Didaktika biologie 2 Metody výuky přírodopisu a biologie Mgr. Libuše VODOVÁ, Ph.D. Katedra biologie PdF MU Osnova přednášek ¡Metody výuky přírodopisu ¡Aktivizující metody výuky a jejich použití v přírodopisu ¡Prostředky výuky přírodopisu ¡Realizační a řídící fáze výuky ¡Diagnostická fáze výuky: diagnostika vědomostí a dovedností žáků v přírodopisu ¡ Výukové cíle Na konci hodiny bude student schopen…. …..vlastními slovy vysvětlit, co je to metoda výuky (vyučovací metoda) ….na základě charakteristiky poznat vyučovací metodu …vysvětlit rozdíl mezi Lernerovým a Maňákovým pojetím výukových metod …..charakterizovat metody výuky dle Lernera …..charakterizovat metody výuky dle Maňáka …..začlenit metody výuky do systému dle Maňáka …charakterizovat pojetí metod dle Mojžíška …. Vysvětlit rozdíl mezi metodou hlavní, vedlejší a pomocnou Výukové cíle Na konci hodiny bude student schopen…. ..vysvětlit rozdíly mezi dílčími monologickými metodami ..vysvětlit rozdíly mezi dílčími dialogickými metodami ..vysvětlit rozdíly mezi dílčími názorně-demonstračními metodami ..vysvětlit rozdíly mezi dílčími praktickými metodami …vysvětlit rozdíl mezi pozorováním a pokusem …charakterizovat dílčí typy pozorování …charakterizovat dílčí typy pokusů … shrnout zásady úspěšné realizace školního pokusu METODY VÝUKY Literatura KALHOUS, Z. Výukové metody. In KALHOUS, Z., OBST, O. et al.: Školní didaktika. Praha: Portál, 2002, s.293-306. SKALKOVÁ J. Vyučovací metody. In SKALKOVÁ J.: Obecná didaktika. Praha: Grada, 2007. Výuková metoda = „koordinovaný systém vyučovacích činností učitele a učebních aktivit žáka, který je zaměřen na dosažení učitelem stanovených a žáky akceptovaných výukových cílů“ (Maňák, 1990 In Kalhous a Obst 2002) = způsoby záměrného uspořádání činností učitele i žáků, které směřují ke stanovených cílům (Skalková, 2007) Þ postup, kterým chce učitel dosáhnout VC zahrnuje: vyučovací činnosti učitele učební aktivity žáka ¡ - řada klasifikací metod výuky (na základě různých hledisek) KLASIFIKACE METOD VÝUKY - založena na činnosti žáka (co dělá, aby si osvojil vědomosti a dovednosti) a učitele při vzdělávání (jak tuto činnost organizuje) -objevuje se například ve Školní didaktice (KALHOUS, OBST et al. 2002) 1. Informačně-receptivní metoda 2. Metoda reproduktivní 3. Metoda problémového výkladu 4. Heuristická metoda 5. Výzkumná metoda I. Klasifikace dle Lernera (1986): Ø žákům jsou předkládány hotové informace, které vnímají a zapamatují si je ¡ Ørealizace: výklad, vysvětlování, popis, pomocí učebnice, obrazů, schémat, demonstračních pokusů, sledování a poslechem záznamů ¡ 1. Informačně-receptivní metoda Øučitel vytvoří systém učebních úloh, ve kt. se zaměřují na opakování poznatků a způsobů činností (z informačně-receptivní metody) - Øžák: aktualizace poznatků, reprodukce poznatků a způsobů činností, řeší typové úlohy, zapamatování ¡ Ørealizace: ústní reprodukce, opakovací rozhovor, čtení, psaní, řešení typových učebních úloh, čtení map, rýsování schémat 2. Reproduktivní metoda Øučitel formuluje problém Øžák řešení tohoto problému nezná, ale s učitelovou pomocí se postupně dopracovává k řešení ¡ Øučitel: objasňuje jednotlivé kroky řešení, podněcuje a usměrňuje ¡ ¡žák: pochopí problém, zafixuje si algoritmus postupu: ¡ 1) pojmenování problému ¡ 2) rozbor problému ¡ 3) možná řešení ¡ 4) výběr nejlepšího řešení, postupná realizace ¡ 5) ověření správnosti realizovaného řešení 3. Metoda problémového výkladu Ø Øučitel vytyčí problém, formuluje učební úlohy, které od žáků vyžadují samostatné řešení => tyto úlohy odpovídají některé z fází algoritmu postupu řešení ¡ plánování kroků řešení (učitel a žáci) Øučitel řídí a usměrňuje činnosti žáků Øžák: vnímá, pochopí podmínky řešení, aktualizuje své vědomostí a dovedností o postupech řešení, sebekontrola 4. Heuristická metoda Přínos metody: zprostředkování zkušenosti s jednotlivými etapami řešení problémového úkolu Metody 3 + 4 dle Blooma patří k aplikaci - Øžák sám hledá řešení problému ¡ Øučitel: sestavuje vhodné učební úlohy ¡ zadává literaturu ¡ kontroluje a hodnotí průběh řešení 5. Výzkumná metoda: ¡- člení metody dle aspektů (Viz Kalhous a Obst, 2002) KLASIFIKACE METOD VÝUKY II. II. Klasifikace dle Maňáka (1990): – aspekt didaktický (jaký typ poznatků vzniká?) – aspekt psychologický (jaká je aktivita žáků?) – aspekt logický (jaké myšlenkové operace žáci používají?) - aspekt procesuální (v jaké fázi výuky lze metodu použít?) – aspekt organizační (pro jakou formu výuky je metoda vhodná?) Jaké aspekty je možné v metodách výuky vylišit? ¡METODY VÝUKY ¡Podle didaktického aspektu ¡(Maňák 1990) III. PRAKTICKÉ I. SLOVNÍ MONOLOGICKÉ DIALOGICKÉ Výklad Vysvětlování Přednáška Projekce statická a dynamická rozhovor diskuze kompozice Písemná cvičení učebnicí knihou II. NÁZORNĚ DEMONSTRAČNÍ Pozorování Předvádění Nácvik pohybových a pracovních dovedností S textem Demonstrace static. obrazů PÍSEMNÝCH PRACÍ PRÁCE S … Laboratorní činnosti žáků Pracovní činnosti (dílny, školní pozemek) Grafické a výtvarné činnosti •Hlavní – ve většině hodin by jimi mělo být pozorování a pokus (funguje u LC, praktických cvičení, exkurzí apod. u hodiny základního typu bývá praxe jiná) ¡ •Vedlejší – výklad, rozhovor atd. ¡ •Pomocné – práce s literaturou, s učebnicí, prac. sešitem ¡ •Metodické obraty = plynulé přechody z 1 vyučovací metody do druhé METODY VÝUKY V PŘÍRODOPISU Dělení výukových metod podle vzájemných vztahů ¡METODY VÝUKY ¡Podle didaktického aspektu ¡(Maňák 1990) III. PRAKTICKÉ I. SLOVNÍ MONOLOGICKÉ DIALOGICKÉ Výklad Vysvětlování Přednáška Projekce statická a dynamická rozhovor diskuze kompozice Písemná cvičení učebnicí knihou II. NÁZORNĚ DEMONSTRAČNÍ Pozorování Předvádění Nácvik pohybových a pracovních dovedností S textem Demonstrace static. obrazů PÍSEMNÝCH PRACÍ PRÁCE S … Laboratorní činnosti žáků Pracovní činnosti (dílny, školní pozemek) Grafické a výtvarné činnosti Výklad Vyprávění Vysvětlování Popis Přednáška Vyvozovací (Sokratovský) Úvodní (motivační) Upevňovací (opakovací) Zjišťovací (zkoušení) S učebnicí S pracovním sešitem S atlasem S pracovním listem S klíčem S testem S časopisy I. SLOVNÍ METODY VÝUKY (Maňák 1990, Šimoník 2003) MONOLOGICKÉ DIALOGICKÉ PÍSEMNÝCH PRACÍ PRÁCE S … Rozhovor Dialog Heuristický (objevný) Diskuze Beseda Písemná cvičení Kompozice ¡Výklad ¡ - učitel žákům sděluje poznatky (systematicky utříděné a logicky uspořádané, respektování didaktických zásad) => hl. EXPOZICE -VLASTNOSTI: předem připravený, úměrný žákům, přiměřené délky, posloupný a názorný, hlasitý a srozumitelný projev -žáci se na výkladu aktivně nepodílejí, pouze myšlenkově zpracovávají, co jim učitel říká -Výhody: tempo výkladu lze přizpůsobit žákům -Nevýhody: žáci získávají nové poznatky pasivně, pokud je výklad monotónní, učitel přijít na jinou metodu („metodický obrat“) ¡ ¡ METODY VÝUKY V PŘÍRODOPISU I. SLOVNÍ = VERBÁLNÍ MONOLOGICKÉ ¡http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-006/hesla/img__d10e16105.html prokaryoticka_bunka_sinice Př. „Sinice patří k prokaryotickým organismům. Stavbou jsou podobné bakteriím. Díky přítomnosti chlorofylu (typ a) mají schopnost fotosyntetizovat, přičemž je lze označit za nejstarší organismy s touto vlastností“. sinice1-496x314 http://1.bp.blogspot.com/-ZAX8d_YMxcc/TyGjyp7_5jI/AAAAAAAACdY/UBTp22TK-ks/s1600/sinice1-496x314.jpg > ¡Vyprávění ¡– učitel vypráví o konkrétních dějích a událostech, příbězích týkajících se organismů nebo biologických jevů ¡– mělo by žáky zaujmout => dynamické, barvité líčení, které působí na city => vyprávěním učitel působí na etickou stránku osobnosti (postoje) ¡– hl. znaky: krátké, dějovost, emocionální podbarvení, „volnější“ výklad ¡– výhody: motivace a aktivizace pozornosti žáků ¡– použití: pomocná metoda (doplnění výkladu, rozhovoru atd.) ¡ - ¡ ¡ METODY VÝUKY V PŘÍRODOPISU Ostatní monologické metody (vysvětlování, vyprávění, popis a přednáška) bývají považovány za samostatné formy výkladu ¡Vysvětlování ¡– důraz kladen na podstatu problému a logické vazby mezi pojmy ¡– náročnost pro učitele (logická stavba vysvětlování, sled myšlenkových operací, srozumitelnost pro žáky přesné vyjadřování) ale i pro žáka (dílčí myšlenkové operace: analýza, abstrakce, generalizace, dedukce – od obecného ke konkrétnímu př. květní vzorec – rostlina – čeleď) ¡ ¡– pomalé tempo (učitel nemluví souvisle, otázkami si ověřuje, zda žáci pochopili dílčí kroky vysvětlování) ¡ ¡– použití: spolu s ostatními metodami ¡ ¡ METODY VÝUKY V PŘÍRODOPISU http://www.e-herbar.net/main.php?g2_view=core.DownloadItem&g2_itemId=7762&g2_serialNumber=2 http://www.plant-identification.co.uk/images/caryophyllaceae/silene-alba-1.jpg http://www.agroatlas.ru/content/weeds/Melandrium_album/Melandrium_album.jpg main silene-alba-1 Melandrium_album C:\Users\Vodová\Desktop\Fotky\Fotky z Míšova foťáku\Prudká 18.4.2010\PICT0751.JPG http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Primula_veris_0x.JPG ¡Popis ¡ ¡ METODY VÝUKY V PŘÍRODOPISU celokrajny vnitřní stavba listu http://embolie.webnode.cz/krevni-obeh/ ¡Popis ¡ – přímá vazba na učební prostředek ¡ (důraz na vizuální vnímání a paměť) ¡– v přírodopise např. popis vnitřní a vnější stavby ¡ ¡Požadavky na učitele: ¡ - výběr podstatných faktů ¡ - sdělování poznatků v logickém sledu ¡ - terminologicky správné vyjadřování - ¡Použití: ¡expozice nového učiva ¡fixace (prohlubování, upevňování učiva) ¡diagnóza (prověřování) ¡ ¡ ¡ METODY VÝUKY V PŘÍRODOPISU pokud má systém a poznatky jsou sdělovány logicky => snazší zapamatování ¡– souvislý a logicky utříděný výklad užívaný k rychlému probírání většího úseku učiva (vědecké pojmy a zákonitosti) ¡– náročnost pro žáky: myšlenková operace dedukce – chápání biologických jevů v souvislostech (ale i abstrakce, analýza, generalizace apod.) ¡– přednáška na ZŠ ¡– náročnost pro učitele : příprava, odborná správnost, kumunikační kompetence (hlasitost, spisovnost, charakter řeči, názornost, přiměřenost věku a znalostem žáků, strukturovanost výkladu) ¡– nevýhody: vysoká náročnost na udržení žákovy pozornosti ¡ ¡Instruktáž ¡= vysvětlení správného zacházení s technikou a pomůckami (mikroskop, určovací klíč apod.) ¡- pokud se jedná o předvedení práce s prostředky výuky neverbální povahy (technika), pak ji lze zařadit k metodám názorným METODY VÝUKY V PŘÍRODOPISU Přednáška = „nejvyšší forma souvislého výkladu“ (Altmann, 1975) http://www.e-erbar.net/main.php?g2_view=core.DownloadItem&g2_itemId=7762&g2_serialNumber=2 http://www.aphotoflora.com/images/caryophyllaceae/silene_vulgaris_bladder_campion_00_flower_side_vi ew_26-05-05.jpg http://www.agroatlas.ru/content/weeds/Melandrium_album/Melandrium_album.jpg Melandrium_album main Popis: silene_vulgaris_bladder_campion_00_flower_side_view_26-05-05 Vysvětlování: Výklad: http://www.e-erbar.net/main.php?g2_view=core.DownloadItem&g2_itemId=7762&g2_serialNumber=2 http://www.aphotoflora.com/images/caryophyllaceae/silene_vulgaris_bladder_campion_00_flower_side_vi ew_26-05-05.jpg http://www.agroatlas.ru/content/weeds/Melandrium_album/Melandrium_album.jpg Melandrium_album main Popis: Bylina, listy jsou na lodyze postaveny vstřícně. Lodyha, listy a kalich hustě měkce chlupaté. Květní obaly jsou rozlišeny na kalich (zelenofialový, 17-25 mm) a korunu (bílá). Rostlina je dvoudomá (samičí květ má kuželovitě nafouklý kalich, kt. za plodu vyplňuje tobolka samčí květ má trubkovitý nafialovělý kalich a je bez pestíku). silene_vulgaris_bladder_campion_00_flower_side_view_26-05-05 Vysvětlování: silenka nadmutá x silenka širolistá bílá -lysá - chlupatá -K kulovitě nafouklý, žlutozelený - nafouklý nebo 10-20 žilkami s anastomózami, lysý válcovitý, chlupatý - K „papírovitý“ - K „masitý“ Výklad: Roste na rumištích a podél komunikací (stanoviště bohatší dusíkem). Díky velké produkci semen (1 rostlina produkuje až několik tisíc) může být plevelem na polích. Semena jsou nejčastěji zavlečena spolu s osivem pícnin (např. jetele). Výklad Vyprávění Vysvětlování Popis Přednáška Vyvozovací (Sokratovský) Úvodní (motivační) Upevňovací (opakovací) Zjišťovací (zkoušení) S učebnicí S pracovním sešitem S atlasem S pracovním listem S klíčem S testem S časopisy I. SLOVNÍ METODY VÝUKY (Maňák 1990, Šimoník 2003) MONOLOGICKÉ DIALOGICKÉ PÍSEMNÝCH PRACÍ PRÁCE S … Rozhovor Dialog Heuristický (objevný) Diskuze Beseda Písemná cvičení Kompozice -založeny na slovní interakci mezi učitelem a žákem - ¡Výhody: komunikace mezi učitelem a žákem (rozvíjení komunikačních kompetencí), motivace a aktivizace žáků, upevňování osvojených poznatků ¡ ¡Podmínky efektivního dialogu: ¡ - žáci musí mít aspoň základní znalosti ¡ - učitel nesmí: odbíhat od tématu, zesměšňovat žáky za špatnou odpověď nebo jiný názor ¡ - učitel musí být odborníkem a mít dobré vyjadřovací schopnosti ¡ ¡Rozhovor -základem je otázka (učitele/žáka) => střídají se otázky učitele a otázky žáka, nebo odpovědi žáka ¡=> neustálá interakce (aktivizace žáka, usměrňování jeho činnosti) -lze použít ve všech fázích hodiny ¡ ¡ METODY VÝUKY V PŘÍRODOPISU DIALOGICKÉ -střídají se otázky učitele a otázky žáka, nebo odpovědi žáka ¡=> neustálá interakce (aktivizace žáka, usměrňování jeho činnosti) -lze použít ve všech fázích hodiny ¡ ¡Typy rozhovoru ¡ ¡1) Úvodní (motivační) ¡– učitel vychází z vědomostí žáků (naučili se dříve, v jiném předmětu, nebo znají z praktického života); krátký – cílem je aktivizovat žáky ¡ ¡Př. Kdo z Vás má doma psa? Všimli jste si jestli zatahuje drápy? Proč cení jazyk, když je unaven? ¡ ¡2) Vyvozovací rozhovor (Sokratovský) ¡ - učitel volí otázky tak, aby si žák nové vědomosti sám vyvozoval ¡ - předpoklady: žák má na čem stavět (osvojené vědomosti) ¡ učitel vhodně volí otázky, tak aby žák odhaloval nové skutečnosti a souvislosti (náročná metoda) ¡- používá se expozici nového učiva METODY VÝUKY V PŘÍRODOPISU Rozhovor ¡- žák je pomocí otázek veden nejen k myšlenkovým operacím, ale také k badatelské činnosti => nové poznatky vznikají nejenom díky logickému úsudku, ale také díky pozorováním, pokusům a manipulacím s přírodninami ¡- náročnost pro učitele i žáka ¡- používá se expozici nového učiva ¡ ¡ ¡Upevňovací rozhovor (opakovací) ¡- učitel klade otázky, kt. chce dosáhnout začlenění učiva do kontextu již osvojeného => cílem není pouze vyjádření podstaty, ale i pochopení souvislostí a zobecňování poznatků ¡- používá se k fixaci učiva (upevnění, prohloubení, systematizace) -položit otázku celé třídě, poté vyvolat konkrétního žáka - - ¡Zjišťovací (diagnostický, zkoušení) ¡ – učitel zjišťuje úroveň vědomostí žáka (diagnostická fáze výuky) ¡– otázky směřují na učivo, kt. musí umět všichni a na jeho aplikaci METODY VÝUKY V PŘÍRODOPISU Heuristický rozhovor (objevný) ¡– výměna otázek a odpovědí mezi dvěma aktéry (učitel-žák) ¡– předpoklad: komunikační vyspělost žáků a zároveň znalost tématu ¡ ¡Diskuse ¡– výměna otázek a odpovědí mezi skupinou aktérů ¡ (všichni si navzájem kladou otázky a odpovídají na ně) ¡– cíle: 1) společné uvažování o problému, ¡ 2) výměna názorů ¡ 3) rozvoj komunikativních kompetencí (vyjádřit myšlenku v logickém sledu, obhájit vlastní názor, vystupovat před skupinou) ¡– téma musí být žákům známé ¡ ¡Beseda ¡– s někým …..(zajímavá osobnost) ¡ = neformální rozhovor s žáky a odpovědi na jejich dotazy žáků ¡=> motivace žáků, překonání ostychu, rozvíjení komunikativních kompetencí METODY VÝUKY V PŘÍRODOPISU Dialog Výklad Vyprávění Vysvětlování Popis Přednáška Vyvozovací (Sokratovský) Úvodní (motivační) Upevňovací (opakovací) Zjišťovací (zkoušení) S učebnicí S pracovním sešitem S atlasem S pracovním listem S klíčem S testem S časopisy I. SLOVNÍ METODY VÝUKY (Maňák 1990, Šimoník 2003) MONOLOGICKÉ DIALOGICKÉ PÍSEMNÝCH PRACÍ PRÁCE S … Rozhovor Dialog Heuristický (objevný) Diskuze Beseda Písemná cvičení Kompozice ¡Kompozice ¡ ¡Písemné cvičení ¡ METODY VÝUKY V PŘÍRODOPISU M. PÍSEMNÝCH PRÁCÍ ¡Práce s učebnicí ¡- didaktické zpracování odborných poznatků ¡ ¡Zásady pro zpracování: vědecká správnost l přiměřenost (věku žáků) l jazyková a stylistická správnost l názornost l vyváženost (verbální a nonverbální k.) l ¡Aktivita žáka: čtení, vyhledávání informací (analýza textu), výtah, vyjádření podstaty textu, popis obrázků, formulace otázek apod. ¡ ¡=> žák pracuje s: textem učebnice, nonverbálními informacemi, otázkami a úkoly, tabulkami, grafy, rejstříkem, slovníčkem pojmů atd. METODY VÝUKY V PŘÍRODOPISU PRÁCE S LITERATUROU POZOR! učebnice je pro učitele pouze vodítkem, sám ji doplňuje, aktualizuje, vylepšuje ¡Pracovní sešity ¡= soubory učebních úloh sestavené ke konkrétní učebnici ¡- učební úlohy v sešitě by měly být správně formulovány ¡- k učebnicím z nakladatelství: Fraus a Fortuna, NOVÁ ŠKOLA, Prodos - ¡Cíl: procvičení a ověření zvládnutí učiva ¡ ¡Použití: aktivizace žáků během hodin – např. při zkoušení ¡ většinou vedlejší výuková metoda ¡ METODY VÝUKY V PŘÍRODOPISU Práce s pracovním sešitem ¡Pracovní listy ¡= soubory učebních úloh k určitému tématu či tematickému celku na volných listech ¡- učební úlohy v pracovních listech by měly být správně formulovány, měly by být heterogenní (viz seminář) ¡ ¡ ¡ - připravuje si je učitel sám x přebírá je ¡ ¡ ¡ ¡ METODY VÝUKY V PŘÍRODOPISU Práce s pracovním listem §přizpůsobí si je (rozsah učiva přiměřenost volba úloh atd.) §obsahem a rozsahem učiva nemusí vyhovovat §mohou v nich být chyby ¡Cíl: žák bude schopen určit neznámý organismus nebo neživou přírodninu ¡Princip: žák pozoruje přírodninu, rozlišuje její morfologické znaky, vyhledává podstatné a určovací znaky, srovnává s klíčem -> dovednost určovat podle klíče - ¡Předpoklady: §znalost a pochopení morfologických pojmů §znalost obecného postupu práce s klíčem ¡ ¡Systematické a postupné vytváření dovednosti: ¡ 1) práce se srovnávací tabulkou ¡ 2) práce s dichotomickým klíčem METODY VÝUKY V PŘÍRODOPISU Práce s určovacím klíčem 1) Srovnávací tabulka a práce s ní -obsahuje několik málo (2-3) příbuzných taxonů (čeleď, druh) -pro běžné, snadno určitelné přírodniny (jednoznačné znaky) -často v učebnicích přírodopisu princip: žák pozoruje organismy na obrázku a srovnává je, hledá shodné a rozdílné znaky ¡1) se všemi žáky (frontálně) určujeme podle klíče snadno určitelné organismy ¡2) až pochopí mechanismus, určují všichni 1 přírodninu ¡3) každý žák určuje jinou přírodninu ¡ ¡Začátečníkům nedávat určovat obtížné skupiny: Poaceae, Polygonaceae, Asteraceae, Apiaceae METODY VÝUKY V PŘÍRODOPISU 2) Nácvik postupu určování pomocí klíče: Zdroj obrázků: Botanická fotogalerie ¡I. Single - access ¡= klíče se stromovou strukturou (dichotomické klíče) ¡II. Multi – access ¡= více výběrové klíče (polytomické) ¡ METODY VÝUKY V PŘÍRODOPISU Typy určovacích klíčů: Zdroje: Dobrylovská: Klíč k určování stromů, 2012, Kubát a kol. 2002: Klíč ke květeně České republiky. METODY VÝUKY V PŘÍRODOPISU Příklady klíčů s botanickou tematikou využitelných na ZŠ a SŠ ¡Princip: žák pozoruje organismus na obrázku a srovnává ho s organismem, který chce určit ¡- lehčí než práce s klíčem, méně náročná na čas - ¡Nevýhody: 1) zjednodušení určování (barva, tvar ¡ 2) omezení kvalitou zobrazení přírodniny v atlase (detaily) ¡ 3) nehodí se pro všechny skupiny organismů (používá se u motýlů, ptáků, savců, obojživelníků, plazů, ryb) ¡ 4) učitel musí zajistit dostatečný počet atlasů METODY VÝUKY V PŘÍRODOPISU Práce s atlasem přírodnin Zdroje: http://www.biolib.cz, http://www.botanickafotogalerie.cz, http://www.photomecan.eu/http://www.artbohemia.cz/ METODY VÝUKY V PŘÍRODOPISU Atlasy s botanickou tematikou využitelné na ZŠ a SŠ METODY VÝUKY V PŘÍRODOPISU Atlasy se zoologickou tematikou využitelné na ZŠ a SŠ METODY VÝUKY V PŘÍRODOPISU Atlasy s antropologickou tematikou využitelné na ZŠ a SŠ ¡cíl: rychlé a objektivní zjištění vědomostí za určitý úsek učiva (tem. celek) ¡ - standardizované x nestandardizované ¡ ¡ Vlastnosti didaktického testu: ¡ 1) validita (stupeň přesnosti měření daného jevu) ¡ 2) objektivnost (jediná možná odpověď na otázku: odpověď je správná x špatná) ¡ 3) reliabilita (spolehlivost): při opětovném použití u stejných žáků získáme stejné výsledky ¡ 4) citlivost (lze zjistit i menší rozdíly ve správnosti žákových odpovědí) ¡ 5) použitelnost ¡ 6) ekonomičnost ¡ ¡ - podrobně o didaktických testech viz seminář ¡ ¡ METODY VÝUKY V PŘÍRODOPISU Práce s didaktickým testem: ¡Práce s odbornou literaturou ¡- většinou jako vedlejší metoda (doplňkový zdroj informací – skupinová, projektová, integrovaná tematická výuka) ¡ METODY VÝUKY V PŘÍRODOPISU Práce s časopisy ¡METODY VÝUKY ¡Podle didaktického aspektu ¡(Maňák 1990) III. PRAKTICKÉ I. SLOVNÍ MONOLOGICKÉ DIALOGICKÉ Výklad Vysvětlování Přednáška Projekce statická a dynamická rozhovor diskuze kompozice Písemná cvičení učebnicí knihou II. NÁZORNĚ DEMONSTRAČNÍ Pozorování Předvádění Nácvik pohybových a pracovních dovedností S textem Demonstrace static. obrazů PÍSEMNÝCH PRACÍ PRÁCE S … Laboratorní činnosti žáků Pracovní činnosti (dílny, školní pozemek) Grafické a výtvarné činnosti ¡ - žáci podle pokynů učitele pozorují biologické objekty nebo jevy v jejich přirozeném (případně v umělém) prostředí ¡ (=>nezasahují do probíhajících dějů) ¡ -lze začlenit do různých forem výuky: hod. základního typu, hod. LC, hod. exkurzí a terénních cvičení ¡ ¡Typy pozorování dle podnětu: 1)neúmyslné (bezděčné) = vnímání bez cíle a úkolů ¡ - vyvoláno blízkostí, sílou a intenzitou podnětu ¡ 2)úmyslné (záměrné)= plánované vnímání objektů a jevů =>aktivní: vyvoláno formulací cílů a úkolů METODY VÝUKY V PŘÍRODOPISU II. METODY NÁZORNĚ DEMONSTRAČNÍ I. Pozorování 1)Koncentrace pozornosti a smyslů na objekt, výběr mezi mnoha nabízejícími se dojmy (nelze najednou sledovat vše) ¡ 2)Smyslový dojem vzniklý záměrným vnímáním působí, je přijat a zjištěna jeho kvalita (percepce) ¡ 3)Intelektuální zpracovávání dojmu (reflexe, srovnávání, abstrahování, systematizování a generalizování => vytváří se představy, pojmy, úsudky a zákony) ¡ 4)Pohybová reakce žáků (motorika) METODY VÝUKY V PŘÍRODOPISU Princip pozorování 4 psychologické stupně pozorování dle Pietche (1961) §Stanovení cíle: Co mají žáci pozorovat? ¡- je třeba určit přesně a stanovit dílčí úkoly jak k tomu žáci dojdou ¡- např. patří uvedení zástupci mezi jednoděložné rostliny (bika ladní, sítina rozkladitá, sítina klubkatá)? ¡=> je třeba: prozkoumat jednotlivé orgány rostlin a porovnat je se znaky jednoděložných ¡ §Zajištění prostředků a podmínek pro pozorování: §Jaké místo pro pozorování zvolit? §Jaké objekty (jejich části) budou žáci pozorovat? §Jaké množství přírodnin bude třeba? §Jak budou žáci ve třídě upořádáni? §Jaké další prostředky bude třeba zajistit? §Uvidí na přírodnině všechny podstatné znaky? §Jak bude zajištěna demonstrace znaků, které není možné pozorovat? METODY VÝUKY V PŘÍRODOPISU Organizační příprava pozorování ¡A) Dle objektu pozorování (co pozorujeme) ¡ - bezprostřední – pozorujeme přírodninu (živá, preparovaná, konzervovaná, nebo její části – semena, srst, rohy..) ¡ - zprostředkovaná – pozorování přírodniny není možné, žáci pozorují obrazy, filmy, nákresy, tabule apod. ¡ ¡B) Dle vztahu pozorování k výuce (k čemu pozorování slouží) ¡ - vlastní – zastupuje výklad ¡ - předběžné – pozorování před výkladem ¡ - dodatečné – pozorování po výkladu ¡ ¡C) Dle délky (jak dlouho pozorujeme) ¡ - krátkodobá – max 1 vyučovací jednotku ¡ - dlouhodobá– delší než vyučovací jednotku Typy pozorování - mnoho hledisek třídění ¡ - statická – v čase se nemění, žáci pozorují pořád totéž: ¡ ¡ rozčleňování (např. květu tulipánu, těla členovců) ¡ pitva ¡ srovnávací pozorování (srovnávání taxonů: určení shod a rozdílů) ¡ ¡ D) Dle charakteru pozorování (proměnlivosti pozorování) ¡ - dynamická ¡ fyziologická pozorování (růst, pohybu) ¡ ekologická pozorování – pozorování ekosystémů ¡ fenologická pozorování – změny v závislosti na ročních obdobích ¡ ¡ D) Dle charakteru pozorování (proměnlivosti pozorování) ¡ - zjišťovací – demonstrace ¡ - pozornost žáků zaměřena jedním směrem ¡ – cílem je potvrzení učitelova výkladu ¡ - popisující – žáci sami pozorují přírodninu, aby ji mohli popsat ¡ - objevné – žák srovnává anatomii a morfologii přírodnin ¡ – soustředí se na rozlišovací a určovací znaky E) Dle cíle (proč pozorujeme) ¡II. Předvádění (ukázka, demonstrace) ¡- učitel žákům názorně předvádí předměty (přírodniny), jevy, procesy ¡- doplněno otázkami učitele, jeho výkladem a dotazy žáků => ¡- učitelem řízené pozorování a poznávání => Altmann ho řadí k pozorováním statickým (demonstrace přírodnin) - - METODY VÝUKY V PŘÍRODOPISU ¡III. Demonstrace statických obrazů ¡ ¡- nástěnné tabule, výukové plakáty, obrazy, fotografie a obrázky používané učitel ve výuce -většinou doplněny výkladem, popisem, vysvětlováním -Dle Altmanna jde o pozorování statické - ¡IV. Projekce statická a dynamická ¡ -Statická – nepohyblivé obrazy, schémata, náčrty, tabulky, grafy – promítané pomocí dataprojektoru, interaktivní tabule nebo meotaru -Dynamická – videa, filmy, zvukové nahrávky využívané k výuce ¡ METODY VÝUKY V PŘÍRODOPISU ¡LABORATORNÍ ČINNOSTI ŽÁKŮ ¡ ¡Pokus ¡ ¡Princip pokusu: ¡ - pozorování biologických jevů v umělých podmínkách ¡ - jednotlivé faktory biologického jevu lze záměrně měnit ¡ ¡Výhody: ¡zapojení žáka => žák získává názor praktickou činností =>pochopení => trvalá vědomost ¡ ¡+ výchova k samostatnému myšlení, vyjadřování (kompetence k učení, k řešení problémů, pracovní, sociální a personální, komunikační) ¡ METODY VÝUKY V PŘÍRODOPISU III. METODY PRAKTICKÉ ¡ aktivizace žáka: v žák sám pozoruje biologické jevy a vztahy mezi nimi v žák se seznámí s metodami vědecké práce v žák používá různé myšlenkové operace (analýza, l syntéza, dedukce, indukce) ¡ ¡ ¡Další metody používané spolu s pokusem: ¡Vedlejší: verbální – monologické (instruktáž, vysvětlování) ¡ – dialogické – rozhovor: motivační, heuristický, vyvozovací, zjišťovací, upevňovací ¡ ¡Pomocné: práce s literaturou ¡ projekce statická ¡ projekce dynamická atd. Proč by měla být metoda pokusu začleňována do výuky ¡Biologický pokus -pracuje s biologickým materiálem, který má své projevy (výživa, dráždivost, dýchání, rozmnožování, dědičnost, vývoj atd.) => rozdíl oproti pokusům chemickým a fyzikálním, navíc je i složitější ¡ §vědecký – objevný; výsledek není předem znám je pouze předpokládán (hypotéza) => výsledek pokusu ji potvrdí nebo zamítne; musí brát v úvahu všechny možnosti a mít co nejdokonalejší technické vybavení ¡ §školní (didaktický) – změřen na již známé a ověřené poznatky (výsledek je učiteli předem znám) => žáci si díky pokusu ověří poznatky nebo na ně sami přijdou; technicky jednodušší než vědecký experiment; učitel žáky koordinuje, vede je ke správnému výsledku Specifika biologického pokusu rozdíl mezi vědeckým a školním pokusem ¡Předpoklady úspěšné realizace školního pokusu ¡ ü relativně snadné provedení přiměřené věku a znalostem žáků ü známý a zaručený výsledek ü interpretovatelné výsledky (vzhledem k věku a znalostem žáků) ü technické vybavení (laboratoř, laboratorní soupravy) ü zdroj biologického materiálu ü možnost vést jednoduchou dokumentaci ü pokus předem vyzkoušet (učitel) ¡A)Dle obsahu a cíle (k čemu pokus ve výuce slouží) ¡ - informující – obohacují žáky o nové poznatky (náhrada výkladu) => žák si vyvodí nové učivo + jeho aktivizace ¡ - potvrzující (argumentační, dokumentační) ¡ – k upevnění znalostí, které již žáci mají ¡ - pokusu předcházel učitelův výklad ¡ ¡ ¡B) Dle doby trvání ¡ - dlouhodobé – několik hodin, dnů i měsíců, kdy se založený pokus pozoruje (klíčení, růst v živných roztocích) ¡ - zapojit co nejvíce žáků ¡ + žáci vidí vývoj; - klesá zájem a pozornost žáků ¡ ¡ - krátkodobé – od několika min po celou vyuč. hodinu ¡ ¡ Typy pokusů ¡C) Dle organizace (kdo ho provádí) ¡ -demonstrační pokus – k názorné ukázce (provádí učitel) – součást hodiny základního typu ¡ ¡ KDY HO POUŽIJEME: ¡ a) při vysvětlování obtížného úseku učiva => pochopení ¡ b) u náročných pokusů (pracná příprava, velmi přesná práce apod.) ¡ c) ukázka nového pracovního postupu, práce s novou laboratorní technikou ¡ - žáci sledují, popisují pokus a formulují závěry ¡ -frontální – žáci sami pracují s přírodninami => vědomosti + dovednosti, logické uvažování, používání myšlenkových operací -didakticky nejcennější -žáci musí být teoreticky připraveni ¡ – individuální – každý žák dělá pokus sám ¡ – skupinové – pokus dělá skupina žáků ¡Pozorování x pokus ¡ ¡Pozorování ¡– pouhé sledování probíhajícího biologického děje (pozorovatel do něj nikdy nezasahuje) ¡ => popis jevu, vztahů mezi jevy ¡ - pozorovatel se zaměří pouze jev, který probíhá (náhodný) ¡ - pozorovatel zůstává na povrchu jevu ¡ - nepřesné, protože naše smyslové vnímání je nepřesné ¡ ¡Pokus ¡– forma pozorování probíhající v záměrně připravených podmínkách, které umožňují změnu a řízení jednoho či několika faktorů příslušného jevu (pozorovatel do děje zasahuje) ¡ => poznání a analýza biologických jevů ¡ - pozorovatel se může zaměřit na libovolný jev ¡ - pozorovatel proniká do podstaty jevu ¡ - je přesný, lze jej graficky vyjádřit Literatura na toto téma… ¡KALHOUS, Z., OBST, O. et al.: Školní didaktika. Praha: Portál, 2002, s.293-306. ISBN 80-7178-253-X ¡ ¡SKALKOVÁ J.: Obecná didaktika. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-41821-7 ¡ ¡ALTMANN, A.: Metody a zásady ve výuce biologii. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1975, 288 s. ¡ ¡PODROUŽEK, L.: Úvod do didaktiky prvouky a přírodovědy pro primární školu. Dobrá Voda u Pelhřimova: Aleš Čeněk, 2003, 247 s. ISBN 80-86473-45-7 ¡ ¡DVOŘÁK, F. a kol.: Základy didaktiky biologie. Brno: UJEP, 1981, 194 s. ¡ ¡MAŇÁK, J. a ŠVEC, V.: Výukové metody. Brno: Paido, 2003, 220 s. ¡