3FK:  Definice a charakteristika mentálního postižení.
(Terminologická východiska)
Charakteristika mentálního postižení

Definice MR a MP - srovnání
—Mentální postižení:
Ø
ØŠirší pojem než mentální retardace.
Ø
ØStřešní pojem používaný v pedagogické dokumentaci, který orientačně označuje všechny jedince s IQ
pod 85 (tj. v pásmu současně chápané mentální retardace s pásmem dříve používaného pojmu
slaboduchost).
Ø
ØTermíny jedinec s MR a jedinec s MP se použi psychopedii používají jako synonyma (Černá, M. 2008).
•
•
1.
•
Ø
•
•
•
•
•

Charakteristika mentálního postižení
•Intelektové schopnosti:
ØSchopnost učit se z minulé životní situace a přizpůsobovat se novým životním podmínkám a situacím
(Švancara 1974).
Ø
ØSchopnost rozpoznávat vztahy a využívat jich při řešení problémů (Fontana 2003).
Ø
ØAbstraktní (verbální a symbolické operace), mechanická (praktická), sociální, emoční inteligence.
Ø
ØVyjádřením úrovně inteligence je IQ – inteligenční kvocient.
Ø
ØIQ = mentální věk/chronologický věk x 100 (STERN).
•
•
1.
•
Ø
•
•
•
•
•

Charakteristika mentálního postižení
chronologický pohled na utváření terminologie až do současnosti
•Mentální retardace - MR
(dříve oligofrenie = slabomyslnost)
•
ØNejednotná terminologie (biologické aspekty - RUBINŠTEJNOVÁ, sociální aspekty - MERCEROVÁ).
ØOligofrenie = slabomyslnost (SOVÁK).
ØMultisenzoriální přístup - integrující hledisko medicínské, psychologické, pedagogické i sociální.
ØKonference Mezinárodní zdravotnické organizace WHO – Miláno, 1959 – pojem mentální retardace.
ØTerminologický speciálně pedagogický slovník vydaný mezinárodní organizací UNESCO v roce 1977,
poté 1983 – sjednocující hledisko.
ØDefinice podávající syntézu všech hledisek (DOLEJŠÍ 1978).
Ø
Ø
•
•
•
•
•

•Vymezení mentální retardace (MR) – biologické faktory v kontextu vývoje terminologie (medicinský
model pojetí postižení):
ØRUBINŠTEJNOVÁ (1986, s. 40) užívá pojmu mentální zaostalost, kterou definuje jako „trvalé porušení
poznávací činnosti, které vzniklo v důsledku organického poškození mozku“.
Ø
ØSOVÁK (1983) užívá termínu oligofrenie neboli slabomyslnost a vymezuje jej jako „omezení vývoje
všech psychických funkcí, nejvíce však rozumových funkcí. Je to souhrn četných a leckdy
mnohotvárných příznaků, které mají různé příčiny a rozličný základ patologicko-anatomický. Většinou
jde o následek hrubšího poškození mozku, vzácněji o jiné příčiny. Vznik oligofrenie se váže
především na období před narozením, takže se nedá vyloučit úloha dědičnosti“.
•
•
•
•
•

Charakteristika mentálního postižení
•Vymezení mentální retardace (MR) – akcent sociálních faktorů (sociální model pojetí postižení ve
speciální pedagogice):
Ø
ØPodle MERCEROVÉ má jedinec mentální retardaci, pokud ho takto sociální systém označí. Nejčastěji
bývá sociálním systémem škola (Černá a kol., 1995, s. 10-11).
•
•
•
•
•

•Diagnóza: Mentální retardace (MP):
•
ØV průběhu historie se v definování mentální retardace objevovaly dvě základní charakteristiky,
vycházející z diagnostiky mentálního postižení:
Ø
1.Významné snížení intelektových schopností (snížené IQ).
2.
2.Snížení schopnosti adaptace.
Ø
Ø
•
•
•
•
•

•Mentální retardace (Dolejší 1978):
•
Ø„Mentální retardace je vývojová porucha integrace psychických funkcí, postihující jedince ve všech
složkách jeho osobnosti – duševní, tělesné i sociální. Nejvýraznějším rysem je trvale porušená
poznávací schopnost, která se projevuje nejnápadněji především v procesu učení. Možnosti výchovy a
vzdělávání jsou omezeny v závislosti na stupni postižení“.
Ø
ØStav charakterizovaný celkovým snížením intelektových schopností (schopnosti myslet, učit se,
přizpůsobovat se) ð postižení CNS. Jde o stav trvalý, který je:
-1/vrozený nebo
-2/ časně získaný (do 2 let života dítěte).
Ø
Ø
•
•
•
•
•

•Vymezení mentální retardace (UNESCO)
•
•Terminologickém speciálně pedagogickém slovníku vydaném mezinárodní organizací UNESCO v roce 1977,
a poté znovu v roce 1983:
•
•„Pod heslem mentální retardace se rozumí celkové snížení intelektuálních schopností osobnosti
postiženého, které vzniká v průběhu vývoje a je obvykle provázeno nižší schopností orientovat se
v životě. Nedostatek adaptivního chování se projevuje ve zpomaleném zaostávajícím vývoji,
v ohraničených možnostech vzdělávání, v nedostatečné sociální přizpůsobivosti, přičemž se uvedené
příznaky mohou projevovat samostatně nebo v různých kombinacích“.
Ø
•
•
•
•
•

•
•A/ V definicích objevujících se v literatuře před rokem 1970 byl hlavním kritériem stanovení
mentální retardace stupeň intelektu.
Ø
Ø
• B/  Schopnost adaptace vstoupila do definic až v roce 1973. Na základě toho Americká asociace
mentální retardace stanovila v roce 1992 následující definici: „Mentální retardace představuje
značné omezení ve funkčnosti. Je charakterizována významným snížením intelektových schopností,
existujících souběžně s omezeními ve dvou či více následujících oblastech dovedností: komunikace,
sebeobsluha, domácí péče, užití jazyka, sebeovládání, zdraví a bezpečnost, vzdělávání, volný čas
a práce. Mentální retardace se objevuje před 18 rokem života“ (Henley, M., Ramsey, R. S.,
Algozzine, R. F. 2002, s. 52).
Ø
Ø
Ø
•
•
•
•
•

•
ØDefinici, opírající se o dva základní předpoklady pro stanovení mentální retardace, nalezneme také
ve federálním Školském zákoně osob se zdravotním postižením, přijatém Kongresem Spojených států
poprvé v roce 1975 (Individuals with Disabilities Education Act – IDEA): „Mentální retardace
představuje významné snížení celkových intelektových schopností, vyskytujících se souběžně
s deficity v adaptačním chování a manifestující se v průběhu vývoje, které nepříznivě ovlivňují
vzdělávací proces“ (IDEA 2006).
Ø
Ø
Ø
Ø
•
•
•
•
•

Charakteristika mentálního postižení
v aktuálních mezinárodních klasifikacích
•
ØV roce 2002 vydala Americká asociace mentálního a vývojového postižení doporučení pro definování
a klasifikaci mentálního postižení, vycházející z potřebné podpory. Tento přístup představuje
odklon od definování mentální retardace na základě sníženého intelektu směrem ke zjištění podpory
potřebné pro fungování daného jedince ve škole, doma, ve společnosti a v zaměstnání: „Mentální
retardace je snížená schopnost charakterizovaná výraznými omezeními v intelektových funkcích a také
v adaptačním chování, což se projevuje ve schopnosti myslet v abstraktních pojmech a v sociálních
a praktických adaptačních dovednostech“ (Trask, S. In Heward, W. L. 2003, str. 202).
•
Ø
Ø
Ø
Ø
•
•
•
•
•

Charakteristika mentálního postižení
•Mentální postižení (AAMR, AAIDD 2010):
üAmerican Association of Intellectual and Developmental Disabilities (www.aaidd.org)
Ø
ØMentální postižení (intellectual disability) je charakterizováno významným snížením intelektových
funkcí a adaptačního chování, které se projevují v mnoha každodenních sociálních a praktických
dovednostech. Toto postižení se objevuje před 18 rokem života. Intelektové funkce se vztahují
ke všeobecným psychickým schopnostem, jako je schopnost učit se, usuzovat, řešit problémy a další.
§Snížení intelektových schopností (IQ 70-75).
§Snížení adaptačního chování (pojmové myšlení, sociální dovednosti, praktické dovednosti).
•
•
•
•
•

Charakteristika mentálního postižení
•Mentální postižení (AAMR, AAIDD 2010):
ØSnížení adaptačního chování:
§pojmové myšlení = jazykové schopnosti, gramotnost, představy o počtu peněž, o čase, o číslech,
sebeovládání.
§sociální dovednosti = vztahy mezi lidmi, sociální zodpovědnost, sebevědomí, opatrnost, řešení
sociálních problémů, schopnost podřídit se společenským pravidlům, schopnost odolat nástrahám.
§praktické dovednosti = sebeobsluha, pracovní dovednosti, péče o zdraví, cestování, denní řád,
bezpečnost, manipulace s penězi, používání telefonu.
Ø
ØDůraz na potřebnou podporu jedince, zapojení do společnosti, silné stránky, respektování prostředí
i jazykové a kulturní rozmanitosti, způsobů chování.
Ø
•
•
•
•
•

Reflexe definice MP v české literatuře:
•
•
ØKREJČÍŘOVÁ (in Svoboda ed., Krejčířová, Vágnerová, 2009, s. 400) definuje mentální retardaci jako
„závažnou poruchu inteligence trvalého charakteru, jež je podmíněna zejména vnitřními
(biologickými) faktory. Vnějšími vlivy může být ovlivněna pouze v rámci biologických limitů. Jde o
vrozené nebo časně získané postižení rozumových schopností, které podmiňuje významné omezení
adaptivního fungování jedince s postižením v rámci jeho sociálního prostředí. Z tohoto důvodu není
možné označit za jedince s mentální retardací například romské dítě s IQ nižším než 70, které není
ve své rodině nijak nápadné, plní očekávání rodiny, je samostatné a sociálně obratné“.
•
•
•
•
•

—MR dle MKN-10:
Ø
ØMentální retardace je stav zastaveného nebo neúplného duševního vývoje, který je charakterizován
především narušením schopností projevujících se v průběhu vývoje a podílejících se na celkové
úrovni inteligence. Jedná se především o poznávací, řečové, motorické a sociální dovednosti.
ØMentální retardace se může vyskytnout s jakoukoliv jinou duševní, tělesnou či smyslovou poruchou
anebo bez nich.
Ø Jedinci s mentální retardací mohou být postižení celou řadou duševních poruch, jejichž prevalence
je třikrát až čtyřikrát častější než v běžné populaci.
Ø Adaptivní chování je vždy narušeno, ale v chráněném sociálním prostředí s dostupnou podporou
nemusí být toto narušení u jedinců s LMR nápadné.
•
•
•
1.
•
Ø
•
•
•
•
•

—MR dle DSM-IV:
Ø
ØMentální retardace je diagnostikována u jedince s inteligencí sníženou pod arbitrovanou úroveň, a
to v době před dosažením dospělosti. Adaptabilita takového jedince je snížena v mnoha oblastech.
ØDiagnostická kritéria MR:
ØSnížení intelektových funkcí (IQ 70 a méně)
ØSouběžný deficit v oblasti adaptability jedince, a to nejméně ve 2 z následujících oblastí:
komunikace, sebeobsluha, život v domácnosti, sociální a interpersonální dovednosti, využití
komunitních zdrojů, sebeřízení, funkční (akademické) dovednosti, práce, odpočinek, zdraví,
bezpečnost
ØZačátek poruchy před 18 rokem života.
•
•
•
1.
•
Ø
•
•
•
•
•

Aktuální pojetí mentálního postižení ve speciální pedagogice
•
•
•(MKN-11) 1. leden 2022
•
• rozlišuje 6 stupňů „poruch vývoje intelektu“ (Disorders of intellectual development)
•-
•
•
•
•