(lroeách otázkou chemie mozkU) . yni if "ivislost _-ak si ukážeme dále -také vlivy Íí:fe oddélovat vývoj ^ ^ reakcí, a svislí toto dokážou vycítit. Bylo by logie mozku od • •>«tku a «» sebedestruktivni chován, snadné svalovat «*J*J*" ^okdo z nich tak činí. Někteří přijí-na působení dlemikáUJ, «J na záyislost coby nemoc man onen striktně medicínsky moatiy Přestože, ten je v jistém ohledu vystižný. Co je tím skutečným lákadlem smrtelně nebezpečného drogového zážitku? To je otázka, kterou jsem položil mnohým svým pacientům na kiinice Portland. „Máte bolavou, nateklou, hnisající nohu, celou červenou a horkou," říkám Hálovi, přátelskému, žoviálnímu čtyřicátníkovi, jednomu z mála mých pacientů bez záznamu v trestním rejstříku. „Každý den se musíte dobelhat na pohotovost, kde vám podají nitro-žilní antibiotika. Máte HIV. A stejně se nevzdáte injekcí speedu. Co vás k tomu z vašeho pohledu vede?" se rČTT^A ŠÍŠkvě kvŮH Svým bezzubým dásním. „Když se zeptáte kazdyho, včetně mě, tak vám na tn n«^L - m - "'A ■ dobrej důvod, proč si do těla píchat něco co z 1 1S , °u > bíka a pomíchá vám to v hlavě všechno'tľk íí sllntaJlclho zom-myslet a mluvit. A pak to chtít ZtZ^' Hlíí^ ^ ^ zánét v noze," dodávám, „jo, ještě k tomu"z!oho ^ * ^ ^ máte zánět 64 v noze. J PrOČř íá várně n<řVtlB " V hře/nu 1009 jsem vedl podobnou debatu s Allanem lemn také bvlo pres ťtvh.cf, také trpěl HIV a do nemocnice ho přijali s prudkými bolestmi v hrudníku. Řekli mu, že to pravděpodobně bude náhlé zhoršení endokarditidy, infekce srdečních chlopní. Nechtěl se nechat hospitalizovat a místo toho se $el nechat vySetrit icšté na pohotovost do nemocnice Paul's, kde mu sdělili, že je všechno v poi.ulku. Přišel tedy požádat o diagnózu jeStě mne. Po vyšetření je jasné, fc není akutně neumí ny, ale ka/dopádné je v braném stavu. jCo mám teda dělat, doktore*" ptá se a zvedá ruce v gestu konsternované bezmoci. .lak se na to podívejme," říkám a beru si jeho kartu. „Vil otec zemřel na srdcem Jiorobu. Váš bratr zemřel na srdeční chorobu. Iste silný kuřák. Trpěl jste endokarditidou způsobenou nitrožilním užívaním drog. Jste tu kvůli srdeční příhodě a ještě stále máte nateklé nohy, protože vaše srdce nedokáže efektivně pumpovat krev. Užíváte silnc léky na HIV a vzhledem k hepatitíde C to vaše játra už sotva 7\ ládají. Ale vy si dál pícháte drogy. A mě se ptáte, co byste mél délat? Nepřijde vám, že je tu něco špatně?" „Já jsem doufal, že mi něco takového řeknete," odpoví Allan. „Potrebujú slyšet, že jsem zasranej dement. Jenom to mě naučí." „Tak jo," vyhovím mu. „Jste zasranej dement." „Dík, doktore." „Potíž je ale v tom, že nejste zasranej dement. Jste drogové závislý. A co si s tímhle máme počít?" Allan zemřel o čtyři měsíce později, o půlnoci, na chladne podlaze svého pokoje v nedalekém hotelu. Někteří říkali, že si dal dávku ze špatné várky metadonu, který někdo ukradl při vloupaní do místní lékárny, a pak říznul pervitinem nebo bůhvíčím. Podle zprávy koronera mél tento malý pokus o nezávislou drogovou produkci na svědomí smrt nejméné osmi lidí. „Nebojím se umřít," řekl mi kdysi jeden pacient. „Někdy se víc bojím žít." Tento strach ze života v podobě, jakou znají oni, je u mých pacientů základem pro dlouhodobé užívání návykových látek. „Když se sjedu, jsem v pohodé. Ze života zmizí všechny stresy," řekl mi jeden z nich. A něco podobného vám řekne nejeden narkoman, „Zkrátka díky drogám na všechno zapomenu," svěřila se Dora, notorická narkomanka závislá na kokainu. „Zapomenu na svoje problémy. Nic se pak nezdá být tak LAN ,)budíte a všechno je ještě horší...« V ié(. hrozně l>ok.nl - «da 1 '"" '1"'l.''lu Portland a skončila opět na ulici,kde ..........ce—ípece nemocni. Alvin ,c zavalily f f™* hef0Ínu zvládá díky metadonu, ale čem náklaďáku. Svoji zav.slos na ^ ^ půlku dne je mi poslední dobou začal sta e VÍCC UZlVy áškách... Jak se k \ {oho na Hití," říká, .ale pak, po ^ J^vý rituál." dtím? lako blbec, Já *^^^]{ já. „Za tu výsadu, ze „Tak K tcJ shrnu, co jsem t dy ysd, « doiarů n am je zle až na zvraceni, a za pocit, ze jste oiue F měsíčně? Chápu to tak správně?" Alvin se zasměje. „Natahuje mě vždycky ale jen po tomprvnim prasku. Dostanu se do takovýho divnýho rauše. Tak na čtyři pet minut a pak si řeknu: »Proč já tohle vlastně dělám?« Ale to už je pozdě. Neco vas prostě nutí pokračovat dál, dát si dalšího práska a tohle něco se jmenuje závislost. A já nevím, co s tím udělat. Přísahám bohu, já tu sračku nenávidím, opravdu." „Ale přesto vám něco dává." „No jasně, jinak bych to přece nebral, to dá rozum. Je to jako nějakej druh orgasmu." Kromě toho, že působí okamžitý pocit orgastického blaha, mohou drogy také činit bolest snesitelnou. Závislým tak všechna ta ostatní šeď i chaos jejich každodenních životů stojí za to. „Mám v hlavě uloženou vzpomínku tak křišťálově jasnou, že některé dny můj mozek nic jiného nevnímá," píše Stephen Reid - spisovatel, odsouzený bankovní lupič a feták, jak sám sebe nazval - - o své první dávce narkotik, kterou dostal když mu bylo jedenáct. „Hledím v posvátném úžasu na běžný svět kolem sebe - na jasnou oblohu, na smrky kolem, na ohradu z rezavého ostnatého drátu, na žloutnoucí listí. Jsem v rauši. Je mi jedenáct let a já a svět jsme jedno. Jsem naprosto nevinný a vstupuji do světa nevědění."1 Podobně psal i Leonard Cohen, o „příslibu, kráse a spáse cigaret. " Jako vzory na tkaném goblénu, i v mých rozhovorech se závislými se objevují stále stejné motivy — drogy jako emoční anestetikum, jako * Infekce způsobují bakterie pronikající při injekčním podávání drog do krevního oběhu, odkud se dostávají do tkání a vnitřních orgánů, jako jsou plíce, játra srdce nebo pater. protilck na strašlivý pocit prázdnoty, jako tonikum proti únavé, nudě, odcizení a potitu vlastní nedostatečnosti, jako prostředek pro úlevu od stresu, jako sociální lubrikant Drogy, jak to popisuje také Stephen Kcid, mohou být také branou ke spirituálnímu osvícení — třebaže jen na krátkou chvilku. Tyto motivy se objevují na všech úrovních společnosti a íÍ7i životy hladových duchu všude mo/né po světě. Smrtící dopad pak mají na obyvatele čtvrtě Downtown Fastside, závisle na kokainu, heroinu a pervitinu. K těm se vrátíme v další kapitole. Nejedná se tady jen o pouhou honbu za potěšením. Chronické užívání návykových látek je pokusem závislých o únik před utrpením. Z hlediska medicíny praktikují závislí samoléčbu nejrůznějších obtíží, od deprese a úzkosti přes posttraumatickou stresovou poruchu po ADHD neboli poruchu pozornosti s hyperaktivitou. Závislosti mají vždycky svůj původ v bolesti, ať už ji pociťujeme otevřeně nebo zůstává skryta v podvědomí. Jsou to emoční anestetika. Heroin a kokain, které jsou velmi účinnými prostředky k tišení fyzické bolesti, pomáhají mírnit také psychické obtíže. Mláďata oddělená v rámci vědeckých studií od matek odborníci snadno ukonejšili nízkými dávkami narkotik, podobně jako kdyby zvířata zažívala fyzickou bolest/2 Mozkové dráhy a centra pro vnímání bolesti jsou u lidí obdobné. Stejná centra, která interpretují a „cítí" fyzickou bolest, se aktivují i tehdy, pokud zažíváme emoční odmítání. Na skeneru se pak v reakci na sociální ostrakizaci „rozsvítí" stejně jako při fyzicky bolestivých stimulech.3 Když lidé mluví o tom, že mají pocit, že jim někdo „ublížil" nebo že je něco psychicky „zabolelo", z odborného fyziologického hlediska se vůbec nevyjadřují nějak abstraktně či básnicky, ale naopak naprosto přesně. Život lidí závislých na tvrdých drogách je často plný bolesti, a to nejen v přítomnosti, ale především v minulosti. Není divu, že tak zoufale touží po úlevě. „Během chvilky se přehoupnu z totální mizérie a zranitelnosti do naprosté pohody," říká Judy, šestatřicetiletá narkomanka závislá na heroinu a kokainu, která se nyní snaží zbavit se závislosti, s níž se potýká už dvacet let. „Mám spoustu různých problémů. Velká část těch důvodů, proč fetujú, souvisí s tím, abych se zbavila těch myšlenek a emocí a nějak je zakryla." Otázkou nikdy není „Z čeho pramení ona závislost?" nýbrž „Z čeho pramení ona bolest?" Výsledky uváděné v odborné literatuře mluví naprosto jasně: většina lidí užívajících tvrdé drogy pochází z prostředí, kde byli v dětství zneužíváni.4 Většina mých pacientů v hotelu Portland má za sebou historii zanedbávání a nějaké formy týrání v dětství. Téměř všechny drogově závislé ženy ve čtvrti Downtown Eastside byly jako děti sexuálně napadeny a někteří z mužů rovněž. Autobiografická vyprávění i záznamy obyvatel hotelu Portland jsou plné bolesti: * Výraz „narkotika" v obecném užití obvykle označuje jakoukoliv ilegální drogu. V této knize, podobně jako v odborném medicínském jazyce, uzivam tento termín výhradně pro opioidní drogy získávané buď z asijských makovic, jako jsou heroin nebo morfium, nebo umělou syntézou, jako například oxykodon. -----v6a»ni sem nevěděl u chybělo?" Cathy vyprán, -přímé účinky, ale i to vzrušení doprov*^ rttniiii ritutín kun- utíráni éwg ",ína^ »Prostě) ,„,„„ m