásili. Obsah programu je však velmi náročný a nedovolí neproduktivním žákům setrvat - dveře se znovu otočí a v programu zůstávají jen ti nejschopnější. Modifikace vzdělávacího procesu • Změna ve způsobu vedení výuky • Zařazování různých vyučovacích metod a forem akceptující potřeby nadání • Podpora motivace, samostatnosti, kooperaci, komunikace, tvořivosti, představivosti, rozvoj kritického myšlení • Metody kompenzující možné problémové osobnostní stránky jedince – metody inscenační, situační, diskusní. • Vhodné produktivní pro všechny žáky • Využívání co nejvíce odlišných výukových strategií, včetně metody frontální – učení objevováním – při této formě výuky je třeba u dětí vzbudit zvědavost a zájem o jevy jako takové a vést děti k tomu, aby chtěly samy objevovat - učení hrou – děti mohou samy vybrat obsah probírané látky, časové rozvržení atd. - učení komunikací - dětí se učí vyjadřovat svoje myšlenky, názory a pocity. Učení komunikací může sloužit k navození dobré společenské a emocionální atmosféry ve třídě - informující učení - typ výuky, kdy by učitel měl záživnou a nemonotónní formou podat učební látku - učení cvičením a opakováním – mělo by probíhat netradičně, protože nadané děti nemají rády časté opakování známých věcí - orientované učení - dítěti je přednesen netypický problém a dítě má přijít na jeho řešení, případně vyhledat nové informace a interpretovat je. Principy práce s nadanými dětmi ZŠ Metoda I.N.S.E.R.T. (Interaktive Notting Systém for Efektive Reading and Writing) • Během čtení žák na okraji dělá poznámky, značky. Např. ✓ potvrzení známé informace - rozpor s tím, co si myslíš + nová informace, které se důvěřuje ? informace, které žák nerozumí • Následně má každé dítě připravenou tabulku s určitým počtem sloupců s danými znaménky a do sloupce pod znaménkem zapíše hlavní myšlenku o konkrétním jevu Metoda expertních skupin • text pro skupiny • Úkoly odlišné pro členy skupiny • Heterogenní skupiny – úkoly očíslované • „experti“ podle náročnosti – expertní skupina – členové se vrací zpět do kmenové skupiny • Přirozená, cílená diferenciace Skupinová výuka • Rozdělení rolí, kompetencí • Vyhledávači zdroje • Zapisovatel • Prezentátor Mastery learning zvládající učení • Koncipoval B.S. Bloom (odmítá dělení žáků na dobré a špatné) • Systém vyučování - žáci nejsou časově omezováni, mohou pracovat vlastním tempem. Slabší dostávají častější zpětnou vazbu o postupu i pomoc Nabídka služeb NAGC http://www.nagcbritain.org.uk/ • https://www.potentialplusuk.org/