1.   Klasifikace projektů

Projekty můžou mít mnoho podob. Jejich typy vyvozujeme na základě různých hledisek. J. Valenta
(1993, s. 5-6) rozlišuje projekty z hlediska:

a) účelu: problémové, konstruktivní, hodnotící, drilové;

b) navrhovatele: spontánní – žákovské, dětské; umělé – připravené a vnesené do práce učitelem;
mezityp vycházející z pozice jedné, ale pozicí druhou výrazněji korigovaný;

c) místa, příp. i času konání: školní, domácí, spojité – kombinace předchozích dvou;

d) počtu žáků: individuální, kolektivní (skupinové, třídní, ročníkové, víceročníkové, celoškolní),
hybrid umožňující spojit společné aktivity s individuálními;

e) množství času: krátké, dlouhé;

f) velikosti: malé (vaření polévky), velké (vybudování muzejní místnosti ve škole);

g) způsobu organizace: v rámci jednoho předmětu, v rámci příbuzných předmětů, mimo výuku předmětů –
vedle nich, místo předmětů.

2. Fáze projektového vyučování

Projektové vyučování lze rozdělit do několika fází:

1. záměr,

2. cíle,

3. plánování,

4. realizace,

5. evaluace.

Záměr projektu neboli námět na projekt může vzejít od dětí, od učitele nebo vyplynout ze společné
práce učitele a dětí ve vyučování. Může vycházet ale i z nějakého vnějšího podnětu – od rodičů, z
potřeb dané školy či obce. Může být také inspirován příklady dobré praxe z jiných škol nebo
konkrétním učivem. V této první fázi uvažujeme o tom, co bychom chtěli dělat, proč a jak. Je to
fáze prvotní inspirace, myšlenky, která nás zaujme a máme chuť ji zrealizovat. Je přitom důležitá
smysluplnost daného tématu.

Následuje plánování celého procesu projektového vyučování, přičemž se nejedná o neměnný výčet
kroků, které se musí za všech okolností uskutečnit. Projekt je živý proces a v jeho průběhu do něho
vstupují a jsou zohledňovány různé okolnosti. Plánuje se tedy spíš celkový rámec projektu. V
počátku plánování je vhodné provést brainstorming veškerých nápadů. Následuje jejich utřídění,
začlenění do výukových celků, vytváření mezipředmětových vazeb; promýšlení délky projektu, věku
žáků, našim možnostem časovým, organizačních forem práce; zajištění pomůcek, pracovního materiálu,
knih, informací; výstupu projektu – jeho ukončení; prostoru pro vlastní nápady žáků.

Je důležité stanovit si jasné cíle a promyslet typy aktivit vedoucí k jejich naplňování. Úkoly
projektu jsou nejčastěji formulovány ve společné diskusi dětí a učitele, přičemž učitel citlivě
usměrňuje nápady dětí směrem ke smysluplným a reálným úkolům. Učitel ideálně spolu s dětmi určí, co
všechno bude projekt zahrnovat, jaké formy práce se použijí, kdo bude nést odpovědnost za co, jaké
materiály a zdroje jsou potřebné, stanoví časový plán projektu a jeho jednotlivých částí.

Realizace jednotlivých projektů se liší v závislosti od tématu a cílů projektu. Důležitá je vlastní
aktivita žáků, jejich samostatnost, tvůrčí přístup, funkční komunikace a spolupráce ve skupině,
získávání nových zkušeností a poznatků. Protože během realizace se často objevují situace, které
nikdo nepředpokládal, je potřeba na ně tvořivě reagovat a podle potřeby přistoupit i k určitým
změnám oproti původnímu plánu. Při práci je učitel spíše v roli průvodce. Je vhodné průběžně
zařazovat reflexi jednotlivých dílčích kroků a výsledků, reflexi spolupráce ve skupinách či
sebereflexi vlastní práce dětí a na základě ní hledat možnosti zlepšení a promyslet další postup

Důležitou součástí projektu je jeho prezentace, která může mít různé formy. Skupiny prezentují svou
práci a její výsledky, seznamují ostatní se získanými poznatky a zkušenostmi, objasňují či obhajují
své závěry. Prezentovat projekt může jednotlivec nebo skupina spolužákům z vlastní třídy, celá
třída ostatním žákům ve škole nebo rodičům, široké veřejnosti či zapojeným institucím a firmám.
Prezentace může být realizována formou písemní, ústní nebo předváděním praktických či uměleckých
výrobků.

Závěrečnou částí projektu je reflexe neboli zhodnocení či evaluace, přičemž je důležité si předem
stanovit (ve fázi plánování), co a jak budeme posuzovat a reflektovat. V reflexi si klademe otázky
týkající se kvality dosažených výsledků, naplnění výchovně-vzdělávacích cílů, zhodnocení úspěšných
i méně úspěšných či náročných částí projektu, úrovně vzájemné spolupráce i návrhů na zlepšení do
budoucna: Je výsledný produkt požadované kvality? Zrealizovali jsme to, co jsme zamýšleli? Co jsme
se v rámci projektu naučili? Co se nám dařilo? Co se nám nedařilo? Co šlo jednoduše? Co bylo
náročné? Jak se nám spolupracovalo? Co bychom příště udělali jinak? Součásti reflexe je sebereflexe
účastníků projektu i společná reflexe projektu a vzájemné spolupráce