Didaktika biologie 2 Přednáška – Diagnostická fáze výuky Mgr. Libuše VODOVÁ, Ph.D. Katedra biologie PdF MU l….vysvětlit, jak je organizována práce učitele l…..vlastními slovy vysvětlit pojmy diagnostika, pedagogická a didaktická diagnostika l…shrnout, proč se diagnostika v rámci výuky provádí l…vlastními slovy vysvětlit, co je to didaktický test l…vlastními slovy vysvětlit pojmy: testy rychlosti, testy úrovně, testy standardizované, testy nestandardizované, testy kognitivní, testy psychomotorické, testy vstupní, výstupní a průběžné, testy objektivně skórovatelné a neobjektivně skórovatelné l…. dle charakteristik rozlišit jednotlivé typy testů l… porovnat sumativní a formativní hodnocení l… porovnat hodnocení slovní a hodnocení známkou l… shrnout zásady hodnocení a klasifikace Student bude schopen…. FÁZE VÝUKY •Plánování a příprava •Realizace vyučovací jednotky •Řízení vyučovací jednotky •Diagnostická fáze (hodnocení žáků, učitele – sebeevaluace, hospitační hodnocení) • 4. Diagnostická fáze vyučovací jednotky Diagnóza s. str. – kontrola, hodnocení a klasifikaci výkonů žáka s. l. - sledování a kontrola práce učitele (hospitace) - někdy též sledování a kontrola školy -diagnóza prochází i ostatními fázemi vyučovací jednotky (realizační) - zpětnou vazbou se přenáší i do přípravné fáze I.OBECNĚ DIDAKTICKÝ POHLED Co už byste již měli znát… Pedagogická x didaktická diagnostika Pedagogická diagnostika - objektivně zjišťuje, posuzuje a hodnotí podmínky, průběh a výsledky výchovně vzdělávacího procesu Zahrnuje: a) zjištění aktuálního stavu b) odhaluje jeho příčiny c) navrhuje vhodná pedagogická opatření X Didaktická diagnostika (součást pedagogické diagnostiky) => sleduje podmínky, průběh a výsledky vzdělávacího procesu (jak se mění žákova osobnost v průběhu didaktického procesu) -výchovu a vzdělávání nelze oddělovat vzájemně se ovlivňují Proč se diagnóza provádí? 1)Zpětná vazba pro učitele o jeho práci – efektivita a diferencovanost Jak efektivní je způsob mého vyučování? Dosáhl jsem vytyčených VVC? Je moje výuka diferencovaná a individualizovaná? 2) Zpětná vazba pro žáky o jejich výkonu a prospěchu - žáci musí znát „standard“ – učivo, které musí zvládnout všichni - radí jak postupovat dál 3) Pro motivaci žáků (vnější = sekundární motivace) – kdo se lépe učí, má lepší známku => vede k zodpovědnosti a sebehodnocení 4) Jako podklad pro vedení záznamů o prospěchu žáka 5) Jako doklad o momentálním prospěchu a dosažené úrovni žáka – pro rodiče, ředitele 6) Pro posouzení připravenosti žáka pro další učení, pro jeho profesionální orientaci 7) Umožňuje kontrolu práce učitele 8) Jako podklad pro plánování dalšího vyučování = zjišťování výsledků výchovně vzdělávacího procesu (co a jak si žáci osvojili – východisko pro nápravu a podklad pro hodnocení) Zásady: častá, systematická, heterogenní (různou formou) Kdo je provádí? vučitel – srovnává stav a výsledek práce žáka se stanovenými VVC („vnitřní kontrola“) vvedení školy (ředitel, zástupce ředitele), jiný učitel z téže školy – výchovně vzdělávací práce učitele v širším kontextu (škola); vČŠI - předem ohlášená a připravená hospitace („vnější kontrola“) Virtuální hospitace – RVP – na internetu http://clanky.rvp.cz/clanek/o/g/7337/VIRTUALNI-HOSPITACE-%E2%80%93-BIOLOGIE-MEKKYSI.html/ A) Kontrolní aspekt = posouzení a hodnocení údajů zjištěných při kontrole - jasně stanovena kritéria, která budou hodnocena (kvantitativní a kvalitativní) => objektivní hodnocení kdo je provádí? üučitel – hodnotí výsledek práce žáka v souvislosti se stanovenými VVC („vnitřní hodnocení“) üForma: slovní x písemná üvedení školy (ředitel, zástupce ředitele) – („vnější hodnocení“) üInspekce (ČŠI http://www.csicr.cz/) B) Hodnotící aspekt ¡ - učitel zjistí: jak účinná je výuka => reflexe v dalších hodinách ¡ ¡Vnitřní zpětná vazba ¡ - zjišťuje si učitel sám (zkoušení, dialog apod.) ¡ ¡Vnější zpětná vazba ¡ - od ředitele, zástupce, jiných učitelů, rodičů, inspekce C) Zapracování výsledků diagnostiky do dalších příprav – zpětná vazba ¡Formativní hodnocení ¡- formuje žáka: pomocí rady, vedení a poučení pomáhá zlepšovat jeho výkon => odstranit chyby a nedostatky -poskytuje zpětnou vazbu pro učitele i žáka ¡ ¡Sumativní (finální, shrnující) hodnocení -formuluje se na konci vyučovacího období (šk.rok, pololetí, konec šk. docházky) -podklad pro vyjádření o žákově výkonu ¡ ¡ ¡Diagnostické hodnocení -diagnostika učebních obtíží žáků -zjištění zvláštních vzdělávacích potřeb Typy hodnocení I. ¡Normativní hodnocení (h.relativního výkonu, statisticko-normativní) -výkon žáka je porovnáván s výkony ostatních -př. přijímací ZK – stanovena určitá hranice – nad ní přijati žáci, pod ní nepřijatí (počet přijatých žáků omezený kapacitou) ¡ ¡ ¡Kriteriální hodnocení (hodnocení absolutního výkonu) -výkon žáka se hodnotí z hlediska splnění daných kritérií (bez ohledu na ostatní) -Př. pokud žáci splní bodovou hranici mohou mít všichni 1 ¡ testy na získání ŘP, sportovní testy ¡ ¡ ¡Interní hodnocení – dělá učitel, kt. ve třídě průběžně učí ¡Externí hodnocení – dělá externista (osoba mimo školu) ¡ př. testy Kalibro, Scio testy Typy hodnocení II. ¡Formální hodnocení -žáci o něm vědí dopředu => mohou se připravit ¡ ¡Neformální hodnocení -žáci o něm nevědí dopředu -Př. posuzování běžných výkonů žáků při hodině ¡ ¡ ¡Průběžné hodnocení -Učitel sbírá podklady pro hodnocení po delší časový úsek => hodnocení za pololetí ¡ ¡Závěrečné hodnocení -hodnocení na konci výuky předmětu, uceleného pracovního programu apod. Typy hodnocení III. -kvalitativní, formativní -diagnostické -posouzení výkonu žáka před a po (INDIVIDUÁLNÍ VZTAHOVÁ NORMA) -KOMPLEXNÍ – posuzuje celou osobnost (postoje, hodnoty, dovednosti, tvořivost, samostatnost, mravní a volní vlastnosti) -hledá příčiny, naznačuje řešení -chyba je pozitivní Slovní hodnocení x hodnocení známkou -selektivní, kontrolní -certifikační -výkon žáka je porovnáván s výkony ostatních - - - - -konstatuje, nevysvětluje, nehledá prostředky k řešení problémů -chyba je patologický jev (trest) -Školní výuka je systém => problematika hodnocení mnohem složitější ¡ -Formativní hodnocení je důležité pro rozvoj žáka -Sumativní hodnocení je důležité pro společnost (certifikace – maturita, VŠ diplom, SZZ…) ¡ -Slovní hodnocení musí učitel žáka velmi dobře znát -teprve pak může hodnotí jeho pokroky ve vývoji (1.stupeň) -na 2.stupni velmi těžko (střídání učitelů, třídní učitel jen omezený počet hodin) => formální hodnocení Diagnóza vědomostí a dovedností žáků v Př II. POHLED OBOROVÉ DIDAKTIKY I. Opakování Žáci si během něj… … uvědomí co je z daného tématu podstatné … procvičí a prohloubí vědomosti a dovednosti … uspořádají vědomosti do systému … vytváří základ pro trvalé zapamatování Typy opakování: § Orientační opakování § Opakování při výkladu a po něm (shrnutí) § Příležitostné opakování § Tematické opakování § Závěrečné opakování § Klasifikační opakování § – na začátku hodiny, vyvoláváme co nejvíc žáků (s různými znalostmi) cíl: kontrola pochopení učiva + upevnění učiva (vztah nových a opěrných pojmů – užití v nových souvislostech, praktický dopad) - využití pomůcek, kreslení náčrtů– podpora obrazové paměti - formy: ústní (5-10 min; bez hodnocení nebo na + a -) písemné („desetiminutovky“) – 5 otázek dle obtížnosti Otázky musí být správně formulovány! Žáci pracuje se zavřeným sešitem a učebnici! 1)Orientační opakování ¡Při výkladu ¡ – začlenění nové látky do kontextu starší („chápání v souvislostech“) ¡ – kde mohu, tam zapojím žáky! (ať sami opakují známé učivo a vyvozují z něj nové) ¡ ¡Po výkladu ¡ - učitel shrne hlavní principy a pojmy (žáci si uvědomí co je nejdůležitější, ujasní si učivo => snáze pochopí provázanost s předchozím) ¡ - hlavní pojmy můžeme napsat na tabuli (viz zásady práce s tabulí) ¡ ¡ ¡3) Příležitostné opakování ¡ – dříve probranou látku potřebuji osvěžit, aby na ni bylo možno navázat ¡ - např. při různých exkurzích a terénních cvičeních 2) Opakování při výkladu a po výkladu (shrnutí) ¡ - po probrání tematického celku ¡ (součást ročního tematického plánu učiva) ¡ Cíl: ověření pochopení učiva jako celku (podstata, funkční vazby) ¡ - rozvíjení komunikačních dovedností žáků ¡ - žáci na něj mají být předem upozorněni ¡ ¡5) Závěrečné opakování ¡ Cíl: shrnutí podstatného z CELÉHO probraného učiva ¡ - pro pochopení souvislostí je vhodné doplnit jej přehledem (otázky, VVC apod.) ¡ - př. opakování na závěr ročníku ¡ ¡6) Klasifikační opakování ¡ Cíl: zopakovat více tematických celků (za klasifikační období – čtvrtletí, pololetí) ¡ - opakování zadáváme podle celků (ne počtu stran) 4) Tematické opakování II. Zkoušení (zkouška) = organizované zjišťování úrovně vědomostí a dovedností založené na dotazování Požadavky na učitele: správná formulace otázek (viz seminář učební úlohy – otázky), dodržování didaktických zásad Forma: ústní, písemná, praktická Typy zkoušení: § ústní zkoušení § písemné zkoušení § praktické zkoušení - před celou třídou - 1-2 hlavní otázky širší (logický úsek – více hladin VC) + několik doplňovacích (hloubka pochopení, jiné úseky učiva) - zaměřit se na souvislosti ne fakta - důsledně opravovat chyby (možnost opravy, zpřesnění zkoušeným žákem, pokud neví třída => uvést na pravou míru, ať v tom nemají zmatek i ostatní + rozvoj logického myšlení a aktivizace třídy) - pozor na zavádějící formulace (chytáky) - zkoušení je žákům monolog – volná odpověď - nezasahovat do odpovědi, nechat mluvit, nepřesnosti opravit až poté x učitel může řídit odpověď kladením otázek - zkoušení poskytuje učiteli zpětnou vazbu (kontrola jeho práce) - dostatečný počet známek (za pololetí cca 6 => 2 ústní (1 ústní + 1 praktická) - délka zkoušení: do 10 min, do 15 min u opakování tématického celku - zkoušet pravidelně každou hodinu – na začátku hodiny 1) Ústní zkoušení: 2) Písemné zkoušení: Výhody: •za relativně krátkou dobu vyzkouším celou třídu •všechny vyzkouším za stejných podmínek a ze stejného úseku učiva • žáci si tříbí komunikační dovednosti (výstižnost a stručnost formulaci) • žák si může odpověď lépe promyslet (více času než u ústního zkoušení) • zpětná vazba pro učitele – k dispozici úplný vzorek – srovnání žáků ve třídě, ale i více paralelních tříd (x při stejném zadání nebezpečí vyzrazení) => často se opakující chyby Nevýhody: - náročnost na přípravu – správné sestavení testu, obtížnost skupin - náročnost na opravu (správná formulace otázek, jasné pokyny) Délka: - orientační – 5, 10, 20 – minutovky (zjištění vědomostí, srovnání, náčrt) - závěrečné – delší (20 – 35 min) 3) Praktické zkoušení: - poznávání podle přírodnin, obrázků (stará učebnice), fotografií - soustředit se na determinační znaky (pozor na zapamatování obrázku – např. kořen vlevo plicník“) - lze doplnit: zařadit do čeledí, seřadit, říci čím se živí, kde rostou apod. - poznávání podle skutečných přírodnin (natrhané rostliny, plody, šišky) - výhoda: žáci poznávají dle znaků, ne dle vizuální paměti Didaktický test ¡= „zkouška, kterou lze objektivně zjistit úroveň zvládnutí učiva u určité skupiny osob“ (KALHOUS & OBST, 2002) ¡ ¡= „nástroj systematického zjišťování (měření) výsledků výuky“ (BYČKOVSKÝ, 1982) ¡ -při jeho navrhování a hodnocení vycházíme z předem stanovených pravidel - -nezaměňovat s všeobecně užívaným významem pojmu test = písemná zkouška složená pouze z úloh s výběrem odpovědí ¡Testy rychlosti ¡ - jak rychle žák vyřeší určitý typ testových úloh ¡ - mají pevný časový limit ¡ - tvořeny velmi snadnými úlohami ¡ - např. test rychlosti čtení, matematická část IQ-testů ¡ ¡ ¡Testy úrovně ¡ - úlohy řazeny se vzrůstající obtížností ¡ - BLÍŽÍ SE JIM většina testů ve školách X mají stanoven časový limit (testy úrovně s. str. nemají časový limit =>výkon je dán úrovní vědomostí nebo dovedností zkoušeného) ¡ - volba časového limitu s ohledem na žáky (přerušení práce jen těch nejpomalejších) Klasifikace didaktických testů Podle Byčkovského (1982) - vytvořen profesionály (didakticky propracovanější, ověřen) - vydávají je specializované instituce - doplněny manuálem – vlastnosti testu, správné použití -standard - pro hodnocení výsledků např. testy od společnosti Scio – Scio testy testy ke státní maturitě (ukázka) Testy nestandardizované - tvoří je učitel sám pro svoje hodiny - nejsou ověřovány na větším vzorku žáků - učitel by se měl držet zásad tvorby testů Testy standardizované - rozlišují se podle toho jaké VVC mají ověřovat (kognitivní, afektivní a psychomotorické) - kognitivní – měříme míru dosažení poznání (kvalitu) – úkol z mat., překlad do Aj… (častější) - psychomotorické – test psaní na stroji - pro ověřování afektivních cílů slouží dotazníky Testy výsledků výuky x studijních předpokladů Testy kognitivní x testy psychomotorické - výkon žáka je srovnáván s ostatními žáky anebo s výsledky celé žákovské populace => hodnotí se relativní výkon žáka - určují zda je žák v porovnání s ostatními „velmi slabý“, „podprůměrný“, „průměrný“ atd. - častější - usilují o maximální objektivitu Testy ověřující (testy absolutního výkonu, CR testy, kriteriální testy) - výkon žáka srovnáváme s maximem, se všemi úlohami, které reprezentují dané učivo => hodnotí se absolutní výkon žáka - ověřují jak žák učivo zvládl Testy rozlišující (testy relativního výkonu, NR testy, statisticko-normativní) vstupní – na začátku výuky (tématu, celku, ročníku) - zkoumají úroveň znalostí a dovedností, které jsou důležité pro průběžné – průběžné informace o tom jak žáci zvládají látku – zpětná vazba (hodnocení výuky ne žáků) výstupní – na konci výuky (tématu, celku, ročníku) - informace pro hodnocení žáků Testy monotematické x polytematické monotematické – zkoumají osvojení jednoho tématu polytematické - zkoumají osvojení více témat Testy objektivně skórovatelné - u konkrétních úloh lze rozhodnout, zda jsou správně či ne Testy subjektivně skórovatelné - obsahují úlohy, kde nelze stanovit jednoznačná pravidla skórování (úlohy se širokou odpovědí otevřené) Testy vstupní, průběžné a výstupní 1. Na úroveň osvojení biologických pojmů - správnost a úplnost jejich definice - zařazení do logické soustavy již dříve osvojených pojmů - správnost jejich použití při řešení učebních úloh 2. Na úroveň osvojení odborných termínů a základních faktů - správnost užití z hlediska významu i vztahu př. používá termíny správně, uvádí při popisu vhodné termíny apod. 3. Na poznávací dovednosti - poznávání přírodnin - schopnost analyzovat, syntetizovat a porovnávat jejich významné znaky - pochopení vztahů a příčin mezi přírodními ději - schopnost vyvozovat závěry z pokusů a pozorování - schopnost samostatně pracovat s přírodninami a pomůckami - úroveň formulace výsledků (obsahová správnost a tvořivost) - správnost a pohotovost přiměřeného řešení úkolů Na co se jako učitel přírodopisu při hodnocení zaměřuji Konstrukce didaktického testu – viz praktický úkol Zásady hodnocení a klasifikace Řídíme se: 1)Školským zákonem, vyhláškou MŠMT č. 48/2005 Sb., ve znění vyhlášky č. 454/2006 Sb. => jednoznačné, srozumitelné, srovnatelné (s předem stanovenými kritérii), věcné a všestranné „Hodnocení vychází z posouzení máry dosažení očekávaných výstupů formulovaných v učebních osnovách jednotlivých předmětů ŠVP. Je pedagogicky zdůvodněné, odporně správné a doložitelné“ 2) Školním řádem, který pravidla hodnocení a klasifikaci specifikuje 3) Hodnotíme: objektivně, přiměřeně náročně 4) Ústní zkoušení – 2x za pololetí (ústní + praktické zk) 5) Výsledek oznámíme– u ústního zkoušení ihned (zhodnotit klady a zápory žákova výkonu); u písemného zkoušení do 14 dní! 6) Písemná opakování větších celků plánovat a korigovat s ostatními učiteli (POZOR! na nahromadění v 1 dni) Doplňující literatura na toto téma… ¡HOSÁK, František: Didaktika základní a stření školy. Praha: SPN, 1985, 257 s. ¡MAŇÁK, Josef: Nárys didaktiky. Brno: MU, 1993, 113 s. ¡ ISBN: 80-210-0210-7 ¡MOJŽÍŠEK, Lubomír: Vyučovací metody. Brno: UJEP, 1972, 172 s. ¡DVOŘÁK, František a kol.: Základy didaktiky biologie. Brno: UJEP, 1982, 194 s. ¡ŘEHÁK, Bohuslav: Vyučování biologii. 2. Vyd., Praha: SPN, 1967, 296 s. ¡ ¡