BUŇKA v EUKARYOTICKÉ BUŇKY = buňky rostlin, živočichů, hub, prvoků. v jejich organely (jádro, mitochondrie, Golgiho aparát lysozómy, endoplazmatické retikulum) mají na povrchu membránu (na rozdíl od prokaryot). v V jádře je uložena většina DNA buňky v Genetický materiál je rozdělen do několika chromozomů (např. člověk 46), které během dělení buňky, procházejí mitózou. v Eukaryotické buňky mají rozličné velikosti a tvary (jednobuněčná řasa Caulerpa až 1m). • • Eukaryotní buňka •CYTOPLAZMATICKÁ BUNĚČNÁ MEMBRÁNA (PLAZMOLEMA) v je asi 8nm silná. v obsahuje lipidy a proteiny v poměru zhruba 1 : 1. v ohraničuje intracelulární prostor s cytosolem a organelami. v řídí transport látek mezi vnitřním a vnějším prostorem buňky. v u nervových a svalových buněk vede elektrochemické impulzy. v účastní se chemické a imunochemické komunikace s ostatními buňkami. STRUKTURY A ORGANELY EUKARYOTICKÝCH BUNĚK v výběžky membrány mohou zasahovat hluboko dovnitř buňky (až do jádra). v vysíláním závojových výběžků (pseudopodií) obalije přichycené částečky (a současně se spojuje s lysozómy). v schopnost ENDOCYTÓZY (fagocytóza, pinocytóza, heterofagie, autofagie) v schopnost EXOCYTÓZY (vylučování) v membrána vytváří osmotickou bariéru buňky. • v membrána biologická MODEL TEKUTÉ MOZAIKY BIOLOGICKÝCH MEMBRÁN Aldosy EPIMERY Ketosy Fischerova projekce Dribosa 2 deoxyDribosa •SINGER NICHOLSONŮV MODEL TEKUTÉ MOZAIKY v membrána se skládá z fosfolipidové dvojvrstvy, do které jsou zabudovány periferní a integrální proteiny. v dvojvrstva má vnitřní a vnější stranu. v molekuly fosfolipidů jsou v ní orientovány tak, že hydrofobní acylové řetězce směřují do středu a polární skupiny na povrch dvojvrstvy. vPovrchové oligosacharidy integrálních glykoproteinů a glykolipidů se bohatě větví (glykokalyx) a mohou reagovat s látkami v extracelulárním hydrofilním prostředí (receptory pro hormony, neurotransmitery, léčiva a bioregulační látky). v receptory pomocí kterých se mohoubuňky vzájemně rozlišovat a komunikovat. v receptory jsou antigenově antigenně specifické a významnou měrou ovlivňují rozpoznávání buněčných povrchů imunitním systémem. v receptory jsou propojeny s jádrem i efektorovými systémy vcytoplazmě, které po podráždění zabezpečí průběh určité reakce. v přímým spojením receptorů s jádrem se reguluje syntéza DNA a tím má tav receptorů bezprostřední souvislost s růstem a dělením buňky. ENDOPLAZMATICKÉ RETIKULUM vJe to systém membránových útvarů různého tvaru (tubuly, kulovité měchýřky, zploštělé cisterny) v vnitřek ER je propojen s perinukleárním prostorem a s Golgiho komplexem. v část ER pokrývá množství ribozomů (GRANULÁRNÍ, DRSNÉ ER) a tvoří proteosyntetickou centrálu buňky. v HLADKÉ ER neobsahuje ribozómy, ale modifikují se v něm proteiny vyrobené v drsném ER (např. tvorba glykoproteinů). v hlavní funkci hladkého ER je syntéza lipidů a sacharidů. Botanika - Fotoalbum - Rostlinná buňka - Endoplazmatické retikulum.jpg GOLGIHO KOMPLEX v Je tvořen systémem paralelních lamelových vakuol. v vyskytuje se vcentrální oblasti buňky. v jeho funkcí je úprava (procesování) a rozdělování (distribuce) nově syntetizovaných proteinů. v GK koncentruje a separuje proteiny určené k exportu. v GK ma dva odlišné konce (tvořící se a dozrávající část). v tvořící se část přiléhá k drsnému ER a přebírá od něj surovou směs nových proteinů. v nedostatečně rafinované proteiny se přes ER mohou opět vrátit k opětovnému přečištění. v v v Do dozrávající části GK se dostávají pouze čisté proteiny. v zde se separují podle místa svého určení (cytoplazmatická membrána, sekreční granuly, lysozómy). v sekreční granuly se odtrhují z lamel dozrávající části GK a difundují k periferii buňky (následuje exocytóza). v tímto mechanismem se také recyklují membrány (určitý úsek tak může být součástí cytoplazmatické membrány, jindy ER, GK, nebo buněčné organely např. lysozómu). v GK zajišťuje kovalentní modifikace proteinů (glykosylace, sulfatace, fosforylace, adice mastných kyselin, proteolýza). https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/25/Nucleus_ER_golgi.jpg Obrázek ukazuje schéma systému jádro (1) - ER (3, 4) - GA (10) https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/80/Endomembrane_system_diagram_cs.svg/1024px -Endomembrane_system_diagram_cs.svg.png BUNĚČNÉ JÁDRO v je nejdůležitější organelou buňky. v obsahuje velmi dlouhé polymery molekul DNA (stočené do chromozomů), které kódují genetické určení organismu. v jádro má dvě funkce, genetickou a metabolickou. v genetická funkce znamená např. tvorbu vlastních složek nebo replikaci, kdy dochází k přenosu genetických informací z mateřské buňky na dceřinou. v metabolická funkce znamená např. syntézu RNA (ribonukleová kyselina), některých enzymů, ATP (adenosintrifosfát – viz dále) aj. v vnitřek jádra je vyplněn sítí bílkovinných vláken – tzv. jadernou plasmou (karyoplasma, někdy též jaderná šťáva). v obsahuje také jadérko a ribozómy. STRUKTURA A FUNKCE ORGANISMU - PDF Free Download JADÉRKO v jadérko není trvalou buněčnou strukturou a nemá membránu. v objevuje se v buňce v telofázi a zaniká v profázi. v v jadérku se syntetizuje rRNA v na jaderných ribozomech probíhá syntéza některých jaderných proteinů (histony). MITOCHONDRIE v jsou specifické organely, jejichž membrána je tvořena ze dvou vrstev. v vnější je hladká, vnitřní tvoří záhyby do vnitřního prostoru mitochondrie. v jedná se o generátory chemické energie pro buňku. v v mitochondriích dochází k oxidaci molekul potravy (např. sacharidů a mastných kyselin), během níž dochází k získávání a ukládání energie do ATP. v protože mitochondrie při své činnosti spotřebovává kyslík a uvolňuje oxid uhličitý, proto je celý proces nazýván buněčné dýchání. v organismy, které mohou tímto způsobem kyslík využít, se nazývají aerobní. v organismy, které dokáží žít bez přítomnosti vzdušného kyslíku, se nazývají anaerobní a postrádají mitochondrie (volný kyslík je pro většinu anaerobních organismů toxický). v vnitřní kapalná výplň mitochondrií se nazývá matrix. v mitochondrie se chovají uvnitř buněk jako samostatné malé buňky. v na rozdíl od ostatních organel se také mohou reprodukovat, neboť obsahují svou vlastní DNA. v mitochondrie jsou energetickými centrálami buněk. v kyslík vstupuje do mitochondrií difuzí. Mitochondriální onemocnění – Wikipedie RIBOZOMY v jsou to malé, nepatrné přibližně kulovité útvary uvnitř buňky. v buď jsou vázané na endoplasmatickém retikulu nebo se vyskytují volně v cytoplasmě. v ribozomy jsou tvořeny z velké a malé podjednotky, které jsou tvořeny rRNA a bílkovin. v hlavní funkcí ribozomů je tvorba bílkovin, které vznikají z aminokyselinových řetězců. Ribozom – Wikipedie LYSOZÓMY v jsou malé nepravidelné organely obsahující hydrolytické enzymy aktivní v kyselé oblasti pH. v mají na povrchu jednoduchou membránu. v lysozomy jsou odpovědné za odbourávání látek (trávicí procesy) uvnitř buňky. v lysozomy jsou schopné rozkládat všechny biopolymery a různé jejich komplexy. v vyskytují se ve všech eukaryotických buňkách rostlinné i živočišné říše. v Substráty se zde rozkládají na nízkomolekulární jednotky (aminokyseliny, nukleotidy, karboxylové kyseliny, monosacharidy). • v CYTOLOGIE – I (stavba buněk) PLASTIDY v jsou to struktury ohraničené membránou vyskytující se pouze v rostlinných buňkách. v Chromoplasty – obsahují fotochemicky aktivní barviva. v Leukoplasty – bez fotochemických barviv. v v • chloroplasty MIKROTĚLÍSKA v Peroxizomy - jsou malé membránou ohraničené váčky, které zajišťují detoxikaci čili odbourávání alkoholu a ostatních toxických látek ohrožujících buněčnou existenci (např. peroxid vodíku). https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/cb/Peroxisome.svg/1024px-Peroxisome.svg.png