Neživá příroda 1
Cvičení 8
Klasifikace a poznávání
magmatických hornin
Rozdělení magmatických hornin podle způsobu a místa vzniku.
Plutonické horniny
Krystalizace z magmatu
v zemské kůře
nebo svrchním plášti
Žilné horniny
Krystalizace z magmatu
těsně pod povrchem
nebo v puklinách
Vulkanické horniny
Krystalizace z lávy
na zemském povrchu
(souš, mořské dno)
Materiál vyvrhovaný při sopečné činnosti se po dopadu
na zem stává sedimentární horninou.
2
Rozdělení magmatických hornin podle místa vzniku
3
Stavby magmatických hornin
Textura popisuje prostorové uspořádání horninových součástí a je možné ji
většinou zaznamenat okem.
Struktura popisuje stupeň krystalizace horniny spolu s omezením, vzájemným
vztahem a velikostí jednotlivých minerálních zrn. Některé tyto stavební znaky
bývají viditelné pouze pod mikroskopem.
Pro poznávání hornin jsou mimo jiné skutečnosti důležité rovněž některé
stavební znaky, které se zpravidla rozdělují do dvou skupin:
Pro určování základních typů hornin není potřeba tyto stavební znaky rozlišovat,
vystačíme s obecným označením stavba hornin.
Pojem struktura a textura hornin je třeba znát při studiu odborných textů.
4
Stavby magmatických hornin
Při běžném určování hornin jsou časté tyto pojmy, označující stavbu hornin:
 kompaktní (masivní) – hmota horniny beze zbytku vyplňuje prostor
 pórovitá – pojmem pórovitá se označují všechny struktury obsahující
prázdné nebo druhotně vyplněné prostory
 všesměrná – minerálních zrna jsou v hornině uspořádána bez přednostního
směru
 paralelní – minerální zrna mají zřetelné přednostní uspořádání podle určitých
ploch nebo v jednom směru
 páskovaná (laminární, zvrstvená) – minerální zrna jsou uspořádána do poloh,
které se liší složením, barvou nebo zrnitostí
Další často používané termíny blíže určující stavbu horniny jsou:
 afanitická (celistvá) – nejsme okem schopni rozlišit jednotlivá zrna
 faneritická – kde jsou zrna viditelná (velkozrnná, velmi hrubozrnná
hrubozrnná, středně zrnitá, drobnozrnná, jemnozrnná, celistvá)
 stejnoměrně zrnitá – reprezentuje horniny se stejně velkými zrny
 porfyrická – v hornině jsou přítomny porfyrické vyrostlice a menší zrna,
tvořící základní hmotu
5
Stavby magmatických hornin
Masivní stavba granitu – minerální zrna beze
zbytku vyplňují prostor.
Pórovitá stavba ryolitu – v hornině najdeme volné
dutinky nebo kaverny.
Porfyrická stavba granitu – některé minerály mají
zrna větších rozměrů.
Stejnoměrně zrnitá stavba granitu – všechny
minerály mají přibližně stejný rozměr zrn.
Magmatické horniny lze klasifikovat podle mnoha systémů, pro běžné
určování hornin je nejvhodnější systém, který zohledňuje
jejich minerální složení.
Klasifikační diagram QAPF (Streckaisenův) klasifikuje magmatické
horniny podle obsahu světlých minerálů:
 křemene (Q),
 alkalických (draselných) živců (A),
 plagioklasů (P)
 foidů – nefelin, leucit (F).
Klasifikační význam mají světlé minerály, vyjma hornin s obsahem
nad 90 % tmavých minerálů. Zde se používá jiný diagram.
Přítomné tmavé minerály nedávají hornině jméno, pouze ho
mohou zpřesňovat (např. amfibol-biotitový granodiorit). K důležitým
tmavým minerálům patří: muskovit, biotit, pyroxeny, amfiboly a olivín.
6
Klasifikace magmatických hornin
3. Granit (žula)
4. Granodiorit
12. Syenit
15. Gabro a diorit
22. Foidový syenit
7
Streckeisenova klasifikace plutonických hornin
5. Tonalit
Pravidla pro klasifikaci
plutonických hornin:
1. V žádné hornině se společně
nevyskytuje křemen s foidy.
2. Procentuální podíl křemene
se počítá z celkového
zastoupení Q + A + P (obdobně
pro foidy). Zásadní jsou
hodnoty 5, 20 a 60 %.
3. Procentuální zastoupení
plagioklasů se počítá
z celkového zastoupení
všech živců. Klíčová jsou
hodnoty 10, 35, 65 a 90 %.
Zastoupení alkalických živců
je doplněk do 100 %.
Př. hornina obsahuje 20 % Q,
30 % A, 30 % P. V diagramu je
Q = 25 %, A = 50 %, P = 50 %.
Princip QAPF klasifikace
pro vulkanické horniny je
stejný, diagram je mnohem
jednodušší.
Problém klasifikace
vulkanických hornin je jejich
častá celistvá nebo sklovitá
stavba, takže nejsme
schopni určit jejich minerální
složení.
Pro jejich klasifikaci se
častěji používá diagram
vycházející z jejich
chemického složení.
Streckeisenova klasifikace vulkanických hornin
3. Ryolit
4. Dacit
6. Trachyt
8. Bazalt, andezit
13. Fonolit =
foidový trachyt
Z řady známých klasifikací je v současnosti nejvíce rozšířený a využívaný
tzv. TAS diagram:
 na osu y vynášíme % zastoupení Na2O + K2O
 na osu x vynášíme % zastoupení SiO2
9
Klasifikace vulkanických hornin – TAS diagram
Tento diagram je rozdělený na
14 polí, reprezentujících základní
vulkanické horninové typy.
Osa x dělí horniny na kyselé,
intermediální, bazické a
ultrabazické.
Problém? ANO!
Na stanovení chemického složení
horniny potřebujeme přístrojové
analytické metody.
Poznávání magmatických hornin začíná prvním krokem a tím je rozeznání
plutonických (hlubinných) a vulkanických (výlevných) hornin.
10
Plutonické horniny
Typické znaky plutonických hornin:
 plně vykrystalované, masivní stavba
 častěji všesměrně zrnité, hrubě zrnité
 dobře rozeznatelné minerály
K určení horniny využíváme kromě
klasifikačních pravidel také posouzení
její barvy, charakteristické znaky její
stavby, širší souvislosti jejího výskytu a
srovnání s tím, co už jsme někdy viděli.
Barva: světlá, světle šedá, narůžovělá
Složení:
Křemen: 20–60 % ze všech světlých minerálů
Alkalické živce: 35–90 %
Plagioklasy: 10–65 %
Množství tmavých minerálů 5–20 %: muskovit, biotit,
amfibol
11
Granit (žula)
Masivní, všesměrně zrnitý granit s patrnými tabulkami
biotitu, Litice nad Orlicí.
Porfyrické vyrostlice K-živce v říčanském granitu,
středočeský pluton, Žernovka.
12
Granit (žula)
Světlý, jemně zrnitý granit s obsahem
turmalínu, Lavičky.
Porfyrický granit, moldanubický pluton, Číměř.
Všesměrně zrnitý granit, Fláje, Krušné hory.Všesměrně zrnitý a stejnoměrně zrnitý typ
granitu, Litice nad Orlicí.
13
Granit (žula)
Růžový ortoklas, bílý plagioklas a šedý
křemen v granitu, Hraničná, Liberec.
Růžový K-živec, bílý plagioklas, šedý křemen
a tmavý biotit v granitu, Fláje, Krušné hory.
Jemně zrnitý granit, žulovský pluton, Černá
Voda.
Hrubě zrnitý granit, krkonošsko-jizerský
pluton, Černá Studnice.
Barva: světle až tmavě šedá
Složení:
Křemen 20–60 % ze světlých minerálů
Alkalické živce: 10–35 %
Plagioklasy: 65–90 %.
Obsah tmavých minerálů v celé hornině kolísá od 5 do 25 %,
nejčastěji biotit, amfibol, pyroxen.
14
Granodiorit
Středně zrnitý granodiorit, středočeský pluton, Slatina.
Středně zrnitý granodiorit se smouhovitou
stavbou, středočeský pluton, Krhanice.
15
Granodiorit
Hrubě zrnitý granodiorit narůžovělé barvy
(mikroklin), brněnský masiv, Blansko.
Světlý, hrubě zrnitý granodiorit, novohrádecký
masiv, Česká Čermná.
Středně zrnitý granodiorit, železnohorský
pluton, Prosetín.
Hrubě zrnitý a stejnoměrně zrnitý typ
granodioritu, Telnice, Krušné hory.
16
Granodiorit
Převládající plagioklas v granodioritu,
Podbořánky.
Jemnozrnná granodiorit, středočeský
pluton, Mrač u Benešova.
Všesměrně zrnitý granodiorit, bílá zrna
plagioklas, šedá křemen, tmavá biotit, Slatina.
Jemně zrnitý a stejnoměrně zrnitý granodiorit,
Ševětín.
Barva: tmavě šedá, tmavě modrošedá
Složení:
Křemen 20–60 % ze světlých minerálů
Alkalické živce: do10 %
Plagioklasy: více jak 90 %.
Obsah tmavých minerálů v celé hornině kolísá od 10 do 40 %,
nejčastěji biotit, amfibol, pyroxen.
17
Tonalit
Středně zrnitý, tmavě šedý tonalit, žulovský pluton, Kaní
hora u Skorošic.
Světlá varieta hrubě zrnitého tonalitu,
středočeský pluton, Teletín.
Barva: tmavě šedá, šedomodrá
Složení:
Křemen: do 5 %
Alkalické živce: 65–90 %
Plagioklas: 10–35 %
Obsah tmavých minerálů v syenitu je 10–35 %,
nejčastěji biotit, amfibol, pyroxen
18
Syenit
Syenitové horniny mohou vytvářet při zvětrávání např. viklany,
středočeský pluton, Husova kazatelna.
Porfyrická stavba syenitu (durbachitu), Vepice.
19
Syenit
Středně zrnitý syenit se sloupečky amfibolů,
jihlavský masiv, Kosov.
Porfyrický syenit s vyrostlicemi k-živců,
třebíčský pluton, Kamenná.
Středně zrnitý, tmavě zbarvený syenit, Tábor.Hrubě zrnitý syenit s porfyrickou stavbou,
vyrostlice tvoří K-živec, Vepice.
Barva: tmavě šedá, šedočerná
Složení:
Křemen: do 5 % (většinou chybí)
K-živec: do 10 % (většinou chybí)
Plagioklas: 90–100 % (ve složení převládá albitová složka)
Zastoupení tmavých minerálů: 25–50 %, běžně biotit, pyroxen,
amfibol
20
Diorit
Středně zrnitý diorit se sloupečky amfibolů, lužický pluton,
Mikulášovice.
Drobně zrnitý diorit, lužický pluton, Rožany.
21
Diorit
Středně zrnitý diorit, žulovský pluton, Kaní hora. Tmavě šedý plagioklas a černá zrna
amfibolu v dioritu, Teletín.
Bílé lištovité plagioklasy ve středně zrnitém
dioritu, lužický pluton, Rožany.
Jemně zrnitý, tmavě šedý diorit, středočeský
pluton, Teletín.
Barva: tmavě šedá, černá
Složení hornin skupiny gabra:
Křemen: do 5 % (většinou chybí)
Alkalický živec: do 10% (většinou chybí)
Plagioklas: 90–100 % (převládá anortitová složka)
Převládající tmavé minerály:
 monoklinický pyroxen = gabro
 amfibol = amfibolové gabro
 rombický pyroxen = norit
 olivín = troktolit
22
Skupina gabra
Hrubě zrnité gabro s lištovitými plagioklasy a mezi nimi
uzavřená zrna amfibolu (ofitická stavba), Špičák.
Ofitická stavba gabra – světlá zrna plagioklas,
tmavá amfibol, Špičák, Orlické hory.
23
Gabro
Hrubě zrnité gabro až troktolit, Staré Ransko.
Hrubě zrnité, tmavě šedé gabro,
Špičák v Orlických horách.
Středně zrnité gabro, Vlčice, Rychlebské hory.Hrubě zrnité amfibolové gabro, Špičák v
Orlických horách.
Barva: světle až tmavě šedá
Stavba: masivní, středně zrnitá
Složení:
Alkalický živec: více jak 90 %
Plagioklas: do 10 %
Foidy: 10 – 60 %, nejčastěji nefelin (nefelinický syenit)
Tmavé minerály: do 30 %, pyroxen, amfibol, biotit
Hlubinné horniny s foidy jsou u nás poměrně vzácné.
24
Foidový syenit
Pokud by hornina obsahovala 50 – 90 % alkalického živce, bude označena jako
foidový monzosyenit, bude-li v převaze plagioklas (50 – 90 %) jedná se foidový
monzodiorit nebo foidové monzogabro.
25
Vulkanické horniny
Typické znaky vulkanických hornin:
 běžně obsahují sklovitou fázi
 běžnější je porfyrická stavba
 dobře rozeznatelné porfyrické
vyrostlice minerálů
 nerozlišitelná základní hmota
 porézní stavba (volné dutinky)
Platnost uvedených znaků není
absolutní, z pravidel lze najít
spoustu výjimek a odchylek.
Barva: bílá, nazelenalá, načervenalá
Stavba: pórovitá, porfyrická (vyrostlice + zákl. hmota)
Složením je ryolit výlevný ekvivalent granitu:
Křemen: 20–60 % ze světlých součástek
Alkalické živce: 35–90 %,
Plagioklasy: 10–65 %
Tmavé minerály: biotit, pyroxen, amfibol
S lávou ryolitového složení je spjat vznik většiny
vulkanických skel, např. obsidián nebo pemza.
26
Ryolit
Porfyrická stavba ryolitu, Barrandien, Těškov.
Porfyrická struktura ryolitu – vyrostlice a základní
hmota, Barrandien, Těškov.
27
Ryolit
Porfyrická stavba červeného ryolitu,
vnitrosudetská pánev, Ruprechtice.
Porfyrické vyrostlice K-živce, křemene a biotitu
v ryolitu, Barrandien, Těškov.
Pórovitá stavba růžového ryolitu, Královec u
Žacléře.
Porfyrický stavba červenohnědého ryolitu, Žiar
nad Hronom.
Barva: šedá, nazelenalá, načervenalá
Stavba: pórovitá, porfyrická (vyrostlice + zákl. hmota)
Složením je ryolit výlevný ekvivalent granodioritu
nebo tonalitu.
Křemen: 20–60 % ze světlých součástek
Alkalické živce: 0–35 %,
Plagioklasy: 65–100 %
Tmavé minerály: biotit, pyroxen, amfibol
Vyrostlice může tvořit křemen, plagioklas nebo biotit.
28
Dacit
Barva: bílá, světle šedá
Stavba: porfyrická (vyrostlice + zákl. hmota), fluidální
Složením je trachyt výlevný ekvivalent syenitu.
Křemen: chybí nebo do 20 %
Alkalické živce: 65–90 %,
Plagioklasy: do 35 %
Tmavé minerály: biotit, amfibol, pyroxen, vzácně
olivín
Vyrostlice tvoří sanidin (K-živec).
29
Trachyt
Barva: světle až tmavě šedá se zeleným nádechem
Andezit je výlevný ekvivalent dioritu:
Křemen: do 5 % (zřídka až 20 %)
Plagioklasy: více jak 90 % všech živců
Alkalické živce: do 10 %, výjimečně do 35 %
Tmavé minerály: amfibol a biotit, ortopyroxeny a
klinopyroxeny
Vyrostlice tvoří plagioklas nebo amfibol.
30
Andezit
Nazelenalý andezit s porfyrickými vyrostlicemi
amfibolu, Fintice, Slovensko.
Barva: tmavě šedá, černá
Stavba: porfyrická, celistvá
Bazalt je výlevný ekvivalent gabra.
Křemen: chybí nebo do 5 %.
Plagioklasy: nad 90 % ze živců
Tmavé minerály: olivín, pyroxen
Vyrostlice tvoří často olivín a pyroxen.
31
Bazalt
Tmavě šedý afanitický bazalt s nodulemi olivínu,
Smrčí u Semil.
32
Bazalt
Mandlovcovitá stavba bazaltu – „melafyru“,
Lomnice nad Popelkou.
Porfyrické vyrostlice olivínu v bazaltu,
Heřmanice.
Celistvý, černý bazalt, Rožmitál u Broumova.Typická sloupcovitá odlučnost bazaltu,
Soutěsky u Děčína.
Barva: světle šedá, slabě nazelenalá, nahnědlá
Stavba: pórovitá, porfyrická (vyrostlice + zákl. hmota)
Složením je fonolit přibližně výlevný ekvivalent
foidového syenitu.
Foidy: 10–60 % ze světlých součástek (nefelin, leucit)
Alkalické živce: nad 90 % (sanidin)
Plagioklasy: do 10 %
Tmavé minerály: alkalické pyroxeny a amfiboly,
biotit a olivín
Fonolit s.s. je nefelinový trachyt (starší označení znělec).
33
Fonolit
34
Fonolit
Jemně zrnitý fonolit, Pustý zámek. Porfyrické vyrostlice sanidinu a biotitu ve
fonolitu, Valkeřice.
Jemnozrnný fonolit, Chlum.Světlý fonolit s vyrostlicemi tmavých minerálů,
Mojžíř.
35
Žilné horniny
Většina žilných hornin má svůj plutonický ekvivalent.
Zdrojové magma utuhlo v různých hloubkách pod povrchem, zpravidla
Vyplnilo příhodné tektonické struktury jako pukliny nebo zlomy.
Žilné horniny mají většinou tvar plochých žil nebo plochých čočkovitých těles.
Velká část žilných hornin má výraznou porfyrickou stavbu, vyrostlice mohou
Tvořit světlé i tmavé minerály. V řadě případů lze žilnou horninu bezpečně
poznat podle její pozice ve výchoze.
Žilné horniny odvozené svým složením od plutonických hornin se označují
předponou „mikro“. Některé mají speciální názvy.
Příklady:
Mikrogranit - porfyrické vyrostlice tvoří K-živec, základní hmotu pak mohou
tvořit křemen, živec, biotit.
Mikrosyenit - vyrostlice tvoří převážně K-živec nebo plagioklas, místy se
objeví ve vyrostlicích i tmavé minerály.
Barva: bílá, narůžovělá, červená
Stavba: jemnozrnná masivní stavba
Složení nejčastěji odpovídá granitu:
Křemen: desítky %
Alkalické živce: desítky %
Plagioklasy: v různém množství
Tmavé minerály: do 5 %, většinou muskovit a biotit
Běžně tvoří vytvářející žíly, čočky nebo okrajové partie
magmatických těles.
36
Aplit
Aplitová žíla v granodioritu, středočeský pluton, Mrač
u Benešova.
Aplitová žíla s hrubozrnným okrajem v granitu,
žulovský pluton, Černá Voda.
Aplitová žíla v tonalitu, Budislav.
Barva: bílá, světle šedá, tmavě šedá, načervenalá
(dle typu horniny)
Stavba: hrubě až velmi hrubě zrnitá, někdy kavernózní
Složení: pegmatity mohou svým složením odpovídat
mnoha typům hornin (dioritový pegmatit, syenitový
pegmatit), většinou odpovídá složením granitu.
Granitické pegmatity obsahují křemen, živce, slídy.
Pegmatity vznikají z odštěpených magmat, která jsou
obohacena o těkavé složky a některé vzácnější prvky.
37Hrubě zrnitý pegmatit, Bukovice u Jeseníku.
Pegmatit
Hrubě zrnitý pegmatit s turmalínem, Rožná.
Jemnozrnný granitický pegmatit s červenými
zrna granátu, Střelecký důl.