třebami (např. potřeba potravy, spánku, sexu, uplatněni"). Vyšší potřeby které jsou spojeny s bytím člověka, nazval B-potřebami. Patří sem napp' potřeba spravedlnosti, dobra, pravdy, svobody a krásy. Některé potřebv mohou vyplývat jak z deficitu, tak z bytí. Např. láska může pramenit z ne_ dostatku citových vztahů, které chce člověk saturovat, nebo může vychá! zet z přání prokázat druhým lidem dobro. Během života mohou být jecj~ notlivé potřeby buď maximalizovány, minimalizovány, frustrovány, deprj. vovány, preferovány nebo potlačovány. Záleží to např. na vzorech, které napodobujeme. 9. NORMY CHOVANÍ dem pr° jednání člověka ve společnosti musí být úsilí o vztahy h Verv a spolupráce a respektování zásady individuálního přístupu ^ na základě dobrého poznání jejich osobnosti. Souhrnně můžeme -■'•d že jde o to, aby lidé jednali racionálně a v souladu se zásadami řiC' mami etiky (mravnosti) a estetiky. Cílem je tedy jednání altruistické, 3 n°ociální, které se vyznačuje skutky a činy, vykonávanými ve prospěch druhého bez očekávání odměny nebo sociálního souhlasu. Racionální, uvážené a nesobecké morální činy nejsou vždy nejužíva-nější formou lidského chování. Často je lidské chování iracionální, pod vlivem subjektivních emocí, afektů, citů a egoismů. Přítomnost většího počtu lidí snižuje např. pravděpodobnost pomoci někomu v tísni. Tento poznatek se označuje jako efekt přihlížejících. V situaci, které přihlíží více lidí, spoléhá jeden na druhého. Jde o fenomén rozptýlené odpovědnosti. Řád a stabilitu společnosti, a tedy i skupin zajišťuje tzv. sociální kontrola. Jsou to mechanismy, jejichž funkcí je udržovat stabilitu společnosti (skupiny). Můžeme rozlišovat tři druhy (typy) mechanismů sociální kontroly (podle R. E. Parka): 2. Elementární systémy tabu zakazující konání určitých činností (např.: kritizování tzv. nedotknutelných osob v totalitní státě, zákaz intimních styků s příbuznými) či naopak obřady, které jsou pro členy skupiny závazné. V obou případech je respektování předpisů i zákazů posíleno strachem ze ztráty prestiže, vážnosti, úcty, vlivu, vnější pověsti, image). Veřejné mínění, které dohlíží nad dodržováním ustanovených zvyků a obyčejů a svým schválením či naopak odsouzením vytváří mocný neformální tlak na členy skupiny. Součástí tohoto mínění jsou i pomlu-vy' ktere odstrašují ty, kdož se chtěli veřejnému mínění protivit. instance náboženství, politiky či práva, jejichž posláním je předpisovat ar)e způsoby jednání a uvalovat sankce za jejich nerespektování. (66) (67) V moderní společnosti přistupuje k těmto prostředkům systematické dohlížení státu, stejně jako konformismus šířený prostředky masové komunikace. Neúčinnost mechanismů sociální kontroly vede k formování sociálně patologických osobností (které např. bezostyšně kradou) či celých marginálních skupin (např. zlodějské týmy). Člověk, který není dostatečně adaptován na sociální normy své pra-covní skupiny a organizace jako celku, dostává se do izolace nebo do konfliktu. Skupinové normy (i ty nepsané) jsou účinným nástrojem k ovlivňování chování jednotlivců. Lidé často neuvědoměle nebo vědomě napodobují chování, myšlení, postoje, názory, výraz apod. určitého modelu. Může jít o modely: fyzicky přítomné (např. učitel, otec, matka, vedoucí pracovník), působící zprostředkovaně (např. spisovatelé, politici, herci, zpěváci, sportovci), exemplární modely, které společnost předkládá svým členům formou pověstí, pohádek, bajek, podobenství apod. Jedinec by neměl usilovat o rafinované postupy vypočítané na efekt, bez respektování morálních zásad, ale měl by se snažit o skutečný soulad životního stylu s přírodou a společností. Nesoulad života jedince s řádem přírody a s kulturními normami nebývá slučitelný s jeho osobní spokojeností. Dodržování kulturních imperativů však závisí od toho, zda jednotlivec zvni-třnil (interiorizoval) kulturní hodnoty a zda se naučil v souladu s nimi chovat. V některých zemích se stal módním kalkulační přístup, který začal pronikat do osobních vztahů formou návodů (jak být úspěšný, jak získávat přátele, jak jednat s lidmi, jak rozmlouvat se žadatelem o místo, jak se chovat a postupovat při žádosti o místo apod.). I když bývá v těchto návodech mnoho dobrých a cenných postřehů a zobecněných zkušeností, mohou vést k určitému technicismu v lidském chování a jednání, k odcizení, k ústupu bezprostřednosti, ryzosti, přirozenosti, citovosti a spontánnosti. Jako příklad nám může sloužit deset pravidel pro rozvoj osobnosti R. W. Hepnera: 1. Pozorujte jiné víc než sebe Uvědomujte si jiné a všímejte si, co dělají, Mluvte o věcech, které je zajímají, a oni o vás budou mluvit jako o zajímavém člověku. 4 2 předpokládejte, že vás lidé mají rádi i te-li uzavřený nebo chováte-li se, jako byste o lidi nestál, budou mi jednat podle toho, jak si dle všeho přejete, aby se s vámi jednalo. S Vf .|i najevo, že je vám vaše vlastní společnost milejší než společnost ch nechají vás sobě samému. Jestliže však projevíte, že si přejete, aby s vámi mluvili, budou vřele reagovat. 3 zdravte lidi důrazně přejete-li někomu dobré jitro, řekněte výrazně: Dobré jitro, dobrý den, ikoliv jen šeptem dobrý den. Mávněte na pozdrav rukou a usmějte se. Bude-li se vám z počátku zdát, že to není upřímné, pokračujte v tom přesto, a časem to budete dělat docela přirozeně. Jde vlastně o zákonitost přenosu z vnějška do nitra. 4. Snažte se pozvednout sebevědomí druhého Všímejte si, v čem má pocit méněcennosti. Pochvalte ho, ale učiňte to nepřímo. Neříkejte mu, že ho pokládáte za chytrého nebo inteligentního člověka - gratulujte mu však k nějakému jeho chytrému nebo inteligentnímu ČINU. Mluvte o tom, co udělal - nikoliv o něm. Nezapomeňte, že každá žena dává přednost poklonám své ženskosti. Neříkejte jí, že je hodná - to ví. Řekněte jí, že se vám líbí její nový klobouk, nebo že obdivujete její účes. Raději je krásná než chytrá. 5. Žertují-li jiní na váš účet, bavte se s nimi Snažte se dát denně alespoň jednomu člověku příležitost udělat si vtip na váš účet. Jemu to dodá sebevědomí, vaší osobnosti pružnosti. 6. Zvykejte si říkat častěji VY nežli JÁ Velikost vaší osobnosti lze měřit podle toho, kolikrát řeknete vy, váš, on, jeho, ona a její místo já, mne, nebo můj. Důkazem vaší společen-skosti nejsou květiny, které dostanete k narozeninám, nýbrž narozeniny, na které si vzpomenete vy. 7. Obdivujte své přátele Vím, že jste půjčil peníze člověku, který vám je nevrátil, a ani se ne-snazil je vrátit. Není pochyby, že jste lidem prokázal plno laskavosti, nez se vám odvděčili hanebným jednáním a zradou. Nu, jsme všichni b0°m ''»®- Všichni se někdy dopouštíme neloajálnosti, nelaskavosti ne-nepočestnosti. Vcelku však je člověk dobrý a jemný. Chcete-li si udr ^ve Přátele a ovlivňnwnt hhí říi/=!t- ----- tcl své Dratou - í - — J "UVCIV uuu,y d jemný, uncete-li í ^'týkaifcrh . ovl,vunovat lidi' rzejte jim co nejméně záporných j^ajiucn se jejich osoby. infor- (68) (69) 8. Mějte někoho hodně rád Normální člověk potřebuje dát průchod svým citům. Nemáte-li ženu která si zaslouží vaší lásky, věnujte svou lásku dítěti. Nemáte-li ženu ani dítě, adoptujte cizí dítě. Není-li to možné, pomáhejte nějakému dítěti v je. ho rozvoji. Mezeru ve vašich citech by mohl vyplnit např. pes nebo opiCe normální člověk se však může lépe podívat sám sobě do očí, věnuje-|j svou lásku lidskému tvoru nebo práci, nežli rozplýtvá-li ji na němou tvář. 9. Méyfe nějakého důvěrníka, jemuž se můžete svěřit se svými nesnázemi i se svými darebnými myšlenkami a hanebnými činy. Nechvástejte se však jimi. Ulehčete jen svému svědomí upřímným přiznáním a mnohý váš strach a obava zmizí. Pamatujte si, že vaše impulsy a jednání jsou výsledkem přirozených příčin, i když vás někteří lidé pokládají za hrubého, nevědomého nebo divného člověka. Všichni lidé mají tytéž základní popudy a pocity. Nemějte strach z problému dědičnosti a zbytečně o něm nemluvte. Buďte prostě sám sebou. 10. Změňte občas prostředí Odpočiňte si o dovolené. Jeďte někam, kde jste ještě nebyl. Seznamujte se s novými lidmi. Když jedete na dovolenou, nechte ženu a děti doma, ať tráví prázdniny bez vás. Vyměňte si kancelářský nábytek. Vstupte do nových organizací. Možná, že shledáte, že jsou zajímavější, než jste si myslil. Je třeba vzít v úvahu, že „úspěšné" jednání nemusí být vždy správným ani etickým jednáním. Když je člověk zdvořilý a slušný jenom k nadřízeným, je jeho zdvořilost pouhým postojem, nejde o expresivní, autentickou vlastnost. Mnoho lidí se ve společnosti chová převážně adaptivně, neprojevuje tedy ve svém chování expresivní vlastnosti ani vztahy, ale pouhé postoje. Mnoho lidí stále něco maskuje a hraje, mnoho lidí zastírá svou skutečnou povahu, svou skutečnou osobnost „rouškami". Lidé často hrají v životě více rolí, než by bylo nutné a žádoucí. Hrou může být i snaha dívat se na vše pozitivně (z kladné stránky). Hlubší myšlenky než u R. W. Hepnera a D. Carnegiho nacházíme u Lao'ce, např. „Kdo vystoupil na špičky, nemůže dlouho stát. Kdo děla velké kroky, nemůže jít dlouho. Kdo sám sebe vystavuje na odiv, nezafl . sebe vychvaluje, nedosáhne slávy. Kdo pronásleduje, nesklidí l