Genetická informace a Proteosyntéza Primární struktura bílkovin v Pořadí aminokyselin v polypeptidovém řetězci je určeno genetickým kódem. v Každou aminokyselinu v polypeptidovém řetězci kóduje konkrétní trojice nukleotidů ® triplet. v Strukturní gen = úsek DNA, který kóduje primární strukturu 1 bílkoviny. v Geny pro funkční RNA = jejich produkty (tRNA, rRNA) na rozdíl od strukturních genů nepodléhají translaci. v Gen obsahuje ve své transkribované části: Ø oblasti přímo kódující pořadí aminokyselin proteinu (exony) Ø oblasti nekódující (introny) Ø nepřepisované oblasti na 3' konci (polyadenylační signál) a na 5' konci (promotor). Primární struktura nukleových kyselin v V buňce existují dva typy nukleových kyselin: deoxyribonukleová (DNA) a ribonukleová (RNA). v DNA je lokalizována v buněčném jádře, RNA v cytoplasmě. v základními stavebními jednotkami nukleových kyselin jsou tzv. nukleotidy. v Nukleotidy se skládají: Ø z dusíkaté heterocyklické báze (adeninu, guaninu, cytosinu, thyminu a uracilu) Ø z pentosy (z deoxyribosy v DNA, z ribosy v RNA) Ø ze zbytku kyseliny fosforečné (fosfátu) Print page vAdenin a guanin patří mezi deriváty purinu. v thymin, cytosin a uracil patří mezi pyrimidinové deriváty. v thymin, adenin, guanin a cytosin jsou složky DNA, kdežto RNA tvoří adenin, guanin, cytosin a uracil Struktura DNA - figuríny 2020 - No dummy v Mezi fosfátovou skupinou na 5. uhlíku pentosy prvního nukleotidu a hydroxylovou skupinou na 3. uhlíku pentosy druhého nukleotidu vzniká tzv. fosfodiesterová vazba. v na jednom konci DNA je hydroxylová skupina -OH pentosy (3' konec). Na druhém konci DNA je fosfátová skupina od zbytku kyseliny fosforečné (5' konec). FOSFODIESTEROVÁ VAZBA obr primDNA primRNA v Dusíkaté báze mohou mezi sebou vytvářet komplementární dvojice pomocí vodíkových vazeb. v párování bází není náhodné, ale je dáno jejich komplementaritou. v adenin se páruje buď s thyminem (v DNA) nebo s uracilem (v RNA) v guanin s cytosinem a naopak. v toto komplementární párování bází umožňuje párům bází zaujmout energeticky nejvýhodnější konformaci v rámci dvoušroubovice. KOMPLEMENTARITA BÁZÍ dna rna Sekundární struktura DNA v DNA je stočena do pravotočivé dvoušroubovice, která je stočena ze dvou komplementárních vláken DNA. v řetězce v dvoušroubovici DNA jsou vůči sobě antiparalelní, tzn. že polarita jednoho řetězce je opačná k polaritě druhého řetězce DNA. v vodíkové vazby a tato zdvojená šroubovice přispívají k co největší stabilizaci molekuly DNA. v model DNA-sek Typy DNA v B DNA (nejčastější) – jedná se o pravotočivou dvoušroubovici o četnosti zhruba 10 bází na závit. v báze tvořící pár leží vždy v jedné rovině. v dvoušroubovice DNA má na svém povrchu dva typy žlábků (malý a velký). v A DNA – opět se jedná o pravotočivou dvoušroubovici; má 11 párů bází na závit. v Z DNA – jedná se o levotočivou dvoušroubovici v vytváří se, pokud se ve šroubovici objeví pravidelné opakování bází adeninu a thyminu v cirkulární DNA (kruhová DNA) – prokaryotní DNA i DNA semiautonomních organel (např. mitochondrií) jsou kruhové. v Sekundární struktura RNA v RNA je složena pouze z jednoho různě stočeného vlákna. v pokud se blízko sebe ocitnou dva komplementární úseky vlákna RNA, mohou se mezi bázemi vytvořit vodíkové vazby. v •Typy RNA v mRNA (informační, mediatorová) – vzniká přepisem genů kódujících aminokyselinovou sekvenci proteinů a její základní funkcí je řídit vznik proteinu. v rRNA (ribosomální) – tvoří jádro ribosomů, na kterých je mRNA překládána do proteinu. v tRNA (transferová) – vybírá správné aminokyseliny a umísťuje je do správného místa na ribosomu, aby mohly být začleněny do rostoucího aminokyselinového řetězce. v rRNA a tRNA vznikají přepisem genů nekódujících aminokyselinovou sekvenci proteinu a jedná se o tzv. neinformační RNA. v tRNA Sekundární struktura tRNA v Před každým dělením buňky se každý chromosom musí samostatně zreplikovat a jeho kopie musí být rozděleny do obou dceřinných buněk. v při tomto procesu dochází k přenosu dědičné informace z mateřské buňky do dceřinné. v oba řetězce DNA obsahují navzájem komplementární sekvence nukleotidů, proto oba mohou sloužit jako templát (matrice, předloha) pro syntézu nového komplementárního řetězce. v Replikace DNA je semikonzervativní, protože výsledkem replikace jsou dvě dceřinné dvoušroubovice, z nichž každá má jedno vlákno původní (mateřské) a jedno nově nasyntetizované. REPLIKACE v Proces replikace začínají iniciační proteiny, které se vážou na DNA a rozvíjejí její dvoušroubovicovou strukturu přerušováním vodíkových vazeb. v místům, kde je struktura dvoušroubovice nejdříve narušena, se říká replikační počátky a jsou určeny speciální nukleotidovou sekvencí. v bakteriální genom, který je obvykle tvořen jednou kruhovou DNA o délce několika miliónů bází má jediný replikační počátek. v lidský genom, který má přibližně 3x109 nukleotidů má zhruba 10 000 takovýchto počátků. v jejich velký počet umožňuje lidské buňce zreplikovat veškerou DNA během relativně krátké doby. v pro začátky replikace jsou typické útvary ve tvaru písmena Y, které se nazývají replikační vidličky. v V replikačních vidličkách jsou navázány proteiny replikačního aparátu, které se pohybují ve směru replikace a rozvíjejí dvoušroubovicovou strukturu za současné syntézy nového řetězce. v Nejdůležitějším replikačním enzymem je DNA-polymerasa, která syntetizuje nové vlákno DNA podle původního řetězce. v je to enzym, který katalyzuje připojování nukleotidů na 3' konec rostoucího řetězce DNA za vzniku fosfodiesterové vazby mezi hydroxylovou skupinou na 3. uhlíku pentosy rostoucího řetězce a fosfátovou skupinou na 5. uhlíku pentosy přidávaného nukleotidu. v DNA je syntetizována ve směru 5' → 3' (tzn., že narůstá na 3' konci). obr v Nukleotidy vstupují do reakce jako energeticky bohaté deoxynukleosidtrifosfáty (dATP, dTTP, dGTP a dCTP) a dodávají energii polymerizační reakci. v Energie uvolněná hydrolýzou jedné fosfodiesterové vazby v deoxynukleosidtrifosfátu je dostatečná pro kondenzační reakci, při které se váže deoxynukleotidový monomer (dAMP, dTMP, dGMP a dCMP) do nově syntetizovaného řetězce za současného uvolnění difosfátu. v DNA-polymerasa se neodděluje od DNA po každém přidání nukleotidu, ale zůstává navázána na DNA a během polymerace se podél ní pohybuje. obr Vznik fosfodiesterové vazby v DNA-polymerasa je schopna syntetizovat nové vlákno pouze prodlužováním 3' konce DNA. v V replikační vidličce nastává problém, protože původní dvoušroubovice se skládá ze dvou antiparalelních řetězců (je asymetrická). v Jeden nový řetězec je v replikační vidličce syntetizován podle templátu ve směru 3' → 5'. (Vzniká 5' → 3' řetězec). vDruhý nový řetězec je v replikační vidličce syntetizován podle templátu ve směru 5' → 3‘. v Avšak neexistuje DNA-polymerasa, která by dokázala prodlužovat 5' konec DNA. Tudíž v tomto směru roste diskontinuálně tzn., že jsou ve směru 5' → 3' syntetizovány krátké úseky DNA (tzv. Okazakiho fragmenty), které jsou následně spojovány v kontinuální řetězec. v DNA-polymerasa je velice přesně párující enzym, který udělá průměrně jednu chybu na 107 zreplikovaných párů bází. v DNA-polymerasa neumí začít syntetizovat nové vlákno (neboť přidává další nukleotid teprve po kontrole správného párování předcházejících bází). v Protože DNA-polymerasa neumí začít syntetizovat nové vlákno, musí existovat jiný enzym, který by dokázal spojit dva volné nukleotidy a začal syntetizovat nové vlákno podle jednořetězcové DNA. v tento enzym se nazývá primasa. v enzym primasa nesyntetizuje DNA, ale krátké úseky RNA mající cca 10 nukleotidů. v tyto úseky se párují na základě komplementarity s templátovým řetězcem a poskytují 3' konec pro DNA-polymerasu. Slouží tedy jako primery pro syntézu DNA. Při syntéze vedoucího řetězce je třeba pouze jeden RNA-primer. Syntéza opožďujícího se řetězce je však diskontinuální a vyžaduje neustále tvorbu RNA-primerů. v Opožďující řetězec je tvořen mnoha oddělenými úseky DNA tzv. Okazakiho fragmenty. v na vytvoření souvislého vlákna DNA z Okazakiho fragmentů jsou třeba tyto enzymy: DNA-polymerasa I (odstraňuje RNA-primery (exonukleasová funkce) a nahrazuje RNA-primery DNA) a DNA-ligasa (pospojuje všechny úseky dohromady). v replikace DNA vyžaduje spolupráci několika druhů enzymů, které vytvářejí tzv. Replikační aparát. v Replikační aparát umožňuje vznik a posun replikační vidličky a syntézu nové DNA. v hlavní složky replikačního aparátu: DNA-polymerasa v primasa v helikasa – využívá energii z hydrolýzy ATP k pohybu podél DNA a současnému rozvíjení dvoušroubovicové struktury. • v SSB-proteiny (single-strand binding poteins) – ochraňují jednořetězcovou DNA uvolněnou helikasou před znovuspárováním. v Svírací protein (sliding camp) – pevně váže DNA-polymerasu na templát. v má tvar prstence, který obemyká DNA a pohybuje se podél ní i s navázanou DNA-polymerasou ve směru replikace. v popsaný průběh procesu replikace probíhá u prokaryotních organismů. v U eukaryotních organismů probíhá obdobným způsobem. v U eukaryotních organismů existuje 5 druhů DNA-polymeras: α, β, γ, δ a ε. obr v Jestliže buňka potřebuje syntetizovat určitý konkrétní protein, je nukleotidová sekvence v patřičné oblasti dlouhé molekuly DNA v chromosomu nejprve zkopírována do mRNA (mediatorová, informační RNA). v tato mRNA je přímo využívána jako templát (předloha, matrice) pro tvorbu proteinů. v genetická informace je tedy předávána z DNA do mRNA procesem zvaným transkripce a následně z mRNA do proteinu procesem zvaným translace. v Prvním krokem pro uplatnění genetické informace v buňce je přepsání části nukleotidové sekvence DNA – genu – do nukleotidové sekvence mRNA (přepis celého genu označujeme jako expresi -vyjádření genu). v Veškerá RNA v buňce vzniká transkripcí. TRANSKRIPCE v Transkripce je přepis genetického kódu z kódujícího řetězce molekuly DNA do řetězce molekuly mRNA. v jedná se v drtivé většině o přepis informace z jednoho genu, sloužícího k tvorbě jedné specifické bílkoviny, kterou buňka v danou chvíli potřebuje. v vlákno mRNA se vytvoří na principu komplementarity ke kódjícímu vláknu DNA. v Poté, co je informace přepsána, je díky mRNA přenesena do cytoplazmy na proteosyntetický aparát, kde se podle opsaného pořadí nukleotidů zahájí proteosyntéza. v Transkripce je enzymatický proces, kdy je jako enzym využívána RNA polymeráza (DNA-dependentní RNA-polymerasa). v Prozkoumávání řetězce probíhá od konce 5' ke konci 3‘. v RNA polymeráza hledá v DNA startovní sekvenci nukleotidů, tzv. promotor (za jeho rozpoznání je zodpovědná podjednotka enzymu – tzv. sigma faktor). •PROMOTOR - Směřuje k 5' konci pracovního vlákna DNA před začátkem transkripce. v bývá proměnlivé délky, obvykle kolem 30–40 pb. vJeho funkcí je označení začátku transkripce a podílí se na regulaci její intenzity. v v oblasti promotoru se často vyskytují tzv. signální sekvence: Ø 30–40 pb před začátkem transkripce bývá tzv. TATA box ← obsahuje vyšší množství T a A Ø další známou signální sekvencí je CCAAT box ← obvykle na pozici 75–80 pb (u genů, které jsou touto signální sekvencí vybaveny, je její přítomnost podmínkou účinné transkripce). v Při transkripci dochází vždy k přepisu jen z jednoho vlákna – vlákno pracovní (též negativní (-), antikódující či nesmyslné). v druhé vlákno pro transkripci tohoto genu význam nemá – vlákno paměťové (též pozitivní (+), kódující či smysluplné). v po rozpoznání promotoru a rozpojení vodíkových můstků se na základě komplementarity bází k pracovnímu vláknu DNA nasyntetizuje vlákno RNA. v místo tyminu se do RNA zabuduje uracil. v jakmile RNA-polymeráza narazí v řetězci na STOP-sekvenci, dojde k zastavení přepisu a uvolněná RNA může putovat dále. v Základními enzymy podílejícími se na transkripci jsou DNA-dependentní RNA-polymerasy I.– III. v v Označení Lokalizace Produkt I. jadérko pre-rRNA II. jádro pre-mRNA (hnRNA) III. jádro pre-tRNA, 5S rRNA Typy DNA-dependentních RNA-polymeráz: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/91/Simple_transcription_initiation1.svg/300p x-Simple_transcription_initiation1.svg.png Iniciance transkripce https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/21/Simple_transcription_elongation1.svg/300p x-Simple_transcription_elongation1.svg.png Elongace transkripce Terminace transkripce https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/e1/Simple_transcription_termination1.svg/300 px-Simple_transcription_termination1.svg.png v Transkripce začíná rozvolňováním krátkého úseku dvoušroubovice DNA (obsahuje gen). v jeden z řetězců pak slouží jako templát pro syntézu mRNA. v ribonukleotidová sekvence mRNA je určena komplementárním párováním bází. v jestliže se volný ribonukleotid páruje s deoxyribonukleotidem v templátové DNA, je tento ribonukleotid kovalentně připojen fosfodiesterovou vazbou k rostoucímu řetězci RNA v enzymově katalyzované reakci. v u eukaryotních organismů nejprve musí dojít ke vzniku poměrně složitého transkripčního iniciačního komplexu za přítomnosti několika transkripčních faktorů (= regulační proteiny). v v Řetězec RNA vznikající transkripcí se nazývá transkript. v mRNA nezůstává spojena s templátovou DNA vodíkovými vazbami. vAle dochází za místem, kde byl přidán ribonukleotid, k obnovení dvoušroubovicové struktury DNA a vytěsnění vlákna mRNA. v proto jsou molekuly mRNA jednovláknové. v vzhledem k tomu, že dochází k přepisu pouze malé části DNA, jsou molekuly RNA mnohem kratší (cca několik 1000 ribonukleotidů). v enzymy, které přepisují DNA do RNA, se nazývají RNA-polymerasy. v katalyzují vznik fosfodiesterové vazby, která spojuje jednotlivé ribonukleotidy a vytváří tak cukr-fosfátovou kostru RNA. vRNA-polymerasa se pohybuje krok po kroku po DNA, rozvíjí její dvoušroubovicovou strukturu a uvolňuje tak vlákno pro komplementární párování s volnými ribonukleotidy. v obr Mechanismus transkripce v U prokaryotních organismů existuje pouze jeden typ RNA-polymerasy, u eukaryotních organismů existují tři typy RNA-polymeras: I, II a III. • RNA-polymerasa postrádá korektorskou schopnost. •před přidáním dalšího ribonukleotidu do řetězce RNA nekontroluje, zda se předcházející ribonukleotid správně páruje, a proto může RNA-polymerasa začít syntetizovat nový RNA řetězec bez potřeby primeru. •Transkripce (1 chyba na 104 nukleotidů) není a ani nemusí být tak přesná jako replikace (1 chyba na 107 nukleotidů), protože RNA není určena k trvalému uchovávání genetické informace v buňkách. v U eukaryotních organismů je DNA uzavřena v jádře, ale ribosomy se nacházejí v cytoplasmě ® mRNA musí být transportována z jádra do cytoplasmy malými jadernými póry. v před opuštěním z jádra však mRNA podléhá posttranskripčním úpravám. v Transkripcí vzniká nejprve primární transkript (tzv. pre-mRNA), neboli heterogenní jaderná RNA (hnRNA), která se dále upravuje. v upravená mRNA je transportována do cytoplasmy a tam překládána na proteiny (translace). v U prokaryotních organismů se vzniklá mRNA posttranskripčně neupravuje, slouží ihned jako matrice pro tvorbu proteinu. v Eukaryotní DNA obsahuje kromě kódujících sekvencí (tzv. exony) i nekódující sekvence (tzv. introny). v celá DNA včetně intronů je transkribována do mRNA (přesněji do Pre-mRNA). v Introny jsou odstraňovány enzymy a exony jsou spojeny dohromady. Tento krok se nazývá sestřih (anglicky splicing). Posttranskripční úpravy RNA https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/07/Gene.png/300px-Gene.png Gen v Expresi genu mohou ovlivňovat vzdálené sekvence zvané enhancery a silencery. v Enhancer (zesilovač) je oblast eukaryotické DNA, na kterou se váží regulační proteiny a společně ovlivňují transkripci přilehlého genu. v cílový gen však může být vzdálen od enhanceru až 10 000 párů bází. v na enhancer se váže sada proteinů, které společně vytvářejí tzv. enhanceozom a následně dochází ke vzniku smyčky, která fyzicky spojí enhancer s transkripčním počátkem. v Enhancer se může vyskytovat před genem, za genem nebo dokonce uvnitř genu (v intronech). v pokud by hrozilo, že by enhancer zvyšoval expresi nějakého jiného blízkého genu a přitom to nebylo žádoucí, vytváří se mezi enhancerem a tímto genem tzv. inzulátor, který je schopen efektivně vyrušit účinky enhanceru. v podobné vlastnosti, ale opačný účinek na expresi přilehlých genů, mají tzv. silencery. https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/12/Gene_enhancer.svg/440px-Gene_enhancer.svg .png v Část DNA související s tvorbou proteinu (geny včetně kódujících i nekódujících částí, enhancery a silencery) zabírají v lidském genomu celkem cca 20 % délky DNA. v části kódující proteiny pouze asi 3 %. v zbylých 80 % je tvořeno DNA s nejasnou funkcí. v z tohoto množství je přibližně polovina tvořena repetitivními sekvencemi. v z hlediska množství v genomu jsou repetitivní sekvence nejpočetnější, tvoří přibližně polovinu DNA, která nesouvisí s tvorbou proteinů, tedy přibližně 40 % celé délky genomu. v jedná se o části genomu, ve kterých se pravidelně opakují určité sekvence nukleotidů. v Přepis DNA do mRNA (transkripce) je podobný pro všechny organismy, ačkoliv následné posttranskripční úpravy se již liší. v u bakterií se DNA nachází přímo v cytoplazmě, kde se nacházejí i ribozomy, a tak dochází rovnou i k překladu mRNA do proteinu. v u eukaryot je však DNA uložena v jádře, odkud následně prostupuje (po přeložení do mRNA) jadernými póry do cytoplazmy. v před překladem mRNA do aminokyselinové sekvence dochází k posttranskripčním úpravám – nejdříve přidání čepičky (capping) a polyadenylace. v dále probíhá splicing – z RNA jsou vyštěpeny introny. v Dojde-li k mutaci v oblasti intronů, obvykle nedochází k výrazným škodám. v Jakékoliv mutace v oblasti exonů jsou však naprosto zásadní a vedou ke vzniku defektní nebo pozměněné bílkoviny. Splicing Posttranskripční úpravy mRNA v 5' čepička (cap) je struktura na 5´konci eukaryotických i virových mRNA, která chrání mRNA před rozkladem bunčnými enzymy (fosfatázami a nukleázami) a usnadňuje transport mRNA z bunčného jádra do cytoplazmy a spuštění procesu translace na ribosomu. v Čepičku tvoří nukleosid 7-methylguanosin (m7G) navázaný na první nukleotid mRNA řetězce přes tři fosfátové skupiny (a to přes 5' uhlíky obou ribóz). •CAPPING - proces přidávání čepičky na 5´- konec molekuly eukaryotické i virové mRNA. v je to první probíhající posttranskripční modifikace mRNA. surového primárního transkriptu mRNA. v na cappingu se podílí tři základní enzymy, které pracují v těsném sledu: 1.fosfatáza odstraní 5' fosfát z konce mRNA. 2.guanyltransferáza připojí GMP na konec řetězce a to ve směru 5'–5' (naopak než je normální v nukleových kyselinách). 3.methyltransferáza přidá na guanosin methylovou skupinu. CAPPING CAPPING https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/0a/5%27_cap_structure.png v Poly(A) konec (také poly(A) ocásek) je sekvence asi 40–250 adeninových (A) nukleotidů, které jsou pomocí poly(A)polymerázy přidány na 3´konec mRNA v procesu tzv. polyadenylace. v Poly(A) konec zvyšuje stabilitu mRNA (dokud má RNA poly(A) konec, není zpravidla degradována). v Poly(A) konec napomáhá exportu mRNA z jádra do cytoplazmy. v Pro vědce má poly(A) konec ten praktický význam, že umožňuje snadnou izolaci veškeré buněčné mRNA pomocí afinitní chromatografie na oligocelulóze. •SPLICING v Splicing (sestřih) je postsyntetická úprava mRNA, k níž dochází v jádře eukaryotických buněk, jako závěrečna posttranskripční úprava mRNA. POLYADENYLACE v Splicing (sestřih) je postsyntetická úprava mRNA, k níž dochází v jádře eukaryotických buněk, jako závěrečna posttranskripční úprava mRNA. SPLICING v Translace neboli proteosyntéza je překlad nukleotidové sekvence mRNA do sekvence aminokyselin proteinu. v Proces probíhá v cytoplasmě buněk na ribosomech a jednotlivé aminokyseliny jsou zařazovány podle pravidel genetického kódu. vMechanismus translace lze podobně jako u transkripce rozdělit do 3 fází. v • https://www.youtube.com/watch?v=kmrUzDYAmEI TRANSLACE obr v Proces začíná na iniciačním kodonu AUG a pro iniciaci je třeba iniciační tRNA, která má na sobě vázaný methionin (u prokaryotních organismů formyl-methionin). v u eukaryotních organismů je iniciační tRNA s navázaným methioninem připojená k malé ribosomální jednotce za asistence několika proteinů tzv. iniciačních faktorů. v po navázání iniciační tRNA se malá podjednotka váže na 5' konec mRMA a začne se pohybovat podél mRNA ve směru 5' → 3' a hledat první kodon AUG, který je rozpoznán antikodonem iniciační tRNA. v Jakmile ho nalezne, odpoutá se od malé ribosomální podjednotky několik iniciačních faktorů, což umožní připojení velké ribosomální podjednotky. Iniciace translace v Protože se iniciační tRNA váže rovnou do P-místa na ribosomu, může prodlužování řetězce (elongace) ihned začít navázáním druhé tRNA s aminokyselinou do A-místa na ribosomu. • • obr v na ribosomu popisujeme P (proteinové) místo a A (aminokyselinové místo) místo, E místo pro prázdnou – deacylovanou tRNA. v Ribosom se pohybuje podél mRNA ve směru 5´ ® 3´, překládá nukleotidovou sekvenci do aminokyselinové za použití tRNA a po dosyntetizování proteinu se obě podjednotky ribosomu opět oddělí. v při proteosyntéze je neustále opakován tříkrokový cyklus: 1) v prvním kroku je aminoacyl-tRNA navázána do A-místa. 2) ve druhém kroku vzniká nová peptidová vazba mezi přicházející aminokyselinou a prodlužujícím se peptidovým řetězcem 3) ve třetím kroku se ribosom posune o 3 nukleotidy podél mRNA, čímž se uvolní tRNA bez navázané aminokyseliny z E-místa a tRNA z A-místa se přenese do P-místa v do volného A-místa se může okamžitě vázat další tRNA s připojenou aminokyselinou. Elongace translace v mRNA je překládána ve směru 5' → 3' a nejprve vzniká N-konec proteinu, z čehož vyplývá, že polypeptidový řetězec roste směrem od N-konce k C-konci. v celý cyklus všech tří kroků je opakován při každém předávání nové aminokyseliny do polypeptidového řetězce, dokud ribosom nenarazí na stop-kodon. v Konec proteinu je signalizován přítomností jednoho ze tří terminačních neboli stop kodonů (UAA, UAG, UGA). v těmto kodonům (vyjma UGA kodonu) není přiřazená žádná aminokyselina. v místo tRNA se na stop kodon v A-místě vážou tzv. terminační (uvolňovací) faktory. v místo aminokyseliny se váže molekula vody, čímž se uvolní karboxylový konec hotového polypeptidového řetězce z tRNA v P-místě. v protein se uvolňuje do cytoplasmy. v Po skončení proteosyntézy je mRNA odpojena od ribosomu a dojde k disociaci obou podjednotek ribosomu, které se mohou navázat na jinou molekulu mRNA a začít novou translaci. Terminace translace obr